30 CO 34/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Petry Vogelové ve věci žalobce: ; jméno příjmení, datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba, IČO ulice a číslo, PSČ obec XXIII zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost výpovědi pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 29 C 86/2018-229 ze dne 10. září 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 29 C 86/2018-229 ze dne 10. září 2021 se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se napadený rozsudek mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů předchozích řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že ukončení pracovního poměru ke dni datum, učiněné žalovanou vůči žalobci listinou nazvanou„ Výpověď daná zaměstnavatelem dle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne datum“, je neplatné a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že ani po doplnění dokazování v intencích předchozího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu nebyly shledány důvody pro závěr, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Soud rozhodl již podruhé ve věci žaloby opírající se o názor žalobce, že jeho anonymizováno potíže mají charakter anonymizováno z anonymizováno, vzniklé výkonem konkrétních činností při plnění jeho pracovních úkolů. Žalobce je tak přesvědčen, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilosti k práci pro anonymizováno z povolání a nikoliv z obecných příčin, jež jako důvod k výpovědi uvedla žalovaná. Domáhá se tedy žalobou určení, že výpověď je neplatná. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobce u žalované v době let 2015 číslo pracoval jako anonymizováno (v předchozích letech, od datum, pracoval na jiné pozici). Vzhledem ke stanovisku žalované, jež nesouhlasila se subjektivním hodnocením žalobcova anonymizováno coby nemoci z povolání, se soud prvního stupně při dokazování zaměřil především na zjištění okolností týkajících se zajišťování podkladů a měření pro posouzení nemoci z povolání příslušným orgánem v režimu zákona č. 373/2011 Sb., o specifických anonymizováno službách (dále jen„ anonymizováno“). Provedené důkazy soud prvního stupně vyhodnotil tak, že nebylo prokázáno splnění hygienické podmínky coby jedné z podmínek nutných pro uznání nemoci z povolání. Výpověď udělenou pro pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti z důvodu anonymizováno stavu žalobce, nikoli kvůli nemoci z povolání, tak nebyla shledána neplatnou. Výrok II o nákladech řízení byl odůvodněn procesním výsledkem řízení a aplikací § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. Poukázal na principy, na nichž je postaveno občanskoprávní řízení mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jenž je v jejich právním vztahu silnější stranou. Zdůraznil, že žalovaná svým postupem zapříčinila, že již není k dispozici důkaz o rozhodující skutečnosti, konkrétně hodinové sledování práce žalobce v rozhodné době. Navíc se nelze opírat ani o samotné měření prováděné při zjišťování tzv. hygienické podmínky vzniku nemoci z povolání, když nebylo možno navodit totožné podmínky na pracovišti (došlo k výměně části vybavení). Podle jeho názoru v takové situaci lze postupovat při zvažování procesních břemen a důsledků jejich neunesení obdobně jako v případech řešených Ústavním soudem sp. zn. IV ÚS 14/17-1 ze dne datum, tedy přičítat daný stav k tíži žalované. Odvolatel navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Odvolací soud přezkoumal při jednání dle § 214 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek a postup soudu prvního stupně v řízení, které předcházelo jeho vydání. Odvolání žalobce důvodným neshledal.

4. Odvolací soud ve věci žalobou projednávaného požadavku mezi účastníky rozhodoval již dne 15. 12. 2020 usnesením č. j. 30 Co 279/2020-194, jímž předchozí (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování, čímž vyhověl tehdejším odvolacím námitkám žalobce.

5. Žalobní požadavek na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru je nutno posoudit z pohledu hmotněprávní úpravy zakotvené v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“). Při aplikaci tohoto zákona je třeba vycházet z jeho znění účinného v době výpovědi, tj. k datu datum.

6. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. d/ ZP, nesmí-li zaměstnanec podle anonymizováno posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který anonymizováno posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění anonymizováno z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, a podle § 52 písm. e/ ZP, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému anonymizováno stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.

7. Žalobce i v postavení zaměstnance má povinnost tvrzení, povinnost důkazní a jim odpovídající procesní břemena. Při prokazování, zda v době udělení výpovědi z pracovního poměru zaměstnavatelem pro tzv. obecné příčiny objektivně zdravotní stav zaměstnance neumožňoval konat dosavadní práci, prokazuje zaměstnavatel, že zaměstnanec vzhledem ke svému anonymizováno stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Pokud však žalobce coby zaměstnanec tvrdí, že tento stav je důsledkem jiné skutečnosti, než pro kterou obdržel výpověď opírající se o § 52 písm. e/ ZP, spočívá důkazní břemeno na něm. obec projednací vymezuje v občanském soudním řízení důkazní břemeno jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, které stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou. Nepodaří-li se v řízení prokázat existenci nemoci z povolání coby důvodu pro pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti, v daném případě splnění hygienické podmínky coby jedné ze třech podmínek zákonem požadovaných, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži tomu, kdo důkazní břemeno nese, tj. žalobci.

8. Pro účely shrnutí toho, co je předmětem tohoto odvolacího řízení, odvolací soud konstatuje, že v daném případě žalobce uplatnil žalobou doručenou soudu dne datum požadavek na určení, že výpověď, doručená mu datum, na jejímž základě měl jeho pracovní poměr skončit dne datum, je neplatná. Ztrátu dlouhodobé zdravotní způsobilosti nesporoval, došlo k ní však podle jeho názoru nikoli z obecných příčin, nýbrž v důsledku nemoci z povolání. Její vznik popisoval žalobce tak, že při výkonu práce byl opakovaně vystavován situacím, v nichž manipuloval s těžkými předměty. Z jeho podnětu bylo již v době před udělením výpovědi prováděno podle ZSZS příslušnými orgány šetření, jehož výsledkem bylo rozhodnutí, že o nemoc z povolání se v jeho případě nejedná. Žalobce však poukazoval na nespornou skutečnost, že při shromažďování podkladů pro závěr o naplnění hygienické podmínky pro vznik nemoci z povolání nebylo vycházeno z konkrétních údajů týkajících se jeho případu (např. pracovních výkazů sledujících pracovní činnost žalobce v posuzovaném období a zohlednění konkrétního tehdejšího vybavení pracoviště), ale jen z obecných zjištění a měření činěných při použití odlišných nástrojů jinou osobou. Žalobce neuspěl ve správním řízení ve věci zjišťování nemoci z povolání, když Krajská nemocnice v právnická osoba v rámci svého posudku zn. Nz číslo ze dne datum nemoc z povolání u žalobce nezjistila a Krajský úřad Libereckého kraje odbor zdravotnictví při přezkumu tohoto posudku pochybení nezjistil, jak se podává z jeho rozhodnutí č. j. OZ číslo SPO/NzP13 ze dne 8. 12. 2017. Správnost postupu při zajišťování podkladových údajů pro posouzení hygienické podmínky v případě žalobce stvrdilo Ministerstvo zdravotnictví ČR v dokumentu č. j. MZDR 49947/2017-5/OVZ ze dne 29. 11. 2017 nazvaném anonymizováno stanovisko k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání. Ačkoli výsledek toho správního řízení není pro rozhodnutí soudu o žalobě závazný (viz dále), je třeba připomenout, že v jeho rámci byla pořízena část dokumentace, tvořící jeden ze základních zdrojů poznatků pro stěžejní důkaz v podobě znaleckého posudku, zadaného soudem v tomto řízení, k zodpovězení odborné otázky, tj. zda žalobce k datum pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon sjednané práce, jak bylo zjištěno anonymizováno posudkem MUDr. jméno příjmení z datum.

9. Pokud jde o formální náležitosti výpovědi a otázku včasnosti žaloby, odvolací soud pro stručnost odkazuje na přezkoumávaný rozsudek, neboť k nimž se vztahující závěry soudu prvního stupně považuje za správné.

10. K materiální stránce výpovědi: anonymizováno popis věci žalobcem implikující, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat dosavadní práci podle pracovní smlouvy, což koneckonců není mezi účastníky sporné, je východiskem (tedy jednou z neoddělitelných skutečností rozhodných pro posouzení, zda výpověď byla udělena platně, na základě objektivně existujícího výpovědního důvodu) pro závěr o další skutečnosti, totiž zda zdravotní stav žalobce, jenž nastal v letech 2015 číslo, je dán nemocí z povolání.

11. Mezi účastníky není sporné, že v době, kdy mělo u žalobce dojít ke ztrátě jeho zdravotní způsobilosti k výkonu dosavadní práce, žalobce vykonával pro žalovanou práci podle pracovní smlouvy, zahrnující zčásti i manipulaci s těžkými předměty. Soud prvního stupně, jehož úkolem bylo posoudit, zda výpověď daná žalobci z důvodu § 52 písm. e/ ZP splňovala požadavky na platnost jak z hlediska formálních náležitostí, tak náležitostí materiálních, se již v předchozím řízení zaměřil na zkoumání okolností rozhodných pro závěr, zda zdravotní stav žalobce neumožňující mu vykonávat dosavadní práci má původ v předchozí pracovní činnosti vykonávané v rámci plnění pracovních úkolů.

12. Odvolací soud si je vědom specifika pracovněprávních sporů odvíjejícího se od nevyváženého postavení zaměstnance a zaměstnavatele, např. pokud jde o možnost zajistit v daném okamžiku důkazní prostředky nezbytné k prosazení subjektivního práva v potenciálním soudním řízení. I z tohoto důvodu považoval za nutné doplnit důkazní řízení dle návrhu žalobce, mělo-li cílit ke zjištění objektivních poměrů, za nichž žalobce u žalované svoji pracovní činnost vykonával a v čem jeho pracovní úkoly spočívaly. Odvolací soud nepovažoval za správné pominout skutečnost, že soudní znalec příjmení jméno příjmení nevyloučil možnost dospět k jiným znaleckým závěrům, pokud by mu bylo uloženo vycházet z odlišného skutkového stavu než soudem prvního stupně tehdy předestřeného.

13. Od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky. Zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele práce dle pracovní smlouvy osobně konat (§ 38 odst. 1 písm. a/, b/ ZP). Zaměstnavatel je současně povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti (§ 103 odst. 1 písm. a/ zák. práce). Pozbyl-li zaměstnanec dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci nebo nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, zaměstnavatel může, resp. je povinen, přistoupit k rozvázání pracovního poměru výpovědí, jsou-li k takovému postupu splněny podmínky dle § 52 písm. d/ nebo e/ zák. práce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. anonymizována dvě slova číslo).

14. Zákoník práce rozlišuje, zda důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance je pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí, popř. dosažení nejvyšší přípustné expozice (důvody uvedené v ustanovení § 52 písm. d/ zák. práce) nebo jiné důvody zdravotního charakteru, v praxi označované jako obecné onemocnění (důvod uvedený v ustanovení § 52 písm. e/ zák. práce). Rozlišovat mezi„ kvalifikovanými“ důvody dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti ve smyslu § 52 písm. d/ zák. práce a důvody obecného onemocnění ve smyslu § 52 písm. e) zák. práce je nezbytné i při formulaci výpovědi ze strany zaměstnavatele.

15. Lékařský posudek, který podle platné právní úpravy obsažené v ZSZS, vydává za podmínek uvedených v citovaném právním předpise k tomu oprávněný poskytovatel pracovnělékařských služeb, podle ustálené soudní praxe – a obdobně i rozhodnutí příslušného správního orgánu, který jej přezkoumává - nejsou„ rozhodnutím“ o anonymizováno stavu a nejsou proto nadány presumpcí správnosti a„ nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), zda a z jakého důvodu zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, případně jaký je zdravotní stav zaměstnance a jaké jsou příčiny jeho poškození“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, ze dne 29. 1. 2016, rozsudek, sp. zn. 21 Cdo 4123/2017 ze dne 7. 2. 2018). Nejvyšší soud judikoval, že„ lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli a soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné„ dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, které není pro soud závazné a z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř.“. Soud v případě sporu z takového lékařského posudku může vycházet, avšak jen pokud zaměstnanec a zaměstnavatel a ani soud nemají proti jeho závěrům výhrady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1276/2016). obec pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance je tak závazně stanovena až v rámci občanskoprávního řízení před soudem, mimo rámec posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnance v režimu zákona o specifických zdravotních službách. Rozhodnutí soudu je závislé na tom, zda byl prokázán ten skutkový stav, který má lékařský posudek osvědčovat. V praxi nicméně nelze opomíjet, že podklady pro zpracování znaleckého posudku v soudním řízení budou odvislé od obsahu dosavadní dokumentace zdravotního stavu zaměstnance a dále objektivně zjištěných dalších skutečností, které soudní znalec shledá pro zodpovězení zadaného dotazu relevantními. Pro posouzení poškození zdraví zaměstnance v podobě nemoci z povolání je proto třeba zkoumat, zda poškození zdraví došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

16. Soud prvního stupně své závěry řádně odůvodnil. Odvolací soud připomíná stávající judikaturu k § 132 o. s. ř., podle níž zákon nepředepisuje, a ani předepisovat nemůže, pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Podstatou zjištění skutkového stavu věci je úsudek soudce o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé, tj. které z nich bude soudce považovat za prokázané zprávami získanými provedením jednotlivých důkazů (viz usnesení anonymizována dvě slova, sp. zn. 28 Cdo 1709/2002 ze dne 25. 6. 2003).

17. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně pro své rozhodnutí považuje za významné závěry znalce příjmení jméno příjmení z oboru zdravotnictví – odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové anonymizováno. Jak uvedl již soud prvního stupně, z tohoto důkazu bylo především zjištěno, že nebyla naplněna tzv. hygienická podmínka (tj. určitá intenzita) konkrétní zdravotní potíže, jíž žalobce trpí. Znalec při výslechu sice připustil, že jeho závěr by mohl být jiný, pokud by byl prokázán jiný skutkový stav, k tomu však v tomto případě nedošlo. Svědkyně jméno příjmení ani svědek jméno příjmení následně (po kasaci prvního rozsudku) však nevypověděli žádnou konkrétní skutečnost, pokud jde o faktickou pracovní činnost žalobce, z níž by bylo možno učinit dostatečně podložený závěr o tom, že žalobce (činný v období let 2015 číslo v pozici jejich nadřízeného, tzv.„ setra“) manuálně vykonával úkony (měnil formy) v konkrétní intenzitě a rozsahu, významně rozdílných od těch údajů, z nichž bylo vycházeno v rámci správního řízení o nemoci z povolání žalobce. Lze žalobci přisvědčit potud, že správný procesní postup soudu při zjišťování rozhodných skutečností prostřednictvím znaleckého zkoumání měl být takový, že nejprve měly být soudem shromážděny skutkové podklady v potřebném rozsahu (včetně relevantních údajů o činnostech žalobcem vykonávaných), a teprve na jejich základě měl být znalecký úkol zadán. Na druhé straně v projednávané věci nelze dovodit, že by neúspěch žalobce v řízení byl důsledkem nesprávného postupu soudu.

18. Tím, jaké jsou z hlediska zdravotního stavu zaměstnance předpoklady pro podání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e/ ZP po 1. 4. 2012 (ode dne účinnosti zákona č. 373/2011 Sb.), se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. číslo 2015 ze dne datum. Dovodil povinnost soudu vyřešit otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Tuto povinnost žalovaná v řízení splnila, neboť znalecký posudek MUDr. jméno příjmení vyslovil jednoznačný závěr, podle něhož nemoc žalobce není nemocí z povolání, protože nebyla splněna tzv. hygienická podmínka, tedy nebylo objektivně prokázáno, že posuzovaná osoba pracovala za podmínek, za nichž předmětné onemocnění jako nemoc z povolání může vzniknout. Limity zátěže pracovní činnosti žalobce nebyly překročeny, jak bylo konstatováno při dřívějším fyziologickém šetření.

19. Ani z doplněného dokazování provedeného před soudem prvního stupně výslechem svědků jméno příjmení a jméno příjmení nebylo možno učinit skutkové zjištění v tom smyslu, že skutečné pracovní podmínky žalobce v období let 2015 číslo a podoba jeho pracovní činnosti (plnění pracovních úkolů) se natolik významně odlišovaly od těch, z nichž vycházel při svém hodnocení tzv. hygienické podmínky příslušný orgán, aby z tohoto důvodu nemohly sloužit ke zpracování znaleckého posudku v občasnkoprávním řízení o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Závěr znalce proto obstojí i v nynějším odvolacím řízení.

20. Ani s právním názorem odvolatele, pokud jde o údajné zanedbání povinnosti žalované vést po určenou dobu evidenci rozhodných skutečností ohledně zaměstnanců, případně vědomé zamlčení dostupných zdrojů pro parametry měření příslušnému orgánu při zjišťování tzv. hygienické podmínky, se odvolací soud neztotožnil. Podle § 35a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. - o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění účinném v době podání výpovědi zaměstnavatelé jsou povinni vést potřebné záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na dávky důchodového pojištění, jejich výši a výplatu a předkládat je příslušným orgánům sociálního zabezpečení. Mezi takové skutečnosti však nenáleží údaj o konkrétní podobě pracovní činnosti zaměstnance. Argumentaci žalobce namítajícího porušení povinnosti zaměstnavatele a dopad na vyhodnocení důkazního břemene v tomto řízení přisvědčit nelze.

21. Odvolací soud tak shrnuje podstatné skutečnosti, na jejichž základě dospěl k závěru o správnosti napadeného rozsudku: anonymizováno na soudní přezkum platnosti výpovědi byl uplatněn včas, v rámci zákonné prekluzivní lhůty. Ve výpovědi byl řádně vymezen výpovědní důvod a ani její další obsahové části netrpí vadami, pro něž by výpověď byla (absolutně) neplatná. Pokud jde o důvod relativní neplatnosti, jehož se žalobce žalobou dovolával, tj. neexistence uplatněného výpovědního důvodu (při nesporování objektivního stavu pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti k výkonu dosavadní práce): V řízení bylo prokázáno, a to zejména na základě za tímto účelem zpracovaného znaleckého posudku soudního znalce, založeného na odpovídajících údajích, že žalobce z důvodu uvedeného ve výpovědi, tj. § 52 písm. e/ ZP, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat práci dle pracovní smlouvy. Důvody pro neplatnost výpovědi tvrzené žalobcem tudíž ani odvolací soud neshledal.

22. Z výše uvedených důvodů byl proto napadený rozsudek jako věcně správný odvolacím soudem ve výroku I, tj. ohledně věci samé, podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

23. Závislý výrok o nákladech dosavadního řízení (zahrnující obě řízení prvostupňová i prvé řízení odvolací) byl rovněž podroben odvolacímu přezkumu. Soud prvního stupně podrobně odůvodnil aplikaci § 142 odst. 1 o. s. ř., jež v daném případě nese žalobce coby neúspěšný účastník řízení. Výše nákladů vynaložených na zastoupení advokátem odpovídá jak počtu konkrétních učiněných úkonů právní služby, tak i vyhlášce číslo Sb. (advokátnímu tarifu). Ke změně napadeného rozsudku v části výroku o nákladech řízení, kdy úspěšné žalované vznikly náklady na znalečné (zaplacené zálohou) a na právní služby advokáta (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) přistoupil odvolací soud výhradně po zvážení dále uvedených skutečností, na základě příslušného procesního návrhu žalobce při jednání, k němuž žalovaná následně vyjádřila své stanovisko.

24. Ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal (srov. nález Ústavního soudu IV. ÚS 199/05 ze dne datum anonymizováno důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu uvedeného ustanovení lze přitom považovat nejen majetkové, sociální, osobní a další poměry účastníků řízení. Nelze možnost aplikace ust. § 150 o. s. ř. poměřovat výhradně sociálními poměry dlužníka a je třeba zvažovat rovněž další aspekty věci, včetně nutnosti a účelnosti vynaložených nákladů. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (21 Cdo 222/2014). V posuzované věci se jedná o nárok žalobce vůči žalované v rámci právní úpravy zákoníku práce, v souvislosti s tvrzenou nemocí z povolání, při nepochybně zhoršeném zdravotním stavu žalobce, pro nějž pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobce při uplatnění svého domnělého nároku proti žalované postupoval účelně, plnil své procesní povinnosti účastníky řízení, jeho kroky neměly charakter obstrukčního jednání. Uváží-li se stávající majetkové, sociální a osobní poměry žalobce, jenž je nemajetný a jehož výkon pracovní činnosti pro jiný subjekt je rovněž ovlivněn přetrvávajícími anonymizováno potížemi (v době vydání tohoto rozhodnutí byl v pracovní neschopnosti), výše jeho mzdy se pohybující se blízko úrovně mzdy minimální, ztotožňuje se odvolací soud s názorem žalobce, podle něhož zjištěné okolnosti lze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. Odvolací soud má dále za to, že nepřiznání náhrady nákladů řízení se v majetkové sféře žalované, coby právnické osoby realizující své podnikatelské aktivity na tuzemském trhu práce kontinuálně, neprojeví tak významně, že by se ve svém důsledku jednalo o nespravedlivý zásah do práv žalované.

25. Odvolací soud má za to, že jsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. ohledně jedné třetiny částky vynaložené na procesní obranu proti žalobě, a rozhodnutí částečně nepřiznávající právo na náhradu nákladů řízení procesně úspěšné žalované dle odvolacího soudu koresponduje účelu, pro nějž zákonodárce ustanovení § 150 o. s. ř. do rámce právní úpravy občanského soudního řízení začlenil. Z částky částka představující souhrn všech nákladů žalované vynaložených do doby nynějšího odvolacího řízení proto bylo uloženo žalobci nahradit žalované dvě třetiny, tj. částka.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 v návaznosti na § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla i v tomto stupni řízení plný úspěch a má tak vůči odvolateli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Náklady odvolacího řízení tvoří odměna v sazbě částka za úkon právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání dne datum), dále náhrada hotových výdajů, a to dvou režijních paušálů po částka dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je advokát zastupující žalovanou plátcem, rovněž představuje dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náklad řízení, celkem činí částka. Protože však důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. objasněné výše lze vztáhnout i na odvolací řízení, z celkem takto stanovených nákladů odvolacího řízení byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení ze dvou třetin, tj. ve výši částka.

27. Lhůta k plnění povinnosti hradit náklady řízení byla odvolacím soudem stanovena podle § 211 o. s. ř. a 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím advokáta u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 237, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).