30 CO 60/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci oprávněné: osobní údaje oprávněné proti povinnému: osobní údaje povinného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem datum , PSČ obec V - anonymizováno o exekuci pro vymožení částky částka s příslušenstvím, včetně nákladů nalézacího řízení částka , o návrhu povinného na odklad exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 72 EXE 61367/2021-64 ze dne 20. ledna 2022, Usnesení Okresního soudu v Liberci č.j. 72 EXE 61367/2021-64 ze dne 20. ledna 2022 se potvrzuje.

1. Shora označeným usnesením Okresní soud v Liberci zamítl návrh povinného na odklad exekuce podaný u exekutora dne [datum]. Rozhodl tak o návrhu, jemuž soudní exekutor nevyhověl a jenž proto postoupil k rozhodnutí exekučnímu soudu. Návrh byl opřen o tvrzení povinného, že v rámci řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, završeného vydáním exekučního titulu pro dané exekuční řízení, byl uplatněn mimořádný opravný prostředek, dovolání, proti rozhodnutí odvolacího soudu. Povinný očekává, že kvůli závažným procesním pochybením soudů obou stupňů bude exekuční titul zrušen a že dojde i k zastavení exekuce. Dobu odkladu povinný v návrhu vymezil okamžikem„ pravomocného skončení řízení o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cmo 143/2021-345“. Soud prvního stupně posoudil dle obsahu návrhu v něm uplatněná skutková tvrzení. Neshledal naplněnými žádnou ze dvou skupin důvodů pro odklad exekuce, formulovaných v § 266 o. s. ř. Poukázal na absenci údaje vymezujícím časové období, po něž by mělo dojít dle návrhu povinného k odkladu exekuce; měl za to, že bez uvedení takového údaje návrhu vyhovět nelze. Dále konstatoval, že v situaci, kdy nic nenasvědčuje tomu, že dojde k zastavení exekuce a kdy podání dovolání, žaloby pro zmatečnost či ústavní stížnosti proti exekuovanému soudnímu rozhodnutí samo o sobě důvodem pro zastavení není, exekuci odložit nelze. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 336/96 z 26. 6. 1996 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 12 Co 664/2004 z 24. 5. 2005 dodal, že nemůže být v rámci posuzování důvodnosti návrhu na odklad exekuce předjímáno rozhodnutí soudu, kterému bylo adresováno dovolání.

2. Proti usnesení se včas odvolal povinný. V odvolání poukazuje na okolnosti, které byly obsahem návrhu na odklad exekuce. Dle povinného„ nalézací soud nesprávně posoudil několik právních otázek, čímž mj. porušil ústavně zakotvený princip rovnosti a právní jistoty. V této souvislosti podal povinný návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení“. Povinný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a návrhu na odklad exekuce vyhověl.

3. K odvolání povinného se oprávněná vyjádřila tak, že napadené usnesení považuje za nadbytečné, byť sdílí závěr soudu prvního stupně o nenaplnění zákonných podmínek pro odklad exekuce. Podle názoru oprávněné v daném řízení bránilo možnosti rozhodovat o návrhu na odklad to, že dne [datum] vydal insolvenční soud usnesení, jímž rozhodl o úpadku povinného/dlužníka a povolil jeho oddlužení, přičemž oprávněná exekuovanou pohledávku do oddlužení povinného přihlásila; v důsledku zákonné úpravy § 109 odst. 1 písm. c) a § 140b zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (díle jen„ IZ“), tak mělo být při procesním postupu soudu zohledněno, že exekuce se neprovede ze zákona a že v soudním řízení po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku nelze o pohledávkách, jež mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, rozhodnout. Oprávněná navrhla odvolacímu soudu, aby napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 254 odst. 8 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné.

5. Vydáním rozhodnutí o úpadku se mimo jiné nepřerušují ani řízení o výkon rozhodnutí či exekuce. V souladu s § 109 IZ již od zahájení insolvenčního řízení není možné výkon rozhodnutí nebo exekuci provést a po vydání rozhodnutí o úpadku nelze nový výkon rozhodnutí či exekuci ani nařídit nebo zahájit (§140e IZ).

6. Právnímu názoru oprávněné, vztahujícímu se k samotné možnosti posoudit a vydat rozhodnutí o odkladu exekuce v poměrech této věci, nelze upřít opodstatnění potud, že právní úprava insolvenčního řízení v tuzemsku je koncipována tak, aby se veškerá problematika související s existencí nesplacených peněžitých závazků povinného/úpadce řešila prioritně v rámci insolvenčního řízení. Na druhou stranu však samotná podstata řízení o návrhu na odklad exekuce nepředstavuje rozhodování o pohledávce jako takové. Odvolací soud na základě této úvahy má za to, že z věcného pohledu soud prvního stupně vydáním zamítavého rozhodnutí o návrhu na odklad nepochybil, byť neprovádění exekuce do doby pravomocného skončení řízení o oddlužení je nezpochybnitelným zákonným důsledkem stávající právní úpravy. Hypoteticky lze totiž vzít v úvahu to, že časový horizont neprovádění exekuce ze zmíněného důvodu se nemusí shodovat s tím, který by vyplýval z rozhodnutí soudu o odkladu.

7. Podle věty první § 54 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „e. ř.“), se návrh na odklad exekuce podává u pověřeného exekutora. Podle § 54 odst. 3 e. ř., odloží-li exekutor nebo exekuční soud exekuci na návrh povinného podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu, exekutor nebo exekuční soud uvede dobu, na kterou exekuci odkládá; po tuto dobu exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce. Po uplynutí doby odkladu exekutor i bez návrhu pokračuje v provádění exekuce. Podle § 54 odst. 7 e. ř., nevyhoví-li exekutor návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí jej společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů.

8. Návrh na odklad exekuce musí splňovat obecné náležitosti podání stanovené v § 42 odst. 4 o. s. ř., tedy z podání musí být patrno: kterému soudnímu exekutorovi je určeno, kdo je činí, které věci se týká, co sleduje, a musí obsahovat podpis a datum. Dále má návrh obsahovat označení skutečností rozhodných pro odklad exekuce a listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu. Návrh musí obsahovat údaj, na jakou dobu odklad je požadován alespoň v takové podobě, aby bylo zřejmé, zda se jedná o vymezení konkrétním datem, událostí i určitým časovým obdobím. V tomto případě návrh obsahoval tvrzení o důvodech, které bylo třeba podřadit pod oba odstavce § 266 o. s. ř., proto se jimi soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zabýval.

9. Podle § 266 odst. 1 o. s. ř. (použitelného v řízení exekučním v souladu s § 52 odst. 1 e. ř.) může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen.

10. Podle § 266 odst. 2 o. s. ř. i bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven.

11. Hlavní podstatou právního institutu odkladu exekuce je přechodná eliminace osobních, ekonomických, sociálně mimořádných a nepříznivých důsledků exekuce pro povinného a jeho rodinné příslušníky. Základními podmínkami, jež musí být splněny kumulativně, pro úspěšné povolení odkladu exekuce jsou: povinný či jeho rodina se ocitla v dočasně nepříznivé sociální situaci, kde by neprodlená exekuce mohla mít pro ně obzvláště nepříznivé důsledky; nepříznivá situace musí být jen přechodného charakteru; povinný nemá vinu na této nepříznivé situaci. Současně se při rozhodování o odkladu exekuce přihlíží i k osobě oprávněné a k její ochraně, zda nebude odkladem exekuce poškozena.

12. Citované ustanovení § 266 odst. 1 o. s. ř. tedy vymezuje předpoklady, za kterých lze odložit provedení výkonu rozhodnutí (provedení exekuce). Lze konstatovat, že bez své viny se povinný ocitne v nepříznivém postavení tehdy, pokud nelze shledat jeho zavinění na tomto nepříznivém postavení, v němž se po vydání exekučního titulu ocitl, a zároveň povinný zachoval přiměřenou míru pečlivosti, kterou lze po něm požadovat. K odložení provedení výkonu rozhodnutí ze zákona může dojít jen ve zcela výjimečných případech, přičemž za účelem odkladu provedení výkonu rozhodnutí lze přihlížet jen k nepříznivému postavení, v němž se povinný ocitl až po vydání exekučního titulu, neboť nepříznivé postavení povinného existující již v době vydání exekučního titulu mohlo být zohledněno právě v exekučním titulu. Přechodný charakter nepříznivého postavení povinného znamená, že při rozhodování o návrhu povinného na odklad provedení výkonu rozhodnutí lze reálně předpokládat, že nepříznivý stav povinného v přiměřené době pomine a bude možno v nařízeném výkonu rozhodnutí pokračovat. Návrhu povinného na provedení odkladu výkonu rozhodnutí tak nelze vyhovět tehdy, pokud je zřejmé, že nepříznivé postavení povinného má dlouhodobý či dokonce trvalý charakter. K odložení provedení výkonu rozhodnutí z důvodu nepříznivého postavení povinného může dále dojít jen za podmínky, že neprodleným výkonem rozhodnutí by nastaly pro povinného nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky, čímž se rozumějí zvláště nepříznivé následky ve srovnání s následky, které by měl výkon rozhodnutí pro povinného nebo pro příslušníky jeho rodiny v případě, že by se povinný přechodně v nepříznivém postavení neocitl. Nucený výkon rozhodnutí má pro povinného vždy nepříznivé následky, proto předpokladem pro odklad provedení výkonu rozhodnutí je výrazně zvýšená intenzita těchto nepříznivých následků pro povinného nebo pro příslušníky jeho rodiny právě v důsledku přechodně nepříznivého postavení, v němž se povinný ocitl.

13. K ustanovení § 266 odst. 2 o. s. ř. je třeba připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 176/2006 ze dne 12. 4. 2006, podle něhož skutečnost, že účastník řízení (povinný) napadl vykonávané rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem, není – bez dalšího – při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí takto napadeného exekučního titulu významná. Tento závěr lze přenést i do řešení situace, v níž je požadován odklad exekuce z uvedeného důvodu.

14. Odvolací soud výše uvedené aplikoval na projednávanou věc a dospěl ke shodným závěrům jako soud prvního stupně. Uváděná tvrzení o situaci povinného v návrhu na odklad neposkytují žádný konkrétní podklad pro závěr o tom, že jsou splněny zákonné podmínky vyplývající z § 266 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně dostatečně zvážil i to, zda k odkladu exekuce může dojít v tomto případě za použití § 266 odst. 2 o. s. ř., a v souladu s relevantní judikaturou dovodil, že tomu tak není.

15. Z obecného pohledu má vždy nucený výkon rozhodnutí (exekuce) pro povinného nepříznivé následky. V posuzované věci musí odvolací soud shrnout, že z tvrzení povinného uváděných v současném návrhu na odklad exekuce a zopakovaných v odvolání nevyplývá, že zatímco aktuálně by mělo provedení exekuce pro povinného či příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky, v budoucnosti lze důvodně očekávat takovou změnu stavu, pro nějž by nepříznivé následky exekuce mohly být tlumeny. Jak dále uvedl soud prvního stupně, ani podání mimořádných opravných prostředků proti exekučnímu titulu nelze, jak bylo opakovaně v minulosti konstatováno judikaturou, považovat za stav, jenž by bylo možno považovat za důvodné očekávání toho, že exekuce bude v dohledné době zastavena.

16. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí soudu prvního stupně coby věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.