30 Co 363/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Mgr. Hanou Audyovou sídlem Jungmannova 685/8, 466 01 Jablonec nad Nisou proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti České republiky, IČO 00025429 sídlem Adresa žalovaného A jednající Jméno žalovaného B , IČO IČO žalovaného B sídlem Adresa žalovaného B o zaplacení 399 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 10 C 273/2022-88 ze dne 25. července 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 10 C 273/2022-88 ze dne 25. července 2024 se potvrzuje, ve výroku I ve správném znění tak, že se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Z odůvodnění se podává, že žalobce se proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), domáhá odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout při výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice v období od 16. 2. 2022 do 5. 10. 2022 tím, že byl nucen přespávat na horním lůžku a vykonávat generální úklid. Žalobce tvrdil, že dne 15. 6. 2021 byl vzat do vazby a umístěn do Vazební věznice Pankrác, a to v situaci, kdy po pádu z okna měl vícečetnou zlomeninu levé ruky s vychýlením v oblasti zápěstí a ruku zafixovanou sádrou. Lékař Vězeňské služby České republiky (dále jen „vězeňská služba“) z důvodu ochrany zdraví žalobce nařídil spaní na dolním lůžku. Přesto bylo žalobci po třech týdnech přiděleno ke spaní horní lůžko a bylo tomu tak i po přemístění žalobce do Věznice Rýnovice. Zde byl žalobce v rozporu se svým zdravotním stavem rovněž nucen vždy jednou týdně vykonávat generální úklid. Tím mělo být zasaženo do práva žalobce na ochranu jeho zdraví a jeho lidské důstojnosti a žalobci způsobena nemajetková újma, jejíž náhrady se žalobou domáhá. Přiměřené zadostiučinění žalobce žádá v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva se nejeví v daném případě jako dostatečné. Za každý den umístění na horním lůžku žalobce nárokuje zaplacení 1 500 Kč, což za období od 16. 2. 2022 do 5. 10. 2022, tj. 232 dní, činí 348 000 Kč, a za každý provedený generální úklid s četností jednou týdně nárokuje zaplacení 1 500 Kč, což za shodné období ve 34 případech činí 51 000 Kč.

3. Okresní soud měl za zjištěné, že žalobci byla lékařem „vystavena úleva“ spočívající ve spaní na dolním lůžku v období od 16. 6. 2021 do 25. 6. 2021, v dalším období takovou úlevu neměl a ani o ni nežádal. Stejně tak nežádal o úlevu od generálního úklidu. Pokud žalobce o úlevu nežádal, nemohla mu být podle okresního soudu ani poskytnuta. Okresní soud za těchto okolností neshledal, že by ze strany vězeňské služby došlo k nesprávnému úřednímu postupu, nemohlo dojít ani k pochybení při rozhodování o poskytnutí úlevy, neboť zde nebyla žádost o úlevu. Uvedené skutečnosti podle okresního soudu samy o sobě postačují k zamítnutí žaloby, aniž by bylo třeba provádět další dokazování k tomu, na jakém lůžku žalobce spal či za prováděl generální úklid. Ve věci zcela úspěšné žalované okresní soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přiznal právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze šesti paušálních náhrad nezastoupeného účastníka po , částka, podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), a to za úkony spočívající ve dvou písemných podáních a účasti při čtyřech jednáních okresního soudu. Státu právo na náhradu nákladů řízení, které platil (v daném případě šlo o svědečné), ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. nevzniklo, neboť ve věci neúspěšný žalobce byl osvobozen od soudních poplatků.

4. Proti rozsudku okresního soudu v celém jeho rozsahu se včas odvolal žalobce, který navrhuje jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce v odvolání opakuje svá žalobní tvrzení a poukazuje na to, že již v žalobě tvrdil, že jeho zdravotní stav (nejprve zlomenina ruky v sádře, poté ruka sice bez sádry, ale špatně srostlá) vyžadoval umístění na dolním lůžku a úlevu od generálního úklidu. To bylo také podle žalobce v řízení prokázáno, neboť svědek , tituly před jménem, , jméno FO, (, Anonymizováno, ve Vazební věznice Pankrác) vypověděl, že na horní lůžko by se žalobci se sádrou špatně lezlo a bylo by to nevhodné z hlediska epilepsie, přičemž každá z těchto diagnóz je důvodem pro takovou úlevu, a svědek , tituly před jménem, , jméno FO, (, Anonymizováno, ve Věznici , adresa, ) uvedl, že kdyby žalobce o úlevu kvůli ruce požádal, tak by mu vyhověl, neboť k tomu, aby vylezl na horní lůžko, potřebuje žalobce obě ruce. Z uvedeného žalobce dovozuje, že mu měly být poskytnuty obě úlevy, a to vzhledem k tomu, že i při některých činnostech generálního úklidu jsou potřeba obě ruce. Pokud v řízení vyšlo najevo, že další lékaři žalobci již úlevu nevystavovali, je takový závěr okresního soudu v rozporu s přesvědčením žalobce, že „úleva byla vystavena“, avšak příslušníky vězeňské služby nebyla přes jeho opakovaná upozornění respektována. Žalobce má za to, že bylo porušeno jeho právo na ochranu zdraví a způsobena mu újma, neboť i omezení vyplývající z účelu trestu umožňovala při zjištěném zdravotním stavu žalobce poskytnout mu nutné úlevy. Jak ostatně vyplynulo z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , „úlevu vystavil“ sám, aniž by žalobce o ni žádal. Žalobce proto nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že „úleva“ mu nemohla být poskytnuta, pokud o ni nepožádal, a nebylo tak ani o čem rozhodovat., právnická osoba, odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná, která se ztotožňuje s právními závěry rozsudku okresního soudu a navrhuje jeho potvrzení jako věcně správného.

6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek okresního soudu a řízení předcházející jeho vydání podle § 214 odst. 1 o. s. ř. při jednání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. V dané věci žalobcem tvrzené jednání příslušníků vězeňské služby ve Věznice Rýnovice, jímž mělo být porušeno v žalovaném období právo žalobce na ochranu jeho zdraví a lidské důstojnosti, mělo spočívat v tom, že žalobce byl umístěn na horním lůžku, přestože lékař nařídil spaní na dolním lůžku, a v tom, že v rozporu se svým zdravotním stavem byl nucen provádět generální úklid.

8. Na žalobou uplatněný nárok se vztahuje zákon č. 82/1998 Sb., který upravuje specifický okruh případů, kdy újma byla způsobena výkonem veřejné moci, a to nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Judikatura i odborná literatura pod pojmem veřejné moci rozumějí takovou moc, jež přímo či zprostředkovaně rozhoduje autoritativně o právech a povinnostech subjektů, které nejsou v rovnoprávném postavení s orgánem veřejné moci a na jejichž vůli obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 75/93 ze dne 25. 11. 1993, shodně Hendrych, D. a kol. Správní právo - Obecná část. 9. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 437). Plnění povinností a oprávnění zaměstnanců vězeňské služby v rámci střežení odsouzených, dozoru a zacházení s nimi, jakož i při dodržování podmínek výkonu trestu (§ 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody), představuje – zejména pro evidentní nerovnost v právním postavení dotčených subjektu – výkon veřejné moci (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2478/2015 ze dne 25. 8. 2016, uveřejněný pod č. 9/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4006/2018 ze dne 14. 5. 2020). Tak tomu je i v nyní projednávané věci jak v případě umístění žalobce (vězně) do cely a přidělení mu konkrétního lůžka, tak i v případě zařazení žalobce k provádění generálního úklidu, neboť žalobce jako vězeň není v rovném postavení se zaměstnanci vězeňské služby, kteří o jeho umístění na konkrétním lůžku v cele a o jeho zařazení k úklidu rozhodují.

9. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odstavce 3 téhož ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Podle § 32 odst. 3 věty první zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

13. V dané věci žalovaná před okresním soudem namítala, že žalobce svůj nárok před podáním žaloby u žalované podle shora citovaného § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. neuplatnil a z tohoto důvodu navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta. K této námitce je třeba uvést následující.

14. Smyslem předběžného projednání nároku u příslušného ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. je poskytnout možnost vyřešit spor smírnou cestou a snaha zabránit tak zbytečným soudním sporům. Pokud by nárok na náhradu nemajetkové újmy nebyl předběžně projednán u příslušného úřadu, jedná se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, který je třeba řešit postupem podle § 104 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1728/2011 ze dne 23. 5. 2012). Ačkoli okresní soud v daném případě takto nepostupoval, je třeba vzít v úvahu to, že žaloba obsahující požadavek žalobce na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla žalované, u níž měl být nárok předběžně projednán, doručena dne 28. 8. 2023, žalovaná dala najevo, že nárok uspokojit nehodlá a zároveň lhůta šesti měsíců podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. uplynula již v průběhu řízení před okresním soudem. Lze proto v takovém případě výjimečně od požadavku předběžného projednání nároku upustit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 737/2008 ze dne 16. 6. 2010 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 ze dne 10. 3. 2011). Z uvedeného zároveň plyne, že z důvodu neprojednání nároku u žalované, nemůže být žaloba o zaplacení peněžitého zadostiučinění zamítnuta, jak navrhovala žalovaná.

15. Žalovaná rovněž již v řízení před okresním soudem vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, s níž se okresní soud ve svém rozsudku nevypořádal. V situaci, kdy žaloba byla zamítnuta, však nejde o vadu, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a pro niž by napadený rozsudek musel být podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušen. Odvolací soud tedy rozsudek okresního soudu přezkoumal a v rámci přezkumu se zabýval i námitkou promlčení uplatněnou žalovanou, přičemž námitku promlčení shledal částečně důvodnou.

16. Šestiměsíční subjektivní promlčecí doba stanovená v shora citovaném § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. pro promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, o nějž jde i v dané věci, běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o nemajetkové újmě. V tomto případě se tak stalo každý den, kdy žalobce podle svého přesvědčení měl spát na dolním lůžku, a každý týden, kdy neměl vykonávat generální úklid. Uplynutím každého jednotlivého dne, kdy žalobce měl spát na horním lůžku, jakož i vykonáním každého jednotlivého generálního úklidu v daném týdnu, nastala vždy samostatně skutečnost, od níž žalobce vznik újmy odvíjí. Žalobce tím zároveň nabyl vědomost o vzniklé újmě a vždy dne následujícího tak mohl svůj nárok uplatnit u soudu. Datem rozhodným pro posouzení, zda je nárokované plnění promlčeno či nikoli, je datum podání žaloby. Žaloba byla podána u okresního soudu dne 2. 12. 2022, což znamená, že promlčeny jsou všechny nároky za dobu od 16. 2. 2022 do 31. 5. 2022, kdy nejpozdější z nich mohl být u soudu uplatněn dne 1. 6. 2022. Jedná se tak o 105 dnů po 1 500 Kč, tj. o 147 000 Kč z nároku vyčísleného za spaní na horním lůžku, a dále se jedná o 14 generálních úklidů (prováděných podle sdělení Věznice Rýnovice zpravidla v neděli) po 1 500 Kč, tj. o 21 000 Kč z nároku vyčísleného za provedené generální úklidy. V tomto rozsahu, tedy celkem co do částky 168 000 Kč, musí být žaloba zamítnuta již jen proto, že ze strany žalované byla důvodně uplatněna námitka promlčení.

17. Pokud jde o zbývající nároky za období od 1. 6. 2022 do 5. 10. 2022, ani tyto nároky neshledal odvolací soud v souladu se závěrem, který přijal okresní soud, důvodnými. V řízení bylo prokázáno, že žalobce měl úlevu spočívající ve spaní na dolním lůžku toliko v , Anonymizováno, od 16. 6. 2021 do 25. 6. 2021. Tuto úlevu vystavil , jméno FO, v době, kdy žalobce byl ve Vazební věznici Pankrác a měl levou ruku v sádře. Jiná úleva žalobcem tvrzena nebyla. Žalobce byl dne 21. 10. 2021 přemístěn do Věznice Rýnovice, v této době již sádru na ruce neměl, jak vyplývá z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který dále uvedl, že zlomenina byla zhojená s tím, že hybnost ruky byla v zápěstí částečně omezena, funkčnost prstů byla zcela zachována. Žalobce byl do Věznice , adresa, přemístěn za účelem rekvalifikace v oboru obráběč kovů, přičemž zdravotní způsobilost žalobce k absolvování tohoto vzdělávacího programu byla potvrzena lékařem, jak plyne z vyjádření Věznice Rýnovice. Žalobce vzdělávací program také úspěšně dokončil, o čemž vypovídá vysvědčení o závěrečné zkoušce ze dne 20. 6. 2022. Jde o okolnost, kterou je třeba vzít v úvahu, neboť vyvrací tvrzení žalobce o nutnosti úlevy od manuálních činností pro omezenou hybnost zápěstí levé ruky v rozhodném období. Pokud jde o úklidové práce, vykonávat mj. úklidové práce potřebné k zajištění každodenního provozu věznice je povinností odsouzených podle § 48 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, přičemž žalobce ani netvrdil, že by úlevu od úklidových prací vůbec kdy měl. Jak plyne z vyjádření Věznice Rýnovice, žalobce byl při nástupu do této věznice seznámen s tím, že je jeho povinností vykonávat mj. úklidové práce bez nároku na odměnu, což stvrdil svým podpisem, zároveň ve vstupním dotazníku uvedl, že se cítí docela zdráv. Podstatné v dané věci je i to, že dozorcům ve věznici nepřísluší bez dalšího, aby sami přezkoumávali, zda konkrétní osoba ve výkonu trestu odnětí svobody je po zdravotní stránce způsobilá spát na horním lůžku či se podílet na generálním úklidu, což přestavuje zcela běžné činnosti s pobytem ve věznici spojené.

18. V dané věci jde o řízení sporné, kdy procesní aktivita, pokud jde o tvrzení rozhodných skutečností, je na straně žalobce, a tudíž odvolací soud při svém rozhodování vycházel z žalobních tvrzení a z toho, že žádná změna žaloby týkající se skutku nebyla v průběhu řízení před okresním soudem navržena. Není proto významné přesvědčení žalobce o tom, že mu tvrzená úleva spaní na dolním lůžku měla být poskytnuta i v rozhodném (žalovaném) období, a o tom, že v tomto období neměl být zařazován k provádění generálního úklidu, není-li toto jeho přesvědčení založeno na takových skutkových tvrzeních, které by v případě, že by byly prokázány, mohly vést k úspěchu žalobce v řízení. Nepochybil tak okresní soud, jestliže neprováděl další dokazování žalobcem navrhovaným výslechem vězňů, kteří s ním přišli do kontaktu. Pokud žalobce v odvolání poukazuje na výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že důvodem pro úlevu spočívající ve spaní na dolním lůžku, je i epilepsie, pak o žádnou takovou skutečnost, že by trpěl epilepsií, žalobce v řízení svá skutková tvrzení neopíral.

19. S ohledem na shora uvedené je napadený rozsudek, jímž okresní soud žalobu zamítl, věcně správný a odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to ve správném znění tak, že se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 399 000 Kč. Napravil tím zjevnou nesprávnost (§ 164 za použití § 211 o. s. ř.) spočívající v tom, že okresní soud žalobu o zaplacení částky 399 000 Kč zamítl „s příslušenstvím“, které však žalobou uplatněno nebylo.

20. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen včetně věcně správného nákladového výroku. Okresní soud správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil ve věci zcela neúspěšnému žalobci povinnost nahradit úspěšné žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč sestávající ze šesti paušálních náhrad nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dvě písemná vyjádření a účast na čtyřech jednáním před okresním soudem (§ 1 odst. 3, písm. a/, c/, § 2 odst. 3), a to ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

21. Správný je rovněž závěr okresního soudu ten, že stát nemá ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu svědečného, které v řízení platil, neboť ve věci neúspěšný žalobce, vůči němuž by toto právo měl, byl osvobozen od soudních poplatků.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a přísluší jí tak náhrada nákladů tohoto řízení sestávající ze dvou paušálních náhrad nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na tomto jednání (§ 1 odst. 3 písm. b/, c/, § 2 odst. 3). Lhůta k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.