30 Co 12/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudců Mgr. Jana Věženského a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2 proti žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 23 C 129/2024-237 ze dne 23. 10. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhají určení, že dosud nezapsaný pozemek parc. č. Anonymizováno, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území a obci adresa geometrickým plánem vyhotoveným právnická osoba. pod č. hodnota dále též jen „pozemek parc. č. Anonymizováno“), je v jejich společném jmění manželů, a výrokem II uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 75 340,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobci domáhají výše uvedeného určení vlastnického práva k pozemku parc. č. Anonymizováno. Uplatněný nárok opírají zejména o tvrzení, že každý z žalobců vlastní ideální spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku st. parc. č. hodnota, jehož součástí je budova adresa, a pozemku parc. č. Anonymizováno, vše v k. ú. adresa. Tyto nemovité věci získali v roce 2013 darem od manželů jméno FO, kteří je vlastnili od roku 1979. Původně mělo na základě dohody z roku 1979 dojít ke koupi pozemku st. p. č. hodnota a pozemku p. č. Anonymizováno, manželům jméno FO ale nakonec MNV prodal pouze dům a pozemek pod domem a na pozemek p. č. Anonymizováno byla uzavřena nájemní smlouva, v roce 1997 pak koupili manželé jméno FO od Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno. Dále mají žalobci ve společném jmění manželů pozemek parc. č. Anonymizováno v tomtéž katastrálním území. Žalovaná vlastní ve shodném katastrálním území pozemek parc. č. hodnota, po kterém vedl vždy přístup k nemovitým věcem nyní ve vlastnictví žalobců, dále tento pozemek pokračuje těsně před domem žalobců mezi pozemky parc. č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, přičemž v této části nebyl pozemek parc. č. hodnota pro jízdu nikým používán. Tato část nebyla užívána po dobu, jakou žalobci a jejich právní předchůdci znají jako účelová komunikace. Část pozemku žalované před domem žalobců a okolními pozemky ve vlastnictví jméno FO byla využívána pouze jimi. Také pouze žalobci, resp. jejich předchůdci, se o tuto část vždy starali. Nikdo jiný se o tuto část nezajímal, nečinil žádné úkony, které by naplňovaly obsah vlastnického práva. Již v době koupě manželi jméno FO nebyla na předmětné části pozemku komunikace, a tak užívali i předmětnou část před domem, na této části vysázeli květiny a okrasné keře. Vzhledem k tomu, že tuto část nikdo jiný neužíval, tak ji postupně užívali i k dalším činnostem – opalování, umístění stolečku a židlí či umístění bazénu. Žalobci jsou tak přesvědčeni, že spolu se svými předchůdci užívali pozemek parc. č. Anonymizováno po dobu více než 20 let, a tak mimořádně vydrželi vlastnické právo k tomuto pozemku. Žalovaná s žalobou nesouhlasí, poukazuje především na nepoctivý úmysl žalobců a jejich předchůdců. Z katastru nemovitostí je a vždy bylo zjevné, že kolem nemovitých věcí ve vlastnictví žalobců vede a vždy vedla obecní cesta – účelová komunikace ve vlastnictví žalované. Účelová komunikace je v daném místě od nepaměti a slouží k tomu, aby se k nemovitým věcem dostali z krajské silnice vlastníci, kteří vlastní nemovité věci při této komunikaci, tj. Anonymizováno a další vlastníci, např. pan jméno FO. V praxi se vlastník o účelové komunikace zajímá, jen když na něj někdo vznese požadavek, jinak má za to, že je vše v pořádku. Žalovaná nikdy nedala ničím najevo, že by rezignovala na své vlastnické právo k předmětnému pozemku parc. č. Anonymizováno. Žalobci a jejich předchůdci vědomě nelegálně užívali pro své soukromé potřeby zjevně cizí pozemek žalované, současně využívali toho, že jim v tom v odlehlém koutě nikdo nebránil. Zároveň dle judikatury nelze vydržet, a to ani mimořádně, věc veřejného zájmu. Žalobci nikdy jakýkoli pozemek žalované nedrželi, nebylo ničím prokázáno, že by měl pan jméno FO pozemek v jakékoli vlastnické držbě, že by o držbu tohoto pozemku nebo jeho části usiloval, naopak žalovanou obec jako vlastníka respektoval.

3. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobci jsou na základě darovací smlouvy ze dne datum spoluvlastníci pozemku st. parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, a dále pozemku parc. č. Anonymizováno, vše v katastrálním území adresa, tyto nemovité věci nabyli od svých předchůdců Anonymizováno a jméno FO. Těm byl do osobního užívání přidělen pozemek st. parc. č. hodnota na základě rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání ze dne datum, dům č. p. Anonymizováno nabyli manželé jméno FO kupní smlouvou uzavřenou s Anonymizováno – adresa národním výborem ve adresa dne datum a pozemek parc. č. Anonymizováno nabyli manželé jméno FO od právnická osoba. kupní smlouvou ze dne datum. Žalobci dále kupní smlouvou ze dne datum nabyli od prodávajícího jméno FO do vlastnictví pozemek parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa. Žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota v tomtéž katastrálním území, u kterého je v katastru nemovitostí evidován způsob využití ostatní komunikace. Okresní soud se nejprve zabýval tím, zda se na pozemku parc. č. 1349/4 nachází účelová komunikace, když funkční využití pozemku sice není z hlediska podmínek mimořádného vydržení rozhodující, může však naznačit, zda byl držitel v (ne)poctivém úmyslu. Okresní soud poukázal (s odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu) na to, že aby měl pozemek charakter účelové pozemní komunikace, musí naplňovat zákonné znaky pozemní komunikace a současně zákonné znaky účelové pozemní komunikace, přičemž i pro účelovou komunikaci platí režim tzv. obecného užívání, tedy možnost každého komunikaci bezplatně užívat obvyklým způsobem a účelem, pro který je určena. Okresní soud v tomto směru uzavřel, že na pozemku parc. č. hodnota vznikla a stále se nachází účelová komunikace sloužící k obhospodařování lesa, kdy žalovaná minimálně konkludentně s takovým účelem souhlasí. Protože je vlastníkem pozemku obec, neuplatní se zde podmínka komunikační nezbytnosti. Účelová komunikace pak podle okresního soudu pokračuje i za domem žalobců, kdy cesta je patrná od hlavní silnice až k parkovišti u domu žalobců, dále pokračuje kolem domu upravená cesta až na konec pozemku parc. č. Anonymizováno, ve směru k domu pana Málka pak cesta bývala, v současnosti však není pravidelně užívána. Je zde průchozí koridor, přičemž i lesní pěší stezka naplňuje účel jako účelová komunikace. Okresní soud také poukázal na to, že sami žalobci v části pozemku parc. č. hodnota účelovou komunikaci uznávají, následně se však ve sporné části její povaha podle žalobců má měnit na prostý pozemek, jehož využití ničemu neslouží. Pokud se ujali žalobci či jejich předchůdci držby této části pozemku, nemohlo tomu být s poctivým úmyslem, neboť si uzurpovali část veřejné pozemní komunikace. Z povahy lesní cesty pak nelze očekávat, že ji bude obec pravidelně spravovat a pečovat o ni jako o místní komunikaci. Neuplatní se pak v projednávané věci závěry o zániku účelové komunikace, pokud přestane sloužit svému účelu, neboť žalovaná s určením, že pozemek má sloužit jako účelová komunikace, trvale souhlasí. Kromě žalobců navíc cestu užívá i pan jméno FO. Okresní soud dále uzavřel, že právní předchůdci žalobců v roce 1979 ani žalobci v roce 2013 nemohli být při chopení se držby v poctivém úmyslu, když na pozemku parc. č. hodnota vedla v roce 1979 místní a v roce 2013 účelová komunikace, a žalobcům i jejich předchůdcům bylo známo, že jim pozemek nepatří. Žalobci i jejich předchůdci vždy respektovali vlastníka pozemku parc. č. hodnota, ve všech úředních záležitostech s žalovanou jednali jako s vlastníkem a takto ji i označovali. Po žalované požadovali umístění závory, na žalovanou se také obraceli za účelem získání stanoviska ke stavbě kabelového vedení NN. Mapka v rámci souhlasu žalované ze dne datum vytyčuje celý pozemek parc. č. hodnota jako jeden souvislý pozemek, stejně tak dokumentace k umístění stavby podzemního kabelového vedení NN. Žalobci tak předkládali žalované mapku, na které byl vždy zakreslen celý pozemek parc. č. hodnota. Také v rámci e-mailové komunikace se žalobci obraceli na starostu žalované s žádostí o údržbu pozemku, čímž projevují znalost, že pozemek není jejich. Dne datum dokonce navrhují odkup cesty. Okresní soud poukázal také na výpověď svědkyně jméno FO, která jako předchůdkyně žalobců vlastnictví sporného pozemku nezkoumala, uvedla, že kolem domu chodili turisté a bránit jim v tom nemohli, a že je škoda, že tento pozemek nekoupili. Uzavřel proto okresní soud, že žalobci nejsou pravými držiteli, držby vlastnického práva se žalobci ani jejich předchůdci ani neujali, naopak, vědomi si toho, že k užívání pozemku nemají žádný právní důvod, rozšiřovali užívání pozemku o další činnosti a svémocně se pokoušeli získat něco, co by řádným vydržením nabýt nemohli. Protože podmínky mimořádného vydržení nebyly naplněny, žalobu jako nedůvodnou okresní soud zamítl. Plně úspěšné žalované pak podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti uvedenému rozsudku se včas odvolali žalobci, kteří navrhují jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Poukazují na to, že účelová komunikace zaniká ex lege dlouhodobým neužíváním, v projednávané věci účelová komunikace zde nebyla již v 70. letech minulého století. Přesto okresní soud dospěl k závěru o její existenci a v důsledku její existence o nepoctivém úmyslu žalobců. Daný závěr považují žalobci za nesprávný následkem nesprávně zjištěného skutkového stavu. Nesprávně okresní soud interpretoval svědeckou výpověď adresa, který neuvedl, že úvoz a cesta vedly kolem domu, naopak uvedl, že k domu vedl úvoz a aby se zpřístupnil, udělala se buldozerem cesta. Svědek se tedy vyjadřoval k části cesty vedoucí k domu, výslovně přitom uvedl, že tato cesta končila u domu pana jméno FO. Poukazují žalobci dále na rozpornost odůvodnění napadeného rozsudku, když okresní soud uvedl, že se nebude zabývat existencí účelové komunikace, přesto pak dospívá k závěru o tom, že účelová komunikace nadále existuje. Přitom okresní soud ani neprovedl, popř. nehodnotil důkazy navržené k prokázání zániku účelové komunikace, pročež okresní soud neúplně zjistil skutkový stav. Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že v letech 1957 až 1962 se zde nacházela pouze pěšina, nikoli cesta, což potvrdil i svědek adresa. Pěší stezka pak nemůže sloužit jako komunikace umožňující dopravní spojení s jinými nemovitými věcmi. Přitom právě seznatelná cesta je podmínkou účelové komunikace. A protože účelová komunikace zanikla před rokem 1972, nemohli žalobci ani jejich předchůdci vycházet z existence účelové komunikace. K nemovité věci ve vlastnictví Anonymizováno pak existují tři jiné cesty. V době, kdy byly dány panu jméno FO do nájmu nemovité věci a následně do užívání, zde byla pouze louka. V rozporu s právní úpravou i judikaturou je podle žalobců závěr okresního soudu o tom, že zánik účelové komunikace ex lege nepřichází do úvahy, je-li pozemek, na kterém se nachází, ve vlastnictví obce či státu. V důsledku kasačního rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23. 2. 2026, sp. zn. 59 A 41/2025, probíhá řízení u správního orgánu, které se zabývá otázkou existence účelové komunikace. Navíc žalovaný se stal vlastníkem pozemku parc. č. hodnota až dlouho poté, co byly panu jméno FO dány nemovité věci do nájmu, k zápisu komunikace jako místní pak došlo až v roce 1982. Není proto možné spatřovat nepoctivý úmysl v okolnostech, které v té době ještě nepanovaly. Ze zjištěných skutečností naopak plyne, že jméno FO byl v dobré víře. Přitom po celou dobu se vlastník sporného pozemku neozval v tom směru, že by žalobci či předchůdci užívali něco, co jim nepatří. Platí také, že povinnost prokázat nepoctivý úmysl stíhá žalovanou. Její tvrzení v tomto směru pokládají žalobci za neurčitá a navržené důkazy se týkaly skutečností nastalých až několik desetiletí po chopení se držby. Navíc ani neprokazují nepoctivost držby, neboť žalobci museli vycházet ze stavu, který byl zapsán v katastru nemovitostí. Ani po darování nemovitých věcí žalobcům nedošlo k žádným změnám v užívání a manželé jméno FO užívali nemovité věci ve shodném rozsahu, včetně sporné části pozemku. Není pak povinností nabyvatelů provádět aktivní šetření v katastru nemovitostí či si nechat vyměřovat převáděné pozemky. Žalobci dále namítají, že navrhovali k důkazu svůj účastnický výslech, okresní soud opětovně uváděl, že k němu bude přistoupeno, na posledním jednání však tento důkazní návrh zamítl, čím neúplně zjistil skutkový stav věci. Pokud jde o okolnosti umístění závory, ty nejsou relevantní, neboť nesouvisí se sporným pozemkem parc. č. Anonymizováno. Navíc v té době ani neexistoval institut mimořádného vydržení. Vychází-li okresní soud z e-mailové komunikace, pak ani tato se netýká pozemku parc. č. Anonymizováno, ale pouze části vedoucí k domu žalobců. Pokud jde o výpověď svědkyně jméno FO, ta se v průběhu času měnila a byla upravována v důsledku opakovaných dotazů. Navíc svědkyně trpěla těžkou demencí a během 14 dní zemřela. Na počátku přitom uvedla vše, jak tvrdí žalobci. Žalobci také brojí proti výši náhrady nákladů řízení, když vyjádření ze dne 17. 3. 2025 a 16. 6. 2025 nepovažují za účelně vynaložené úkony.

5. Žalovaná považuje napadený rozsudek za věcně správný, navrhuje proto jeho potvrzení. Podle žalované byla řadou důkazů prokázána neoprávněnost držby žalobců. Pozemek parc. č. hodnota je desítky let ve vlastnictví žalované a od nepaměti je cestou vedoucí také kolem domu žalobců, přičemž je užíván v souladu s jeho určením jako účelová komunikace. Z provedeného dokazování je zřejmé, že předchůdci žalobců nabývali nemovité věci postupně, nejdříve koupili jen stavební pozemek, posléze postupně dokupovali vedlejší pozemky z obou stran pozemku parc. č. hodnota, museli si tak být vědomi existence účelové komunikace a vlastnického práva žalované. V roce 2022 žalobci začali svévolně bránit žalované i dalším subjektům v užívání pozemku parc. č. hodnota, přitom přístup začali omezovat již umístěním závory ve vzdálenosti 200 m před jejich domem, v roce 2024 pak na tomto pozemku proti vůli žalované vystavěli vlastní uzamykatelnou závoru a na pozemek žalované účelově umísťovali vraky automobilů. V tomto jednání pokračovali i přes výzvy žalované. Přitom žalobci ani jejich předchůdci se nikdy neujali držby pozemku, tedy jej nedrželi jako vlastníci, naopak jim bylo známo, že kolem jejich domu vede cesta ve vlastnictví žalované a v právních vztazích byl tento vztah žalobci respektován. To potvrdila i svědkyně jméno FO. Výslech této svědkyně navrhli žalobci, museli si přitom být vědomi jejího zdravotního stavu, její výpověď pak žalobci účelově zpochybňují až poté, co z ní vyplynuly skutečnosti, které nesvědčí ve prospěch žalobců. Relevantně se pak podle žalované okresní soud vypořádal s argumentací žalobců z oblasti správního práva ohledně neexistence účelové komunikace, když ji považoval za lichou. Nepřísluší žalobcům rozhodovat, zda na pozemku žalované vede veřejná cesta či nikoli, žalovaná má přitom veřejný zájem na užívání pozemku parc. č. hodnota jako účelové komunikace. Žalobcům nebyla sporná část pozemku nikdy žalovanou svěřena a nemohli se proto nikdy domnívat, že jsou jejími vlastníky, ostatně žalobci sami uvádějí, že jim je známo vlastnické právo žalované. Tato skutečnost, jakož i existence nepoctivého úmyslu, plyne z řady provedených důkazů. O nepoctivém úmyslu svědčí i to, že žalobci v roce 2002 chtěli spornou část pozemku od žalované odkoupit. Žalobci se tak snaží zneužít institut mimořádného vydržení. Pokud žalobci namítají, že okresní soud nepřistoupil k jejich účastnickému výslechu, považuje žalovaná danou námitku za lichou, neboť k účastnickému výslechu žalobců nebyl žádný důvod a podmínky uvedené v § 131 o. s. ř. nebyly naplněny.

6. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání, při kterém provedl podle § 213 o. s. ř. dokazování geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. hodnota, protokolem o výslechu svědkyně jméno FO v místě bydliště dne datum, rozhodnutím Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Liberci, kontaktní pracoviště adresa, ze dne datum a lékařskou zprávou vyhotovenou společností geriatrie právnická osoba. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není.

7. Správně okresní soud zjistil, že žalobci jsou na základě darovací smlouvy ze dne datum spoluvlastníci pozemku st. parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, a dále pozemku parc. č. Anonymizováno vše v katastrálním území adresa, tyto nemovité věci nabyli od svých předchůdců Anonymizováno a jméno FO. Těm byl do osobního užívání přidělen pozemek st. parc. č. hodnota na základě rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání ze dne datum, dům č. p. Anonymizováno nabyli manželé jméno FO kupní smlouvou uzavřenou s Československým státem – adresa národním výborem ve adresa dne datum a pozemek parc. č. Anonymizováno nabyli manželé jméno FO od právnická osoba. kupní smlouvou ze dne datum. Žalobci dále kupní smlouvou ze dne datum nabyli od prodávajícího jméno FO do vlastnictví pozemek parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa.

8. Rovněž správně okresní soud zjistil, že v případě pozemku parc. č. hodnota je jako vlastník evidována žalovaná a evidovaný způsob využití pozemku je ostatní komunikace, přičemž dne datum požádal právnická osoba adresa o zápis místní komunikace na tomto pozemku. Dne datum požádala žalovaná MNV adresa o převod vlastnických práv mj. k pozemku parc. č. hodnota na obec.

9. Dosud nezapsaný pozemek parc. č. Anonymizováno, který je předmětem této žaloby, má vzniknout oddělením z pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, jeho velikost má činit Anonymizováno m2, přičemž se jedná o část vedoucí podél pozemku parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno v katastrálním území adresa (prokázáno geometrickým plánem č. hodnota).

10. Svědkyně jméno FO, matka žalobkyně, která byla okresním soudem vyslechnuta v místě svého bydliště dne datum, vypověděla, že se nikdy neptala, „jestli je to moje“, myslí, že to patří jim, teď tedy dceři“, silnice tam nevedla, upravil to proto její manžel. Cesta jejich nebyla, mohli tam chodit lidé, je chyba, že to nekoupili. Po cestě chodí lidé dolů do Anonymizováno. Vozidla občas projela kousek od stuhy dolů. Cesta do Anonymizováno nikoho není, občas projdou lidé kolem jejich domu, „ale co máme dělat“. Měla zde květiny, záhony a keře. Ohledně zdravotního stavu svědkyně bylo zjištěno, že svědkyni byl od března 2025 přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož příčinou je generalizovaná ateroskleróza. Pokud jde o orientaci, má problémy s krátkodobou pamětí, není doložena těžká porucha na podkladě těžké demence či jiného duševního onemocnění či smyslové poruchy (prokázáno rozhodnutím Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Liberci, kontaktní pracoviště Liberec ze dne 23. 5. 2025). U svědkyně byla diagnostikována lehká forma demence (prokázáno lékařskou zprávou vyhotovenou společností právnická osoba. dne datum).

11. Podle § 989 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

12. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

13. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

14. Podle § 1096 odst. 2 o. z. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

15. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

16. K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Účinky základní normy nevylučuje prokázaná „nepoctivost držení“, tedy nepoctivá držba, ale „nepoctivý úmysl“ držitele. Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o nedostatek „nepoctivého úmyslu“. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 ObčZ) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 ObčZ) ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 ObčZ 1964), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021).

17. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 210/2024).

18. Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

19. Nabýt vlastnického práva k nemovité věci vydržením podle § 1095 o. z. je s ohledem na § 3066 o. z. možné nejdříve ke dni 1. 1. 2019. Předpokladem vydržení je pak držba vlastnického práva.

20. Správně také okresní soud shledal, že žalobci sami pozemek parc. č. Anonymizováno vydržet nemohli. Držbu tohoto pozemku totiž spojují s vlastnictvím nemovitých věcí, jež dříve vlastnili adresa a jméno FO. Žalobci tyto nemovité věci nabyli až darovací smlouvou ze dne datum. Právní úprava v § 3066 o. z. však umožňuje doby stanovené v § 1095 o. z. započíst i dobu, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

21. Při vydržení se započítává „vydržecí doba“ předchůdce. Jde tedy o zápočet držby způsobilé k vydržení, resp. směřující k vydržení. Aby mohli žalobci nabýt vlastnické právo podle § 1095 o. z., je tak zapotřebí, aby držbu vlastnického práva vykonávali předchůdci žalobců a následně ještě žalobci alespoň po dobu pěti let od nabytí účinnosti o. z., přičemž celková vydržecí doba musí činit nejméně 20 let.

22. Držba vlastnického práva má dva nezbytné znaky; 1. Faktické ovládání věci (corpus possessionis) - držitel má nad věcí skutečné nebo právní panství. U pozemku se může projevit např. jeho údržbou, obhospodařováním, oplocením, rozhodováním o přístupu či výkonem jiných vlastníkových oprávnění. Nemusí na něj osobně a trvale vstupovat.

2. Vůle mít věc pro sebe jako vlastník (animus possidendi) - držitel pozemek považuje za svůj a navenek s ním tak nakládá. Chybí, jestliže jej užívá s vědomím, že patří jinému, na základě výprosy, nájmu, služebnosti, obecného užívání komunikace apod.

23. Oba znaky musí existovat současně. Pro vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku tak nestačí jeho faktické užívání; musí být totiž nejen prokázáno, že předchůdci žalobců sporný pozemek fakticky ovládali a též současně jej měli pro sebe jako vlastník.

24. V daném případě okresní soud důvodně přistoupil k výslechu svědkyně jméno FO, právní předchůdkyně žalobců. Správně poukázal na to, že svědkyně uvedla, že nezkoumala vlastnictví pozemku, kolem domu chodili turisté a bránit jim v tom nemohli, je škoda, že pozemek nekoupili. Je z její výpovědi zřejmé, že pozemek parc. č. Anonymizováno sice užívala, nepovažovala jej však za součást svého majetku, užívání pozemku právními předchůdci žalobců (který byl také volně užíván veřejností) tak nebylo spojeno s vůlí mít pozemek pro sebe jako vlastník. Důvodně okresní soud také zjistil a zohlednil, že předchůdci žalobců respektovali vlastníka pozemku parc. č. hodnota, ve všech úředních záležitostech s žalovanou jednali jako s vlastníkem a takto ji i označovali.

25. Nejde přitom primárně o nepoctivý úmysl, ale o nedostatek základního předpokladu vydržení: předchůdci žalobců nebyli držiteli vlastnického práva. A protože předchůdci žalobců nebyli držiteli vlastnického práva, jejich dobu užívání pozemku nelze žalobcům započíst.

26. Pokud jde o věrohodnost svědkyně jméno FO, ta byla okresním soudem osobně vyslechnuta v místě svého bydliště dne datum. Okresní soud proto mohl při hodnocení její výpovědi přihlédnout nejen k obsahu jejích odpovědí, ale též ke způsobu, jakým vypovídala a reagovala na kladené otázky. Vyhodnotil přitom, že svědkyně vypovídala zejména ohledně historických skutečností pravdivě, avšak když si v průběhu výslechu uvědomila důsledky výpovědi, byly její odpovědi zatíženy autokorekcí. Odvolací soud provedl důkaz protokolem o jejím výslechu a ověřil tak obsah její výpovědi. Vzhledem k tomu, že svědkyně již zemřela, nebylo možné výslech v odvolacím řízení zopakovat. Žalobci v odvolání ve svém důsledku namítají, že z její výpovědi mají být zohledněny toliko okolnosti v jejich prospěch, kdežto v případě okolností popírajících držbu předchůdci žalobců by podle žalobců k těmto nemělo být přihlédnuto z důvodu těžké demence. Z protokolu o výslechu svědkyně je zřejmé, že porozuměla dotazům okresního soudu, ve věci byla orientována, vyjadřovala se relevantně, opakovaně uváděla, že přes sporný pozemek chodily třetí osoby, uvedla také, že jim v tom bránit nemohli, protože pozemek předchůdci žalobců nekoupili. Z rozhodnutí úřadu práce a lékařské zprávy plyne zejména, že z důvodu lehké demence měla svědkyně problémy s krátkodobou pamětí. V daném případě však byla vyslýchána ke skutečnostem, které se odehrály před několika desítkami let. Závěry okresního soudu o věrohodnosti svědkyně a skutečností zjištěných z její výpovědi tak obstojí i ve světle odvolací argumentace a nově předložených listin vztahujících se ke zdravotnímu stavu svědkyně. Odvolací soud nepřehlédl, že svědkyně před okresním soudem také použila formulaci, že cesta je „spíše jejich“, popřípadě že podle jejího mínění „patří jim, teď tedy dceři“. Tyto hodnotící výroky však nemají jednoznačný význam, je zároveň z výpovědi svědkyně zřejmé, že opakovaně a neměnně uváděla užívání cesty třetími osobami, současně uvedla, že cesta jimi nebyla koupena, čímž právě odůvodňovala, proč kolem jejich domu procházejí třetí osoby.

27. Správně také okresní soud nepřistoupil k účastnickému výslechu žalobců. Relevantně v tomto směru poukázal na to, že žalobci sami pozemek vydržet nemohli. Zároveň platí, že podle § 131 odst. 1 o. s. ř. důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. V daném případě skutečnosti týkající se doby, kdy nemovité věci vlastnili předchůdci žalobců, bylo nepochybně možné zjistit jinak, a to právě svědeckou výpovědí matky žalobkyně, navíc právě výpověď uvedené svědkyně přímo poskytovala pro věc relevantní informace, ze kterých okresní soud správně zjistil způsob užívání pozemku parc. č. Anonymizováno v rozhodném období.

28. Ostatně odvolací soud poukazuje také na skutečnost, že žalobci tvrdí užívání pozemku parc. č. Anonymizováno již od roku 1979, v tomto roce však předchůdci žalobců ještě nevlastnili ani pozemek parc. č. Anonymizováno. Dne datum byl předchůdcům žalobců do osobního užívání přidělen toliko pozemek st. parc. č. hodnota a dne datum se předchůdci žalobců stali vlastníky domu č. p. Anonymizováno. Nelze přehlédnout (jak plyne například z geometrického plánu č. hodnota), že pozemek parc. č. Anonymizováno svojí rozlohou dalece (násobně) převyšuje rozlohu pozemku st. parc. Anonymizováno, přičemž vede podél celé hranice pozemků parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno. Pozemek parc. č. Anonymizováno pak předchůdci žalobců (manželé jméno FO) nikdy nevlastnili, neboť ten nabyli žalobci kupní smlouvou ze dne datum od prodávajícího jméno FO, tedy od úplně jiné osoby. Není tak vůbec zřejmé, proč by při přidělení pozemku st. parc. č. hodnota do osobního užívání předchůdcům žalobců měli tito mít za to, že jsou vlastníky pozemku parc. č. Anonymizováno.

29. Nelze současně přehlédnout, že žalobci se domáhají určení, že pozemek parc. č. Anonymizováno je součástí společného jmění manželů. Žalobci však přehlížejí, že nemovité věci jim jejich předchůdci nedarovali do společného jmění manželů, nýbrž do spoluvlastnictví, což sami žalobci v podané žalobě tvrdí a k tomu dokládají darovací smlouvu. A protože držbu pozemku parc. č. 1349/4 žalobci spojují právě s užíváním nemovitých věcí, které jim byly darovány ze strany manželů jméno FO, pak i pokud by předchůdci žalobců a následně žalobce skutečně vykonávali držbu vlastnického práva, mohl by případně každý z žalobců vydržet spoluvlastnický podíl na pozemku, avšak pozemek parc. č. Anonymizováno by netvořil součást společného jmění manželů.

30. Lze proto uzavřít, že okresní soud nepochybil, pokud žalobu v projednávané věci jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného nákladového výroku II, majícího oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu správného odůvodnění výroku o nákladech řízení odvolací soud pro stručnost v příslušné části odkazuje na rozsudek okresního soudu, toliko dodává, že okresní soud správně vyhodnotil také vyjádření advokáta žalované ze dne 17. 3. 2025 a 16. 6. 2025 jako účelně vynaložené náklady, když obě vyjádření zástupce žalované zaslal v návaznosti na výzvy okresního soudu. Jedná se tedy v obou případech o vyjádření, které bylo ze strany okresního soudu vyžadováno.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované bylo vůči neúspěšným žalobcům přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25 268 Kč. Jde o náhradu za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč, sestávající z částky 5 620 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a.t. [sepis odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem dne datum], dále z částky 2 810 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. [účast u jednání odvolacího soudu dne datum, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí], dále k těmto úkonům tři paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou automobilem k jednání ve dnech datum a datum ve výši 2 x 1 841,50 Kč, v obou případech za 216 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb., při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. Protože je advokát žalované plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada sazby DPH ve výši celkem 4 385 Kč (tj. 21 % z 20 883 Kč).

32. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalobcům dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalované, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání rovněž nelze podat pouze v části týkající se výroku o nákladech řízení. Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).