30 Co 205/2025

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno FO a soudkyň Mgr. jméno FO a Mgr. jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D. sídlem Malostranské náměstí 5/28, 118 00 Praha proti žalované: Česká republika – Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. Martinem Páskem, Ph.D. sídlem Opletalova 1284/37, 110 00 Praha o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 6 C 125/2023-252 ze dne 24. února 2025

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 936 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Šťovíčka, Ph.D.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, výrokem II rozhodl, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

2. Z odůvodnění se podává, že žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, vše v katastrálním území , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“), když jeho restituční nárok dosud nebyl zcela uspokojen, požadoval proto převod předmětných pozemků jako náhradních k vypořádání svého restitučního nároku podle úpravy zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce je podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě oprávněnou osobou k žádosti o vydání původně odňatých nemovitostí nebo náhradního pozemku, přičemž žalovaná doposud za dobu 20 let v rámci veřejných nabídek žalobcův nárok uspokojila pouze částečně, zejména v důsledku nesprávného ocenění tohoto nároku. Předmětné pozemky však nelze vydat jako náhradní, neboť tyto spolu s dalšími pozemky ve vlastnictví třetí osoby tvoří funkční hospodářský celek – lyžařskou sjezdovou trať a na všech těchto pozemcích se nachází stavba lyžařského vleku, přičemž jak tato stavba, tak i primární způsob hospodářského využití předmětných pozemků brání zemědělskému nebo lesnímu využití. Žalobce poté přes výzvu okresního soudu jiné vhodné pozemky neoznačil, proto byla jeho žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů okresní soud rozhodl podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci shledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které procesně zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Okresní soud konstatoval, že žalovaná v dané věci jedná prostřednictvím , právnická osoba, , tedy organizační složky vykonávající mimo jiné působnost podle zákona o půdě (včetně tzv. restitučních sporů) dle § 1 odst. 5 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). Ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 3246/09, okresní soud uzavřel, že náklady řízení vynaložené žalovanou na zastoupení advokátem nelze v projednávané věci považovat za účelné, neboť žalovaná ve věci jedná prostřednictvím specializovaného správního úřadu zřízeného zákonem, u kterého lze předpokládat dostatečné odborné personální, materiální a finanční zajištění jeho činnosti ze státního rozpočtu, přičemž problematika projednávaná v řízení spadá do zákonem vymezené působnosti tohoto specializovaného správního úřadu. Zároveň okresní soud shledal, že spor v dané věci ani nelze považovat za některou z výjimek předpokládaných Ústavním soudem, v nichž by zastoupení státu advokátem mohlo být účelné. Případné nedostatečné personální a finanční zajištění , právnická osoba, nelze klást k tíži procesně neúspěšných restituentů, a proto vyhodnotil náklady žalované vynaložené na zastoupení advokátem za neúčelné. Okresní soud žalované s odkazem na § 150 o. s. ř. nepřiznal ani náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné okresní soud spatřoval v samotné povaze restitučního nároku žalobce, který se v řízení fakticky domáhá odčinění majetkové křivdy způsobené právnímu předchůdci žalobce v letech 1948 až 1989 státem ovládaným zločinným komunistickým režimem. Dále okresní soud přihlédl k délce doby, ve které se žalobce v rámci veřejných nabídek podle zákona o půdě u žalované neúspěšně domáhal uspokojení svého restitučního nároku, kdy okresní soud označil postup žalované vůči žalobci za liknavý a svévolný.

3. Proti tomuto rozsudku se co do výroku II včas odvolala žalovaná, která navrhuje jeho změnu tak, že jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Namítá, že okresní soud učinil nesprávný a zjednodušený závěr ohledně toho, že má dostatečné kapacity, aby se v řízení sama zastupovala. Uvedený závěr přijal, aniž by znal faktickou personální situaci žalované. Nesprávně podle žalované interpretuje okresní soud závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 3246/09, neboť ty se uplatní pouze v případech, kdy má žalovaná dostatečné odborné a personální obsazení. Žalovaná však disponuje toliko pěti pracovníky s právním vzděláním, přičemž je účastníkem velkého množství řízení, která proti ní restituenti vedou. Závěr, který okresní soud přijal v rámci výroku o nákladech řízení, považuje žalovaná za ojedinělý a rozporný s rozhodovací praxí jiných obecných soudů, odkazuje v tomto směru na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 212/2021, jakož i na nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 2736/23, v němž Ústavní soud zdůraznil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení v restitučních sporech je třeba řádně posoudit, proč byla žaloba vzata ve vztahu k jednotlivým pozemkům zpět a zda lze žalobci přičíst zavinění na zastavení řízení, ačkoli má rozhodování o náhradě nákladů řízení v těchto sporech svá specifika, neznamená to, že soud nemůže rozdělit náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu účastníků. Závěrem žalovaná uvádí, že důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. v tomto případě dány nejsou, neboť žalobce si zamítnutí své žaloby přivodil sám, když v návaznosti na výzvu soudu neoznačil jiné než předmětné pozemky, které by byly způsobilé k vydání jako náhradní pozemky, ačkoli mu byl okresním soudem při jednání sdělen předběžný právní názor, že předmětné pozemky nelze jako náhradní vydat.

4. Žalobce považuje odvolání žalované za nedůvodné a napadený rozsudek v jeho výroku II za věcně správný, proto navrhuje jeho potvrzení. Žalobce poukazuje na specifický charakter restitučních sporů, které je nutno posuzovat odlišně od běžných sporů, když oprávněné osoby usilují o spravedlivou nápravu historické křivdy. Není proto žádoucí, aby byli restituenti odrazováni od uplatňování svých nároků hrozbou značných nákladů v případě neúspěchu ve věci. Okresní soud řádně tyto specifické okolnosti zohlednil při úvaze o aplikaci § 150 o. s. ř. Rovněž poukazuje žalobce na to, že restituční nároky spadají pod působnost Státního pozemkového úřadu, coby specializované organizační složky státu, která má mít odpovídající odborné zázemí. Nemůže si proto žalovaná stěžovat, že je zatížena plněním svých povinností, zvláště pokud jde o nápravu historických křivd. Množství soudních sporů je dáno liknavým postupem žalované. Nadto se může stát nechat zastoupit také Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových namísto vynakládání prostředků na advokáty. Pokud se žalovaná z vlastní vůle rozhodla být v řízení zastoupena za této situace advokátem, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobce. Nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 3246/09, žalovaná interpretuje nesprávně, sice je v něm připuštěna výjimka v podobně účelnosti zastoupení advokátem, tu je však třeba vykládat restriktivně a v projednávané věci se neuplatní. Napadený výrok je také v souladu s aktuální judikaturou, v tomto směru poukazuje žalobce na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 5. 2022, č. j. 35 Co 45/2021-668. Mylně také žalovaná interpretuje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2736/23, neboť ty na projednávanou věc nedopadají.

5. Odvolací soud za splnění podmínek uvedených v § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. přezkoumal bez nařízení jednání rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II o náhradě nákladů řízení, a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 a § 212a o. s. ř., dospěl přitom k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle § 1 odst. 5 písm. c) zákona o Státním pozemkovém úřadu vykonává Státní pozemkový úřad působnost podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

8. Tam, kde k hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak stát přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Při aplikaci uvedeného stanoviska je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu (jehož účastníkem je Česká republika) může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup orgánu státní správy, který zvolí pro své zastupování advokáta, který se na danou problematiku např. specializuje, za adekvátní. Nicméně i v těchto případech je třeba při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů specifické okolnosti případu řádně odůvodnit. Pokud soud výše uvedené aspekty ve svém rozhodnutí nevzal v úvahu, výrok o nákladech řízení odůvodnil pouze odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a na příslušné předpisy stanovující výši odměn advokáta, došlo k porušení principu řádného a spravedlivého procesu, zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 3246/09, obdobně k otázce účelnosti nákladů státu na zastoupení advokátem v občanskoprávním řízení též nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07).

9. V případě státu, který je k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na advokáta jako soukromý subjekt. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Tím ovšem není řečeno, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za „neúčelně“ vynaložené za každé situace. Předmětem sporu může být totiž i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup orgánů státní správy, které zvolí pro své zastupování advokáta, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Danou otázku proto obecné soudy musí vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a svůj závěr musí řádně odůvodnit. Nejsou-li takovéto důvody dány, pak uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení účastníkovi řízení, který je organizační složkou státu, bylo porušeno základní právo dotčeného účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a s ohledem na dopad této povinnosti do jeho majetkové sféry také jeho základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Existence neuspokojených restitučních nároků na vydání náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je více než 25 let trvajícím problémem, který zasahuje do práv oprávněných osob, a bylo povinností státu v průběhu tohoto dlouhého období nalézt účinný způsob, jakým budou tyto nároky při respektování legitimního očekávání oprávněných osob vypořádány. Za stávajícího právního stavu, v jehož rámci jsou připuštěny žaloby oprávněných osob na nahrazení souhlasu vedlejší účastnice s převodem jimi vybraného pozemku, to znamená alespoň zajistit dostatečnou personální a odbornou kapacitu státu pro řešení těchto sporů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 3790/19).

10. Ustanovením § 150 o. s. ř. je upraveno zmírňovací (moderační) nákladové právo soudu, které je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci i procesního zavinění na zastavení řízení a soud je využije v případech, kdy by důsledná aplikace ustanovení § 142, 143, § 146 odst. 2, 3, § 147, 148 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Aby mohl soud aplikovat moderační nákladové právo, musí být (před tím) náklady vynaloženy účelně. Účastníci v průběhu řízení nesou (platí) náklady řízení sami (§ 140 odst. 1 o. s. ř.), přičemž po skončení řízení mají podle jeho výsledku vůči sobě navzájem právo na náhradu pouze těch nákladů, které byly účelně vynaloženy. U neúčelných nákladů právo na náhradu vůbec nevzniká, není proto zapotřebí aplikace § 150 o. s. ř., jehož smyslem je zohlednit jiné, výjimečné okolnosti spočívající zejména v povaze věci či poměrech účastníků, pro něž by bylo nespravedlivé realizovat (zákonné) právo na náhradu nákladů řízení (srov. JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení, soudcovský komentář, Kniha II: podle stavu k 1.1.2023. Vydání čtvrté, doplněné a upravené. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. Praha: Wolters Kluwer, 2023, s. 453 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 93 Co 53/2014).

11. V poměrech dané věci byla plně úspěšná žalovaná, které by proto podle zásady procesního úspěchu ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčilo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná v řízení jednala prostřednictvím Státního pozemkového úřadu, který je organizační složkou státu financovanou ze státního rozpočtu hospodařící s majetkem státu, která vykonává působnost mimo další podle zákona o půdě (§ 1 odst. 5 písm. c/ zákona o Státním pozemkovém úřadu), jenž upravuje primárně restituční nároky k zemědělské půdě protiprávně odňaté státem v letech 1948 až 1989. Vypořádávání restitučních nároků podle zákona o půdě, včetně judikaturou založené možnosti uplatňování restitučních nároků v občanskoprávním řízení, je proto součástí standardní agendy žalované. Restituční nárok žalobce v dané věci nijak nevybočuje vyšší složitostí, jedinečností ani přítomností cizího prvku. Pokud žalovaná v odvolání argumentuje svým nedostatečným personálním obsazením, nejedná se o žádnou z Ústavním soudem předpokládaných výjimek a nedostatečné personální kapacity žalované není možné klást k tíži žalobce. Lze ostatně od žalované, která je vybavena specializovanou organizační složkou financovanou ze státního rozpočtu, důvodně očekávat zajištění dostatečné personální a odborné kapacity pro řešení restitučních sporů. Není důvod, aby ve věcech, které se nevymykají běžným sporům souvisejícím s působností žalované, přenášela žalovaná výkon svých práv a povinností na advokáta. Protože v projednávané věci jde o běžnou (ničím se nevymykající) agendu spadající do působnosti Státního pozemkového úřadu, není možné náklady na právní zastoupení považovat za účelně vynaložené. Protože ze strany úspěšné žalované nebyly žádné náklady vynaloženy účelně, právo na náhradu nákladů řízení žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nenáleží.

12. Za této situace není na místě aplikovat moderační právo předpokládané v § 150 o. s. ř., neboť žalované právo na náhradu nákladů řízení podle žádného z ustanovení § 142 až § 148 o. s. ř. nenáleží a podmínky pro aplikaci moderačního práva soudu podle § 150 o. s. ř. tak nejsou splněny.

13. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že přiznání nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. dopadá na situace, kdy účastník není zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. (advokát, notář či patentový zástupce) a nedoložil výši hotových výdajů. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť žalovaná byla (byť neúčelně) zastoupena advokátem.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná, je proto povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady odvolacího řízení v plné výši. Tarifní hodnota pro odvolací řízení činí 30 000 Kč podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 77/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), neboť předmětem odvolacího soudu bylo penězi vyjádřitelné právo na náhradu nákladů řízení, jejíž konkrétní výši ovšem žalovaná v rámci odvolání nevymezila. Žalobci tedy náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v částce 1 936 Kč sestávající z odměny advokáta ve výši 1 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. c) a. t. s odměnou o výši jedné poloviny (vyjádření žalobce k odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé), 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a. t. a 336 Kč náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze základu odpovídajícího součtu odměny a náhrady hotových výdajů advokáta žalobce (1 600 Kč), neboť je advokát žalobce plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

16. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalované dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám advokáta žalobce, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.