30 Co 60/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Jana Věženského ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 24/2023-226 ze dne 17. 12. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů předchozích fází řízení ve výši 5 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci žalovanou dne 28. 11. 2022 je neplatné (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 4 400 Kč (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů placených v řízení státem (náhradu znalečného) ve výši 4 500 Kč (výrok III).

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku, v pořadí již druhého, když předchozí rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení usnesením odvolacího soudu č. j. 30 Co 122/2024-132 ze dne 7. 1. 2025, se podává, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 10. 2021 na pozici Anonymizováno – Anonymizováno. Listinou datovanou 28. 11. 2022 a označenou „okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem“ žalovaná žalobci sdělila, že s ním dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, okamžitě ruší pracovní poměr, neboť „porušil pracovní kázeň dle pracovní smlouvy odst. II, řádek 9, když se podrobil dne 22. 11. 2022 testu na přítomnost omamných látek v organismu s opakovaně pozitivním výsledkem“. Právě určení neplatnosti uvedeného okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobce žalobou domáhá.

3. Okresní soud po provedeném a v souladu s pokynem odvolacího soudu vyjádřeném v kasačním usnesení doplněném dokazování provedením důkazů směřujících k prokázání toho, zda byl naplněn důvod okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem, dospěl k tomu, že „nelze uzavřít“, že žalobce byl dne 23. 11. 2022 v zaměstnání pod vlivem návykové látky (Anonymizováno), a tedy že byl dán důvod rozvázání pracovního poměru žalovanou s žalobcem. Okresní soud vyšel z toho, že z protokolu o orientační zkoušce na zjištění přítomnosti návykové látky ze dne datum, z něhož je patrný výsledek „pozitivní THC“, není zřejmé, jaký test a jakou metodou byl u žalobce proveden a zda byla sledována aktivní látka Anonymizováno (THC) či její metabolity, žádná hodnota návykové látky v protokole uvedena není. Následným krevním testem, jemuž se žalobce na svoji žádost podrobil v právnická osoba téhož dne, tj. 23. 11. 2022, byly v krvi žalobce zjištěny metabolity Anonymizováno. Nebyla tedy u žalobce zjištěna přítomnost aktivní látky Anonymizováno, ale byly zjištěny pouze její metabolity, což znamená dle okresního soudu, že žalobce nemohl být uvedenou látkou ovlivněn. Okresní soud nechal ve věci vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalkyní tituly před jménem jméno FO. Znalkyně uvedla, že v krvi žalobce byla prokázána přítomnost Anonymizováno, což svědčí pouze o tom, že žalobce někdy v minulosti užil produkt s obsahem Anonymizováno, přičemž na základě prokázání metabolitů uvedené látky nelze určit dobu ani způsob její aplikace. Nebyla tedy prokázána přítomnost původní farmakologicky aktivní látky Anonymizováno v krvi žalobce, a tudíž nelze prokázat ovlivnění žalobce v pracovní době dne 23. 11. 2022 návykovou látkou. Dle znalkyně by za jednoznačný důkaz ovlivnění žalobce návykovou látkou v pracovní době dne 23. 11. 2022 bylo možné považovat pouze prokázání aktivní látky Anonymizováno ve vzorku krve žalobce. Dle znalkyně průkaz kanabinoidů nespecifickou metodou ve vzorku moči žalobce nemá žádnou vypovídající hodnotu o ovlivnění dané osoby. Okresní soud tedy uzavřel, že nebyla u žalobce v době odběru krve prokázána přítomnost aktivní látky Anonymizováno, tedy žalobce v době odběru návykovou látkou ovlivněn nebyl. Tomu, že by žalobce byl dne 23. 11. 2022 na pracovišti pod vlivem návykové látky nenasvědčují ani výpovědi svědků, kteří se k chování žalobce vyjadřovali relativně neurčitě, poukazovali na nevhodné chování žalobce na pracovišti, někteří svědci sice uváděli, že měl červené oči nebo z něho byla cítit marihuana ve vícero případech, avšak na tuto skutečnost zaměstnavatele nijak neupozornili. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku zdůraznil, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, jak byl zaměstnavatelem v listině obsahující okamžité zrušení pracovního poměru vymezen, nemůže být měněn či nepřípustně rozšiřován. Je tak pro posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem irelevantní chování žalobce v jiné dny než v den, ve který je mu vytýkáno ovlivnění návykovou látkou v okamžitém zrušení pracovního poměru. Okresní soud tedy uzavřel, že na základě provedeného dokazování nelze uzavřít, že žalobce byl dne 23. 11. 2022 na pracovišti žalované pod vlivem návykové látky, konkrétně delta-9-tetrahydrokanabinolu, a tím se dopustil zvlášť hrubého porušení pracovní kázně. Nebyl tudíž naplněn důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, proto bylo žalobě vyhověno a bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci žalovanou dne 28. 11. 2022 je neplatné. Protože žalobce byl v řízení zcela úspěšný, bylo mu dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 400 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a 8 paušálních náhrad po 300 Kč. Zároveň podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo neúspěšné žalované uloženo zaplatit náklady placené v řízení státem na znalečné ve výši 4 500 Kč.

4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalovaná, která v odvolání zejména poukazuje na to, že v organismu žalobce byla zjištěna opakovaná přítomnost omamných látek, že žalobce byl při předání listiny obsahující okamžité zrušení pracovního poměru seznámen s výsledkem orientační zkoušky na zjištění přítomnosti návykové látky ze dne 23. 11. 2022, jakož i s listinou vystavenou za právnická osoba tituly před jménem jméno FO dne datum, přičemž v jednom případě byla zjištěna přítomnost THC a ve druhém přítomnost Anonymizováno, což ovlivňuje psychiku a chování žalobce. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO plyne, že ve vzorku krve byly zjištěny metabolity marihuany, tzn. že žalobce musel v minulosti užít návykovou látku. Z výpovědi znalkyně vyplynulo, že nelze vyloučit, že v době odběru moči psychotropní látka u žalobce byla – je proto třeba odlišovat „ovlivnění nelze zpětně prokázat“ od „žalobce ovlivněn nebyl nebo být nemohl“. Žalobce měl hraniční hodnoty, což ovlivnilo následný krevní test provedený s časovou prodlevou, je proto dle žalované třeba vycházet z časnějšího vzorku moči. Oba výsledky přitom dle žalované potvrzují existenci důvodu, pro který byl s žalobcem okamžitě rozvázán pracovní poměr. Poukazuje dále v odvolání na výslechy svědků, kteří popsali chování žalobce na pracovišti a jeho projevy, a zdůrazňuje, že výkon práce u žalované vyžaduje maximální soustředění. Nelze v daném případě po zaměstnavateli požadovat, aby poté, co byl seznámen s chováním žalobce a pozitivním vzorkem moči, nadále zaměstnával zaměstnance, u něhož hrozí poškození zdraví nejen jeho samotného, ale i ostatních zaměstnanců a poškození majetku zaměstnavatele. Žalobci bylo žalovanou sděleno, že žalovaná nemá zájem dále jej zaměstnávat z důvodu opakovaného porušování pracovních povinností ve vztahu k řádné docházce či používání ochranných pracovních pomůcek a z důvodu agresivního chování. Dále žalovaná okresnímu soudu vytýká, že nevyslechl tituly před jménem jméno FO k objasnění konkrétního laboratorního limitu a významu negativního výsledku, a že provedené důkazy nesprávně vyhodnotil. Okresní soud dle žalované nedostatečně vyhodnotil výpovědi svědků a chování žalobce na pracovišti a dostatečně se nevypořádal s časovým odstupem mezi orientačním testem na pracovišti a odběrem krve v právnická osoba, a to i s ohledem na to, že znalkyně připustila, že aktivní THC mohlo mezi oběma odběry klesnout pod zjistitelnou mez. Časový odstup nebyl krátký a nemůže být tato skutečnost vykládána v neprospěch žalované. Žalovaná navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání poukázal na závěr znalkyně, dle které metabolity detekované v krvi žalobce nemohly nijak ovlivnit jeho chování. Poukázal na vyjádření tituly před jménem jméno FO ve spojení s výsledky krevního testu z právnická osoba, přičemž má za to, že případný výslech tituly před jménem jméno FO by žádnou novou skutečnost již nemohl objasnit. Žalobce poukázal na výpovědi svědkyně jméno FO a svědkyně jméno FO, zaměstnankyně společnosti právnická osoba., které obě vypověděly, že žalobce v době odběru nejevil známky ovlivnění návykovou látkou. Žalobce poukázal na to, že první test byl pouze orientační, přičemž z návodu k tomuto testu plyne, že je schopen detekovat i přítomnost metabolitů, nikoliv pouze přítomnost aktivní látky THC. Z výsledku odběru krve v právnická osoba pak jasně plyne, že obsah aktivní látky THC v krvi byl 0 %. Nebyly v krvi žalobce zjištěny ani podlimitní hodnoty aktivní látky THC, jak se snaží tvrdit žalovaná. Ze znaleckého posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO vyplývá, že ve vzorku krve žalobce byly zjištěny pouze metabolity marihuany THC, přičemž znalkyně ve své výpovědi před soudem doplnila, že z toho lze dovozovat, že žalobce v minulosti musel užít návykovou látku, není však možné určit, kdy se tak stalo. Z ničeho neplyne, že by žalobce měl hraniční hodnoty aktivní látky v krvi. Konkrétní hodnota není v žádném testu zaznamenána. Žalobce dále uvedl, že v době uzavření pracovního poměru s žalovanou žalované jakožto svému zaměstnavateli sdělil, že měl „zabavený“ řidičský průkaz a z jakého důvodu, a sdělil, že nemá žádný problém s tím, aby byl v zaměstnání testován na přítomnost návykové látky. Jestliže tedy nyní žalovaná tvrdí, že problémy byly dlouhodobé, pak je s podivem, že nebyl v průběhu trvání pracovního poměru nikdy na přítomnost návykové látky testován. Dále se žalobce vymezil proti tvrzením žalované týkajícím se porušování pracovní kázně a chováním na pracovišti. Dle žalobce žalovaná nebyla schopna prokázat, že žalobce byl při výkonu práce pod vlivem návykové látky. Tato skutečnost neplyne z výpovědi svědků, z odběru krve ani ze znaleckého posudku. Navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání, pokud jde o meritum věci, není důvodné. Odvolací soud shledal pouze důvody pro změnu nákladového výroku II.

7. Okresní soud provedl za účelem objasnění skutkového stavu dokazování v potřebném rozsahu a na základě provedených důkazů učinil správná skutková zjištění. Odvolací soud proto pro stručnost v podrobnostech na skutková zjištění okresního soudu odkazuje. Správné jsou pak i závěry okresního soudu učiněné na základě jím provedených důkazů o tom, že nebyl naplněn důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru daného žalobci žalovanou dne 28. 11. 2022.

8. V daném případě se žalobce domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které mu bylo dáno žalovanou jakožto jeho zaměstnavatelem dne 28. 11. 2022.

9. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

10. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

11. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

12. Z citovaných ustanovení vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru musí být učiněno v písemné formě a musí v něm být vymezen po skutkové stránce důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, a to dostatečně určitě tak, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je tento důvod spatřován. Takto vymezený důvod nelze dodatečně měnit ani doplňovat. Předpokladem pro okamžité zrušení pracovního poměru, jakožto výjimečného způsobu rozvázání pracovního poměru, přitom je, že zaměstnanec vytýkaným jednáním porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, tj. dosáhlo-li jednání zaměstnance (bez ohledu na to, kolika skutky) na základě posouzení všech rozhodných okolností intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědí doby. Jestliže zaměstnanec s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a chce zabránit jeho účinkům, pak musí podat žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru u soudu, a to ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr jeho okamžitým zrušením skončit.

13. V dané věci byla listina o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 28. 11. 2022 předána žalobci téhož dne a k tomu dni měl také pracovní poměr jeho okamžitým zrušením skončit. Žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána u Okresního soudu v Liberci dne 25. 1. 2023, tedy se zachováním dvouměsíční lhůty stanovené v § 72 zákoníku práce, tj. včas.

14. Odvolací soud již v předchozím kasačním usnesení uzavřel, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl v listině ze dne 28. 11. 2022 o okamžitém zrušení pracovního poměru, ve spojení s listinami, které byly žalobci předány zároveň s okamžitým zrušením pracovního poměru, vymezen dostatečně určitě. Obsahem těchto listin, tj. listiny o okamžitém zrušení pracovního poměru, o výsledku vyšetření krevního vzorku žalobce v právnická osoba a o výsledku orientační zkoušky na zjištění přítomnosti návykové látky, bylo dostatečně konkretizováno žalobci vytýkané jednání tím, že dne 23. 11. 2022 (v listině o okamžitém zrušení pracovního poměru je sice uvedeno nesprávné datum 22. 11. 2022, avšak je zjevné z okolností dané věci, že jde pouze o písařskou chybu v datu a že vytýkané jednání se vztahuje k datu 23. 11. 2022, kdy byly u žalobce provedeny oba testy na přítomnost návykové látky v organismu žalobce) byl na pracovišti pod vlivem návykové látky označované jako THC, jak je zaznamenáno v uvedených listinách.

15. Pro rozhodnutí dané věci je tedy podstatné, zda byl naplněn v okamžitém zrušení pracovního poměru vymezený důvod, pro který byl s žalobcem okamžitě zrušen pracovní poměr, tedy zda se žalobce uvedeného dne, tj. 23. 11. 2022, nacházel na pracovišti žalované pod vlivem návykové látky s obsahem Anonymizováno (THC), a to včetně potřebné míry závažnosti (intenzity), tedy že ze strany žalobce takovým jednáním došlo k porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

16. Důkazní břemeno k prokázání naplněnosti důvodu, pro který byl s žalobcem okamžitě zrušen pracovní poměr, leží na žalované jakožto zaměstnavateli žalobce. Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3269/2020 ze dne 25. 3. 2022 vysvětlil, že „rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila na závěru, že z hmotněprávní úpravy rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením – z ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce – vyplývá, že povinnost prokázat, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že jde o jednání představující porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, má zaměstnavatel (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1241/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, uveřejněný pod č. 5/2011 v časopise Soudní judikatura); důkazní břemeno k prokázání skutečností, jež odůvodňují takové rozvázání pracovního poměru, tíží totiž vždy toho, kdo rozvazovací úkon učinil (žalovaného), nikoli toho, kdo se takové neplatnosti domáhá (žalobce) [srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1981/2016, uveřejněného pod č. 52/2018 Sb. rozh. obč.].“ 17. V daném případě zcela obstojí jako věcně správný závěr okresního soudu o tom, že nebylo v řízení prokázáno, že byl naplněn důvod, pro který byl s žalobcem žalovanou okamžitě zrušen pracovní poměr. Žalovaná přitom byla o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, včetně následků v případě nesplnění této povinnosti, poučena minimálně odvolacím soudem, jímž byla vyzvána k doplnění svých tvrzení a označení důkazů před vydáním kasačního usnesení, a to v situaci, kdy odvolací soud shledal, že neobstojí v pořadí prvé rozhodnutí okresního soudu, jehož závěr o tom, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nebyl naplněn, byl založen toliko na zjištěních učiněných z protokolu o orientační zkoušce na zjištění návykové látky a na výsledku vyšetření vzorku krve žalobce v právnická osoba, ačkoliv žalovaná k prokázání existence důvodu, pro který s žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr, navrhovala i další důkazy. Musí být přitom prokázáno, že žalobce návykovou látkou dne 23. 11. 2022 na pracovišti ovlivněn skutečně byl, a to zároveň takovým způsobem, aby bylo možné toto ovlivnění návykovou látkou co do závažnosti kvalifikovat jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů žalobcem vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Nestačí závěr, že nelze vyloučit, že v době odběru aktivní látka obsahující delta-9-tetrahydrokanabinol v krvi žalobce přítomna byla, popř. že nebylo prokázáno, že takovou látkou žalobce ovlivněn nebyl.

18. Okresní soud správně uzavřel, že orientační zkouška na zjištění přítomnosti návykové látky provedená dne 23. 11. 2022 z moči žalobce se závěrem „pozitivní THC“ sama o sobě přítomnost návykové látky v těle žalobce v době odběru neprokazuje, neboť není zřejmé, jaký test a jakou metodou byl proveden, zda byla sledována přítomnost aktivní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu či pouze přítomnost jejích metabolitů. Ovlivnění žalobce návykovou látkou neprokazuje ani následný krevní test, jemuž se žalobce téhož dne na svoji žádost podrobil v právnická osoba a jímž byla zjištěna přítomnost metabolitů delta-9-tetrahydrokanabinolu. Ani jedna z listin nevypovídá nic o přítomnosti aktivní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu a jejím množství, tedy neplyne ani z jedné z těchto listin ovlivnění žalobce návykovou látkou v době testování.

19. Ovlivnění žalobce návykovou látkou dne 23. 11. 2022 na pracovišti žalované pak neplyne ani z dalších okresním soudem provedených důkazů. Zásadní v tomto směru je důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie tituly před jménem jméno FO. Ze závěrů znalce plyne, že z výsledku orientační zkoušky na přítomnost návykové látky z moči žalobce se nepodává, že by u žalobce byla v době odběru zjištěna přítomnost aktivní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu. Ve vzorku krve žalobce pak byly zjištěny pouze metabolity delta-9-tetrahydrokanabinolu, což svědčí toliko o tom, že žalobce někdy v minulosti (tj. před odběrem) užil produkt s obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu. Nedá se však zpětně určit, kdy se tak stalo. Přítomnost metabolitů v krvi žalobce nesvědčí o přítomnosti farmakologicky aktivní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu v krvi žalobce, tedy nesvědčí o tom, že by žalobce byl v den odběru pod vlivem návykové látky. Závěr znalkyně, že nelze vyloučit, že během doby, jež uplynula mezi odběrem vzorku moči a odběrem krve, množství aktivní látky, kleslo pod detekovatelný limit, nemůže nic změnit na tom, že přítomnost aktivní látky Anonymizováno u žalobce dne 23. 11. 2022 odběrem vzorku moči a následným odběrem vzorku krve prokázána nebyla. Jak již bylo uvedeno shora, to, že tomu tak mohlo být, neznamená, že tomu tak v daném případě skutečně bylo, existence důvodu, pro který žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru, totiž musí být v řízení prokázána.

20. Skutečnost, že žalobce byl dne 23. 11. 2022 na pracovišti žalované pod vlivem návykové látky přitom neplyne ani z výpovědi svědků, jak jsou tyto shrnuty (a to zcela v souladu s tím, jak jsou svědecké výpovědi zaznamenány na zvukovém záznamu o průběhu jednání konaného dne datum, při němž byly svědci vyslechnuti) v odůvodnění napadeného rozsudku. Někteří z nich sice uváděli, že vědí, že žalobce užíval marihuanu, že to některé dny z něho bylo v práci i cítit, popř. měl některé dny žalobce zarudlé oči (svědci jméno FO a jméno FO), avšak žádný ze svědků nepotvrdil, a to je pro danou věc podstatné, že by žalobce vykazoval znaky osoby ovlivněné návykovou látkou dne 23. 11. 2022. Svědci si buď nepamatovali, jak se žalobce v uvedený den choval (svědci jméno FO, jméno FO, jméno FO), nebo uvedli, že se choval standardně (svědkyně jméno FO, která byla přítomna testování žalobce na pracovišti), anebo, že žalobce v době testování na pracovišti nevykazoval známky drogově závislého člověka či člověka ovlivněného návykovou látkou (svědkyně jméno FO, která prováděla testování žalobce na pracovišti za společnost právnická osoba.).

21. Skutečnosti, že žalobce opakovaně porušoval pracovní povinnosti i jinak (nedodržoval pracovní dobu, porušoval povinnosti ve vztahu k používání ochranných pracovních pomůcek, choval se nestandardně a agresivně vůči jiným zaměstnancům) v době předcházející okamžitému zrušení pracovního poměru, pokud pro tato porušení pracovních povinností nebyl s žalobcem pracovní poměr okamžitě rovněž zrušen, jsou pro posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru irelevantní. Je totiž podstatné, jak již bylo uvedeno shora, že důvod vymezený zaměstnavatelem v okamžitém zrušení pracovního poměru nelze dodatečně rozšiřovat či měnit, a proto je možné se v řízení zabývat pouze tím, zda byl dán důvod, který zaměstnavatel po skutkové stránce vymezil v okamžitém zrušení pracovního poměru, tj. v daném případě toliko ovlivnění žalobce návykovou látkou na pracovišti žalované dne 23. 11. 2022. Pokud pro jiné porušení pracovních povinností žalovaná s žalobcem pracovní poměr okamžitě nezrušila, nemůže se jich nyní při posuzování otázky, zda byl naplněn důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem, dovolávat. Jde o skutečnosti, které by mohly mít význam pouze při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně, pro které byl s žalobcem okamžitě zrušen pracovní poměr, to však pouze v situaci, že by naplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tak, jak byl tento důvod vymezen v listině obsahující okamžité zrušení pracovního poměru, bylo v řízení skutečně prokázáno. Tak tomu však není.

22. Okresní soud nepochybil, jestliže nevyslechl tituly před jménem jméno FO k doplnění informace o tom, jaká je hranice detekce aktivní látky v krvi či k okolnostem vyprchání dávky. Tyto skutečnosti jsou totiž zcela bez významu a nemohly by žádným způsobem ovlivnit závěr soudu o neprokázání přítomnosti aktivní látky v krvi žalobce a ovlivnění žalobce návykovou látkou na pracovišti žalované dne 23. 11. 2022, jestliže krevní vzorek odebraný žalobci v právnická osoba již není v současné době k dispozici a v listině zachycující výsledky odběru vzorku krve žalobce nejsou žádné údaje ohledně množství jakékoliv látky přítomné v krvi žalobce uvedeny. Nadto nelze odhlédnout od závěrů znalkyně, která uvedla, že nelze zpětně zjistit, kdy žalobce aktivní látku obsahující delta-9-tetrahydrokanabinol užil. Kromě toho je třeba si uvědomit, že k prokázání důvodu, pro který byl s žalobcem okamžitě rozvázán pracovní poměr, by žalovaná musela prokázat nejen to, že žalobce užil návykovou látku, ale také to, že na pracovišti dne 23. 11. 2022 byl pod jejím vlivem, a to takovým způsobem, že by to z hlediska intenzity porušení pracovních povinností bylo možné kvalifikovat jako zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané žalobcem. Skutečnost, že by žalobce na pracovišti dne 23. 11. 2022 vykazoval jakékoliv známky ovlivnění návykovou látkou, však, jak je uvedeno shora, z žádného z provedených důkazů neplyne.

23. Namítala-li žalovaná, že žalobce měl v době odběru hraniční hodnoty, pak jde z její strany pouze o spekulace, neboť tento závěr z ničeho neplyne. Znalkyně pouze v obecné rovině uvedla, že pokud je množství aktivní látky v krvi pod tzv. detekční hranicí, ve výsledku se to nezobrazí, z toho však nelze dovozovat, že hodnoty aktivní látky u žalobce byly v době odběru na či pod touto hranicí. Takový závěr z žádného důkazu provedeného okresním soudem neplyne.

24. Ze shora uvedených důvodů byl tedy rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to ve výroku I, jímž bylo žalobě vyhověno, a ve výroku III, jímž bylo v řízení neúspěšné žalované v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náhradu nákladů placených v řízení státem ve výši 4 500 Kč; jedná se o prostředky vynaložené z rozpočtových zdrojů na znalečné.

25. Odvolací soud však přistoupil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ke změně závislého nákladového výroku II. Okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval správný právní předpis a správně v řízení úspěšnému žalobci přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Pochybil však okresní soud při jejich vyčíslení. Okresní soud správně žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále, jakožto účastníku v řízení nezastoupenému zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř., s poukazem na vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, náhradu hotových výdajů v paušální výši. Tuto náhradu však stanovil v nesprávné výši. Správně okresní soud vyšel z toho, že žalobci náleží paušální náhrada hotových výdajů za sepis žaloby, účast u jednání před okresním soudem dne datum přesahujícího 2 hodiny, účast u jednání odvolacího soudu ve dnech datum a datum, účast u jednání před okresním soudem dne datum trvajícího celkem 5,5 hodiny (tj. 3 úkony) a dne datum. Jde tak o celkem 9 úkonů, přičemž za 4 úkony učiněné do konce roku 2024 náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč za úkon a za 5 úkonů učiněných po 1. 1. 2025 náleží paušální náhrada ve výši 450 Kč za úkon (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025). Žalobce má tedy právo na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3 450 Kč (4 x 300 Kč + 5 x 450 Kč); společně s náhradou zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč tak jde v předchozích fázích řízení o celkem 5 450 Kč.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které sestávají z paušální náhrady za 1 úkon (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 450 Kč dle vyhlášky 254/2015 Sb. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025.

27. Náhradu nákladů předchozích fází řízení, jakož i náhradu nákladů řízení odvolacího, je žalovaná povinna zaplatit žalobci v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodů vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být, až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř., zastoupen advokátem. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.