30 Co 179/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Romana Flanderky ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno 12 Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 201/2023-55 ze dne 1. února 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Podle výroku II je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, , k rukám advokáta žalobce, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku. Právní zástupce žalovaného je pak podle výroku III napadeného rozsudku povinen nahradit žalobci separátní náklady řízení ve výši , částka, , tyto k rukám advokáta žalobce, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně shrnul, že žalobce utrpěl , datum, poškození zdraví při dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný. Z tohoto důvodu, jak potvrdil lékař i zpráva ČSSZ, byl práce neschopným až do konce roku 2022. Ve stejnou dobu měl žalobce již podepsanou pracovní smlouvu se svým současným zaměstnavatelem , právnická osoba, ., kde je i nadále zaměstnán. Podle smlouvy podepsané v den nehody měl do pracovního poměru nastoupit od , datum, . Dne , datum, měl žalobce podepsat dohodu o skončení v tu dobu ještě trvajícího pracovního poměru u , právnická osoba, ; tu však již kvůli účasti na nehodě podepsat nestihl. Skutečnost, že měl být pracovní poměr u , právnická osoba, rozvázán tímto způsobem, potvrdil jednatel uvedené společnosti čestným prohlášením. Rovněž současný zaměstnavatel potvrdil, že žalobci byla pracovní pozice nabízena již na základě zářijového pohovoru. Pokud by do života žalobci nezasáhla dopravní nehoda, byl by žalobce býval následujícího dne podepsal předjednanou dohodu o skončení dosavadního poměru, a již další den by nastoupil k současnému zaměstnavateli za nástupní mzdu , částka, na hodinu. V řízení tedy bylo podle soudu prvního stupně prokázáno, že pokud by nedošlo k dopravní nehodě, podepsal by následující den žalobce ujednané skončení pracovního poměru, a , datum, by nastoupil do zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., se mzdou ve sjednané výši a rozsahu , částka, /hod a 40 hodin týdně. Právě o tento výdělek žalobce v příčinné souvislosti s nehodou skutečně přišel. Nárok na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti představuje rozdíl mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Žalobce čerpal nemocenskou za dobu své pracovní neschopnosti v celkové výši , částka, . Tato částka byla odečtena od výdělku, kterého by byl žalobce dosahoval, nebýt dopravní nehody a z ní vzniklého poškození zdraví. Soud prvního stupně k prvnímu nároku žalobce konkrétně uvedl, že v měsíci říjnu bylo v období od , datum, do konce daného měsíce 14 pracovních dnů. Při sjednané nástupní mzdě by tak měl žalobce nárok za 112 hodin na částku uvedenou i v prohlášení zaměstnavatele, tj. právě , částka, . Za měsíc listopad 2022 bylo pracovních dnů 22, a tedy by žalobce měl nárok nejméně na uvedených , částka, , neboť by jinak dostal i náhradu za svátek, který na jeden pracovní den připadl, a o který zaměstnavatel vyčíslil nárok menší (správně , částka, ). V prosinci bylo pracovních dnů 20 a za 160 hodin by měl mít žalobce nárok vyšší než uvedených , částka, , konkrétně na , částka, . Žalobce však žaloval dle vyčíslení zaměstnavatele, a jeho nárok nemohl soud prvního stupně překročit. Proto byl po odečtení vyplacené nemocenské ve výši , částka, od tvrzeného a nárokovaného ušlého výdělku ve výši , částka, , důvodný nárok na ztrátu na výdělku ve výši , částka, . Co se týče druhého nároku, tedy částky za péči , jméno FO, , uvedl soud prvního stupně, že žalobce v řízení prokázal charakter svého , podezřelý výraz, stavu i to, že byl po nehodě odkázaný na péči jiné osoby, a že se cca měsíc a půl nebyl schopen postarat ani sám o sebe, byl převážně ležícím pacientem, který nezvládal ani nezbytné úkony osobní péče provádět sám a bez pomoci. To, že si domluvil osobu, která se postará o něho samotného, jakož i o jeho domácnost, považoval soud prvního stupně za zcela pochopitelné a nezbytné. Náklady, které mu takto vznikly, tedy byly náklady účelně vynaložené a nešlo o přemrštěný rozsah péče. Soud prvního stupně rovněž poukázal na skutečnost, že podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. k zákonu o sociálních službách činí sazba za terénní pečovatelskou službu dle § 5 odst. 2 částku , částka, . Sazba, kterou si domluvili žalobce se slečnou , jméno FO, , tuto částku nepřesáhla. Soud prvního stupně tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Zároveň plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že žalobce měl se společností , právnická osoba, uzavřenu smlouvu, která měla být ukončena až , datum, . Měl tedy uplatnit nárok z ušlého výdělku vypočtený z rozdílu nemocenské a předpokládaného výdělku u této společnosti a nikoli výdělku u společnosti , právnická osoba, ., s níž uzavřel pracovní smlouvu až , datum, . Důkaz, který by potvrdil verzi žalovaného, formou dotazu na OSSZ, zda byl žalobce registrován společností , právnická osoba, . již od , datum, , byl však soudem prvního stupně zamítnut jako nadbytečný. Z čestného prohlášení současného zaměstnavatele žalobce pak vyplývá toliko „předpokládaný výdělek“. Žalobce tak podle žalovaného neprokázal skutečný ušlý výdělek. Žalobci nebylo možné přiznat ani separovanou náhradu nákladů řízení, neboť z dopisu zaměstnavatele žalobce vyplývalo, že se po , Anonymizováno, soudního jednání mohl vrátit do práce a dokončit svou směnu. Nárokovat ušlý zisk z celé této směny tedy považoval žalovaný za neoprávněné. Ohledně druhého nároku, tedy náhrady za péči, žalovaný uvedl, že svědkyni dokládající rozsah poskytované péče považoval za nevěrohodnou. Svědkyně i žalobce totiž rozsah péče pouze odhadovali a konkrétně neuvedli, kolik hodin a v jakém období byla péče poskytována. Tyto skutečnosti pak žalobce nedoložil ani jinými, v prvé řadě písemnými, doklady. Žalovaný rovněž rozporoval i skutečnost, že svědkyni byla žalobcem doposud zaplacena částka , částka, , přestože žalobce nárokuje částku , částka, . Žalovaný rovněž zpochybňoval závažnost zdravotního stavu žalobce. V závěrečném návrhu pak požadoval napadený rozsudek změnit tak, že se žaloba zamítá, a přiznat žalovanému vůči žalobci plnou náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů., právnická osoba, podanému odvolání se písemně vyjádřil žalobce. Uvedl, že napadený rozsudek považuje za ve výroku věcně správný, před soudem prvního stupně proběhlo v této věci důkladné a rozsáhlé dokazování. Závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl, považoval žalobce za správné, a neměl vůči nim žádné výhrady. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalovanému zároveň uložil povinnost náhrady nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce.

5. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. V dané věci se žalobce domáhal dvou samostatných nároků z titulu náhradu škody, spočívajících jednak ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a dále v nákladech na péči o svou osobu po dobu, po niž byla tato péče ze strany další osoby z důvodu zdravotního stavu nezbytná.

7. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

8. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Podle § 2911 o. z., způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

10. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

11. Podle § 2962 o. z., náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

12. Jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně zmínil, zaviněné porušení zákonné povinnosti žalovaným vyplývá z pravomocného odsuzujícího rozsudku ze dne , datum, soudu vydaného v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , spisová značka, . S ohledem na závaznost tohoto rozhodnutí pro soud prvního stupně ve věci nároku na náhradu škody způsobené jednáním žalovaného, jež bylo kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti, zabýval se soud správně v řízení výhradně otázkou příčinné souvislosti a výší škody vzniklé ve sféře žalobce.

13. Odvolací soud předesílá, že žalovaný v trestním řízení prohlásil vinu, souhlasil s popisem skutku a jeho právní kvalifikací, z čehož následně soud při svém rozhodování o vině a trestu vycházel. S tímto postojem žalovaného projeveným v trestním řízení pak ostře kontrastuje kategorické odmítnutí jakékoli podoby odčinění materiální újmy nastalé ve sféře žalobce výhradně v důsledku trestné činnosti žalovaného.

14. Odvolateli je možno do jisté míry přisvědčit v tom, že žalobní tvrzení, na jejichž základě bylo o nároku na úhradu péče o osobu žalobce ze strany , jméno FO, soudem prvního stupně rozhodováno, postrádala konkrétní časové údaje (tj. uvedení jednotlivých dat a hodin) o časových úsecích, v nichž byla péče vynakládána. V případě skutkově odlišného děje a z něj odvozovaného nároku by se taková okolnost nepochybně mohla odrazit na výsledku řízení. Odvolací soud však musí v rámci svých úvah o možných důsledcích takové stavu brát v úvahu specifické okolnosti posuzované věci, spočívající jak ve skutkových okolnostech případu, tak v samotné právní povaze nároku vzniklého v důsledku situace, jež nastala bez přičinění poškozeného a jež zapříčinila nutnost po určitou dobu zajišťovat základní osobní potřeby činností, příp. za asistence, další osoby z okruhu jeho přátel. Žalobce přitom v průběhu řízení před soudem prvního stupně svá tvrzení postupně doplňoval a snažil se z jemu dostupných informací utvořit dostatečně přehledný skutkový rámec, z něhož by soud prvního stupně mohl jak pro účely vedení dokazování, tak pro vlastní posouzení existence tvrzeného práva žalobce, vyjít. Svá tvrzení žalobce podložil konkrétními důkazy, jejichž podoba logicky odpovídala prokazovanému skutkovému ději, totiž ústní dohodě uzavřené mezi žalobce a jeho kamarádkou , jméno FO, o průběžném poskytování nezbytné péče, jejíž intenzita se snižovala v návaznosti na postupně se zlepšující žalobcův zdravotní stav.

15. Co se týče nároku na přiznání nákladů na péči o žalobce slečnou , jméno FO, , uvádí odvolací soud, že sám skutkový děj poskytuje racionální vysvětlení pro absenci zcela konkrétních tvrzení žalobce. Je třeba mít na paměti, že slečna , jméno FO, nebyla a není profesionálem, který by měl potřebu dokumentovat, případně jakkoli vykazovat odpracované hodiny. Dohoda, kterou uzavřela se žalobcem byla uzavírána mezi přáteli a je tedy předvídatelné, že při jejím uzavírání její strany příliš nedbaly na formální stránku věci. Ostatně to pro žalobce ani slečnu , jméno FO, v dané době nebylo nikterak zásadní. Jak potvrdila slečna , jméno FO, ve své svědecké výpovědi, účelem bylo primárně zajistit péči o žalobce a zároveň zajistit její příjem v době, kdy se o něj starala a docházela na střední školu. Ani jedna ze stran smlouvy pak zřejmě, zcela logicky, nepovažovala za pro jejich smluvní vztah podstatné vyhotovení konkrétních dokladů o „odpracovaných hodinách“. Věrohodnost žalobních tvrzení by naopak mohlo narušit, pokud by žalobce za dané skutkové situace nově doložil konkrétně vypracované a rozepsané výkazy hodin a časů, které u něj slečna , jméno FO, strávila v době, kdy byl zcela odkázán na její péči.

16. V daném případě dle názoru odvolacího soudu ze všech důkazů předložených žalobcem vyplývá, že počet 180 „odpracovaných“ hodin nelze označit za natolik nekonkrétní, aby nebylo možné o nároku žalobce rozhodnout. Žalobce totiž, obdobně jako u předchozího nároku, v průběhu řízení svá žalobní tvrzení postupně doplňoval. Pokud uváděl, že u něj slečna , jméno FO, trávila v prvních týdnech celé odpoledne a docházela denně, přičemž dále se o něj starala až do prosince minimálně čtyřikrát týdně, pak odvolací soud neshledal žádnou okolnost, která by tato tvrzení oslabovala. Naopak z ostatních důkazů, včetně svědecké výpovědi slečny , jméno FO, vyplývá, že tomu tak skutečně bylo. V tomto bodě odvolací soud zdůrazňuje, že přestože byla svědkyně soudem prvního stupně podrobena důslednému a pečlivému výslechu, vypovídala zcela uceleně a uvěřitelně. Odvolací soud se tedy nemohl ztotožnit s odvolací námitkou žalovaného, který tvrdil, že její výpověď nebyla věrohodná.

17. Co se týče výše hodinové odměny za péči žalobce, odkazuje odvolací soud bez dalšího na úvahy soudu prvního stupně, který zcela přesvědčivě a pečlivě zhodnotil, že odměna ve výši , částka, za hodinu je částkou nižší, než by žalobce zaplatil za obdobné služby poskytnuté jakoukoli jinou osobou. I odvolací soud tedy tuto částku považuje za zcela odpovídající činnostem, které slečna , jméno FO, pro žalobce vykonávala.

18. Pokud jde o skutkové vymezení nároku na ušlý zisk v podobě nedosaženého příjmu ze zaměstnání na straně žalobce v návaznosti na sjednaný pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, ., to uspokojivě koresponduje se zjištěnými učiněnými z důkazních prostředků materiální povahy (listin) vyhotovených subjekty odlišnými od účastníků řízení. Jednalo se zejména o čestné prohlášení jednatele společnosti , právnická osoba, , podle něhož bylo na den , datum, se žalobcem domluveno podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru, která měla nahradit dříve uzavřenou dohodu z , datum, o zániku pracovního poměru k datu , datum, . Skutečnosti tvrzené žalobcem pak dokresluje rovněž pracovní smlouva uzavřená se společností , právnická osoba, ., ze dne , datum, , dle které měl žalobce nastoupit jako obsluha CNC soustruhu s pracovní dobou v rozsahu 40 hodin týdně do pracovního poměru na dobu určitou šesti měsíců, a to již od dne , datum, . Za této situace je zcela nepřípadná odvolací námitka žalovaného, podle které měl žalobce uplatnit nárok z ušlého výdělku vypočtený z rozdílu nemocenské a předpokládaného výdělku u společnosti , právnická osoba, Žalobce v potřebné míře pravděpodobnosti prokázal, že nebýt předmětné nehody, nastoupil by za výše uvedených podmínek do zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . již dne , datum, .

19. Konkrétní výši ušlého předpokládaného výdělku a jeho výpočet pak dostatečně prokazuje prohlášení společnosti , právnická osoba, . vyhotovené dne , datum, . Pokud se v něm uvádí, že by žalobce v měsících říjen, listopad a prosinec u této společnosti dosáhl za říjen předpokládané mzdy ve výši , částka, , za listopad 2022 mzdy , částka, a za prosinec , částka, , pak nemá odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, důvod, pro nějž by tyto částky měl považovat za nepodložené. Z uvedené listiny lze totiž jednoduše ověřit, že při výši mzdy , částka, /hodinu by žalobce v daných měsících skutečně mohl minimálně těchto celkových částek formou výdělku dosáhnout, pokud by do práce nastoupil, jak bylo dohodnuto. Přiznání nároku na náhradu ušlého výdělku soudem prvního stupně tedy nemá odvolací soud soudu prvního stupně co vytknout.

20. Odvolacímu přezkumu byl podroben rovněž výrok o nákladech řízení mezi účastníky. Protože v něm odvolací soud pochybení neshledal a jeho odůvodnění je v napadeném rozsudku podrobné, jak z hlediska jednotlivých položek, tak právní úpravy, lze na ně plně odkázat.

21. Odvolací námitku uplatněnou zástupcem žalovaného mířící do výroku o separovaných nákladech řízení shledal odvolací soud nedůvodnou. Z listiny nazvané „Změna tvrzení u potvrzení ušlého výdělku z č. , hodnota, P.V“ ze dne , datum, , doložené žalobcem, vyplývá, že pracovník žalobcova zaměstnavatele v předchozím potvrzení o ušlém zisku za den , datum, chybně označil možnost žalobce vrátit se do práce a dokončit směnu. Čestně prohlásil, že žalobci bylo sděleno, aby se již do práce nevracel, neboť jeho směna byla obsazena jiným pracovníkem. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobce zameškal v důsledku nekonaného jednání před soudem prvního stupně celou pracovní směnu. Konkrétní okolnosti vzniku nákladů podléhajících režimu § 147 o. s. ř. (tzv. separátní náhrada nákladů) ve výši , částka, a právní závěry soudem prvního stupně dovozené jsou v napadeném rozsudku popsány přiléhavě. Odvolací soud se s nimi zcela ztotožnil a pro stručnost na příslušnou část odůvodnění odkazuje.

22. Jelikož odvolací soud shledal napadený rozsudek věcně správným, podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil.

23. Odvolací soud o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , tedy , částka, .