30 CO 48/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Petry Vogelové ve věci žalobců: ; a) jméno příjmení, datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa b) jméno příjmení, datum narození bytem adresa c) Mgr. jméno příjmení, datum narození bytem adresa d) Mgr. jméno příjmení, datum narození bytem adresa proti; žalovanému: za účasti: ; Mgr. jméno příjmení, datum narození bytem adresa právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 222 530 Kč s příslušenstvím, a o vzájemném návrhu o zaplacení částky 62 980 Kč, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 12 C 307/2018-172 ze dne 11. března 2021 ve znění opravného usnesení č. j. 12 C 307/2018 – 185 ze dne 25. května 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 12 C 307/2018 – 172 ze dne 11. 3. 2021 ve znění opravného usnesení č. j. 12 C 307/2018 – 185 ze dne 25. května 2021 se ve výrocích II, III, V potvrzuje.

II. Napadený rozsudek ve znění opravného usnesení se mění ve výroku VII tak, že žalobce a) jméno příjmení je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 29 088,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

III. Napadený rozsudek ve znění opravného usnesení se mění ve výroku VIII tak, že žalobkyně b) jméno příjmení je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 544 Kč, žalobkyně c) Mgr. jméno příjmení je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 848 Kč, žalobkyně d) Mgr. jméno příjmení je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 848 Kč, a to všechny žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

IV. Žalovaný nemá vůči žalobci a) jméno příjmení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V. Žalobce a) jméno příjmení je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 729 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

VI. Žalobkyně b) jméno příjmení je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 167 Kč, žalobkyně c) Mgr. jméno příjmení je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 067 Kč, žalobkyně d) Mgr. jméno příjmení je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 067 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žaloba žalobkyně o zaplacení částky 127 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75% od datum do zaplacení se proti žalovanému zamítá (výrok I), žaloba žalobce o zaplacení částky 95 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně od datum do zaplacení se proti žalovanému zamítá (výrok II), žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému částku 31 490 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému částku 31 490 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok příjmení), ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok V), ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (výrok příjmení), ve vztahu mezi žalobcem a/ a vedlejším účastníkem je žalobce a/ povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 32 271, 04 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok VII), ve vztahu mezi žalobkyní b) a vedlejším účastníkem je žalobkyně b/ povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 32 271,04 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok VIII).

2. Soud prvního stupně v dané věci rozhodoval o nároku žalobce a/ jméno příjmení a tehdejší žalobkyně b/ jméno příjmení (jejímiž procesními nástupci se po jejím úmrtí v průběhu řízení, k němuž došlo v době po vydání rozsudku, staly coby žalobkyně b/ jméno příjmení, coby žalobkyně c/ Mgr. jméno příjmení a coby žalobkyně d/ Mgr. jméno příjmení) na náhradu škody. Ta měla jednotlivým žalobcům vzniknout v souvislosti s porušením povinností žalovaného coby advokáta tím, že dne datum vypracoval smlouvu o smlouvě budoucí kupní, na jejímž podkladě bylo právním předchůdcem žalobce a/ jméno příjmení (zemř. dne datum) a původní žalobkyní b/ jméno příjmení zahájeno řízení s cílem domoci se práva z uvedené smlouvy. Ta však byla následně soudy dvou stupňů shledána absolutně neplatnou. Výše uvedeným osobám coby procesně neúspěšným žalobcům ve zmíněném řízení byla uložena povinnost hradit straně žalované náklady řízení ve výši 62 980 Kč; rovněž hradili náklady právního zastoupení vynaložené v daném řízení na právní zastoupení ve výši 187 040 Kč a soudní poplatky ve výši 4 000 Kč. Soud prvního stupně zároveň rozhodoval o vzájemném návrhu žalovaného, jehož předmětem byl požadavek vůči oběma původním žalobcům na zaplacení částky 31 490 Kč, a to každým ze žalobců (celkem částka 62 980 Kč). Ten se opíral o tvrzení, že tyto částky zaplatil dne datum namísto jméno příjmení a jméno příjmení, čímž splnil povinnost jim uloženou pravomocným soudním rozhodnutím v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 29 Co 81/2018. Ve vztahu mezi žalobcem a/ a žalovaným došlo v průběhu řízení k omezení jeho předmětu, když svoji žalobu vzal žalobce a/ zpět o částku 31 490 Kč s příslušenstvím, na což reagoval soud prvního stupně vydáním pravomocného usnesení o zastavení řízení v příslušné části.

3. Soud prvního stupně neshledal žalobu po právu, a to pro nesplnění zákonných podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, konkrétně pro neexistenci příčinné souvislosti. Oproti tomu požadavek žalovaného na zaplacení peněžitých částek z titulu bezdůvodného obohacení na straně obou žalobců měl soud prvního stupně za důvodný, neboť žalovaný za žalobce plnil to, co po právu měli plnit sami.

4. Proti tomuto rozsudku se odvolali všichni žalobci. Odvolání žalobce a/ směřovalo proti výrokům II, III, V a VII, odvolání žalobkyň b/, c/ a d/ proti výroku VIII.

5. Žalobce a/ nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o absenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním dotčených výrocích změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit částku 95 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení, zamítne vzájemný návrh o zaplacení 31 490 Kč, a přizná mu náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně b/, c/ a d/ svým odvoláním brojily výhradně proti rozhodnutí ukládajícímu jim povinnost hradit náklady řízení vedlejšímu účastníku vystupujícímu na straně žalované, když měly za to, že jsou dány důvody k nepřiznání práva vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů řízení jak s ohledem na neúčelnost nákladů právního zastoupení advokátem, tak ve smyslu § 150 o. s. ř., se zřetelem na okolnosti, za nichž se staly coby dědičky původní žalobkyně jméno příjmení účastnicemi tohoto řízení.

7. K odvolání žalobců se vyjádřili žalovaný i vedlejší účastník. Nesouhlasili s odvolacími námitkami žalobců, neboť soud prvního stupně podle jejich názoru správně vyhodnotil řádně zjištěný skutkový stav, své právní závěry opřel o správně vyloženou platnou právní úpravu, podpořenou v současnosti i judikatorní závěry přijatými v nedávné době Nejvyšším soudem. Otázku účelnosti nákladů vynaložených vedlejším účastníkem na právní zastoupení i možnosti soudu výjimečně nepřiznat náhradu nákladů řízení pro existenci okolností zvláštního zřetele hodných podle názoru vedlejšího účastníka nelze vyřešit způsobem v odvoláních navrhovaným. S ohledem na uvedené žalovaný a vedlejší účastník navrhli, aby bylo napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláními dotčených výrocích potvrzeno. Vedlejší účastník požadoval rovněž přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal při jednání dle § 214 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně a postup soudu v řízení, které předcházelo jeho vydání. Rozsah odvolacího přezkumu byl dle § 212 o. s. ř. vytyčen mezemi odvolání jednotlivých žalobců, kteří mají postavení samostatných účastníků v řízení.

9. Je třeba předeslat, že v odvolacím řízení vyplynulo, a to z dokazování doplněného usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 35 D 599/2021 – 51 ze dne 18. 10. 2021 o schválení dohody dědiců, ke skutečnosti nově nastalé po vydání napadeného rozsudku, tj. úmrtí původní žalobkyně jméno příjmení, a s tím související procesní otázky procesního nástupnictví a hmotněprávní otázky aktivní legitimace v řízení o žalobě proti žalovaným b/, c/ a d/, a obdobně jejich pasivní legitimace v řízení o vzájemném návrhu, že na místo zemřelé žalobkyně jméno příjmení již v době po vydání napadeného rozsudku nastoupily: žalobkyně b/ jméno příjmení coby dědička jedné poloviny dědického podílu, tj. 63 505 Kč z žalované částky 127 010 Kč, žalobkyně c/ Mgr. jméno příjmení coby dědička jedné šestiny dědického podílu, tj. 21 168,33 Kč z žalované částky 127 010 Kč a žalobkyně d/ Mgr. jméno příjmení coby dědička jedné šestiny dědického podílu, tj. 21 168,33 Kč z žalované částky 127 010 Kč. Posledním účastníkem uvedené dohody byl však i žalovaný, neboť i on je dědicem po jméno příjmení; jeho podíl představuje zbývající jednu šestinu dědického podílu, tj. 21 168,33 Kč z žalované částky 127 010 Kč.

10. Z toho vyplývá, že napadený rozsudek byl přezkoumáván ve vztahu mezi žalobcem a/ a žalovaným pokud jde o meritorní i závislé výroky II, III, V a VII, ve vztahu mezi žalobkyněmi b/, c/ a d/ a vedlejším účastníkem na straně žalované se jednalo pouze o závislý výrok VIII. Výroky I, IV, VI, jimiž bylo rozhodnuto o nárocích žalobkyň b/, c/, d/ a nároku žalovaného vůči jejich právní předchůdkyni jméno příjmení nabyly samostatně právní moci, jejich správností se tudíž odvolací soud nezabýval a případné změny nastalé po právní moci rozsudku se těchto výroků již v nalézacím řízení dotknout nemohly. Proto v odvolacím řízení nemohlo být ohledně věci samé (jak nároku uplatněného žalobou tak i vzájemného návrhu) zohledněno, že v důsledku splynutí nároku v rozsahu dědického podílu žalovaného coby dědice původní žalobkyně jméno příjmení by mělo dojít k částečnému zastavení řízení v příslušné části (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2148/2007 ze dne 29. 5. 2007). Zmíněné částečné splynutí by se ovšem projevilo při rozhodování činěném v rámci exekuce či soudního výkonu rozhodnutí.

11. Odvolací soud neshledal důvodným odvolání žádného ze žalobců.

12. Z obsahu spisového materiálu se podává, že nárok žalobce a/ byl původně uplatněn samostatnou žalobou ze dne datum ve výši jistiny 127 010 Kč a zákonného úroku z prodlení za dobu od datum do zaplacení. Následně bylo řízení o tomto nároku spojeno s řízením o žalobě nynějších žalobkyň b/, c/ a d/ ze dne datum o nároku původní žalobkyně jméno příjmení na zaplacení částky ve stejné výši.

13. Odpovědnost advokáta za újmu je upravena v § 24 - 24c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Podle § 24 odpovídá advokát klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Jedná se o zvláštní případ odpovědnosti, který se aplikuje pouze v případě, že advokát způsobil újmu svému klientovi. Odpovědnost advokáta za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je odpovědností objektivní a je založená na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1862/2001 ze dne 26. 2. 2003, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2007/2009 ze dne 23. 9. 2010).

14. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává: příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Splnění uvedených předpokladů odpovědnosti za škodu musí být v řízení jednoznačně zjištěno. Ke vzniku odpovědnosti je třeba současné splnění všech předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, přičemž existenci těchto předpokladů je povinen tvrdit a prokázat žalobce.

15. Důvodem vzniku odpovědnosti advokáta za újmu je pochybení při výkonu advokacie, tedy taková skutečnost, kdy advokát při poskytování právních služeb nebo v souvislosti s tím porušil určitou právní povinnost. Nejčastěji se jedná o porušení povinnosti stanovené v § 16 zákona o advokacii, podle něhož advokát je povinen chránit a prosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Těmito pokyny není advokát vázán pouze v případě, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem, avšak o této skutečnosti je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

16. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001 ze dne 26. 2. 2003, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2213/2005 ze dne 26. 7. 2007, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 947/2007 ze dne 12. 2. 2009) je příčinná souvislost mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta (rozuměj v řízení), byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, který musí prokázat, že by při řádném postupu advokáta v původním řízení uspěl. Poškozený například musí prokázat, že jeho právo na plnění proti jeho dlužníkovi existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2533/2007 ze dne 9. 9. 2009).

17. Pokud jde o nárok žalobce a/, odvolací soud shrnuje, že soud prvního stupně k němu provedl dokazování listinami: smlouvou o smlouvě budoucí kupní ze dne datum, rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 58/2016-117 ze dne 23. 11. 2017 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci č. j. 29 Co 81/2018-149 ze dne 26. 6. 2018. Z nich učinil skutková zjištění v tom směru, že žalovaným vyhotovená smlouva byla shledána absolutně neplatnou jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím, že v řízení v postavení žalobců z tohoto důvodu neuspěli příjmení příjmení (právní předchůdce žalobce a/) a jméno příjmení (procesní předchůdkyně stávajících žalobkyň b/, c/ a d/), že materiální újma v podobě nákladů žalující stranou vynaložených vznikla v souvislosti se zmíněným řízením. Soud prvního stupně dovodil, že tvrzená škoda vznikla v příčinné souvislosti s neúspěšným vedením předmětných soudních řízení jméno příjmení a jméno příjmení, že jejich neúspěch ve sporu byl zapříčiněn od počátku absolutně neplatnou smlouvou, přičemž k absolutní neplatnosti smlouvy byl soud povinen přihlédnout úřední povinnosti. Úsudek soudu prvního stupně ohledně důvodnosti požadavku na náhradu škody byl založen na tom, že pokud by poškozenými nebyla uvedená řízení zahájena (nebyla podána žaloba, kterou bylo řízení zahájeno a nebylo pokračováno podáním odvolání ve věci), uplatňovaná škoda by jim nevznikla. V okolnostech daného případu totiž újma spočívá výhradně v nákladech způsobených právě vedením neúspěšných řízení jak před Okresním soudem v Liberci, tak před Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci.

18. Odvolací soud se s tímto právním závěrem soudu prvního stupně ztotožňuje. příjmení žalovaná v odvolacím řízení zcela případně poukázala na judikatorní závěry vyplývající z nedávného usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2195/2020-950 ze dne 25. 5. 2022, ve věci skutkově v podstatných rysech obdobné. V něm Nejvyšší soud shrnul, že„ zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor C číslo, nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 25 cdo číslo, nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C číslo). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, nebo ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007, Soubor C číslo).“ 19. Protože žalovaný v řízení před soudem jméno příjmení a jméno příjmení nezastupoval, neměl vliv na průběh vyvolaného řízení ani na jeho důsledky, pokud jde o vznik nákladů účastníků na právní zastoupení a na úhradu soudních poplatků. Vedlejší účastník zcela případně poukázal i na to, že takové zjevné vady smlouvy, jež způsobily její absolutní neplatnost, jak konstatovaly následně soudy dvou stupňů, představují okolnost, kterou náleželo předběžně vyhodnotit tomu advokátu, který byl zmocněn oběma výše jmenovanými k jejich zastupování v řízení, a to již v rámci úvahy o tom, zda zvolit cestu soudního řízení (zda vůbec lze důvodně očekávat úspěch v řízení, jehož předmětem má být materializace práva takovou smlouvou založeného). Proto je logické uzavřít, že příčinou vzniku žalobcem a/ tvrzené této konkrétní škody je jeho jednání (případně jednání jeho nového právního zástupce), nikoli jednání žalovaného. Odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně o neoprávněnosti žaloby správnými.

20. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaného ve vztahu k žalobci a/, soud prvního stupně vyhodnotil uplatněný nárok na zaplacení částky 31 490 Kč jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., neboť žalovaný úhradou uvedené částky plnil nikoli svoji povinnost, nýbrž povinnost založenou pravomocným rozhodnutím soudu žalobci a/. Odvolací soud v situaci, kdy již nebylo sporu o skutkových okolnostech tvrzených vzájemným návrhem k provedené úhradě z účtu žalovaného (ten předložil i listinné důkazy v podobě výpisu ze svého účtu), sdílí právní závěry přijaté v daném směru soudem prvního stupně a pro stručnost na ně odkazuje.

21. Rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a/ a žalovaným bylo shledáno správným, neboť reflektuje právní úpravu § 142 odst. 1 o. s. ř. a to, že procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů vůči žalobci a/ vzdal.

22. Odvolací soud proto napadené výroky II, III a V jako věcně správné podle § 219 a o. s. ř. potvrdil.

23. Ke změně výroku VII o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a/ a vedlejším účastníkem přistoupil odvolací soud na základě zjištění, že při výpočtu výše náhrady nákladů řízení, jež má žalobce a/ zaplatit vedlejšímu účastníku, došlo ke zjevné chybě, spočívající v zahrnutí nákladů na cestovné advokáta; ten však náklady související s cestou k soudu v řízení prvostupňovém neuplatňoval, což potvrdil i v řízení odvolacím. Odvolací soud, vycházejíc shodně z názoru soudu prvního stupně na účelnost právního zastoupení advokátem, podobu a počet učiněných úkonů právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále je„ AT“), dále se zřetelem na konkrétní omezení výše částky vedlejším účastníkem k náhradě požadované (ve vyjádření k odvolání) změnil napadený rozsudek tak, že částka, již má žalobce a/ povinnost vedlejšímu účastníku za řízení vedené v prvním stupni nahradit, činí 29 088,50 Kč.

24. Ke změně výroku VIII o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyněmi b/, c/ a d/ a vedlejším účastníkem přistoupil odvolací soud v situaci, kdy nepřisvědčil jimi uplatněným odvolacím námitkám, a to z následujících důvodů: Všechny žalobkyně vstoupily na místo zemřelé jméno příjmení v důsledku právních účinků jejich jednání, spočívajícího v neodmítnutí dědictví a ve schválení dohody dědiců, jíž nabyly z pozůstalosti majetek (aktiva). Vedlejší účastník coby soukromoprávní subjekt, na něhož nelze rozšiřovat judikatorní závěry formulované ve vztahu ke státu a části veřejnoprávních korporací, vynaložil na úspěšnou obranu jím podporovaného účastníka náklady na zastoupení advokátem. V takové situaci nejsou dány důvody, pro něž by měl procesně zcela úspěšný účastník náklady ve výši jím účelně vynaložené nést ze svého. Odvolací soud v poměrech dané věci dále neshledal ani naplnění zákonem nastavených podmínek pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., když má za to, že tvrzený anonymizováno stav procesní předchůdkyně žalobkyň v době podání žaloby dostatečným podkladem pro takový postup být nemůže. Protože však i při rozhodování o nákladové povinnosti za vedení řízení v prvním stupni je třeba přihlížet ke všem relevantním skutečnostem existujícím v době rozhodnutí odvolacího soudu, pluralita účastníků na straně původní žalobkyně jméno příjmení byla důvodem pro určení povinnosti k náhradě nákladů řízení vůči jednotlivým žalovaným samostatně, v rozsahu odpovídajícím jejich právnímu nástupnictví dle dohody dědiců. Odměna advokáta v sazbě 6 220 Kč dle § 7 bod 5 AT (v řízení před soudem prvního stupně šlo o věc samu v ceně předmětu řízení 127 010 Kč dle § 8 odst. 1 AT) náleží za pět úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí věci, písemné vyjádření k žalobě, písemné stanovisko z datum, účast při jednání datum, písemné vyjádření z datum). K nim náleží pět náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT), spolu s DPH ve výši 21 %, celkem by se jednalo o částku 39 446 Kč. Jelikož však i vůči žalobkyním b/, c/ a d/ vedlejší účastník svůj požadavek na náhradu nákladů prvostupňového řízení výslovně omezil souhrnnou částkou 29 088,50 Kč, rozhodl odvolací soud tak, že uvedené žalobkyně jsou povinny hradit příslušný podíl z této částky ve výši odvozené z jejich dědických podílů (tj. 1 x 14 544,25 Kč a 2 x 4 848 Kč). Částku odpovídající dědickému podílu žalovaného, jež představuje zbývající jednu šestinu požadovaných nákladů, tj. 4 848 Kč, z důvodu splynutí části nároku nebylo možno vedlejšímu účastníku přiznat.

25. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy odvolání žalobců nebyla úspěšná a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů náleží straně žalované.

26. Ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem a/ byla předmětem odvolacího řízení věc sama, úspěšný žalovaný se však náhrady nákladů odvolacího řízení vzdal. Proto odvolací soud vyslovil, že žalovaný nemá vůči tomuto účastníku na jejich náhradu právo.

27. Vedlejšímu účastníku byla vůči žalobci a/ přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení částkou 13 729 Kč, a to za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání), při odměně advokáta za každý úkon ve výši 4 940 Kč (tarifní hodnotou je odvoláním uplatněná částka 95 520 Kč), z náhrady hotových výdajů ke každému úkonu po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT), cestovným 266 Kč z místa sídla advokáta do místa jednání odvolacího soudu prostředky hromadné dopravy ve výši jedné poloviny vynaložené na cestu, náhrady za promeškaný čas 600 Kč opět ve výši jedné poloviny a podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. částky 2 383 Kč odpovídající náhradě daně z přidané hodnoty, kterou je povinen advokát z odměny a z náhrad odvést. Vedlejšímu účastníku přiznané náklady odvolacího řízení je žalobce a/ povinen zaplatit advokátu v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku.

28. Vedlejšímu účastníku byla vůči žalobkyním b/, c/ a d/ přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení částkami 5 167 Kč (součet částky 4 650 Kč a 517 Kč), 2 067 Kč a 2 067 Kč (v obou případech jde o součet částek 1 550 a 517 Kč), a to při stejném počtu úkonů právní služby a realizované cestě advokáta k jednání jako v případě žalobce a/. Výše jednotlivých náhrad, k nimž jsou jednotlivé žalobkyně zavázány, se odvíjejí od předmětu odvolacího řízení, jímž byl v jejich případě výhradně nemeritorní nákladový výrok. Proto z tarifní hodnoty představující částku 127 010 Kč činí odměna za jeden úkon částku 3 110 Kč (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 AT). Takto určená odměna advokáta v souhrnné částce za dva úkony 6 220 Kč, dále náhrada hotových výdajů v částce 600 Kč, dále zbývající polovina nákladů na cestu a ztrátu času ve výších 266 Kč a 600 Kč (viz předchozí odstavec), dále náhrada daně z přidané hodnoty v částce 1 614 Kč, činí celkem 9 300 Kč Částky uložené jednotlivým žalobkyním k náhradě odpovídají rozsahu jejich dědických podílů, k nimž byla vždy přičtena třetina nákladů připadajících na část nároku v rozsahu jedné šestiny, ohledně níž došlo ke splynutí nároku (v odvolacím řízení již splynutí nemůže být důvodem nepřiznání části nákladů vedlejšímu účastníků, neboť odvolací řízení bylo vedeno k návrhu konkrétních žalobkyň, jež jsou proto v případě svého neúspěchu plně zatíženy náhradovou povinností). Vedlejšímu účastníku přiznané náklady odvolacího řízení jsou žalobkyně b/, c/ a d/ povinny zaplatit advokátu v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).