29 CO 72/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci oprávněného: osobní údaje oprávněného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti povinnému: osobní údaje povinného bytem adresa , část obce o exekuci vedené pro částka s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora Mgr. jméno příjmení č. j. 187 EX 01135/16-71 ze dne 27. ledna 2022 <b>I. Usnesení soudního exekutora se potvrzuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Napadeným usnesením soudní exekutor výrokem I. osvobodil povinného od placení veškerých dalších nároků na dosud neuspokojeném příslušenství jistiny v rozsahu přesahujícím zaplacenou jistinu, v němž nebylo uspokojeno ke dni [datum], výrokem II. exekuci částečně zastavil v rozsahu, ve kterém byl povinný od placení pohledávky oprávněného osvobozen výrokem I., výrokem III. určil náklady exekuce zaplacené povinným spolu s jistinou uvedenou ve výroku I. podle bodu 25. odst. 1 čl. 4 zák. č. 286/2021 Sb. částkou [částka] a výrokem IV. určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o osvobození povinného od placení zbytku dluhu a o částečném zastavení exekuce. V odůvodnění usnesení soudní exekutor vysvětlil, že exekuce je vedena na základě usnesení o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora, které vydal Okresní soud v Jablonci nad Nisou dne 14. 2. 2011, č. j. 7 EXE 1141/2011-9 a to pro pohledávku oprávněného ve výši [částka] s příslušenstvím a nákladů exekuce. Exekučním titulem je bloková pokuta ze dne 13. 5. 2010, č. j. SB/2008, č. BO [číslo] vydaná [anonymizováno] policií v [obec]. Jde o řízení zahájené přede dnem [datum] a oprávněným je subjekt vyjmenovaný v bodě 25 odst. 1 čl. IV zák. č. 286/2021 Sb. a povinný je fyzickou osobou, která v době od [datum] do [datum] uhradila vymáhanou jistinu a na nákladech exekuce k této jistině částku [částka] zvýšenou o 21% DPH.

2. Proti tomuto usnesení podal v celém rozsahu včasné odvolání oprávněný. Je přesvědčen, že nejsou splněny předpoklady pro přiznání osvobození povinnému, když částka ve výši [částka], kterou dosud obdržel, byla ve smyslu § 1932 o. z. započítána primárně na náklady již určené, tj. část nákladů exekučního řízení. Dosud tak nebylo na jistinu dluhu ze strany povinného nic uhrazeno. Novela exekučního řádu uskutečněná zák. č. 286/2021 Sb. nemění posloupnost vymáhání jednotlivých částí nároku, jak je definována kogentně o. z. v § 1932 o. z., a je tedy zcela vyloučeno, aby se bez dalšího platba povinného dlužníka automaticky započetla primárně na jistinu. Navíc osvobozením povinného dlužníka, který zcela zjevně dlouhodobě neplnil svou peněžitou povinnost vůči věřiteli, tj. páchal civilní delikt, od judikované pohledávky či její části oprávněného věřitele by fakticky došlo k nezákonnému zásahu do majetkového práva oprávněného. Oprávněný by tak byl v rozporu s jeho vůlí a bez náhrady zbaven části svého majetku, což je v rozporu s ústavními principy České republiky, ale i [anonymizována dvě slova] o [anonymizována dvě slova] a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Povinnému dlužníku, který dlouhodobě s plným vědomím právních následků neplní své závazky a ničeho nečiní k tomu, aby se jeho situace zlepšila, nelze odpouštět dluhy na úkor a bez souhlasu oprávněných věřitelů. Novela [číslo] Sb., konkrétně pak bod 25. přechodného ustanovení diskriminuje všechny ostatní povinné dlužníky, byť jejich dluhy jsou stejného typu, ale jsou řešeny například daňovou exekucí, soudním výkonem rozhodnutí nebo byly postoupeny třetím osobám na subjekty, jichž se novela netýká. Tento právní předpis je tedy v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a oprávněný navrhuje změnu napadeného usnesení tak, že se povinný neosvobozuje od placení veškerých dalších nároků na dosud neuspokojeném příslušenství jistiny, exekuce se v tomto rozsahu nezastavuje a výrok III. a výrok IV. se zrušují. Dále oprávněný navrhuje, aby soud předložil novelu [číslo] Sb., konkrétně bod 25. přechodného ustanovení, Ústavnímu soudu ČR, aby vyslovil jeho zjevnou protiústavnost a v dotčeném rozsahu ji zrušil pro rozpor s čl. 101 odst. 3 Ústavy ČR a s článkem 11 Listiny základních práv a svobod.

3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudního exekutora a řízení jeho vydání předcházející podle § 254 odst. 7, odst. 8 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád – ex. ř.), bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Z obsahu exekučního spisu odvolací soud zjistil, že návrh na exekuci byl podán oprávněným proti povinnému k vymožení blokové pokuty ve výši [částka] a uplatněny náklady řízení za zastoupení advokátem ve výši [částka] (odměna advokáta, paušální náklady, DPH). Dne 1. 4. nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou o nařízení exekuce č. j. 7 EXE 1141/2011-9 ze dne 14. 2. 2017. Exekučním titulem je bloková pokuta ze dne 13. 5. 2010, č. j. SB/2008, č. BO [číslo] vydaná [anonymizována dvě slova] v [obec]. Jde o řízení zahájené přede dnem [datum] a oprávněným je statutární město, subjekt vyjmenovaný v bodě 25 odst. 1 čl. IV zák. č. 286/2021 Sb. a povinný je fyzickou osobou, která v době od [datum] do [datum], konkrétně dne [datum], uhradil vymáhanou jistinu [částka] a na nákladech exekuce k této jistině částku [částka] zvýšenou o 21% DPH, částku [částka], celkem [částka].

5. Podle Čl. IV bodu 25 odst. 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ve kterých je povinným fyzická osoba a oprávněným je a) Česká republika, b) územní samosprávný celek, včetně městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, c) státní příspěvková organizace, d) státní fond, e) veřejná výzkumná instituce nebo veřejná vysoká škola, f) dobrovolný svazek obcí, g) regionální rada regionu soudržnosti, h) příspěvková organizace územního samosprávného celku, i) ústav založený státem nebo územním samosprávným celkem, j) obecně prospěšná společnost založená státem nebo územním samosprávným celkem, k ) státní podnik nebo národní podnik, l) zdravotní pojišťovna, m) Český rozhlas nebo Česká televize, nebo n) právnická osoba, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby (dále jen "veřejnoprávní oprávnění") exekutor i bez souhlasu oprávněného a bez návrhu exekuci zastaví, pokud 1. uhradí povinný do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nezaplacenou nebo jinak nezaniklou jistinu vymáhanou v exekučním řízení a na nákladech exekuce částku [částka] zvýšenou o daň z přidané hodnoty, je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, nebo 2. byla ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v exekučním řízení vymožena nejméně celá vymáhaná jistina a [částka] zvýšených o daň z přidané hodnoty, je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, a takto vymožené plnění není dotčeno právy třetích osob. Nebyla-li exekuce ještě nařízena, exekutor zastaví exekuční řízení. Je-li exekuce vedena jen pro část jistiny, postupuje se podle ustanovení tohoto bodu přiměřeně a povinný může doplatit pouze nezaplacenou nebo jinak nezaniklou část jistiny vymáhané v exekučním řízení a na nákladech exekuce částku [částka] zvýšenou o daň z přidané hodnoty, je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty. Je-li exekuce vedena jen pro vymožení příslušenství vzniklého podle hmotného práva, má se za to, že celá jistina byla vymožena a postupuje se podle ustanovení tohoto bodu přiměřeně. Ustanovení tohoto odstavce se vztahují přiměřeně i na pohledávky veřejnoprávních oprávněných, kteří jsou dalšími oprávněnými, zástavními věřiteli nebo přihlášenými věřiteli v exekučním řízení.

6. Podle Čl. IV bodu 25 odst. 2 zákona č. 286/2021 Sb. částka [částka] se považuje za paušální výši nákladů exekuce zahrnující odměnu exekutora i jeho hotové výdaje.

7. Podle Čl. IV bodu 25 odst. 3 zákona č. 286/2021 Sb. po zaplacení jistiny vymáhané v exekučním řízení a nákladů exekuce ve výši [částka] zvýšených o daň z přidané hodnoty, je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, vydá exekutor rozhodnutí, jímž povinného, který je fyzickou osobou, osvobodí od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu v exekučním řízení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, a povinným zaplacenou jistinu vyplatí oprávněnému, dalšímu oprávněnému, věřiteli ze zástavního práva anebo přihlášenému věřiteli podle toho, čí jistinu povinný zaplatil. Vymožené, avšak oprávněnému nevyplacené plnění, se použije na úhradu nezaplacených anebo nezaniklých pohledávek dalších oprávněných, pohledávek zajištěných zástavním právem a pohledávek přihlášených do exekuce podle pravidel pro rozvrh. Není-li jich, vyplatí se vymožené, avšak nevyplacené plnění, povinnému. S rozhodnutím o osvobození od placení spojí exekutor i bez návrhu rozhodnutí o zastavení exekuce v rozsahu zaplacených anebo zaniklých pohledávek, ledaže jsou do exekuce přihlášeny další pohledávky, které postupem podle tohoto odstavce nebo jinak nezanikly a exekuce tak k jejich vymožení trvá. Veškeré dosud vymožené a vyplacené plnění na jakýkoliv nárok, byť by přesahovalo vymáhanou jistinu v exekučním řízení, přísluší tomu, komu již bylo vyplaceno. Vymáhané příslušenství pohledávky, od jehož placení je dlužník osvobozen, zaniká právní mocí usnesení exekutora o osvobození od placení.

8. Čl. IV ([anonymizována dvě slova]) bod 25. zákona č. 286/2021 Sb. obsahuje právní úpravu tzv. milostivého léta a umožňuje za stanovených podmínek zastavit exekuci a osvobodit povinného od placení zbytku dluhu. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je to, že je proti povinnému v exekučním řízení vedeném dle exekučního řádu vymáhána pohledávka některého z veřejnoprávních věřitelů definovaných v bodu 25. odst. 1 zákona č. 286/2021 Sb. (včetně územního samosprávného celku – obce) a že povinný uhradil do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. v době od [datum] do [datum]) dosud nezaplacenou či jinak nezaniklou jistinu a na nákladech exekuce částku [částka] zvýšenou o daň z přidané hodnoty, je-li exekutor jejím plátcem, případně byla ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. k [datum]) vymožena nejméně celá vymáhaná jistina a [částka] zvýšených o daň z přidané hodnoty, je-li exekutor jejím plátcem.

9. Podle § 1932 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) platí, že (1) Má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. (2) Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky.

10. Soudní exekutor v odůvodnění svého usnesení vysvětlil, že postupoval podle čl. IV bodu 25. zákona č. 286/2021 Sb., jímž došlo k novele exekučního řádu. Oprávněný tvrdí, že podmínky pro zastavení exekuce podle tohoto ustanovení zákona nebyla splněna, když soudní exekutor neakceptoval kogentní ustanovení § 1932 o. z. a obdržení plnění od povinného primárně nezapočetl na část nákladů exekučního řízení a dále tvrdí, že toto ustanovení zákona je v rozporu s [anonymizováno] [země] pro nezákonný zásah do majetkových práv věřitele a diskriminaci oprávněného i dlužníků, kteří nesplňují podmínky pro možnost dosáhnout na výhodu poskytnutou dlužníkům vybraných subjektů podle čl. 25 odst. 1 zákona č. 286/2021 Sb. Domáhá se předložení návrhu na zrušení stanovení čl. 25 zákona č. 286/2021 Sb. Ústavnímu soudu k jeho zrušení.

11. Námitka oprávněného, že chybně nebylo postupováno podle § 1932 o.z. není důvodná už jen proto, že současná úprava exekučního řízení nedává dlužníkovi možnost volby pro určení platby, nač má být plněno, a tudíž dané ustanovení v exekuci nelze aplikovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1125/2010, usnesení Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1182/20).

12. Podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. soud řízení přeruší mimo jiné, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jehož jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.

13. Z těchto ustanovení zákona vyplývá, že procesní soud nepodá Ústavnímu soudu návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivého ustanovení pouze na základě návrhu účastníka řízení, ale musí sám dospět k závěru, že použité ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem. K takovému závěru však v daném případě odvolací soud nedospěl.

14. Nelze popřít, že kritizovaná ustanovení zák. č. 286/2021 Sb. jsou do určité míry odůvodněna politickými zájmy státu a snahou snížit obecnou zadluženost obyvatelstva a jeho nepříznivou sociální situaci, kterou je stát nucen řešit sociálními dávkami a příspěvky ze státního rozpočtu. Na druhou stranu však nelze přehlédnout, že situace nadměrného množství exekučních řízení, které se nedaří v přiměřené době dokončit vymožením pohledávky, je důsledkem nejen nedisciplinovanosti dlužníků, ale i snahou některých věřitelů vydobýt z původně nízké pohledávky všechny myslitelné uplatnitelné nároky, nekompromisně pak tyto pohledávky vymáhat v exekučním řízení za pomoci advokátů a dochází tak běžně k nárůstu pohledávek do několikanásobné výše, která nemajetné dlužníky dostává do neřešitelné situace. Konečně i daný oprávněný, [osobní údaje oprávněného], vymáhá pohledávku v původní výši [částka] prostřednictvím advokáta ze značně vzdáleného místa advokátní kanceláře, ačkoliv jde o zcela jednoduché řízení, kde zastoupení advokátem není ani nutné, k podání návrhu formulářového typu by postačil odborný aparát městského úřadu, a navíc by mělo k vymáhání dojít ve správní či daňové exekuci s podstatně nižšími náklady. Návrh na exekuci byl podán k vymožení blokové pokuty [částka] a uplatněny náklady řízení za zastoupení advokátem ve výši přesahující [částka]. Omezením vymáhané pohledávky na zaplacení jistiny a minimální výší nákladů exekuce zákonodárce postihl pouze stát, tedy [anonymizována dvě slova], státní podniky či jiné subjekty, na kterých stát participuje, a dále územní samosprávné celky, které jsou svým hospodařením se státem rovněž spojeny a ve své náplni práce mají i pomoc svým občanům. To je také důvodem, proč nelze stejné omezení exekuce a osvobození od dluhů nastavit u ryze soukromých subjektů bez vztahu ke státu a jeho rozpočtu. V tom ovšem nelze spatřovat diskriminaci dlužníků, kteří dluží těmto ostatním věřitelům. Ústavní soud postupem času nastavil velmi širokou ochranu dlužníků z řad spotřebitelů a rovněž zákony vycházející z potřeby ochrany spotřebitelů do značné míry omezují pohledávky věřitelů, jak byly sjednány ve smlouvách s dlužníky. Tyto restrikce pohledávek věřitelů naopak vesměs nedopadají na subjekty vyjmenované v čl. IV bod 25 odst. 1 zákona č. 286/2021 Sb. Článek. IV bod 25 zák. č. 286/2021 Sb. a jsou tak výrazem akceptovatelné sociální politiky státu. Odvolací soud proto nepovažuje tato ustanovení za rozporná s [anonymizováno] či [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Pro podání návrhu na zrušení tohoto ustanovení Ústavním soudem tak odvolací soud neshledal důvod.

15. Odvolací soud z uvedených důvodů napadené usnesení soudní exekutorky jako věcně správné, soudní exekutor postupoval v souladu s citovaným ustanovením zákona č. 286/2021 Sb., podle § 219 o. s. ř., za použití § 52 odst. 1 ex. ř. potvrdil.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu. Povinný by měl proti procesně neúspěšnému oprávněnému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, protože však takové náklady nevynaložil, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.