30 Co 364/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , narozeným Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ) Jméno žalobce C , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A proti žalovaným: 1) město Dubá, IČO 00260479 sídlem Masarykovo nám. 138, 471 41 Dubá zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2) Česká republika - Jméno advokátky B , IČO IČO advokátky B sídlem Adresa advokátky B , IČO IČO advokátky C sídlem Adresa advokátky C o zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 38 C 350/2016-203 ze dne 14. července 2022

I. Odvolání žalobce a) proti výroku I rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se odmítá.

II. Napadený rozsudek se ve výroku I potvrzuje.

III. Ve výroku II se napadený rozsudek mění tak, že žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky A, a žalobci a) se povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému 1) neukládá.

IV. Ve výroku III se napadený rozsudek mění tak, že žalobce b) je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a žalobci a) se povinnost k náhradě nákladů řízení žalované 2) neukládá.

V. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky A, .

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení , částka, s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně prvnímu žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně druhé žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III).

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobce b) na náhradu škody ve výši , částka, , která mu měla vzniknout na movitých věcech (hydraulický lis a audiotechnika) zapůjčených žalobci a) a umístěných v nebytových prostorech užívaných žalobcem a) při vyklizení těchto nebytových prostor užívaných žalobcem a) v roce 2012, resp. v únoru 2013. Okresní soud žalobu zamítl, když shledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou oběma žalovanými. Na věc aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do , datum, (dále jen „obč. zák.“), dle jehož ustanovení § 106 se právo na náhradu škody promlčí za 2 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za 3 roky, a jde-li o škodu způsobenu úmyslně, za 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. Okresní soud vyšel z toho, že povinnost vyklidit nebytové prostory, v nichž se měly nacházet movité věci, za jejichž „odcizení“ se žalobce b) domáhá náhrady škody, byla žalobci a) uložena rozsudkem okresního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, . Protože žalovaný a) svoji povinnost vyklidit nebytové prostory nesplnil, byl nařízen usnesením okresního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, výkon rozhodnutí. O nařízení výkonu rozhodnutí se jak žalobce a), tak i žalobce b) jakožto obecný zmocněnec žalobce a), mohli dozvědět dne , datum, , kdy jim bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. K vyklizení nebytových prostor v rámci výkonu rozhodnutí pak došlo , datum, a od tohoto data okresní soud počítá počátek jak subjektivní dvouleté promlčecí doby, tak i objektivní tříleté promlčecí doby. Protože žaloba byla podána u soudu , datum, , tedy po uplynutí obou promlčecích dob, je žalobou uplatněný nárok promlčen, a proto byla žaloba okresním soudem zamítnuta.

3. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 150 o. s. ř., když shledal na straně žalobců důvody zvláštního zřetele hodné, pro které nelze úspěšným žalovaným přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Okresní soud považoval za podstatné, že „žalobci jako právní laici se mohli domnívat, že pokud mají pocit, že do jejich práv bylo zasaženo, mají možnost se obrátit na soud a za využití svých práv nebudou sankcionováni v případě neúspěchu (zejména pro opožděné podání žaloby) povinností hradit náhradu právního zastoupení žalovanému městu či státu, klást jim v tomto směru k tíži nepochopení institutu promlčení by soud považoval za nepřiměřeně přísné“. Uložil proto okresní soud oběma žalovaným společně a nerozdílně povinnost zaplatit prvému žalovanému na náhradě nákladů řízení , částka, (ačkoliv výši účelně vynaložených nákladů na straně prvého žalovaného vyčíslil na , částka, ), a druhému žalovanému ve výši , částka, (ačkoliv by měl právo na náhradu nákladů řízení za celkem , hodnota, úkonů po , částka, dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.)., právnická osoba, odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud zároveň poukázal na skutečnost, že předmětem řízení byl původně i požadavek žalobce a) na zaplacení částky , částka, a požadavek obou žalobců na zaplacení částky , částka, „za každý rok prodlení“, avšak v těchto žalobních požadavcích byla žaloba usnesením ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , odmítnuta. Tedy předmětem řízení nadále zůstal pouze požadavek žalobce b) na zaplacení částky , částka, z titulu náhrady škody.

5. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolali oba žalobci, kteří se neztotožňují se závěry okresního soudu o tom, že žalobou uplatněný nárok je promlčen. Poukazují na řízení vedené u Okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, , v němž byl vydán rozsudek, kterým byla žalobci a) uložena povinnost vyklidit nebytové prostory jím užívané, a na průběh řízení o výkon tohoto rozhodnutí, který byl veden u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Namítají, že při výkonu rozhodnutí nebylo postupováno správně a v souladu s právními předpisy, poukazují na to, že jsou fyzickými osobami ve výrazně slabším postavení vyžadujícím ochranu soudu a dovozují, že „nemůže být nic promlčeno“ a že nároky obou žalobců nemohou být pravomocně odmítnuty z důvodu zásahu do základních lidských práv žalobců, která jsou nepromlčitelná a nezpochybnitelná.

6. Prvý žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že okresní soud správně posoudil žalobou uplatněný nárok jako promlčený. Má za to, že žalobce b) nikdy netvrdil ani neprokazoval, že by se movité věci, za něž se domáhá náhrady škody, ve vyklizovaných prostorech skutečně nacházely. Navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

7. Druhá žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rovněž potvrzení napadené rozsudku jako věcně správného s tím, že se zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu vedoucími k zamítnutí žaloby. Druhá žalovaná má za to, že žalobce nedostál své povinnosti tvrzení, neboť řádně nespecifikoval předměty, o nichž tvrdí, že mu byly odcizeny, a ani tyto předměty neocenil konkrétní částkou. Nárok na náhradu škody podléhá promlčení, přičemž okresní soud námitku promlčení uplatněnou oběma žalovanými posoudil správně a správně z tohoto důvodu žalobu zamítl.

8. Vyplývá z obsahu spisu, jak byl předložen odvolacímu soudu, že předmětem řízení byl původně vedle požadavku žalobce b) na náhradu škody ve výši , částka, , o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, také požadavek žalobce a) na zaplacení částky , částka, a požadavek obou žalobců na zaplacení částky , částka, každému „za každý rok prodlení“. V požadavcích na zaplacení částky , částka, žalobci a) a částky , částka, „za každý rok prodlení“ každému z žalobců, byla žaloba odmítnuta usnesením okresního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . Toto usnesení nebylo napadeno odvoláním žádného z účastníků a nabylo právní moci. Předmětem řízení tedy zůstal nadále pouze požadavek žalobce b) na náhradu škody ve výši , částka, . Pouze o tomto požadavku bylo také v napadeném rozsudku okresním soudem rozhodováno.

9. Odvolací soud se proto nejprve zabýval tím, zda je odvolání žalobce a) proti rozsudku okresního soudu subjektivně přípustné.

10. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

11. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

12. Legitimaci k podání odvolání má zásadně účastník řízení, a to v případě, že se napadené rozhodnutí dotýká jeho práv a že mu byla rozhodnutím soudu prvního stupně způsobena určitá újma na jeho právech, zpravidla tak půjde o účastníka, jemuž nebylo rozhodnutím soudu prvého stupně vyhověno či mu byla uložena nějaká povinnost. Jiná osoba než účastník řízení je k odvolání legitimována jen tehdy, pokud jí soud uložil nějakou povinnost nebo pokud jí v důsledku rozhodnutí vznikla určitá újma na jejích právech.

13. Jestliže tedy výrokem I bylo rozhodováno toliko o žalobním požadavku žalobce b) o zaplacení náhrady škody ve výši , částka, a žaloba byla v tomto požadavku zamítnuta, pak se tento výrok žádným způsobem nedotýká práv žalobce a) a není mu jím působena žádná újma. Není proto žalobce a) subjektivně legitimován k podání odvolání proti výroku I napadeného rozsudku. Odvolací soud proto odvolání žalobce a) proti výroku I napadeného rozsudku dle § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn, odmítl.

14. Proti oběma nákladovým výrokům však již odvolání žalobce a) přípustné je, neboť v nich okresní soud uložil povinnost k náhradě nákladů řízení nejen žalobci b), ale i žalobci a). Odvolací soud tedy ve vztahu k žalobci a) přezkoumal nákladové výroky II a III, a to dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce a) je důvodné.

15. Účast žalobce a) v řízení skončila právní mocí usnesení o odmítnutí všech jeho žalobních požadavků, tj. právní mocí usnesení č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . Uvedené usnesení nabylo právní moci dne , datum, a mělo v něm být také rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a oběma žalovanými, neboť ve vztahu k žalobci a) se řízení tímto rozhodnutím končilo. Jestliže okresní soud v usnesení opomněl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanými rozhodnout, nelze již toto jeho pochybení nyní napravit. Je tomu tak proto, že podle § 166 odst. 1 o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. lze doplnit usnesení o výrok o nákladech řízení pouze na návrh účastníka podaný do 15 dnů od jeho doručení, popř. i bez návrhu, avšak pouze do doby, dokud rozhodnutí nenabude právní moci. Jestliže v daném případě nebyl žádným z účastníků podán návrh na doplnění usnesení o výrok o nákladech řízení a jestliže usnesení o odmítnutí žaloby v požadavku na zaplacení částky , částka, žalobci a) a zaplacení částky , částka, „za každý rok z prodlení“ každému z žalobců nabylo právní moci, nelze již nyní o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanými rozhodnout. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil nákladové výroky II a III ve vztahu k žalobci a) tak, že se mu povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému 1) a žalované 2) neukládá.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanými bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., když žádný z účastníků v řízení o odvolání žalobce a) žádné náklady nevynaložil.

17. K projednání odvolání žalobce b) nařídil odvolací soud jednání, u něhož přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce b), který se k jednání před odvolacím soudem bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán (předvolání k jednání mu bylo doručeno dle § 50 odst. 2 o. s. ř. jak na adresu trvalého pobytu uvedenou v informačním systému evidence obyvatel, když jinou adresu pro doručování zde žalobce b/ uvedenou neměl, tak na adresu „poste restante, , adresa, , kterou jako kontaktní uváděl v průběhu řízení před okresním soudem sám žalobce b/).

18. Z žalobních tvrzení žalobce b) se podává, že se zaplacení částky , částka, domáhá z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s výkonem rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ) vedeným u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce tvrdil, že ve vyklizovaných prostorech užívaných žalobcem a) se nacházely movité věci (konkrétně hydraulický ruční lis, gramofon, zesilovač, reproduktorová soustava a vinylové desky), které žalobci a) zapůjčil a které jsou v jeho vlastnictví, a že v souvislosti s tímto výkonem rozhodnutí došlo k jejich „odcizení“. U jednání konaného před okresním soudem dne , datum, žalobce b) ocenil hydraulický ruční lis částkou , částka, a zbývající movité věci, za něž se domáhá náhrady škody, částkou , částka, .

19. Žalobní tvrzení, tak jak byla v řízení před okresním soudem žalobcem b) soudu předestřena, jsou sice natolik určitá, aby bylo možné uzavřít, že žaloba je projednatelná (jak ostatně uzavřel odvolací soud v předchozím svém kasačním usnesení č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ), avšak aby bylo možné posoudit důvodnost žalobou uplatněného nároku, včetně důvodnosti námitky promlčení, kterou na svoji obranu vznesli oba žalovaní, je třeba skutková tvrzení ze strany žalobce b) doplnit tak, aby bylo zřejmé nejen to, na jakých konkrétních movitých věcech a v jaké konkrétní výši mu škoda měla vzniknout, ale také kdy, kým konkrétně a jakým konkrétním způsobem (jakým konkrétním jednáním) měla být žalobci b) způsobena škoda na jím specifikovaných movitých věcech v konkrétní výši. Dále je třeba rovněž doplnit, kdy konkrétně a jakým způsobem se žalobce b) dozvěděl o způsobené škodě, její výši, jakož i o tom, kdo za ni odpovídá. Zároveň je třeba doplnit skutková tvrzení tak, aby bylo zřejmé, zda se žalobce b) domáhá náhrady škody z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., či zda by mělo jít o obecnou odpovědnost za škodu dle obč. zák. Bez toho totiž nelze žalobou uplatněný nárok podřadit pod konkrétní právní normu a nelze ani posoudit důvodnost námitky promlčení, neboť zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, stanoví odlišným způsobem délku subjektivní i objektivní promlčecí doby.

20. Okresní soud se sice pokusil vést žalobce k doplnění žalobních tvrzení, avšak své výzvy směřoval výhradně ke specifikaci movitých věcí, na nichž měla být žalobci b) způsobena škoda, a vyčíslení této škody. K ostatním shora uvedeným skutečnostem, které je třeba tvrdit pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, včetně námitky promlčení, okresní soud žalobce b) nevedl. Odvolací soud byl proto připraven toto pochybení okresního soudu napravit a žalobce b) u jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. a vyzvat jej k doplnění jeho tvrzení ve shora uvedeném směru a zároveň jej poučit o důsledcích nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Žalobce b) se však k jednání před odvolacím soudem nedostavil, čímž se zbavil procesního práva být poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Na takového účastníka se pak nadále hledí jako na účastníka řádně poučeného se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

21. Za takové procesní situace tedy odvolací soud tedy uzavírá, že žalobce nesplnil svoji povinnost tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.), když dostatečně jasně a určitě neuvedl, kdy, kým konkrétně a jakým konkrétním jednáním mu byla způsobena škoda na movitých věcech, včetně toho, zda vznik škody spojuje s pochybením žalovaných při výkonu veřejné moci, a dále kdy a jakým způsobem se dozvěděl o způsobené škodě, její výši a o tom, kdo za škodu odpovídá. Za daného stavu tedy musí být žaloba zamítnuta, a to pro neunesení břemene tvrzení žalobcem b). Nedostatek skutkových tvrzení v daném případě totiž brání jak v posouzení důvodnosti uplatněného nároku, tak i v posouzení důvodnosti námitky promlčení, neboť není zřejmé, zda by měl být na věc aplikován obč. zák., jak učinil okresní soud, či zda je třeba postupovat dle zákona č. 82/1998 Sb.

22. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný (byť z jiného důvodu) dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Pokud jde o výroky o nákladech řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že i ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanými je namístě jejich změna dle § 220 odst. 1 o. s. ř., neboť z důvodů vysvětlených shora, nelze povinnost k náhradě nákladů řízení uložit žalobci a). Neobstojí proto nákladové výroky, jestliže ukládají povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným oběma žalobcům společně a nerozdílně. Povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. pouze žalobce b), neboť pouze o jeho žalobním požadavku na zaplacení , částka, bylo napadeným rozsudkem rozhodováno.

24. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu o tom, že jsou v daném případě naplněny předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř., tedy pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšným žalobcům v plné výši. Přesto nelze žalobci b) uložit povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným ve vyšší výši, než jak mu uložil okresní soud. Je tomu tak proto, že i v občanském soudním řízení platí zákaz reformace in peus, tedy ten, kdo využil opravného prostředku, nemůže mít v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu na základě své vlastní procesní aktivity horší postavení, než jaké mu přiznávalo napadené rozhodnutí, tedy prvostupňové rozhodnutí nesmí odvolací soud v takovém případě změnit k tíži odvolatele (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1238/23 ze dne , datum, ). Protože ani jeden z žalovaných nepodal odvolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení, nemohl odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích II a III pouze na základě odvolání žalobce b) změnit v jeho neprospěch. Byl proto napadený rozsudek ve výroku II změněn tak, že žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, , a to v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokátky , Jméno advokátky A, (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a ve výroku III tak, že žalobce b) je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, , a to rovněž v třídenní zákonné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v odvolacím řízení byl žalobce b) zcela neúspěšný, je proto povinen hradit náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení úspěšným žalovaným.

26. V případě prvého žalovaného jde celkem o , částka, , které zahrnují náhradu odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (účast u jednání před odvolacím soudem) ve výši , částka, dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. (advokátní tarif), náhradu hotových výdajů v paušální výši , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas cestou ze sídla kanceláře advokáta do sídla odvolacího soudu a zpět ve výši , částka, (4 započaté půlhodiny po , částka, ) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu cestovného ve výši , částka, (celkem , hodnota, km ze sídla advokáta k odvolacímu soudu a zpět, osobní vozidlo , Anonymizováno, , kombinovaná spotřeba paliva – benzinu automobilového dle technického průkazu 6,7 l/100 km, cena 1 litru paliva , částka, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a základní náhrada za 1 km jízdy dle téže vyhlášky , částka, ) a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši , částka, (21 % z částky , částka, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), kterou je advokátka žalovaného 1) povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

27. V případě druhého žalovaného jde o náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši , částka, zahrnující paušální náhradu za 3 úkony po , částka, (písemné vyjádření k odvolání, příprava k jednání před odvolacím soudem a účast u jednání před odvolacím soudem) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu.

28. Rovněž náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a v případě žalovaného 1) k rukám jeho advokátky , Jméno advokátky A, (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).