30 Co 144/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Ivany Štěpánové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem sídlem Lidická 405/3, 466 01 Jablonec nad Nisou proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. Davidem Ferfeckým sídlem Podhorská 581/28, 466 01 Jablonec nad Nisou o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 15 C 62/2024-37 ze dne 5. 9. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se napadený rozsudek mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Davida Ferfeckého.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Davida Ferfeckého.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud ve výroku I zamítl žalobu o určení, že výpověď nájmu bytu v , Anonymizováno, . patře domu na adrese , adresa, , ze dne 31. 1. 2024, adresovaná žalovanou žalobci, je neplatná, a výrokem II uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované , Jméno advokáta B, .

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobce svůj nárok opírá o tvrzení, že mezi účastníky byla dne 25. 2. 2019 uzavřena nájemní smlouvu, na jejímž základě mu přenechala žalovaná do užívání byt nacházející se v , Anonymizováno, . patře domu na adrese , adresa, (dále též jen „byt“). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, přičemž docházelo k automatickému prodlužování doby trvání nájemního vztahu. Dne 19. 2. 2024 žalovaná doručila žalobci listinu označenou jako „Ukončení nájemní smlouvy“, jejímž prostřednictvím nájemní smlouvu vypověděla. Výpověď však neobsahovala žádné poučení o možnosti vznést proti ní námitky ani poučení o možnosti domáhat se přezkumu oprávněnosti výpovědi soudem, jako výpovědní důvod navíc žalovaná zcela neurčitě uvedla „nezajištění smluvených podmínek ze své strany“.

3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou dne 25. 2. 2019 uzavřeli nájemní smlouvu, a to na dobu určitou do 31. 12. 2021 s možností prodloužení doby jejího trvání vždy o 6 kalendářních měsíců. Trvání smlouvy bylo opakovaně prodlužováno, naposledy na dobu od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024. Dne 19. 2. 2024 byla žalobci doručena listina označená jako „Ukončení nájemní smlouvy“ ze dne 31. 1. 2024, jejímž prostřednictvím žalovaná projevila vůli vypovědět žalobci nájemní smlouvu. Tato písemnost neobsahovala poučení o právu nájemce podat proti výpovědi nájmu bytu námitky ani poučení o právu nájemce navrhnout soudu přezkum oprávněnosti výpovědi. Podáním ze dne 10. 4. 2024, které bylo doručeno zástupci žalobce dne 11. 4. 2024, žalovaná sdělila, že již nemá zájem na dalším trvání nájemní smlouvy a nájemní vztah zanikne ke dni 30. 6. 2024. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl okresní soud po právní stránce k závěru, že výpovědí, jež neobsahovala zákonná poučení, nemohlo tak dojít k platnému ukončení nájemního vztahu, posléze však žalovaná dala žalobci jednoznačně najevo, že nájemní vztah již nebude dále prodlužován a skončí tedy dnem 30. 6. 2024. Protože ke dni 30. 6. 2024 nájem zanikl uplynutím doby, není žalobce od 1. 7. 2024 nájemcem bytu, na tento závěr nemá vliv ani oznámení o zvýšení nájmu s dobou fixace nájemného do 30. 9. 2026, neboť toto oznámení nemůže být způsobilé obnovit nájemní vztah. Žalobce tedy nebyl ke dni vyhlášení napadeného rozsudku nájemcem předmětného bytu, pozbyl proto v průběhu řízení aktivní legitimaci ve sporu, když výpověď již nemůže nijak nepříznivě zasáhnout do jeho právního postavení, v tomto směru odkázal okresní soud na závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, či ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 680/2020. Žalobu proto zamítl a žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), právo na náhradu nákladů řízení. Neshledal přitom okresní soud žalobcem tvrzené důvody, spočívající v tom, že žaloba byl původně podána důvodně, a pokud by o ní okresní soud rozhodl do 30. 6. 2024, musel by jí vyhovět, jako důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. Poukázal v tomto směru na skutečnost, že se v dané věci jedná o řízení sporné, procení neúspěch v něm si žalobce zapříčinil sám, neboť na podané žalobě trval i poté, co ke dni 30. 6. 2024 nájemní vztah zanikl uplynutí doby, o čemž byl dostatečně včasně vyrozuměn vyjádřením žalované ze dne 10. 4. 2024.

4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce, který navrhuje jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno a že mu bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Poukazuje na shodná tvrzení účastníků, dle kterých výpověď nájmu bytu neobsahuje zákonné poučení. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, namítá, že v řízení před okresním soudem byly splněny podmínky pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované, neboť pokud by soud o žalobě meritorně rozhodl do 30. 6. 2024, byl by žalobce ve věci úspěšný, přičemž dobu vedení řízení ze strany okresního soudu nemohl žádným způsobem ovlivnit. S ohledem na předchozí praxi stran byl žalobce v dobré víře, že dojde k prodloužení doby nájmu.

5. Žalovaná považuje odvolání žalobce za zcela nedůvodné a napadený rozsudek za věcně správný, proto navrhuje jeho potvrzení. Okresní soud rozhodoval podle skutkového stavu ke dni vyhlášení svého rozhodnutí ve věci samé, tj. ke dni 5. 9. 2024., ke kterému již nájemní vztah mezi účastníky netrval, neboť zanikl uplynutím ujednané doby trvání, tedy ke dni 30. 6. 2024, když podáním ze dne 10. 4. 2024 dala žalobci na vědomí, že nájemní vztah k 30. 6. 2024 skončí. Aktivní věcná legitimace žalobce tak nebyla ke dni vyhlášení napadeného rozsudku dána.

6. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání, přitom dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

7. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu učiněnými zcela v návaznosti na relevantní okolnosti věci a na mezi účastníky nesporné skutečnosti. Okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě učinil správné závěry o skutkovém stavu. Na skutková zjištění okresního soudu pro stručnost odvolací soud odkazuje.

8. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2204 odst. 1 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.

10. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

11. Podle § 603 o. z. práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

12. Podle § 2286 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně (odst. 1). Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná (odst. 2).

13. Podle § 2290 o. z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

14. Správně okresní soud zjistil, že výpověď z nájmu bytu byla žalobci doručena dne 19. 2. 2024, a protože žaloba byla podána dne 29. 2. 2024, učinil správný závěr, že byla podána v zákonné dvouměsíční prekluzivní lhůtě, počítané ode dne jejího doručení, jak předpokládá § 2290 o. z.

15. V rozsudku ze dne 17. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017, Nejvyšší soud uzavřel, že v i poměrech o. z. nadále platí dosavadní judikatura přijatá za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, tedy že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce. Byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit „neexistující vztah“), a již proto musí být zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace, není přitom významné, co pronajímatele vedlo k zaslání takové výpovědi. Tento názor je podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2464/2021v i poměrech o. z. již výrazem ustálené rozhodovací praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 588/2020, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018)

16. V rozsudku ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, na jehož závěry zcela správně poukázal okresní soud, uzavřel Nejvyšší soud, že závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace k podání žaloby dle § 2290 o. z. se uplatní obdobně i v případě, že výpověď z nájmu bytu sice byla doručena osobě, která v době jejího doručení byla nájemcem bytu, avšak její nájem v mezidobí (v době od doručení výpovědi do rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost) zanikl z jiného důvodu, neboť ani v takovém případě již nemůže (výpověď) nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení.

17. Důvodně se okresní soud zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce v řízení, tedy tím, zda nájemní vztah nezanikl v mezidobí z jiného důvodu.

18. Správně v tomto směru uzavřel, že účastníci mezi sebou platně uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., neboť žalovaná přenechala žalobci k užívání předmětný byt, za což se žalobce zavázal žalované platit pravidelné měsíční nájemné. Trvání nájemní smlouvy ve smyslu § 2204 o. z. účastníci omezili na dobu určitou, původně do 31. 12. 2021. Současně však ujednali v čl. 13 nájemní smlouvy možnost prodlužování doby nájmu, vždy o dalších 6 měsíců. Tímto způsobem ode dne 1. 1. 2022 docházelo k postupnému prodlužování doby trvání nájmu, naposledy tak bylo ve smyslu ujednání účastníků trvání nájemní smlouvy prodlouženo ode dne 1. 1. 2024 na dobu 6 měsíců, tedy do 30. 6. 2024. Žalobce byl ke dni doručení předmětné výpovědi, tj. 16. 2. 2024, i ke dni podání žaloby v nadepsané věci, tj. k 29. 2. 2024, nájemcem předmětného bytu, byl proto v době zahájení řízení před okresním soudem aktivně věcně legitimován k podání žaloby. Z hlediska aktivní legitimace žalobce ve sporu je však podstatné, že žalovaná ve svém písemném vyjádření ve věci ze dne 10. 4. 2024, které bylo zástupci žalobce doručeno dne 11. 4. 2024, mimo jiné vyjádřila svoji vůli směřující k ukončení nájemního vztahu ke dni 30. 6. 2024, žalobci tak dala dostatečně určitě najevo, že dále již nájemní vztah prodlužován nebude. Tímto oznámením tak žalovaná zamezila dalšímu prodloužení nájemního vztahu, který proto mezi účastníky ve smyslu § 603 o. z. zanikl uplynutím doby dne 30. 6. 2024. Zcela logické a správné jsou také závěry okresního soudu o tom, že oznámením o zvýšení nájemného s dobou jeho fixace do 30. 9. 2026 nemohlo dojít k prodloužení doby nájmu do 30. 9. 2026, když tímto oznámením žalovaná toliko oznámila zvýšení nájmu, neprojevila však vůli nájem prodloužit do 30. 9. 2026.

19. Důvodně a v souladu s výše uvedenou judikaturou proto okresní soud uzavřel, že dnem zániku nájemního vztahu v důsledku uplynutí ujednané doby pozbyl žalobce svou aktivní věcnou legitimaci. Nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce nastalý v průběhu řízení nevyhnutelně vede k závěru, že žaloba musí být zamítnuta, neboť napadená výpověď již nemůže jakkoli nepříznivě zasáhnout do právního postavení žalobce.

20. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v jeho výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Při přezkumu výroku II napadeného rozsudku, jímž okresní soud uložil procesně zcela neúspěšnému žalobci povinnost nahradit úspěšné žalované náklady řízení, ovšem odvolací soud, na rozdíl od okresního soudu, dospěl k závěru, že jsou na straně žalobce dány důvody zvláštního zřetele hodné pro moderaci náhrady nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř.

22. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

23. V tomto směru lze přisvědčit námitce žalobce, že žaloba byla podána důvodně, neboť předmětná výpověď nesplňovala obsahové náležitosti předepsané § 2286 odst. 2 o. z., o čemž ostatně nebylo mezi účastníky sporu, sama žalovaná uváděla, že si je vědoma absence poučení o možnosti přezkoumat výpověď soudem. Nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce nastal až v průběhu řízení, a to poté, co žalovaná projevila vůli neprodloužit dobu trvání nájemní smlouvy. Právě v mezidobí nastalý nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce byl důvodem celkového procesního neúspěchu žalobce. Současně odvolací soud přihlédl k nepříznivým majetkovým poměrům žalobce, kterému bylo pro odvolací řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Odvolací soud s ohledem na uvedené shledal, že za úkony právní služby, které byly učiněny do zániku nájemního vztahu, tedy za převzetí a přípravu zastoupení a vyjádření k žalobě, úspěšné žalované náhrada nákladů řízení nenáleží, neboť jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř. pro částečné nepřiznání náhrady nákladů řízení. Jinak je tomu však v případě úkonů, které byly učiněny od 1. 7. 2024, neboť přestože žalobci bylo sděleno, že nájemní vztah nebude prodlužován a končí dne 30. 6. 2024, setrval žalobce na podané žalobě a přivodil si tak neúspěch ve sporu. Za veškeré úkony učiněné od té doby je tedy namístě, aby žalobce hradil žalované náhradu nákladů řízení.

24. Žalované, která byla v řízení před okresním soudem zastoupena advokátem, takto náleží náhrada nákladů řízení za 1 úkon právní služby advokáta, a to za účast při jednání okresního soudu dne 5. 9. 2024. Tarifní hodnota za tento úkon právní služby činí pode § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „a. t.”), částku 10 000 Kč. Výše odměny za jeden úkon právní služby pak podle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 4 a. t. činí , částka, , k tomuto úkonu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t25. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 1 800 Kč.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované náleží vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tarifní hodnota rozhodná pro určení výše odměny za úkon právní služby činí dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“¨), částku 30 000 Kč. Celková výše nákladů řízení vynaložených žalovanou činí 5 750 Kč, tyto náklady sestávají ze 4 600 Kč odměny advokáta za 2 úkony právní služby à 2 300 Kč (vyjádření žalované k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 17. 7. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g), písm. k) AT), 900 Kč paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby à 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 250 Kč náhrady cestovních výdajů za cestu advokáta k jednání odvolacího soudu dne 17. 7. 2025 ze sídla advokáta v Jablonci nad Nisou do Liberce a zpět v délce 2x 15 km, tj. celkem 30 km. Cestovní náklady advokáta žalované sestávají z náhrady amortizace vozidla za ujetý počet kilometrů ve výši 174 Kč určené jako součin 30 ujetých kilometrů a sazby základní náhrady za ujetý kilometr ve výši , částka, /km podle § 1 písm. b) vyhlášky 475/2024 Sb., a z náhrady za spotřebované pohonné hmoty ve výši 76 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí při délce cesty 30 km, kombinované spotřebě motorové nafty 7,3 l/100 km a ceně motorové nafty 34,70 Kč/l určené dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb.

27. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalobci dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám advokáta žalované, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku.