30 Co 241/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Romana Flanderky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 2 396 845,22 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 53 C 345/2017-500 ze dne 3. prosince 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. spisová značka ze dne datum se v části výroku I, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku částka s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, potvrzuje.

II. V části výroku I, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na úrok z prodlení dalších 1,95 % ročně z částky 2 396 845,22 Kč od 8. 8. 2016 do zaplacení, se napadený rozsudek mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů předchozích fází řízení v rozsahu 80 %, ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 84 %, ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně na základě žaloby doručené dne 22. 11. 2017 výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 396 845,22 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 8. 8. 2016 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Dále soud prvního stupně výrokem II zamítl žalobu co do zaplacení úroku z prodlení z částky 2 346 845,22 Kč od 1. 2. 2016 do 7. 8. 2016 ve výši 10 % ročně a výrokem III uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 601 759,80 Kč. O žalobě nejprve rozhodl soud prvního stupně rozsudkem č. j. 53 C 345/2017–225 ze dne 3. 5. 2019 tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobkyně odvolací soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zejména vytkl soudu prvního stupně, že pochybil při plnění poučovací povinnosti vůči účastníkům řízení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a dále mu uložil, aby se zabýval i námitkou promlčení. Soud prvního stupně v novém projednání věci uzavřel, že mezi účastníky je nesporné, že žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o hypotečním úvěru se společností Anonymizováno., na základě které získal od uvedené banky hypoteční úvěr ve výši 4 250 000 Kč, jímž byla následně uhrazena část kupní ceny dle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum, kterou žalobkyně převedla na žalovaného nemovitosti (dům čp. Anonymizováno s pozemky). Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobkyně poskytla v souvislosti s koupí předmětných nemovitostí žalovanému v roce 2012 půjčku ve výši 1 600 000 Kč a následně pak další půjčky na úhradu splátek hypotečního úvěru v celkové výši 796 845,22 Kč. Soud prvního stupně ke sporným otázkám doplnil dokazování a dospěl ke skutkovým závěrům, že účastníci uzavřeli dne datum písemnou smlouvu o půjčce spolu s kupní smlouvou a dále že žalovaný téhož dne podepsal uznání dluhu. Peněžní prostředky v celkové hodnotě 1 600 000 Kč žalobkyně poskytla žalovanému před podpisem smlouvy o půjčce, a to postupně v pěti splátkách. Strany smlouvy si dohodly, že v případě potřeby poskytne žalobkyně žalovanému další půjčky na úhradu splátek hypotečního úvěru. Tyto půjčky žalobkyně žalovanému skutečně poskytla formou 29 úhrad splátek hypotečního úvěru za žalovaného v celkové výši 796 845,22 Kč, a to v období od 28. 2. 2013 do 11. 2. 2016. Část této částky přitom žalobkyně zaplatila z účtu společnosti právnická osoba Celková výše půjček žalobkyně žalovanému činila 2 396 845,22 Kč. Žalovaný dne 23. 1. 2013 uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 1 600 000 Kč a dne 25. 11. 2015 uznal vůči ní dluh v celkové výši 2 346 845,22 Kč. Žalovaný rozporoval pravost smlouvy o půjčce, uznání dluhu ze dne 23. 1. 2013 a uznání dluhu ze dne datum. Soud prvního stupně k tomuto uvedl, že se nejedná o padělky, ale o kopie ztracených listin, přičemž za důkaz prokazující tento závěr vzal mimo jiné výpověď svědka jméno FO, který nemá k účastníkům bližší vztah, jehož výpověď je konzistentní a logická a jež má rovněž k dispozici kopii sporné listiny uznání dluhu ze dne 25. 11. 2015. K námitce promlčení soud prvního stupně uvedl, že podpisem uznání dluhu počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta a k promlčení pohledávek proto dojít nemohlo, když žaloba byla podána dne 27. 11. 2017. S ohledem na uvedené shledal soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu důvodnou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala pouze doručení výzev k vrácení půjčky dne 14. 7. 2016 a 28. 7. 2016, soud prvního stupně částečně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Nákladový výrok soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, náleží ji proto náhrada nákladů řízení v plné výši.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Posouzeno dle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) odvolání směřuje pouze proti výrokům I a III. Žalovaný nesouhlasí se zjištěním soudu prvního stupně, že smlouva o půjčce a obě uznání dluhu jsou kopiemi ztracených listin. Žalobkyně uvedené listiny nikdy nenahlásila jako odcizené či ztracené. Žalobkyně pouze v rámci podezřelý výraz řízení účelově uvedla, že jí byly listiny odcizeny. Žalovaný dále rozporuje závěry znalkyně tituly před jménem jméno FO, jelikož ta hodnotila pouhou kopii listiny a kopii podpisu, přičemž sama uvedla, že je zde možnost technického padělání. K výpovědi svědka jméno FO žalovaný uvádí, že jej nezná a nikdy ho o refinancování dluhů nepožádal. Svědka zná pouze žalobkyně, navíc je zvláštní, že si svědek pamatuje události, o kterých vypovídá, do značných detailů, jelikož se celá událost měla stát před zhruba pěti lety. Údajná nekonzistentnost tvrzení žalovaného souvisí s nepochopením důkazních návrhů ze strany soudu prvního stupně, který se odmítl zabývat datumem vystavení sporných listin, místo toho pouze zkoumal podpis žalovaného. Dále žalovaný namítá, že pokladní lístky, které mají prokázat předání hotovosti ve výši 1 600 000 Kč, nikdy neviděl. Soud prvního stupně měl správně provést důkaz znaleckým posudkem z oboru expertíza písma za účelem posouzení, zda příjmové doklady byly doplněny až následně. Pochybnosti o těchto dokumentech vyplývají i z data 2019 uvedeného na dokladech. Soud prvního stupně však tyto skutečnosti nijak nezohlednil. Sám žalovaný oslovil znalce, aby zpracoval znalecký posudek o pravosti pokladních dokladů a zrevidoval již zpracované posudky na pravost podpisů. Žalovaný dále zpochybňuje prohlášení svědka jméno FO, který vypověděl, že v den podpisu údajného uznání dluhu neviděl, co účastníci podepisují, pouze si to domyslel, když zaslechl, že se baví o dluhu. Rozporem mezi prohlášením a výpovědí pana jméno FO se soud prvního stupně nijak nezabýval. Podle žalovaného navíc žalobkyně postrádá k uložení povinnosti žalovanému poskytnout jí finanční prostředky, jež byly odeslány z účtu společnosti právnická osoba, aktivní legitimaci. S ohledem na uvedené žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém dalším podání navrhl provést důkaz znaleckým posudkem a výslechem znalce tituly před jménem jméno FO z oboru kriminalistika k otázce možné falzifikace listin.

3. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně. Uvádí, že za ztracené považuje originály listin, jejich kopie má však k dispozici, proto neuváděla, že by je sama ztratila. K možnému technickému padělání žalobkyně uvádí, že znalkyně tuto možnost nevyloučila pouze proto, že neměla k dispozici originály listin. Pochybnosti žalovaného ohledně obsahu výpovědi svědka jméno FO nejsou dle žalobkyně opodstatněné, svědek si totiž může pamatovat události velmi konkrétně díky tomu, že si coby pracovník banky každou složku klienta zakládá. Soud prvního stupně řádně odůvodnil, proč některé důkazy neprovedl a proč zhodnotil některé důkazy jinak, než jak je hodnotil v původním řízení. Platbu z účtu společnosti žalobkyně již vysvětlila před soudem prvního stupně. Veškeré námitky žalovaného jsou proto nedůvodné. Žalobkyně považuje napadený rozsudek za správný a navrhuje jej potvrdit a přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. přezkoumal výroky I a III napadeného rozsudku a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání v mezích podaného odvolání v souladu s § 212 o. s. ř. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného v převážné části není důvodné. právnická osoba ohledem na předchozí fázi řízení o žalobě, jež byla završena zrušením prvního (zamítavého) rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud předesílá, že setrvává na svých dílčích právních závěrech, vztahujících se k obecné úpravě počátku běhu promlčecí lhůty, procesních důsledků uznání dluhu i jeho hmotněprávního důsledku v podobě vzniku nové promlčecí doby, opírajících se o právní úpravu a judikaturu odkazovanou již v předchozím usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 30 Co 233/2019 – 246 ze dne 24. 1. 2020. Soud prvního stupně se těmito závěry důsledně řídil, a to i pokud jde o okruh relevantních zkoumaných skutečností, rozsah vedeného dokazování a vyhodnocení toho, zda ten účastník řízení, jehož tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, svá procesní břemena unesl.

6. Soud prvního stupně v souladu s právním názorem odvolacího soudu vysloveným v uvedeném usnesení poskytl žalobkyni procesní poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., na něž žalobkyně reagovala označením a předložením listinných důkazů k prokázání svých tvrzení, že žalovaný podepsal listiny označené jako uznání dluhu ze dne 23. 1. 2013, uznání dluhu ze dne 25. 11. 2015, příjmové pokladní doklady na přijetí částek od žalobkyně, a to dne 15. 4. 2012 na částku 350 000 Kč, dne 26. 5. 2012 na částku 320 000 Kč, dne 19. 7. 2012 na částku 340 000 Kč, dne 25. 9 .2012 na částku 350 000 Kč a dne 2. 11. 2012 na částku 240 000 Kč, dále smlouvu o budoucí smlouvě kupní uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 15. 4. 2012, kupní smlouvu ze dne 23. 1. 2013, smlouvu o půjčce ze dne 23. 1. 2013, potvrzení o přijatých hotovostních půjčkách ze dne 2. 11. 2012. Obdobně bylo procesní poučení podle téhož zákonného ustanovení dáno v další fázi řízení žalovanému poté, kdy soud prvního stupně učinil závěr o založení vyvratitelné právní domněnky uznání dluhu.

7. Svá skutková zjištění učinil soud prvního stupně na základě výsledků doplněného dokazování vedeném rozhodčím spisem sp. zn. Anonymizováno rozhodce tituly před jménem jméno FO, včetně v něm obsaženého znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, znalce pro obor kriminalistika, specializace zkoumání ručního písma ze dne datum, č. Anonymizováno, ověřenou kopií Smlouvy o půjčce ze dne datum, kopií listin nazvaných „Uznání dluhu“ ze dne 23. 1. 2013 a ze dne 25. 11. 2015, ověřenou kopií listiny nazvané „Potvrzení o přijatých hotovostních půjčkách“ ze dne 2. 11. 2012, smlouvou o budoucí kupní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 15. 4. 2012, potvrzeními o platbách na účtu žalobkyně ze dnů 13. 7. 2012, 17. 5. 2012 a 12. 4. 2012, daňovými přiznáními žalovaného za roky 2012 až 2016, listinami nazvanými „výzva k vrácení půjčky částka poskytnuté Anonymizováno / výzva k plnění“ ze dnů 14. 7. 2016 a 28. 7. 2016, výpisy z bankovního účtu žalobkyně v období od 28. 2. 2013 do 4. 3. 2015 a potvrzením o provedené úhradě z jejího účtu z 20. 3. 2019, smlouvou o hypotečním úvěru ze dne datum uzavřenou mezi žalovaným a Anonymizováno, částmi trestních spisů vedených Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 25 T 39/2017 a sp. zn. 53 C 212/2017, spisem téhož soudu vedeným pod sp. zn. 53 C 212/2017, originály 5 příjmových pokladních dokladů vystavených žalobkyní na hotovostní částky předané žalovanému v průběhu r. Anonymizováno, znaleckým posudkem č. Anonymizováno ze dne datum tituly před jménem jméno FO a znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, který je součástí vyšetřovacího spisu Policie ČR, KŘP Libereckého kraje Územní odbor adresa, Oddělení hospodářské kriminality, adresa, č. j. Anonymizováno-Anonymizováno, dalšími částmi uvedeného spisu, kopiemi prohlášení paní jméno FO a jméno FO, výslechy svědků jméno FO a jméno FO, výslechy obou účastníků.

8. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně lze stručně shrnout takto: Žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o hypotečním úvěru s Anonymizováno, na jejímž základě mu byl poskytnut hypoteční úvěr ve výši 4 250 000 Kč, použitý následně na úhradu části kupní ceny nemovitosti dle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum ohledně převodu domu čp. Anonymizováno s pozemky ze žalobkyně na žalovaného. Účastníci zároveň uzavřeli dne datum písemně smlouvu o půjčce částky 1 600 000 Kč ze strany žalobkyně v situaci, kdy již během r. Anonymizováno celkem 5 hotovostními platbami poskytla žalobkyně žalovanému uvedenou sumu coby peněžitou půjčku. Žalobkyně se současně na stejné listině zavázala hradit bance Anonymizováno splátky hypotečního úvěru poskytnutého žalovanému. Téhož dne žalovaný písemně uznal svůj peněžitý dluh vůči žalobkyni ve výši 1 600 000 Kč. Dne 25. 11. 2015 žalovaný znovu písemně uznal svůj dluh vůči žalované, a to kromě již zmíněné částky 1 600 000 Kč i ohledně částky 746 845,22 Kč, představující žalobkyní uhrazené splátky hypotečního úvěru. Písemnou výzvou ze dne 14. 7. 2016 byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení částky 2 346 845,22 Kč do 10 dnů od doručení výzvy a písemnou výzvou ze dne 28. 7. 2016 byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení částky 50 000 Kč do deseti dnů od doručení výzvy; žalovaný výzvám nevyhověl a dostal se s plněním své povinnosti do prodlení ke dni 8. 8. 2016.

9. Ohledně listin označených jako Smlouva o půjčce ze dne datum, Uznání dluhu ze dne 23. 1. 2013 i uznání dluhu ze dne 25. 11. 2015 soud prvního stupně učinil závěr, že se jedná o kopie konkrétních ztracených dokumentů, jež (v podobě originálů) byly účastníky podepsány. Soud prvního stupně dále podrobně osvětlil, proč žalobní tvrzení ohledně vzniku dluhu a jeho výše považoval výše zmíněnými důkazy za prokázaná a proč na druhé straně neshledal prokázaná obranná tvrzení žalovaného o neexistenci uznaného peněžitého dluhu vůči žalobkyni.

10. Námitku promlčení soud prvního stupně neshledal důvodnou při aplikaci právní úpravy § 558 a § 110 obč. zák. ve vztahu k částce zajištěné uznáním dluhu ze dne 23. 1. 2013 a § 2053 a § 639 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, ve vztahu k částce zajištěné uznáním dluhu ze dne 25. 11. 2015. Soud učinil závěr, že žaloba byla podána v době běhu desetileté promlčecí doby založené uznáním dluhu.

11. Odvolací soud nepřiznal důvodnost námitkám žalovaného, podle něhož nebylo provedeno dokazování v dostatečné šíři, když soud prvního stupně nevyhověl všem důkazním návrhům žalovaného, majíc za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně.

12. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Skutkový stav věci je přitom třeba odlišovat od skutečného stavu věci. Soud v civilním řízení sporném nezjišťuje objektivní pravdu, nýbrž skutečnosti, o jejichž pravdivosti se sám soudce subjektivně přesvědčil (pozn. soudu: a to za pomoci provedených relevantních důkazů). Soud tedy vychází z určitého zjištěného skutkového stavu věci, který se jemu samotnému jeví jako nejpravděpodobnější. (Winterová, A., Macková, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, 221-255 s.). Ke zjišťování skutkového stavu slouží procesní dokazování, v rámci kterého mají účastníci řízení povinnost navrhnout důkazní prostředky k prokázání skutečností, které tvrdí. Pokud účastník řízení břemeno tvrzení a důkazní neunese, nemůže být ve sporu úspěšný (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 500 s.).

13. Podle zásady volného hodnocení důkazů vyjádřené v § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

14. Nejvyšší soud dovodil, že hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce, nemusí se pochopitelně shodovat se stejnou činností odvolacího soudu rozhodujícího o odvolání. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1472/2017 ze dne 26. června 2017).

15. V posuzovaném případě je pro výsledek sporu zásadní otázka, zda žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni (k tomu přitom mělo dojít nejprve uznáním ze dne 23. 1. 2013 co do částky 1 600 000 Kč). Přitom rozhodným se zřetelem na žalobní tvrzení a předmět řízení se odvolacímu soudu jeví v pořadí druhé písemné uznání ze dne 25. 11. 2015, ohledně částky 2 346 845,22 Kč. Ta zahrnuje jak částku původního dluhu ve výši 1 600 000 Kč poskytnutého formou 5 hotovostních splátek v r. 2012, tak částku 746 845,22 Kč coby souhrn jednotlivých splátek hrazených žalobkyní celkem formou 29 bezhotovostních převodů v období 28. 2. 2013 – 24. 3. 2016 (částkou 512 000 Kč z účtu žalobkyně a částkou 284 845,22 Kč z účtu společnosti právnická osoba) na úvěrový závazek žalovaného vůči bance. K této otázce soud prvního stupně mimo jiné provedl důkaz znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, kopiemi listin nazvaných „Uznání dluhu“ a výslechem svědků jméno FO a jméno FO. Soud prvního stupně po vyhodnocení výsledků dokazování přesvědčivě a logicky odůvodnil, proč z listiny datované dnem datum dovodil závěr o platném uznání dluhu ve výši částka, byť originál této listiny nebyl v řízení předložen (s vylíčením okolností vztahujících se k údajnému odnětí listiny z držení žalobkyně jednáním žalobce, jež bylo předmětem trestního stíhání žalobce v řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem).

16. Vzhledem k obsahu odvolání žalovaného z výpovědi svědka jméno FO považuje odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) za vhodné zmínit následující: Svědek neměl k účastníkům žádný bližší vztah, seznámil se s nimi při zařizování koupě nemovitosti v roce 2012-2013. V roce 2016 se na něj obrátil přímo žalovaný s tím, že potřebuje refinancovat své předchozí dluhy. Při osobní schůzce žalovaný svědkovi předal některé dokumenty za účelem posouzení svědkovi finanční situace, mimo jiné i kopii té listiny o uznání dluhu ze dne datum, na jejiž existenci žalobkyně v rámci plnění své důkazní povinnosti od počátku řízení odkazuje. Podle odvolacího soudu žalovaný předložením kopie listiny o uznání svého dluhu vůči žalobkyni svědkovi jméno FO (č.l. 388) v rámci zjišťování možností jiného financování již existujících závazků, tedy prezentací této listiny třetí osobě jako pravé a pravdivé, se však žalovaný s obsahem této listiny navenek fakticky ztotožnil. Následné popírání její pravdivosti žalovaným z důvodu technického falzifikátu vzniklého přenesením jeho podpisu z jiné listiny považuje odvolací soud v této situaci za účelové. Není proto třeba zkoumat blíže okolnosti, za nichž byla reprodukce listiny vyhotovena a vést k nim dokazování. Ani odvolací soud tudíž neshledal důvody pro doplnění dokazování ohledně technického zkoumání a ověření autenticity reprodukce listiny obsahující uznávací prohlášení žalovaného z 25. 11. 2015 znaleckým posudkem z oboru kriminalistika – technické zkoumání listin, byť v odvolacím řízení tento důkaz (navrhovaný již před soudem prvního stupně) byl žalovaným předložen.

17. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že na základě provedených důkazů je dostatečně prokázána skutková verze žalobkyně o existenci právního vztahu zachyceného v listině nazvané Smlouva o půjčce, dle které vznikl žalovanému vůči ní peněžitý dluh v celkové výši 2 396 845,22 Kč, z něhož uznal žalovaný písemně dluh ve výši 2 346 845,22 Kč. I odvolací soud má na zřeteli, že rozhodná skutková tvrzení žalobkyně byla po celou dobu řízení konzistentní, na rozdíl od tvrzení uváděných v rámci procesní obrany žalovaným, jejichž podoba se během řízení postupně měnila, v návaznosti na průběžné výsledky vedeného dokazování.

18. Je na místě připomenout procesní důsledky uznání dluhu žalovaným co do částky 2 346 845,22 Kč (tj. s výjimkou částky 50 000 Kč uhrazených žalobkyní formou dvou splátek hypotéky v lednu a únoru r. 2016), znamenající ztížené postavení žalovaného v řízení, pokud jde o jeho úspěšnou obranu proti žalobě. Soud prvního stupně zcela správně v rámci odůvodnění svého rozhodnutí v návaznosti na dříve poskytnuté procesní poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uzavřel, že žalovanému se nepodařilo vnést do řízení taková relevantní tvrzení a předložit příslušné důkazy, vyvracející domněnku existence dluhu ve výši a ke dni vyplývajícím z písemného uznání dluhu ze dne 25. 11. 2015.

19. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, učiněnými zcela v návaznosti na relevantní okolnosti věci a na mezi účastníky nesporné skutečnosti, proto na příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje. Přenesení procesních břemen tížících žalovaného o neexistenci dluhu v době jeho uznání v daném případě znamenalo, že pro úspěšnou obranu proti žalobě musel žalovaný tvrdit a prokázat relevantní skutečnosti vyvracející existenci dluhu založeného dle skutkových tvrzení žalobkyně. Žalovaný se v tomto směru omezil na popírání tvrzení žaloby o poskytnutých plněních ze strany žalobkyně, což k vyvrácení zákonem nastolené domněnky existence dluhu nepostačovalo.

20. Se zřetelem na dobu, v níž se odehrával posuzovaný rozhodný skutkový děj (jednání účastníků), soud prvního stupně správně aplikoval při právním posouzení uplatněného nároku zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a kvalifikoval právní vztah účastníků, založený jejich smlouvou uzavřenou dne datum, mající povahu stvrzení jejich ujednání o právním důvodu hotovostních plnění, poskytnutých žalobkyní žalovanému postupně až do výše 1 600 000 Kč již v r. 2012, coby smlouvu o půjčce podle § 657 a násl.

21. Na rozdíl od soudu prvního stupně pohledávku žalobkyně vůči žalovanému, vzniklou splněním jejího výslovně přijatého závazku splácet hypoteční úvěr žalovaného bance, konkrétně uhrazením 29 splátek, a to na základě dvoustranného právního úkonu účastníků zachyceného v listině nazvané Smlouva o půjčce ze dne datum, považuje odvolací soud za opírající se o právní důvod založený inominátní smlouvou uzavřenou podle § 51 obč. zák. (ten umožňoval uzavření i takové smlouvy, která není coby smluvní typ zvláště upravena, nebude-li odporovat obsahu nebo účelu zákona). Takto poskytnuté plnění žalobkyně totiž nelze podřadit pod hypotézu právní normy § 657 obč. zák., podle níž byla půjčka reálným kontraktem vznikající okamžikem předání jejího objektu. V posuzované věci však závazek žalobkyní přijatý k tomu, že bude na místo žalovaného plnit bance splátky jeho hypotečního úvěru, se vymyká zákonné konstrukci smlouvy o půjčce. Podle názoru odvolacího soudu lze v jednání účastníků spatřovat uzavření inominátní smlouvy podle § 51 obč. zák. s tím, že i plnění poskytnutá žalobkyní v podobě splátek bance po 1. 1. 2014 je plněním podle smlouvy uzavřené v režimu občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Skutečnost, že část tohoto plnění byla realizována za využití finančních prostředků na účtu společnosti právnická osoba, není při této právní kvalifikaci vztahu účastníků rozhodná.

22. I právní režim uznání dluhu ze dne 25. 11. 2015 podle názoru odvolacího soudu musí být podřazen právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, neboť rozhodným není datum poskytování jednotlivých peněžitých plnění ze strany žalobkyně, ale doba vzniku právního důvodu pro tato plnění, což je v daném případě den 23. 1. 2013. Tento názor však nemá žádný vliv na konečný závěr o oprávněnosti nároku uplatněného žalobou.

23. Obstojí proto právní závěry soudu prvního stupně ohledně nedůvodnosti námitky promlčení celé žalované částky, založené na skutečnosti, že jedním z důsledků písemného uznání dluhu žalovaným ze dne 25. 11. 2015 bylo založení nové – desetileté – promlčecí doby ve smyslu § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák. ohledně celého peněžitého dluhu ve výši 2 346 845,22 Kč.

24. Odvolací soud odlišně od soudu prvního stupně posoudil pouze nárok žalobkyně na příslušenství jistiny, neboť žalobou byl uplatněn požadavek na úrok z prodlení ve smluvené výši 10 %. Písemná smlouva o půjčce a o nepojmenované smlouvě obsahovala – zákonem pro oba typy smluv nezakázané – ujednání o úrocích (výhradně pro případ, že po zesplatnění „půjčky“ dlužník do 10 dnů pohledávku žalobkyně neuhradí), nikoli však úrocích z prodlení. Takto sjednané úroky však žalobkyně nepožadovala, naopak se domáhala přiznání úroků z prodlení. Náleží jí tedy z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením jistiny ve výši 2 396 845,22 Kč právo na úroky z prodlení v zákonné výši, které se zřetelem na dobu vzniku prodlení dlužníka představují 8,05 % ročně od 8. 8 .2016 do zaplacení.

25. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil napadený rozsudek ohledně celé jistiny a ohledně té části úroků z prodlení, jež nepřekračuje sazbu zákonného úroku z prodlení vyplývající z právních předpisů v době vzniku prodlení. Ve zbývajícím rozsahu byl napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žaloba byla zamítnuta.

26. Protože odvolací soud zčásti změnil rozsudek soudu prvního stupně, musel rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale dle § 224 odst. 2 o. s. ř. také znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

27. V řízení byl žalobkyní uplatněn nárok na zaplacení 2 396 845,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 2. 2016 do zaplacení, v době vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně byl proto předmětem řízení nárok na zaplacení částky v celkové výši 3 797 522,15 Kč. Za účelem přiznání náhrady nákladů řízení je třeba posoudit úspěch účastníků ve vztahu k tomuto nároku. V dané věci měla žalobkyně úspěch co do částky 3 424 481,10 Kč (jistina a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 8. 2016 do 3. 12. 2021) tedy v rozsahu 90 %, odvolací soud proto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v poměrné výši 80 %, tedy ve výši 481 407,84 Kč. Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši 447 500 Kč za 25 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby ze dne 20. 11. 2017, sepis vyjádření ze dne 21. 1. 2019, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne 25. 1. 2019, sepis vyjádření ze dne 25. 2. 2019, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum – 2 úkony, sepis vyjádření ze dne 2. 4. 2019, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum – 2 úkony, sepis odvolání proti rozsudku ze dne 16. 8. 2019, sepis vyjádření žalobkyně ze dne 29. 5. 2020, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum, sepis repliky žalobkyně k vyjádření žalovaného ze dne 30. 7. 2020, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum, sepis odůvodnění odvolání proti usnesení o přerušení řízení ze dne datum, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum – 2 úkony, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum – 2 úkony, sepis vyjádření žalobkyně ze dne 30. 9. 2021, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum – 2 úkony, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum a sepis závěrečného návrhu ze dne 1. 12. 2021) po 17 900 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 2 396 845,22 Kč) dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif/dále jen „AT“). Dále o paušální náhradu hotových výdajů za 25 úkonů právní služby po 300 Kč ve výši 7 500 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhradu za promeškaný čas na cestě k devíti jednáním ze sídla advokáta k soudu v Liberci a zpět ve výši 5 400 Kč (100 Kč x 54 započatých půlhodin) dle § 14 odst. 3 AT, náhradu cestovného ve výši 12 128,8 Kč (osobní vozidlo Anonymizováno se spotřebou motorové nafty dle technického průkazu 5,8 l/100 km, jedna cesta 2 x 112 km; cestovné k jednání dne datum ve výši 1 355 Kč při ceně motorové nafty 33,60 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,10 Kč dle vyhl. č. 333/2018 Sb., cestovné k jednání dne datum ve výši 1 355 Kč při ceně motorové nafty 33,60 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,10 Kč dle vyhl. č. 333/2018 Sb., cestovné k jednání dne datum ve výši 1 355 Kč při ceně motorové nafty 33,60 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,10 Kč dle vyhl. č. 333/2018 Sb., cestovné k jednání dne datum ve výši 1 353,90 Kč při ceně motorové nafty 31,80 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,20 Kč dle vyhl. č. 358/2019 Sb., cestovné k jednání dne datum ve výši 1 353,90 Kč při ceně motorové nafty 31,80 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,20 Kč dle vyhl. č. 358/2019 Sb., cestovné k jednání dne datum ve výši 1 339 Kč při ceně motorové nafty 27,20 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb., cestovné k jednání dne datum ve výši 1 339 Kč při ceně motorové nafty 27,20 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb., cestovné k jednání dne datum ve výši 1 339 Kč při ceně motorové nafty 27,20 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb., cestovné k jednání dne datum ve výši 1 339 Kč při ceně motorové nafty 27,20 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb.). Dále jde o náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 99 231 Kč (21 % z 472 528,8 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.) a náhradu nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku ve výši částka. Celkem účelně vynaložené náklady žalobkyně v předchozích řízeních činí 601 759,8 Kč, z čehož 80 % činí 481 407,84 Kč.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 2 396 845,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 8. 8. 2016 do zaplacení, tedy ke dni 20. 3. 2023 činil tento nárok částku 3 983 359,75 Kč. Úspěšná byla žalobkyně co do částky 3 673 989,40 Kč (v rozsahu 92 %) náleží jí proto poměrná náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 84 %. Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši 35 800 Kč za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání proti rozsudku ze dne 28. 4. 2022, zastoupení žalobkyně při jednání konaném dne datum) po 17 900 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 2 396 845,22 Kč) dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif/dále jen „AT“). Dále o paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč ve výši 600 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhradu za promeškaný čas na cestě jednání ze sídla advokáta k odvolacímu soudu v Liberci a zpět ve výši 600 Kč (100 Kč x 6 započatých půlhodin) dle § 14 odst. 3 AT, náhradu cestovného ve výši 1 738 Kč (osobní vozidlo Anonymizováno se spotřebou motorové nafty dle technického průkazu 5,8 l/100 km, jedna cesta 2 x 112 km; cestovné k jednání dne datum při ceně motorové nafty 44,10 Kč/1 l a paušální náhradě za 1 km 5,20 Kč dle vyhl. č. 467/2022 Sb.). Dále jde o náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 8 135 Kč (21 % z 38 738 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízeních činí 46 873 Kč, z čehož 84 % činí 39 373,3 Kč.

29. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo žalovanému dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 238 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).