30 Co 197/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Ing. Dany Semirádové žalobce: Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupený advokátem JUDr. Kristiánem Lékem, Ph.D. sídlem Seifertova 2919/12, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátkou Mgr. Nikolou Čutta Vavruškovou sídlem Moskevská 640/55, 460 01 Liberec o zaplacení 692 644 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 374/2020-197 ze dne 17. dubna 2024, ve znění opravného usnesení č. j. 15 C 374/2020-207 ze dne 6. května 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ve znění usnesení č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I), uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II) a nahradit České republice na účet Okresního soudu v Liberci náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že se zřetelem na právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, sp. zn. , spisová značka, je třeba nárok uplatněný žalobou na zaplacení v plném rozsahu posuzovat v režimu právní úpravy občanského zákoníku. Při aplikaci tohoto právního předpisu pak námitku promlčení vznesenou žalovaným ohledně celého nároku shledal soud prvního stupně důvodnou, neboť dílo, jež měl žalovaný dle žalobních tvrzení na základě smluvních ujednání obsažených ve smlouvě o dílo ze dne , datum, realizovat s vadami, jež se projevily po předání díla v r. 2020, tedy až po uplynutí 60měsíční záruční doby poskytnuté smluvně zhotovitelem, bylo žalovaným žalobci předáno , datum, . Soud prvního stupně poukázal při odůvodnění svého postupu na zásadu procesní ekonomie a rychlosti řízení. Soud prvního stupně rozhodl již potřetí ve věci žaloby opírající se o názor žalobce, že svůj nárok z vadného plnění uplatnil včas, neboť dílo (či aspoň jeho podstatná část) bylo prováděno na základě písemné smlouvy uzavřené z vůle obou stran v režimu obchodního zákoníku, jehož úprava je v dané situaci pro objednatele/žalobce výhodnější v tom, že doba uplynulá mezi předáním díla a uplatněním nároku z vadného plnění nemůže mít za následek zánik nároku na vrácení částky představující uhrazenou cenu díla, realizovaného na základě smlouvy, od níž bylo následně pro vady díla žalobcem odstoupeno.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. Vytkl soudu prvního stupně, že v řízení nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu, podle něhož měl být nárok posouzen v režimu právní úpravy obchodního zákoníku a v souvislosti s tím mělo být doplněno dokazování ohledně právně rozhodných skutečností. Odvolatel proto navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Odvolací soud přezkoumal při jednání dle § 214 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), napadený rozsudek soudu prvního stupně a postup soudu v řízení, které předcházelo jeho vydání. Odvolání žalobce důvodným neshledal.

4. Je na místě předeslat, že odvolací soud ve věci dané žaloby rozhodl dne , datum, usnesením č. j. , spisová značka, , jímž předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování, čímž vyhověl tehdejším odvolacím námitkám žalobce. Je skutečností, že soud prvního stupně následně vydané a nyní přezkoumávané rozhodnutí nezaložil na právním názoru odvolacího soudu ohledně právního režimu smlouvy o dílo, z níž měl nárok žalobce vzniknout. Z procesního postupu soudu prvního stupně (viz protokol o jednání dne , datum, ) a odůvodnění rozsudku je zjevné, že soud tak učinil z konkrétního a účastníkům řízení při jednání objasněného důvodu, spočívajícího v existenci konstantní judikatury Nejvyššího soudu, zabývající se danou problematikou, řešící ji odchylně od názoru odvolacího soudu. Odvolací soud z důvodů dále rozvedených v postupu soudu prvního stupně pochybení neshledal.

5. Odvolací soud dále již na tomto místě konstatuje, že soud prvního stupně své skutkové i právní závěry ohledně všech složek žalobou uplatněného nároku řádně odůvodnil a odvolací soud se s nimi plně ztotožnil, proto na ně pro stručnost v dalším odkazuje.

6. Pouze pro účely shrnutí toho, co je předmětem tohoto odvolacího řízení, odvolací soud konstatuje, že v daném případě žalobce uplatnil žalobou doručenou soudu dne , datum, požadavek na zaplacení částky , částka, , již v minulosti uhradil žalovanému coby zhotoviteli jako cenu díla na základě smlouvy o dílo uzavřené dne , datum, , jejímž předmětem byla rekonstrukce střechy rodinného domu žalobce na adrese , adresa, . Žalobce se domáhal zároveň úroku z prodlení ve výši určené právním předpisem. Žaloba se opírala o tvrzení, že dne , datum, došlo k zatékání do domu žalobce, jehož důvodem byly vady žalobcem provedeného díla, což bylo zjištěno následně znalcem , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Zjištěné vady měly spočívat v nevhodně použité falcové krytině, která byla položena na střechu, byť její sklon použití předmětné krytiny nedovoloval, dále ve vadně zajištěné průvzdušnosti střešní konstrukce a v nepředání dokumentace obsahující režim prohlídek, kontrol, údržby a obnovy díla. Žalobce měl za to, že vady díla představují podstatné porušení smlouvy, a proto dne , datum, odstoupil od smlouvy o dílo a vyzval žalovaného k zaplacení částky , částka, představující žalobcem uhrazené platby za dílo. Soud prvního stupně rozhodl poprvé rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , jímž žalobu zamítl na základě právního závěru, že smlouvu o dílo je nutno bez ohledu na volbu účastníků v ní vyjádřenou posoudit dle právní úpravy občanského zákoníku a že z tohoto pohledu se jedná o pozdní uplatnění práva, kdy právo objednatele z vadného plnění marným uplynutím záruční doby v délce 60 měsíců zaniklo. Usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení za situace, v níž odvolací soud přisvědčil odvolací argumentaci žalobce, odkazujícího na výhodnost konstrukce odpovědnosti za vady zapříčiněné nesprávným postupem zhotovitele v obchodním zákoníku pro objednatele. Odvolací soud tehdy uložil soudu prvního stupně před přijetím závěru o tom, dle kterého právního předpisu nárok posoudit, za použití § 118a odst. 3 o.s.ř. doplnit dokazování k původu vad díla. Odvolací soud tehdy přisvědčil argumentaci žalobce, kladoucí důraz na ochranu spotřebitele ve vztahu s podnikatelem, akcentovanou v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Soud prvního stupně znovu rozhodující o žalobě rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, posoudil nárok podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“), a dále zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obch. zák.“). V odůvodnění tehdejšího zamítavého rozsudku uvedl, že byl vázán v otázce právního režimu smlouvy právním názorem odvolacího soudu. I toto rozhodnutí soudu prvního stupně, založené na závěru o nikoli včasné reklamaci vad, odvolací soud usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, zrušil, neboť se s tímto dílčím právním závěrem soudu prvního stupně neztotožnil. Zároveň odvolací soud ve svém kasačním usnesení vyslovil, že právní vztah účastníků podléhá úpravě obchodního zákoníku, a uložil soudu prvního stupně pokyny vztahující se k potřebě dalšího objasnění rozhodných skutečností a vedení dokazování.

7. Podle § 262 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obch. zák., se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

8. Zákonná úprava § 562 odst. 1 obch. zák. zakotvuje objednateli povinnost provést odbornou prohlídku díla, a to ihned po jeho předání anebo v nejbližší možné době. Podle odst. 2 soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí, b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce 1, c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba. Podle odst. 3 ustanovení § 428 odst. 2 a 3 se použijí obdobně na účinky uvedené v odstavci druhém.

9. V posuzovaném případě se z obsahu spisu podává, že žalobce při uzavírání smlouvy o dílo jednal výlučně pro svoji osobní potřebu jako spotřebitel (§ 52 odst. 3 obč. zák.), předmětem díla byla rekonstrukce střechy jeho rodinného domu. V řízení je postaveno na jisto, že až po uplynutí účastníky smluvené záruční lhůty přistoupil žalobce k vytknutí vady díla a k uplatnění svého nároku objednatele z odpovědnosti za vady díla v podobě odstoupení od smlouvy, a to v právním vztahu, jenž měl být z vůle smluvních stran vyjádřené písemně ve smlouvě, podřízen právní úpravě obch. zák. Dále je jednoznačně zjištěno, že smlouva o dílo neobsahovala dohodu stran, jíž by došlo k vyloučení aplikace § 562 odst. 2 obch. zák.

10. Odvolací soud z důvodů dále objasněných přehodnotil svůj právní názor na existenci důvodů pro odchýlení se od názoru Nejvyššího soudu na otázku právního režimu smlouvy uzavřené bez dohody o vyloučení aplikace § 562 odst. 2 obch. zák. Učinil tak s vědomím právních závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , podle něhož taková situace je možná, byť není žádoucí.

11. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z , datum, , podle něhož volba obchodního zákoníku pro regulaci reklamace vad díla směřuje ke zhoršení postavení objednatele, který není podnikatelem a je v postavení spotřebitele, jestliže strany dohodou nevyloučily aplikaci § 562 odst. , právnická osoba, zákoníku, a je tedy (tato volba) z toho důvodu neplatná, je založeno na porovnání právní úpravy občanského zákoníku účinného do , datum, a obchodního zákoníku, pokud jde o postup objednatele při vytýkání vad díla. Obchodním zákoníkem uložená povinnost objednatele po předání předmětu díla toto dílo prohlédnout, či zařídit jeho prohlídku s vynaloženým odborné péče, je podle odůvodnění uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu tím, co - v porovnání s úpravou občanského zákoníku - zatěžuje objednatele navíc. Nejvyšší soud zároveň poukázal na to, že takový požadavek je možné klást na profesionály coby subjekty obchodního práva, nelze to však spravedlivě očekávat od jednotlivých spotřebitelů. Výhodu objednatelů v právních vztazích podřízených režimu občanského zákoníku tedy Nejvyšší soud shledal v možnosti reklamovat vady díla v průběhu celé záruční doby, jejíž minimální délku navíc občanský zákoník stanoví.

12. Dříve přijatý právní závěr odvolacího soudu, zda se jedná, s ohledem na specifické okolnosti daného případu, tj. původ vady přičitatelný zhotoviteli, o důvod, pro který toto rozhodnutí v konkrétních poměrech posuzované věci Nejvyššího soudu aplikováno být nemá, neboť by to znamenalo fakticky upření výhody objednatele/spotřebitele v podobě přetrvání práva na odstoupení od smlouvy z důvodu vad díla, nepřiložil dostatečnou relevanci skutečnosti, že právní úprava odpovědnosti za vady v obchodním zákoníku v sobě zahrnovala právě onu konstrukci povinnosti objednatele předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku co nejdříve po předání předmětu díla ve smyslu § 562 odst. , právnická osoba, zákoníku. V současné fázi řízení, při znalosti závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, (viz bod 17. odůvodnění), však odvolací soud shledává tuto skutečnost stěžejní, neboť odkazované ustanovení 562 odst. 2 obch. zák. a odvozeně potom i odst. 3 téhož zákonného ustanovení na tuto povinnost zakotvenou v odst. 1 přímo navazují.

13. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, řešícího otázku, zda dochází volbou obchodního zákoníku ke zhoršení postavení smluvní strany v porovnání s úpravou občanského zákoníku, vychází z toho, že dojde-li ke zhoršení byť jen v jednom jediném právu účastníka smlouvy o dílo, pak už se o takovýto stav jedná. Předmětem úsudku o této otázce je stav panující v okamžiku, kdy je smlouva uzavřena, nikoliv stav existující v okamžiku, kdy na straně spotřebitele nastanou konkrétní skutkové okolnosti, pro něž by se aplikace obchodněprávní úpravy jevila pro něj výhodnější. To znamená, že již v době uzavření smlouvy o dílo musí být zřejmé, zda se její režim bude řídit občanským či obchodním zákoníkem. Je nepřípustné, aby teprve následně vzniklé okolnosti (zde vědomost žalovaného o skutečnostech způsobujících vadnost plnění) byly rozhodné pro aplikaci právní úpravy obchodního zákoníku.

14. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, se tedy nezabývá stavem „výhodnosti“, jaký pro spotřebitele nastane v době po předání díla, ale vychází výhradně z toho, k čemu dohoda o volbě obchodního zákoníku teprve směřuje.

15. I podle novějšího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, přitom důvod pro odchýlení se od závěrů formulovaných ve výše uvedeném rozsudku sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud neshledal ani v rozhodnutí publikovaném pod R 60/2017, v němž řešil vztah mezi § 262 odst. 1 a § 262 odst. 4 obch. zák. a dovodil, že § 262 odst. 4 obch. zák. poskytuje osobě, která není podnikatelem (spotřebiteli), v rámci obchodního závazkového vztahu ochranu tak, aby užitím obchodního zákoníku neutrpěl na svých právech újmu tam, kde je pro něj prospěšnější úprava obsažená (na ochranu spotřebitele) v občanském zákoníku [zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník]. Je-li tato ochrana potřebná jen proto, že strany smlouvy o dílo se písemně dohodly, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obch. zák., se řídí obchodním zákoníkem (aniž současně vyloučily aplikaci § 562 odst. 2 obch. zák., která v tam souzené věci přicházela v úvahu), pak odtud logicky plyne, že taková dohoda o volbě obchodního zákoníku směřuje ke zhoršení postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem. Ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák. pak výslovně prohlašuje dohodu o volbě obchodního zákoníku, která směřuje ke zhoršení postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, za neplatnou. Řečené přitom platí tím více, že ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák. prohlašuje dohodu o volbě obchodního zákoníku za neplatnou již tehdy, jestliže ke zhoršení postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, teprve směřuje [tj. nevyžaduje, aby se s vlastním uzavřením dohody o volbě obchodního zákoníku v návaznosti na obsah závazkového právního vztahu, pro který byla tato volby vykonána, pojil následek spočívající v tom, že postavení účastníka smlouvě, který není podnikatelem, se (již) zhoršilo]. Nejvyšší soud zdůraznil, že je-li dohoda stran smlouvy o dílo uzavřená podle § 262 odst. 1 obch. zák. z uvedených důvodů neplatná, znamená to, že právní vztah stran ze smlouvy o dílo se jako celek řídí občanským zákoníkem. Z novějších rozhodnutí odkazujících na R 60/2017 srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud dohoda stran smlouvy, že se jejich závazkový vztah […] řídí obchodním zákoníkem, směřuje ke zhoršení právního postavení objednatele (nepodnikatele), je taková dohoda neplatná a právní vztah jako celek (včetně promlčení) podléhá občanskému zákoníku.

16. Obchodní zákoník zakotvuje objednateli povinnost provést odbornou prohlídku díla, a to ihned po jeho předání anebo v nejbližší možné době. Naopak právní úprava občanského zákoníku totožnou či obdobnou povinnost objednateli neukládá. Právě v této okolnosti Nejvyšší soud spatřuje zhoršení postavení objednatele – spotřebitele, přičemž k němu dochází již podřízením právního vztahu účastníků režimu obchodního zákoníku. Jak již bylo uvedeno výše, zcela irelevantním je to, zda v důsledku konkrétních (zde navíc až po uzavření smlouvy o dílo nastolených) skutkových okolností se následně bude objednateli jevit jeho pozice vůči zhotoviteli výhodnější, např. v podobě časového úseku pro notifikaci vady a volbu konkrétního práva vůči zhotoviteli.

17. Odvolací soud opětovně zvažoval i účel záruční doby jako právního institutu zakotveného v hmotném právu v celém jeho souhrnu. Časové omezení záruční dobou má poskytnout všem v konkrétním právním vztahu zúčastněným subjektům dostatečnou míru jistoty o tom, do jakého data být připraven řešit otázku případných vad předmětu vad díla, včetně potřeby schraňovat doklady a mít k dispozici i materiální prostředky nezbytné k prokázání tvrzeného nároku či jeho popření.

18. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na němž je postavena zásadní právní argumentace žalobce, nemělo vést k navození situací, ve kterých by zhotoviteli hrozilo navždy či alespoň pro dobu přesahující smluvenou či zákonnou záruční dobu, že bude muset být připraven prokazovat správnost svého postupu při zhotovování díla.

19. I právní úprava odpovědnosti za vady díla podle § 649 obč. zák, tedy úpravy výhodnější pro spotřebitele, jak se podává z judikaturní činnosti Nejvyššího soudu, je postavena na tom, že práva musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době, jinak zaniknou, bez ohledu na to, zda původ vad spočívá např. v nesprávném postupu zhotovitele při plnění jeho závazku ze smlouvy. Zákonodárce tím dal najevo, že časová hranice v podobě záruční doby a její dodržení z hlediska právní jistoty obou smluvních stran převáží nad hlediskem v podobě příčiny existence vady. I existující vada přičitatelná zhotoviteli je tudíž z tohoto pohledu z vůle zákonodárce nereparovatelná za podmínky, že právo nebylo uplatněno v průběhu záruční doby.

20. Jak konstatoval soud prvního stupně, v posuzovaném případě záruční doba k uplatnění vad díla uplynula dne , datum, . Tím ve smyslu § 649 a § 538 obč. zák. došlo k prekluzi do té doby neuplatněných práv z odpovědnosti za vady. Z důvodu zániku práv nelze žalobě vyhovět, a to jak ohledně nároku týkajícího se předmětu plnění v podobě rekonstrukce střechy (tj. na základě písemně uzavřené smlouvy o dílo), tak přístřešku (jehož realizace předmětem žádné písemně uzavřené smlouvy nebyla), přičemž v podrobnostech lze na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat.

21. Z výše uvedených důvodů byl proto napadený rozsudek jako věcně správný odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

22. Závislý výrok o nákladech dosavadního řízení (zahrnující obě řízení prvostupňová i předchozí řízení odvolací) byl rovněž podroben odvolacímu přezkumu. Soud prvního stupně podrobně odůvodnil aplikaci § 142 odst. 1 o. s. ř., jež v daném případě nese žalobce coby neúspěšný účastník řízení. Výše nákladů vynaložených na zastoupení advokátem odpovídá jak počtu konkrétních učiněných úkonů právní služby, tak i vyhlášce č. 177/1996 Sb. (advokátnímu tarifu).

23. O nákladech odvolacího řízení v celkové výši , částka, bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 v návaznosti na § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl i v tomto stupni řízení plný úspěch a má tak vůči odvolateli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Náklady odvolacího řízení tvoří odměna v sazbě , částka, za úkon právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání), dále náhrada hotových výdajů, a to dvou náhrad hotových výdajů po , částka, dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Lhůta k plnění byla odvolacím soudem stanovena podle § 211 o. s. ř. a 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.