30 CO 4/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové v exekuční věci oprávněného: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený JUDr. PhDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem Národní číslo , PSČ obec a číslo proti; povinným: ; 1) příjmení příjmení , datum narození bytem adresa 2) jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na zastavení exekuce pro vymožení částky částka a pro náklady exekuce, o odvolání povinných proti usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 EXE 31/2019-160 ze dne 5. října 2021 a proti usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 EXE 31/2019-176 ze dne 29. listopadu 2021 Usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 EXE 31/2019-160 ze dne 5. října 2021 a usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 EXE 31/2019-176 ze dne 29. listopadu 2021 se potvrzují.

1. Usnesením č. j. 9 EXE 31/2019-160 ze dne 5. října 2021 soud prvního stupně zamítl návrh povinných na zastavení exekuce. Navazujícím usnesením č. j. 9 EXE 31/2019-176 ze dne 29. listopadu 2021 bylo povinným uloženo společně a nerozdílně zaplatit státu na náhradě nákladů řízení jím vynaložených částku [částka]. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že povinní podali návrh na zastavení exekuce s tvrzením, že celou dlužnou částku, poskytnutou jim oprávněným jako zápůjčku, již řádně oprávněnému uhradili. Soud prvního stupně uvedl, že notářský zápis NZ [číslo] osvědčuje zapůjčení dvou částek po [částka] ve dnech [datum] a [datum] ze strany oprávněného vůči povinným, a dále částky [částka] dne [datum], tedy celkem [částka]. Zapůjčení částky [částka] přitom bylo doloženo i příjmovými pokladními doklady o převzetí peněz v hotovosti povinnou. Ohledně částky [částka] bylo dle soudu prokázáno zapůjčení povinným ze strany oprávněného pravomocným rozsudkem o tom, že oprávněný splnil povinnost přenechat povinným částku [částka] dle notářského zápisu, ve spojení s potvrzením [právnická osoba] ze dne [datum] o převodu této částky z účtu [jméno] [příjmení] na účet označený jako platební místo v notářském zápisu. Dále bylo zjištěno, že na zápůjčku z titulu uvedeného notářského zápisu vrátili povinní oprávněnému dne [datum] částku [částka] a že dne [datum] přijal povinný od oprávněného zápůjčku v hotovosti ve výši [částka], dne [datum] zápůjčku v hotovosti ve výši [částka] a dne [datum] další zápůjčku v hotovosti ve výši [částka].

2. Soud prvního stupně poukázal na to, že tvrzení povinných k okolnostem týkajícím se samotné půjčky se v průběhu řízení měnila. Pokud jde o poslední uplatňovanou skutkovou verzi povinných k důvodu pro zastavení exekuce, uvedl, že neshledal existenci žádného logického důvodu k tomu, aby povinní při vědomí toho, že již vrátili na zapůjčených [částka] částku [částka], na tutéž zápůjčku vraceli dalších [částka], když podle notářského zápisu neměli v důsledku svého prodlení povinnost hradit sankci v podobě úroků z prodlení právě v takové výši. Protože znaleckým zkoumáním kopií příjmových pokladních dokladů nebylo možno zodpovědět otázku, zda texty na dokladech označující účel plateb napsal oprávněný (jenž to popřel), vyšel soud při posouzení toho, zda bylo prokázáno tvrzení povinných o splnění vymáhaného dluhu ze závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3646/2018 ze dne 27. listopadu 2018 ohledně hodnocení soukromé listiny předložené v kopii. Za irelevantní soud prvního stupně považoval odkaz povinných na příjmové doklady vystavené oprávněným ve věcech závazků vůči jiným dlužníkům, založených jinými notářskými zápisy. Uzavřel, že povinní neprokázali věrohodným způsobem vrácení zápůjčky; jejich tvrzení o vrácení částky [částka] (v rámci dvou hotovostních plateb v souhrnné výši [částka]) oprávněnému nepovažoval za pravdivé. Návrh na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného splnění vymáhané pohledávky proto zamítl. Rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady státem vynaložené na znalecký posudek soud zdůvodnil procesním neúspěchem povinných v řízení o návrhu na zastavení exekuce a právní úpravou zakotvenou v § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti oběma usnesením se včas odvolali povinní. Vytkli soudu prvního stupně nesprávné právní hodnocení věci, pokud jde o otázku unesení důkazního břemene k jejich tvrzení ohledně navrácení zápůjčky částkami [částka] a [částka]. Odkázali přitom zejména na právní závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1436/2016 ze dne 29. 3. 2017. Tvrdili, že pokud oprávněný nesporoval pravost listin (dokladů o přijetí plateb v částkách [částka] a [částka]), ale výhradně pravdivost části obsahu listin vztahující se k účelu plateb, byla nastolena situace, v níž důkazní břemeno, tedy popření pravdivosti listiny, nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. Dále povinní uvedli, že je to primárně dlužník, kdo určuje, na jaký závazek je plnění určeno ve smyslu § 1933 občanského zákoníku, a proto námitka oprávněného, že účel platby do potvrzení neuvedl, není relevantní. Důvodem, proč povinní uhradili z titulu úroků z prodlení právě částku [částka], byla absence vyčíslení konkrétní výše úroků v době platby a snaha povinných i v takové situaci sankci splnit. Oproti tomu tvrzení oprávněného o existenci jiného dluhu (z [datum] a [datum]) není podpořeno tvrzením o tom, kdy měla být částka uhrazena, případně existence výzvy k úhradě dluhu z takového závazku, a tvrzení ohledně obsahu ujednání stran vztahující se k vzniku a podmínkám plnění těchto dluhů. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, důvody pro odvolání jsou založeny na tom, že se jedná o rozhodnutí závislé na rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Povinní navrhli, aby odvolací soud napadená rozhodnutí změnil tak, že exekuce se zastavuje, povinnost k náhradě nákladů státu se jim neukládá a aby jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

4. K odvolání povinných se vyjádřil oprávněný. Odvolací námitky povinných označuje za účelové. Jsou to povinní, koho tíží důkazní břemeno ohledně pravosti údajů v příjmových dokladech, neboť právě povinní z těchto listin pro sebe vyvozují příznivé následky. Pravost údajů v příjmových dokladech byla na návrh oprávněného zkoumána znalcem, ten však nebyl schopen pravost posoudit, protože povinní předložili pouze kopie a nikoliv originály listin. Oprávněný má za to, že tímto soukromé listiny úspěšně zpochybnil. Povinným se naopak nepodařilo prokázat splnění závazku z vymáhaného exekučního titulu. Podle názoru oprávněného závěry vyslovené rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1436/2016 ze dne 29. 3. 2017 podporují jeho stanovisko v otázce unesení důkazního břemene k právně významné skutečnosti. Oprávněný navrhl, aby odvolací soud obě napadená usnesení jako věcně správná potvrdil.

5. Odvolací soud k projednání odvolání proti oběma usnesením nařídil společné jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání povinných nejsou důvodná.

6. Ze spisového materiálu se podává, že na základě exekučního návrhu proti povinným ze dne [datum] Okresní soud v České Lípě pověřil provedením exekuce soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Mělník, pod č. j. 9 EXE 31/2019-11 ze dne 8. 2. 2019, a to na majetek povinných pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši [částka] coby kapitalizovaného 10 % ročního úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], a nákladů exekučního řízení. Exekučním titulem je notářský zápis sepsaný JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], č. NZ [číslo], N 539/2015 ze dne 29. 9. 2015.

7. Podáním došlým soudnímu exekutorovi [datum] se povinní domáhali zastavení exekuce s tím, že částku [částka] oprávněnému zaplatili, o čemž má svědčit text účelu hotovostních plateb uvedený na dvou příjmových pokladních dokladech (částkami [částka] ze dne [datum] a [částka] ze dne [datum]). S ohledem na další tvrzení povinných zpochybňující existenci pohledávky jako takové exekuční soud přerušil řízení na dobu trvání řízení vedeného Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 15 C 9/2020, jehož předmětem bylo určení, že oprávněný splnil svou povinnost zapůjčitele vůči povinným uvedenou v článku I odstavec druhý smlouvy o zápůjčce uzavřené s povinnými formou notářského zápisu NZ [číslo], N 539/2015 dne 29. 9. 2015, přenechat vydlužitelům na účet částku ve výši [částka] do [datum]. Pravomocným rozsudkem č. j. 15 C 9/2020-77 ze dne 4. 6. 2020 bylo určeno, že oprávněný coby zapůjčitel splnil svoji povinnost dle notářského zápisu [číslo], N 539/2015 dne 29. 9. 2015. V řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo poté pokračováno.

8. Podle § 55 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „e. ř.“) o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odst.

5. V odstavci 5 je zakotveno, že o zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že exekuční soud může kdykoliv probíhající exekuci zastavit i bez návrhu, vyjdou-li najevo okolnosti, se kterými občanský soudní řád spojuje zastavení exekuce. Důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (dle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu) jsou definovány v ustanovení § 268 o. s. ř. Dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, zaniklo-li po vydání rozhodnutí právo jím přiznané, ledaže by tento výkon rozhodnutí byl již proveden. Pod tento důvod zastavení exekuce spadá nejčastěji situace, kdy k zániku vymáhané pohledávky dojde splněním. Jeho podstatou je tedy zánik práva přiznaného exekučním titulem oprávněnému, neboť se splněním dluhu hmotné právo zánik závazku spojuje, zásadně však za současného splnění podmínky, že k němu došlo až po vydání titulového rozhodnutí. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. za aplikovatelné i na situace, kdy exekučním titulem je notářský zápis (jenž není svou formou rozhodnutím), tj. procesní dohoda mezi účastníky o tom, že v notářském zápisu identifikovaná povinnost je přímo vykonatelná. Důvodem je skutečnost, že podstatou procesní situace, v níž je návrh podáván, je neshoda strany a oprávněné a strany povinné na tom, zda – v době rozhodování o návrhu na zastavení exekuce - existuje povinnost z exekučního titulu.

9. V daném případě povinní v návrhu na zastavení exekuce tvrdí, že důvodem k jejímu zastavení je skutečnost, že celý dluh ve výši [částka] coby kapitalizovaný úrok z prodlení oprávněnému již zaplatili. K prokázání svých tvrzení navrhli důkaz dvěma příjmovými pokladními doklady, z nichž mělo plynout, že povinní platbou částek [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum] splnili povinnost zaplatit oprávněnému sjednané úroky z prodlení, o čemž má svědčit údaj o účelu platby uvedený na dokladech. Oprávněný však popřel pravost obsahu listin – obou příjmových pokladních dokladů – v těch částech, jež identifikují platbu odkazem na dluh z NZ [číslo] a N 539/2015. Soud prvního stupně k otázce, zda pisatelem daného textu je oprávněný, provedl důkaz písmoznaleckým znaleckým posudkem a výslechem znalce. Dle závěru posudku, k němuž znalec dospěl a stvrdil při jednání, nebylo možno vymezenou otázku zodpovědět, neboť ve fázi shromažďování podkladů pro posudek vyšlo najevo, že originály příslušných listin nejsou k dispozici, když dle tvrzení povinných jim byly odcizeny, a ostatní grafometrické údaje neumožnily přijmout dostatečně podložený závěr ohledně zadané otázky.

10. Podle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

11. Za prokázanou lze dokazovanou skutečnost považovat tehdy, pokud zjištěné okolnosti odůvodňují závěr, že je pravděpodobné, že dokazovaná skutečnost existuje, a zároveň nejsou dány okolnosti podstatným způsobem zpochybňující existenci dokazované skutečnosti. Za pravou a správnou lze soukromou listinu zásadně považovat do doby, než je její pravost nebo správnost popřena. Popření pravosti je dostatečným důvodem k tomu, aby ten, kdo se soukromé listiny dovolává, byl povinen jeho pravost prokázat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2670/98 ze dne 10. 10. 2000). Popření pravosti obsahu znamená, že lze namítat, že obsah listiny neodpovídá stavu v době jejího podepsání. Pokud byla popřena pravost nebo správnost listiny, nelze mít dokazovanou skutečnost za prokázanou samotnou listinou a je třeba nabídnout i jiný důkaz k jejímu prokázání.

12. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3646/2018 ze dne 27. listopadu 2018 v rámci hodnocení soukromé listiny předložené v kopii odkázal na své rozhodnutí z předchozí doby sp. zn. 23 Cdo 3895/2016 ze dne 4. října 2017, podle něhož, je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, popření pravdivosti listin nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. Důkaz provedený fotokopií listiny soud hodnotí podle zásad upravených v ustanovení § 132 a následujících o. s. ř. Pravidla pro hodnocení důkazu provedeného vlastnoručně podepsanou soukromou listinou se v tomto případě neuplatní.

13. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 388/2001 ze dne 23. 7. 2001 důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru).

14. Odvolací soud sdílí skutkové závěry soudu prvního stupně, vyplývající z řádně provedeného dokazování. Listinné důkazy v podobě kopií pokladních dokladů z [datum] a [datum], jejichž pravost v části obsahu tvořeného textem„ dluh z NZ [číslo] a N 539/2015“ a„ úhrada dluhu vyplívajícího (pozn. soudu: přesná citace dle textu dokumentu) z NZ [číslo]“ oprávněný popřel, kopie listin nemohou být hodnoceny dle pravidel nastavených pro případ vlastnoručně podepsané (či vlastnoručně sepsané) soukromé listiny. Povinnými předložené listiny coby jediné důkazy k jejich tvrzení o splnění dluhu nejsou způsobilým podkladem pro přijetí závěru, že povinnými předané hotovostní částky [částka] a [částka] představovaly z hlediska svého účelu platby úroků z prodlení ve výši 10 % z dlužné částky za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Povinní uvedenými důkazy neprokázali uhrazení vymáhané částky oprávněnému, a tedy splnění dluhu coby existenci zákonného důvodu pro zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.

15. S výsledky provedeného dokazování se soud prvního stupně vypořádal způsobem stanoveným v § 132 o. s. ř., tedy hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Odvolací soud neshledal důvody, pro něž by se od skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně měl odchýlit, tudíž nenastala ani situace, v níž by bylo třeba zopakovat dokazování anebo je doplnit. V příslušných částech písemného odůvodnění lze tedy na napadené usnesení odkázat.

16. Odvolací soud nesdílí ani názor povinných, že se zřetelem na hmotněprávní úpravu § 1933 o. z. je třeba vycházet z toho, že jim coby dlužníkům náleželo právo určit účel platby, a tudíž že splnění vymáhaného dluhu vyplývá z jimi projevené vůle. Zákonem umožněná volba dlužníka, na který dluh má být plněno, totiž přichází v úvahu teprve tehdy, neurčí-li pořadí vícero plnění stejného druhu mezi týmiž stranami dohoda účastníků daného vztahu, přičemž takové pořadí nelze určovat dodatečně. V době úhrad by tak muselo platit, že nebyl konsensus stran o tom, jaké konkrétní závazky povinných vůči oprávněnému mají být plněny, že existuje více peněžitých závazků mezi týmiž stranami, tudíž že účel platby volí povinní. Oprávněný však k oběma hotovostním platbám (částek [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]) uvedl konkrétní tvrzení o tom, jak byl jejich právní důvod, a to, že mělo jít o platby na závazky ze zcela odlišných samostatných zápůjček.

17. Odvolací soud nepřiznal důvodnost námitkám odvolatelů, pokud jde o údajné pochybení soudu prvního stupně při posouzení výsledků dokazování listinami. Soud prvního stupně v přehledně koncipovaném odůvodnění usnesení interpretoval zjištění učiněná z jednotlivých důkazů v souladu s tím, jak se podávají z obsahu jednotlivých listin. Jeho postup při právním hodnocení zjištěného stavu odpovídá jak právní úpravě, tak i závěrům formulovaným konstantní judikaturou, s důrazem na to, jak má být nahlíženo na existenci dokazované skutečnosti stojící na obsahu soukromé listiny coby důkazního prostředku, předložené nikoli v originálním vyhotovení, kdy pravost (části) jejího obsahu je popřena vystavitelem listiny.

18. Odvolací soud neshledal odvolání povinných proti zamítavému rozhodnutí soudu o jejich návrhu na zastavení exekuce důvodným, proto usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 EXE 31/2019-160 ze dne 5. října 2021 jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Pokud jde o odvolání povinných směřující proti usnesení č. j. 9 EXE 31/2019-176 ze dne 29. listopadu 2021, rozhodoval o něm odvolací soud vycházejíc z následujících skutečností: [anonymizováno] usneseními Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 EXE 31/2019-141 ze dne 27. 7. 2021 a č. j. 9 EXE 31/2019-167 ze dne 21. 10. 2021 bylo znalci přiznáno znalečné ve výši [částka] a ve výši [částka]. V této fázi řízení nebyli povinní úspěšní, oprávněnému tak ve vztahu k České republice – Okresnímu soudu v České Lípě uložit náhradu nákladů řízení nelze. Znalečné, nekryté zálohou, bylo uhrazeno znalci dle § 141 odst. 2 státem, z prostředků Okresního soudu v České Lípě.

20. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

21. Ve fázi exekučního řízení představované rozhodováním o návrhu povinných na zastavení exekuce neměli povinní úspěch, procesně zcela úspěšný je naopak oprávněný. Rozhodnutí soudu prvního stupně ukládající povinným (u nichž nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků) uhradit náklady ve výši [částka] České republice – Okresnímu soudu v České Lípě je proto správné.

22. Odvolací soud proto i usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 EXE 31/2019-176 ze dne 29. listopadu 2021 jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť o nich v průběhu exekuce rozhodne soudní exekutor.