30 Co 148/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Jana Věženského ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 89 428 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 285/2022-216 ze dne 1. června 2026

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 63 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Jméno advokáta A.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 226 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Jméno advokáta B.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku odstupné ve výši 89 428 Kč hrubého (výrok I), a uložil žalovanému povinnost zaplatit, rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, žalobci k rukám advokáta Jméno advokáta A náhradu nákladů řízení ve výši 116 430 Kč (výrok II) a České republice – Okresnímu soudu v České Lípě soudní poplatek ve výši 27 500 Kč (výrok III).

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobce na zaplacení odstupného ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku, na něž žalobci vzniklo právo v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru žalovaným jakožto zaměstnavatelem žalobce výpovědí ze dne 10. 9. 2019, když bylo pravomocně (rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 85 C 49/2020-213 ze dne 15. 2. 2024 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 113/2024-254 ze dne 21. 8. 2024) rozhodnuto, že výpověď ze dne 10. 9. 2019 daná žalobci žalovaným z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je neplatná, neboť k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu žalobce došlo v důsledku pracovního úrazu utrpěného 26. 7. 2018, a nikoliv v důsledku tzv. obecného onemocnění, které zakládá výpovědní důvod uvedený v § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalovaný tedy mohl s žalobcem rozvázat pracovní poměr výpovědí z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalobce v řízení původně uplatnil požadavek na zaplacení částky 550 000 Kč, žalovaný v průběhu řízení zaplatil na žalobou uplatňovaný nárok 448 824 Kč hrubého, z toho žalobci částku 356 129 Kč. Ohledně částky 356 129 Kč vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením okresního soudu č. j. 37 C 285/2022-89 ze dne 22. 1. 2025 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 30 Co 75/2025-93 ze dne 14. 4. 2025. Předmětem řízení před okresním soudem tak nadále zůstala částka 193 871 Kč. O ní rozhodl okresní soud rozsudkem č. j. 37 C 285/2022-162 ze dne 23. 7. 2025 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 11 748 Kč hrubého (výrok I) a v požadavku na zaplacení částky 182 123 Kč žalobu zamítl (výrok II). Výrok I žalobě vyhovující nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci, výrok II žalobu zamítající byl napaden odvoláním žalobce. V průběhu řízení o odvolání žalobce směřujícího proti výroku II rozsudku okresního soudu ze dne 23. 7. 2023 vzal žalobce své odvolání v rozsahu částky 92 695 Kč (představující rozdíl mezi žalovaným dříve zaplacenou částkou v hrubém a čistém) zpět, přičemž v tomto rozsahu bylo odvolací řízení zastaveno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 30 Co 263/2025-183 ze dne 21. 1. 2026. Pokud jde o požadavek na zaplacení zbývající částky ve výši 89 428 Kč, ohledně níž nebylo žalobě okresním soudem vyhověno, byl v tomto rozsahu (a v závislých nákladových výrocích) rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 30 Co 263/2025-206 ze dne 10. 3. 2026. V dalším řízení pak okresní soud žalobě v požadavku na zaplacení částky 89 428 Kč napadeným rozsudkem vyhověl.

3. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, okresní soud jej opřel o ustanovení § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že jde o nárok plynoucí z práva procesního, kdy jde o to, zda se žalobce domohl žalobou uplatněného nároku, přičemž není významné, zda žalovaný žalobce uspokojil, ačkoliv k tomu neměl povinnost. V daném případě žalovaný nárok žalobce částečně uspokojil, a proto ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného a žaloba byla podána důvodně. Okresní soud dovodil, že žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a že žalobce byl ve sporu zcela úspěšný. Žalobci bylo okresním soudem na náhradě nákladů řízení přiznáno celkem 116 430 Kč. Jde o náhradu nákladů řízení před okresním soudem zahrnující odměnu za 4 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a sepis vyjádření ze dne 7. 11. 2024) po 10 500 Kč (z tarifní hodnoty 550 000 Kč), 1 úkon (částečné zpětvzetí žaloby) po 9 740 Kč (z tarifní hodnoty 356 129 Kč), 3 úkony (další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 11. 6. 2025, sepis vyjádření ze dne 16. 6. 2025 a účast u jednání dne datum) po 8 860 Kč (z tarifní hodnoty 193 871 Kč), náhradu hotových výdajů v paušální výši 5 x 300 Kč a 3 x 450 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč, náhradu cestovného ve výši 1 953 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty. Dále jde o náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem zahrnující odměnu za 3 úkony právní služby (sepis odvolání, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 30. 1. 2026 a sepis vyjádření ze dne 2. 2. 2026) po 4 700 Kč (z tarifní hodnoty 89 428 Kč) a 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného) po 970 Kč (z tarifní hodnoty 20 110 Kč) a náhradu hotových výdajů v paušální výši 4 x 450 Kč. Konečně pak byla žalobci za řízení před okresním soudem po vydání kasačního usnesení přiznána náhrada nákladů řízení zahrnující odměnu za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne datum) po 4 700 Kč (z tarifní hodnoty 89 428 Kč), náhradu hotových výdajů v paušální výši 450 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 1200 Kč a náhradu cestovného ve výši 2 083 Kč.

4. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně pouze proti výroku II o nákladech řízení, se včas odvolal žalovaný, který navrhuje jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání zejména namítá, že žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení za sepis vyjádření ze dne 7. 11. 2024 a ze dne 16. 6. 2025 a za další porady s klientem přesahující jednou hodinu ve dnech 11. 6. 2025 a 30. 1. 2026, neboť nejde o úkony potřebné k účelnému uplatňování práva.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného nákladového výroku II. Má za to, že veškeré úkony právní služby byly vynaloženy účelně a byly nezbytné k uplatňování práva žalobce. Ohledně písemných vyjádření ze dne 7. 11. 2024 a ze dne 16. 6. 2025 žalobce odkazuje na své vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 31. 7. 2025, v němž uvedl, že uvedenými podáními žalobce reagoval na aktuální stav řízení a na skutečnosti vyšlé najevo až po podání žaloby, jakož i na nečinnost žalovaného, který v době podání žaloby zcela odmítal, že by žalobci náleželo právo na odstupné a neuvedl výši pravděpodobného výdělku žalobce. Porada s klientem dne 11. 6. 2025 vedla i s ohledem na neaktivitu žalovaného k podání návrhu na provedení důkazu v podobě „obstarání výdělkových poměrů širšího vzorku srovnávaných zaměstnanců žalovaného“, přičemž tento důkaz byl okresním soudem proveden a jeho účelnost plyne z pro žalobce příznivého procesního výsledku sporu. Porada s klientem dne 21. 1. 2026 byla vyvolána výzvou odvolacího soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů a její uskutečnění bylo nezbytným předpokladem pro zpracování doplnění žaloby v soudem stanovené lhůtě.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním napadeném nákladovém výroku II včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, avšak týkají se toho, co okresní soud řešil v napadeném výroku (§ 212a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.), dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu.

7. Ve sporném řízení, o které jde i v nyní posuzovaném případě, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení uplatňuje zásada úspěchu ve věci zakotvená v ustanovení § 142 o. s. ř. Tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

8. Zároveň se při rozhodování o nákladech řízení ve sporném řízení, které bylo zčásti nebo zcela zastaveno zpravidla uplatňuje zásada zavinění na (částečném) zastavení řízení. Tak podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Platí dle citovaného ustanovení, že je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, nejde o zavinění na straně žalobce zpravidla pouze tehdy, byla-li žaloba podána důvodně a zároveň ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného (zpravidla proto, že žalovaný po podání žaloby splnil žalobou uplatněný nárok, popř. proto, že následným, tj. po zahájení řízení, chováním žalovaného bylo dosaženo žalobou uplatněného nároku).

9. V daném případě plyne z obsahu spisu a z odůvodnění napadeného rozsudku, jak je toto shrnuto shora, že o původním žalobním požadavku žalobce na zaplacení částky 550 000 Kč bylo rozhodnuto tak, žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení částky 101 176 Kč (jde o 11 748 Kč přiznaných žalobci rozsudkem okresního soudu č. j. 37 C 285/2022-162 ze dne 23. 7. 2025 a 89 428 Kč přiznaných žalobci rozsudkem okresního soudu 37 C 285/2022-216 ze dne 1. 6. 2026), naopak žaloba byla zamítnuta v požadavku na zaplacení částky 92 695 Kč (jde o částku, ohledně níž nebylo žalobě vyhověno rozsudkem okresního soudu č. j. 37 C 285/2022-162 ze dne 23. 7. 2025 a ohledně níž vzal žalobce zpět své odvolání směřující proti tomuto rozsudku a odvolací řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením odvolacího soudu č. j. 30 Co 263/2025-183 ze dne 21. 1. 2026), v požadavku na zaplacení částky 356 129 Kč pak bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno (usnesením okresního soudu č. j. 37 C 285/2022-89 ze dne 22. 1. 2025 ve spojení s usnesením odvolacího soudu č. j. 30 Co 75/2025-93 ze dne 14. 4. 2025), přičemž důvodem částečného zpětvzetí žaloby a následného zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby byla skutečnost, že žalovaný po podání žaloby žalobci uvedenou částku uhradil.

10. Je tedy věcně správný závěr okresního soudu potud, že řízení bylo částečně zastaveno pro chování žalovaného, který tak z procesního hlediska zavinil částečné zastavení řízení a je povinen dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. hradit náklady řízení žalobci; tento závěr však platí pouze ohledně částky 356 129 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Ohledně zbývající částky okresní soud aplikoval nesprávné ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť nejde v situaci, kdy žaloba byla pravomocně zamítnuta v požadavku na zaplacení 92 695 Kč (žalobcem ohledně této částky nebyla vzata zpět žaloba, ale odvolání, což mělo za následek, že v této části nabyl zamítavý rozsudek okresního soudu právní moci) pouze o nepatrný neúspěch. Nejde ani, bylo-li rozhodováno o odstupném, na něž žalobci vznikl nárok z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru, o plnění, jehož výše by závisela na znaleckém posudku či na úvaze soudu. Měl proto okresní soud aplikovat ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli úspěch pouze částečný. Jestliže žalobci bylo na jedné straně vyhověno v požadavku na zaplacení částky 101 176 Kč a zároveň byla pro chování žalovaného částečně vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně, ohledně částky 356 129 Kč, a na druhé straně byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení částky 92 695 Kč, je celkový úspěch žalobce 83 % a žalovaného 17 %. Žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 % (83 % minus 17 %). Již z tohoto důvodu nemůže odvoláním napadený výrok obstát.

11. Zároveň jsou důvodné odvolací námitky žalovaného, že ne všechny úkony, za něž byla okresním soudem žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, lze považovat za úkony potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce, a že žalobci nenáleží právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření datovaná 7. 11. 2024 a 16. 6. 2025 a za další porady s klientem přesahující jednu hodinu ve dnech 11. 6. 2025 a 30. 1. 2026.

12. Účastník, jemuž svědčí právo na náhradu nákladů řízení, nemá dle § 142 o. s. ř. právo na náhradu všech nákladů, které mu v řízení či v souvislosti s ním vznikly, ale pouze takových, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, tj. pouze těch, které byly v řízení vynaloženy účelně. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady lze považovat pouze takové náklady, které musel účastník nezbytně vynaložit, aby mohl řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Ani uvedení některého úkonu právní služby v § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (obdobně např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 273/2016 ze dne 24. 8. 2016 a sp. zn. 32 Cdo 3521/2017 ze dne 28. 11. 2017).

13. Pokud jde o vyjádření, která účastník podává v průběhu řízení a jimiž se vyjadřuje k rozhodným skutečnostem, je možné je považovat za účelné úkony právní služby a lze přiznat náhradu odměny za ně tam, kde písemné vyjádření obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení a zároveň nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání. Odměna zpravidla nenáleží ani za doplnění skutkových tvrzení a důkazů, pokud mohly být součástí již dříve učiněného písemného podání účastníka. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je, jak již bylo uvedeno shora, účelnost jejich vynaložení, kterou je nutno posuzovat jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1748/2015 ze dne 29. 7. 2015). Tak nemůže být v daném případě žalobci přiznána náhrada nákladů za vyjádření datovaná 7. 11. 2024 a 16. 5. 2025.

14. Ve vyjádření datovaném 7. 11. 2024 žalobce sděluje, že již bylo rozhodnuto v řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, do jehož skončení bylo řízení v této věci přerušeno, tedy v této části podání nejde o podání ve věci samé, za něž by mu náležela odměna. Dále se v něm žalobce vyjadřuje k výši průměrného výdělku a s odkazem na výroční zprávu žalovaného za rok 2019 k pravděpodobnému výdělku, tedy uvádí, skutečnosti, které mohl a měl s ohledem na předmět řízení a v žalobě formulovaný požadavek na zaplacení odstupného uvést již v žalobě, a tedy nelze v této části vyjádření považovat ani za potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce a odměna za toto vyjádření tak žalobci nenáleží.

15. Vyjádření datované 16. 6. 2025 bylo okresnímu soudu doručeno poté, co bylo zástupci žalobce doručeno předvolání k jednání na den 18. 6. 2025, a jeho obsahem je žádost o odročení jednání a dále doplnění tvrzení ohledně rozhodného období, v němž je třeba zjišťovat pravděpodobný výdělek žalobce, ve zcela obecné rovině ohledně výše pravděpodobného výdělku s odkazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, a dále návrh na doplnění dokazování. Obsahem podání nejsou žádné pro rozhodnutí zásadní a konkrétní skutečnosti, které nemohly být uvedeny již v žalobě, popř. předneseny u jednání před okresním soudem. Nejde tudíž o úkon účelný, za nějž by bylo možné přiznat náhradu nákladů řízení.

16. Další poradu s klientem přesahující jednu hodinu lze považovat za samostatný úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, je-li její samostatná účelnost v konkrétní věci doložena. To je typicky tehdy, řeší-li se v ní procesní strategie, nové skutečnosti, důkazní návrhy nebo jiné okolnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Pouhá délka porady nad jednu hodinu nestačí. Je-li následné podání opakující se, bez nové či hlubší argumentace, či jde-li jen o běžnou komunikaci nutnou k přípravě navazujícího úkonu právní služby, pak je třeba takovou další poradu s klientem, a to bez ohledu na to, jak dlouho trvala, považovat za součást úkonu, k němuž se váže.

17. V daném případě další porada s klientem dne 11. 6. 2025 předcházela vyjádření ze dne 16. 6. 2025, které, jak je uvedeno shora, nic zásadního nepřineslo, neobsahuje žádné pro věc zásadní skutečnosti, které nemohly být uvedeny již v rámci samotné žaloby po seznámení se zástupce s věcí. Stejně tak nic nebránilo zástupci žalobce již v žalobě uvést důkazní návrhy na předložení výplatních pásek žalobce, seznamu zaměstnanců vykonávajících u žalované v roce 2019 stejný druh práce jako žalobce a jejichž pracovní poměr trval po srovnatelnou dobu a mzdových listů a výplatních pásek těchto zaměstnanců. S ohledem na předmět řízení si měl zástupce již v době převzetí zastoupení a přípravy věci vyjasnit, z jakého rozhodného období bude třeba vycházet, zda bude nutné zjišťovat pravděpodobný výdělek a jaké skutečnosti jsou pro jeho určení rozhodující. Pokud tak neučinil a vyjasňoval si s klientem tyto skutečnosti, pro posouzení žalobcova nároku základní, až v průběhu řízení, nelze další poradu s klientem považovat za účelný úkon, za něž by náležela náhrada nákladů řízení.

18. Další porada s klientem dne 30. 1. 2026 se konala v návaznosti na výzvu odvolacího soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k nároku na složku mzdy označovanou „Pohotovost HBZS – odměna“ a předcházela podání žalobce ze dne 2. 2. 2026, jímž žalobce na výzvu odvolacího soudu doplnil svá tvrzení ohledně náplně práce žalobce a dalších srovnatelných zaměstnanců žalovaného, ohledně pohotovosti na pracovišti a odměňování zaměstnanců za držení pohotovosti a obsahu složky mzdy „Pohotovost HBZS – odměna“ a označil důkazy. S ohledem na obsah podání, v němž je z větší části odkazováno na konkrétní ustanovení vyhlášky Českého báňského úřadu č. 447/2001 Sb., služebního řádu, zprávy o činnosti za rok 2019, kolektivní smlouvy a jejích dodatků a příloh, nelze než hodnotit tomuto vyjádření předcházející poradu s klientem jako běžnou komunikaci nutnou k přípravě tohoto vyjádření, a tedy je třeba ji považovat za součást tohoto vyjádření, a nikoliv za samostatný úkon právní služby.

19. Náklady žalobce jsou tak tvořeny náhradou odměny ve výši 69 190 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 10 500 Kč (z tarifní hodnoty 550 000 Kč) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, za 1 úkon (částečné zpětvzetí žaloby) po 9 740 Kč (z tarifní hodnoty 356 129 Kč, jíž se částečné zpětvzetí žaloby týkalo) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za 1 úkon (účast na jednání soudu dne datum) po 8 860 Kč (z tarifní hodnoty 193 871 Kč, která se stala předmětem sporu po částečném zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby) dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, 1 úkon (odvolání proti rozsudku vč. částečného zpětvzetí odvolání) po 8 420 Kč (z tarifní hodnoty 182 123 Kč) dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, 1 úkon (vyjádření k odvolání žalovaného proti nákladovému výroku) po 1 270 Kč (z tarifní hodnoty 35 598 Kč představující náhradu nákladů za úkony právní služby, proti nimž žalovaný v odvolání brojil) dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a 2 úkony (vyjádření ze dne 2. 2. 2026 a účast u jednání soudu dne 1. 6. 2026) po 4 700 Kč (z tarifní hodnoty 89 428 Kč, která zůstala předmětem řízení) dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu. Dále náklady žalobce tvoří náhrada hotových výdajů v paušální výši 3 450 Kč za 4 úkony právní služby učiněné do konce roku 2024 ve výši 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za 5 úkonů právní služby učiněných po 1. 1. 2025 ve výši 5 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada za ztrátu času strávenou na cestě ze sídla advokáta ke dvěma jednáním u okresnímu soudu a zpět ve dnech 23. 7. 2025 a 1. 6. 2026 ve výši 2 400 Kč za celkem 2 x 8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada cestovného k uvedeným dvěma jednáním ve výši 4 036 Kč (cesta ke každému jednání tam a zpět celkem 250 km, osobní automobil Anonymizováno, reg. zn. SPZ, spotřeba motorové nafty dle technického průkazu 5,8 l/100 km, k jednání konanému datum cena 1 litru paliva 34,70 Kč a sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a k jednání konanému dne datum cena 1 litru paliva 41,90 Kč /cena požadovaná zástupcem žalobce, nižší než tzv. cena vyhlášková/ a sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.). Náklady žalobce tvoří rovněž náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty; její výše činí 16 606 Kč (21 % z částky 79 076 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem jde o 95 682 Kč, z nichž 66 % odpovídá částka 63 150 Kč.

20. Odvolací soud tedy změnil napadený rozsudek v nákladovém výroku II dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, je proto povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení, jejichž výše činí 2 226 Kč. Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši 1 390 Kč za podané odvolání (počítáno z tarifní hodnoty 41 830 Kč, představující výši náhrady nákladů za úkony právní služby, proti nimž žalovaný v odvolání brojil) dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů v paušální výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona o dani z přidané hodnoty ve výši 386 Kč (21 % z částky 1 840 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit rovněž v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.