30 CO 108/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci žalobce: ; jméno jméno , datum narození bytem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného pro zletilé dítě, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 10 C 105/2022-19 ze dne 8. března 2022

I. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 10 C 105/2022-19 ze dne 8. března 2022 se ve výrocích I, II a IV potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši [částka] měsíčně, s účinností od [datum] a se splatností vždy do každého 20. dne příslušného měsíce (výrok I), dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobci v měsíčních splátkách po [částka] spolu s běžným výživným, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení (výrok II), návrh žalobce se ve zbylé výši na zvýšení výživného až na částku [částka] měsíčně počínaje dnem [datum] zamítá (výrok III) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]). Bylo tak rozhodnuto o žalobě opírající se o tvrzení, že došlo v souvislosti s plynutím času a započetím navazujícího žalobcova prezenčního studia vysoké školy ke zvýšení jeho nákladů na živobytí, studium a nezbytných potřeb. Výživné určené naposledy žalovanému – otci žalobce - částkou stanovenou rozsudkem Okresního soudu v České Lípě z 11. 4. 2018 ve věci sp. zn. 20 P 116/2010 ve výši [částka] podle soudu prvního stupně nepostačuje k úhradě aktuálních životních nákladů žalobce. Soud prvního stupně po provedeném dokazování konstatoval, že poměry žalobce jsou dány tím, že studuje na vysoké škole (vedle studia si přivydělává, aby pokryl své potřeby). [příjmení] [částka] na základě skutkového stavu zjištěného v řízení na základě skutečností mezi účastníky nesporných představuje takovou výši výživného, jež podstatným způsobem neohrozí sociální situaci žalovaného, jenž má vyživovací povinnost k dalšímu - nezletilému - dítěti, a jeho rodiny. Soud prvního stupně proto z větší části vyhověl žalobě na zvýšení výživného.

2. Rozsudek napadl žalovaný odvoláním, směřujícím výslovně do výroků I, II a IV. Brojil v něm proti závěru soudu prvního stupně ohledně výše výživného. Za přiměřenou poměrům účastníků považoval částku [částka] měsíčně. Poukázal na existenci další vyživovací povinnosti k nezletilému synovi [jméno], nar. 2012, již plní nad rámec soudem určeného výživného. Za nesprávné žalovaný považoval rovněž závěry soudu ohledně poměrů na straně žalobce, konkrétně jeho schopnosti byť zčásti zajišťovat své potřeby vlastní výdělečnou činností; tvrzený přivýdělek žalobce se zřetelem na obecně známé poměry panující v oboru [anonymizováno] pravděpodobně dosahuje vyšších částek, než žalobce uváděl. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v odvoláním dotčených výrocích tak, že zvýší výživné na částku [částka] měsíčně a ve zbývající části, tj. ohledně [částka] měsíčně, žalobu zamítne.

3. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Měl za to, že na jeho straně, zejména kvůli pokračujícímu studiu v řádném denním bakalářském programu došlo ke změně poměrů, jež odůvodňuje alespoň zvýšení výživného v částce [částka] měsíčně. Jeho matka je osobou s významně sníženou pracovní schopností ze [anonymizováno] důvodů, a tedy i možnost jejího uplatnění na trhu práce je omezena. Žalobce akcentoval, že v první řadě je jeho povinností řádně dostát požadavkům na studium, a proto se nemůže věnovat výdělečné činnosti v rozsahu nezbytném pro pokrytí vlastních životních nákladů. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v částech, jimiž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného, potvrdil.

4. Odvolací soud při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolání není důvodné.

5. V dané věci se z obsahu spisu podává, že o výživném pro oprávněného, tj. již zletilého žalobce, bylo naposledy soudem pravomocně rozhodnuto dne [datum]. Soud tehdy zvýšil výživné, jež měl žalovaný platit na výživu nezletilého žalobce, z částky [částka] na částku [částka] měsíčně.

6. Pokud jde o skutkový stav, soud prvního stupně v nynějším řízení o projednávané žalobě na zvýšení výživného zjistil, že odůvodněné potřeby žalobce v rozhodném období se odvíjejí zejména od jeho řádného vysokoškolského studia, t.č. prvního ročníku bakalářského programu formou prezenčního studia [anonymizována dvě slova] v [obec], fakulty [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], s čímž souvisí pořizování věcí nezbytných pro studium, dále náklady na stravování, ubytování na vysokoškolských kolejích a na dopravu žalobce do [obec] z místa jeho bydliště. Matka žalobce, s níž žalobce sdílí společnou domácnost, je osobou [anonymizována dvě slova] Náklady na bydlení celé žalobcovy domácnosti dosahují [částka] měsíčně. Žalovaný je zaměstnán coby [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jeho příjem v období [spisová značka] – [anonymizováno] [číslo] představuje čistá mzda v průměrné výši [částka] a rovněž i cestovní náhrady v rozsahu [anonymizována dvě slova] – [částka] měsíčně. Má z předchozího manželství s [jméno] [příjmení] další vyživovací povinnost k nezletilému synovi [jméno], [datum narození].

7. Tento skutkový stav, jenž ani nebyl předmětem odvolacích námitek, v odvolacím řízení změny nedoznal. Při jednání odvolacího soudu nařízeném podle § 214 odst. 1 o. s. ř. k přezkumu rozsudku v mezích podaného odvolání podle § 212 o. s. ř. bylo podle § 213 o. s. ř. doplněno řízení čtením listin předložených oběma stranami: [anonymizována tři slova] v [obec], fakulty [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], o trvajícím studiu žalobce ze dne [datum], zprávami zaměstnavatele žalovaného [příjmení] [právnická osoba] za období [spisová značka] - [spisová značka] o výdělku a dokladem o výši příjmů žalovaného od téhož zaměstnavatele za měsíc V [číslo].

8. Ve sporném řízení lze před odvolacím soudem nově uplatnit jen důkazy přípustné dle § 205a o. s. ř. a odvolací soud k nim může přihlédnout, jen pokud byly uplatněny. Potvrzení o pokračujícím studiu žalobce a potvrzení o výši mzdy a cestovních náhrad žalovaného za období po vydání přezkoumávaného rozsudku představují přitom takové nové důkazy, jejichž provedení nebrání princip neúplné apelace, na němž je odvolací řízení v občanskoprávních věcech sporných vybudováno.

9. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že žalobce i nadále pokračuje ve vysokoškolském studiu, že žalovaný je nadále zaměstnán jako řidič dálkové dopravy a že kromě mzdy v průměrné výši [částka] za výše uvedené období mu byly měsíčně vypláceny i náhrady cestovních výdajů v průměrné výši [částka].

10. Ve smyslu § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek. Změna rozsudku o výživném je přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změna poměrů spočívá ve změně okolností rozhodných pro výši a další trvání dávek. Z časového hlediska jde o změnu ve skutečnostech, které tvořily podklad pro rozhodnutí soudu v původním řízení a na nichž tedy spočívá rozsudek, jehož změna se navrhuje. Nemůže jít přitom pouze o změnu přechodného charakteru; taková změna by nemohla být považována za podstatnou. O podstatnou změnu musí jít nejen z hlediska jejího trvání v čase, ale též z hledisek kvantitativních či kvalitativních. Soud nepřezkoumává správnost předchozího rozsudku; zabývá se pouze otázkou, zda se změnily poměry, zda je tato změna podstatná, a zda odůvodňuje změnu výše dávek nebo jejich úplné zrušení. Pokud soud dospěje k závěru, že k podstatné změně poměrů ve smyslu předně uvedeného nedošlo, musí být návrh zamítnut. Změna okolností odůvodňující nové rozhodnutí, jímž se mění předchozí rozsudek, musí být podstatná a musí mít významný vliv na výši či další trvání dávek.

11. Řízení o výživném pro zletilé dítě je sporným řízením, v němž se neuplatní vyšetřovací princip. Při rozhodování ve věci zvýšení výživného pro zletilé dítě je povinností žalobce tvrdit a doložit, že se podstatně změnily okolnosti rozhodné pro výši dávek/výživného, jimiž jsou odůvodněné potřeby zletilého oprávněného, osobní, výdělkové a majetkové poměry výživou povinného. Povinností žalovaného na druhé straně je tvrdit a doložit zejména existenci vyživovací povinnosti k dalším osobám, majetkové a výdělkové poměry, příp. zvláštní okolnosti objektivní povahy mající vliv na míru možností a schopností výživou povinného rodiče. Půjčky a obdobné majetkové závazky mající podobu tzv. odložené osobní spotřeby nepředstavují v řízení o výživném relevantní skutečnosti.

12. V daném případě uplatněnou argumentaci odvolatele založenou na domněnce o ve skutečnosti vyšších než žalobcem přiznaných příjmech dosahovaných výlučně vlastní výdělečnou činnosti na základě dohody o provedení práce a prázdninových brigád odvolací soud neshledal relevantní.

13. Vyživovací povinnost ke studujícímu dítěti trvá až do řádného ukončení studia na střední či vysoké škole. Pro získání schopnosti dítěte samo se živit a uspokojovat tak všechny své odůvodněné potřeby je na místě získat ucelené vzdělání, na jehož základě najde uplatnění na trhu práce. Dosavadní judikatura k trvání vyživovací povinnosti je použitelná i za účinnosti nového občanského zákoníku. Podle Ústavního soudu dosažení zletilosti dítěte nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů, nicméně lze u zletilého dítěte očekávat, že vyvine určité vlastní úsilí, aby se samo uživilo. Současně však studium (zejména jeho prezenční forma) představuje takovou skutečnost, jež tomu může bránit. Obecně platí, že další studium by mělo prohlubovat předešlé vzdělání a případně na ně navazovat.

14. Podle stávající právní úpravy zakotvené v § 859 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) trvání vyživovací povinnosti není závislé na nabytí zletilosti ani svéprávnosti dítě a výživné lze podle § 911 o. z. přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Jedná se tedy o případy, kdy se zletilý stále připravuje na své budoucí povolání a tato příprava se jeví jako řádná.

15. Schopnost dítěte samo se živit podle Ústavního soudu znamená, že "dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové, tj. že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí“. Skutečnost, že zletilé dítě je schopno zároveň s plněním povinností vyplývajících z pokračujícího studia vlastní výdělečnou činností získávat určitý vlastní příjem, objektivně však nedostatečný k pokrytí všech odůvodněných potřeb (viz shora) však neovlivňuje nijak, tudíž ani pokud jde o otázku výše výživného, vyživovací povinnost rodiče.

16. Je tedy třeba i v tomto řízení vyjít z kritéria možností, schopností a majetkových poměrů povinného na jedné straně a odůvodněných potřeb a majetkových poměrů oprávněného dítěte na straně druhé. Soud je povinen nejen každý případ posoudit individuálně, zkoumat jeho podstatné okolnosti a na jejich základě subjektivně určit odpovídající výživné.

17. Protože zákon zakotvuje, z hlediska práv, rovné postavení všech dětí téhož rodiče, bez ohledu na jejich zletilost, znamená to, že odvolací soud nemůže nijak zohledňovat tvrzení žalovaného o platbách nad rámec soudem určeného výživného pro nezletilého syna.

18. V otázce zahrnutí cestovních náhrad vyplácených měsíčně v různých částkách žalovanému jeho zaměstnavatelem do souhrnu celkových příjmů žalovaného, pro účely závěru o jeho možnostech, schopnostech a reálných výdělkových poměrech, vycházel odvolací soud z konstantní judikatury soudů, včetně Ústavního soudu, viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 996/11 ze dne [datum] (v něm byl označen za správný závěr soudu odvolacího týkající se náhledu na námitku plného spotřebovávání poskytovaných náhrad v kontextu zákonného narativu stavu neodůvodněného vzdání se příjmu ze strany výživou povinného rodiče).

19. Soud prvního stupně se v zásadě správně vypořádal se všemi relevantními okolnostmi věci. Nedostatek v odůvodnění rozsudku spočívající v absenci údaje o tom, jak konkrétně zohlednil soud prvního stupně své zjištění o výši cestovních náhrad žalovaného při úvaze o možnostech a schopnostech coby osoby výživou povinné odvolací soud zhojil tím, že formuloval závěr, podle něhož tato zaměstnavatelem pravidelně měsíčně poskytovaná plnění nutno co do jedné poloviny (tj. do [částka]) považovat za čistý příjem, žalovaným reálně dosahovaný výkonem zaměstnání řidiče nákladní dopravy. Další složkou čistého příjmu žalovaného je jeho mzda v průměrné výši [částka].

20. Změna poměrů, jež odůvodňuje zvýšení výživného ve smyslu zákonné úpravy, na částku [částka] měsíčně, tudíž v řízení prokázána byla. Ani před odvolacím soudem nevyšly najevo skutečnosti takového charakteru, jež by zakládaly podmínky pro úvahy o jiné částce (dle odvolatele [částka]), jíž by se měl v podobě výživného žalovaný v rozhodném období na výživě žalobce podílet.

21. Odvolací soud se tedy se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jejich právním hodnocením ztotožnil a napadený rozsudek jako věcně správný v odvoláním dotčeném rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. Protože byl žalobce v odvolacím řízení zcela úspěšný, avšak žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalovanému právo, mu v souvislosti s tímto stupněm řízení dle jeho výslovného vyjádření nevznikly, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.