30 CO 78/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Petry Vogelové ve věci oprávněné: osobní údaje oprávněné sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupené advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti povinnému: osobní údaje povinného bytem adresa adresa pro doručování: adresa o návrhu povinného na zastavení exekuce vedené k vymožení částka s příslušenstvím, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Liberci č.j. 74 EXE 60515/2015-18 ze dne 9. února 2022

I. Usnesení Okresního soudu v Liberci č.j. 74 EXE 60515/2015-18 ze dne 9. února 2022 se mění tak, že se zastavuje exekuce vedená soudním exekutorem Exekutorského úřadu Šumperk Mgr. [jméno] [příjmení] na základě pověření Okresního soudu v Liberci č. j. 74 EXE 60515/2015-10 ze dne 25. května 2015.

II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.

III. Povinný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Šumperk Mgr. [jméno] [příjmení] náhradu nákladů exekuce ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Shora označeným usnesením okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne [datum]. Z odůvodnění se podává, že je na základě pověření vydaného Okresním soudem v Liberci dne 25. 5. 2015 pod č. j. 74 EXE 60515/2015-10 soudním exekutorem Exekutorského úřadu Šumperk Mgr. [jméno] [příjmení] vedena exekuce k vymožení pohledávky oprávněné ve výši [částka] s příslušenstvím a že povinný podal u pověřeného soudního exekutora návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost dle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) Okresním soudem bylo objasněno, že v průběhu vedení exekuce byla vymožena částka [částka], z toho [částka] na pohledávku oprávněného a [částka] na náklady exekuce. K částečnému uspokojení vymáhané pohledávky došlo na základě exekučního příkazu č. j. 139 EX 09548/15-012 ze dne 9. 6. 2015 přikázáním peněžité pohledávky povinného za společností [právnická osoba] [anonymizováno] exekutor vydal dne 8. 7. 2015 exekuční příkaz č. j. 139 Ex 09548/15-024 a dne 13. 6. 2017 exekuční příkaz č. j. 139 EX 09548/15-054, oba k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného, a dne 24. 5. 2021 exekuční příkaz č. j. 139 Ex 09548/15-089 k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného u plátce mzdy [anonymizováno] práce [obec], o.p.s. Nebylo dosud exekutorem provedeno šetření v místě faktického bydliště povinného za účelem případného provedení mobiliární exekuce. Za této situace okresní soud uzavřel, že návrhu povinného na zastavení exekuce nelze vyhovět, neboť dosavadní průběh exekuce nenasvědčuje tomu, že nebude v budoucnu vymožena alespoň částka odpovídající výši nákladů exekuce. Není dle soudu prvního stupně důvodem pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. sama o sobě skutečnost, že exekuce probíhá po delší dobu bezúspěšně, lze-li v budoucnu očekávat změnu v majetkových poměrech povinného. Poměry povinného je přitom třeba hodnotit v perspektivě. Nebyla navíc dosud provedena mobiliární exekuce.

2. Proti usnesení okresního soudu se včas odvolal povinný, který namítá, že není reálné, že by v dostupné době byla vymáhaná pohledávka uhrazena, a není reálná ani perspektiva, že by v dosažitelné budoucnosti nabyl nějaký majetek. K tomu dokládá potvrzení o evidenci na úřadu práce včetně rozhodnutí o neposkytování podpory, potvrzení o úrazu a plánované [anonymizováno], potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti z důvodu [anonymizováno] nebo úrazu a smlouvu o poskytnutí sociální služby v azylovém domě. Navrhuje změnu napadeného usnesení tak, že exekuce bude zastavena.

3. Oprávněná ve vyjádření k odvolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry okresního soudu o tom, že zákonné podmínky pro zastavení exekuce nejsou naplněny. Odkazuje na své vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce a navrhuje potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu včetně předcházejícího řízení bez nařízení jednání dle § 254 odst. 7, odst. 8 o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád/ex. řád), a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu.

5. O návrhu povinného na zastavení exekuce rozhoduje postupem stanoveným v § 55 ex. řádu (v dané věci s ohledem na datum zahájení exekuce ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. před novelou provedenou zákonem č. 286/2021 Sb.) soudní exekutor nebo exekuční soud. Exekuci pak lze zastavit za použití § 52 odst. 1 ex. řádu z některého z důvodů uvedených v § 268 o. s. ř.

6. V dané věci okresní soud posuzoval návrh povinného na zastavení exekuce vedené proti němu podaný z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., dle kterého lze exekuci zastavit, jestliže průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů. Jestliže oprávněný se zastavením exekuce nesouhlasil (jak vyplývá z jeho vyjádření datovaného [datum]), a nemohl proto návrhu povinného vyhovět exekutor, musel jej postoupit okresnímu soudu k rozhodnutí o návrhu (§ 55 odst. 4 ex. řádu). Správně pak okresní soud vyšel při posuzování návrhu povinného z obsahu spisu exekutora a také ze stanoviska exekutora, resp. šetření exekutora, který je k tomu v exekuci povolán, ohledně majetku a poměrů povinného, a jím vydaných exekučních příkazů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008). Protože vycházel jen z obsahu exekučního spisu, nebylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 253 odst. 2 o. s. ř.).

7. Pochybil však okresní soud ve svých úvahách o majetkových poměrech povinného a učinil nesprávný závěr o tom, že není v posuzovaném případě naplněn předpoklad pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pro nemajetnost povinného.

8. Vyplývá ze spisu soudního exekutora a jeho stanoviska, že exekuce je vedena již 7 let. V průběhu této doby prováděl exekutor zjištění ohledně majetku povinného a vydal celkem 4 exekuční příkazy, jimiž postihl pohledávku povinného za společností [právnická osoba] dle smlouvy o penzijním připojištění [číslo] (exekuční příkaz č. j. 139 EX 09548/15-012 ze dne 9. 6. 2015), pohledávku z účtu povinného vedeného u peněžního ústavu mBank S.A., číslo účtu [bankovní účet] (exekuční příkaz č. j. 139 EX 09548/15-024 ze dne 8. 7. 2015), pohledávku z účtu povinného vedeného u peněžního ústavu mBank S.A., číslo účtu [bankovní účet] (exekuční příkaz č. j. 139 EX 09548/15-054 ze dne 13. 6. 2017) a mzdu povinného u plátce mzdy [anonymizováno] práce [obec] o.p.s. (exekuční příkaz č.j. 139 EX 09548/15-089 ze dne 24. 5. 2021). Na účtech však nebyly žádné finanční prostředky, které by bylo možné exekučně postihnout a srážky ze mzdy nebylo možné provést z důvodu ukončení pracovního poměru ve zkušební době. Pouze provedení exekuce postižením pohledávky povinného ze smlouvy o penzijním připojištění dle exekučního příkazu ze dne [datum] vedlo (po nahrazení prohlášení vůle povinného k výpovědi smluvního vztahu a výplatě odbytného usnesením exekutora č. j. 139 EX 09548/15-030 ze dne 13. 8. 2015) k částečnému uspokojení pohledávky oprávněné, když z [částka] vymožených dne [datum] bylo [částka] zaplaceno oprávněné a [částka] bylo určeno na náhradu nákladů exekuce. Od dubna 2016, tj. po dobu více než 6 let, však již nebylo na pohledávku oprávněné ničeho dalšího vymoženo. Exekutorem nebyl dohledán žádný další exekučně postižitelný majetek povinného, pokus o mobiliární exekuci nebyl proveden, neboť se exekutorovi nepodařilo ani za součinnosti policie zjistit místo bydliště povinného, v němž by bylo možné předpokládat exekučně postižitelný majetek povinného. Ze skutečností tvrzených a doložených povinným v odvolacím řízení vyplývá, že povinný je nezaměstnaný, bez příjmu a bez stálého bydliště. Pokud jde o bydlení, doložil povinný, že dne [datum] uzavřel se [právnická osoba] o.p.s.„ Smlouvu o poskytnutí sociální služby [číslo]“, na základě které mu bylo uvedenou společností na dobu od [datum] do [datum] poskytnuto mj. ubytování v azylovém domě [anonymizováno] v [obec]. Povinný tedy nemá již po delší dobu zajištěné žádné bydlení trvalejšího charakteru, a proto není dán ani reálný předpoklad, že by mohla být v dohledné době úspěšně provedena mobiliární exekuce, neboť lze důvodně předpokládat, že povinný nemá žádný exekučně postižitelný movitý majetek.

9. Uvedené skutečnosti tak svědčí o nemajetnosti povinného, jakož i o tom, že jde o stav nikoliv přechodný, ale vzhledem k době, po kterou je exekuce vedena marně, o stav dlouhodobý. Není proto reálné očekávat v brzké době změnu v nepříznivých majetkových poměrech povinného. Nelze tak než v posuzovaném případě dovodit, že dosavadní průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jí bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce. Je tedy naplněn důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

10. Odvolací soud proto dle § 220 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 ex. řádu změnil usnesení okresního soudu tak, že se exekuce vedená soudním exekutorem Exekutorského úřadu Šumperk Mgr. [jméno] [příjmení] na základě pověření Okresního soudu v Liberci č. j. 74 EXE 60515/2015-10 ze dne 25. května 2015 zastavuje.

11. Protože exekuce byla zcela zastavena, bylo třeba rozhodnout také o nákladech řízení vzniklých účastníkům a o nákladech exekuce.

12. Podle § 87 odst. 2 věta prvá a druhá ex. řádu oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen "náklady oprávněného"). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. Podle § 87 odst. 3 ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 (Čl. IV, [anonymizováno] ustanovení, bod 1. zákona č. 286/2021 Sb.) náklady exekuce hradí exekutorovi povinný.

13. Podle § 89 ex. řádu dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

14. Citované ustanovení § 89 ex. řádu vychází z pravidla procesního zavinění, podle něhož je třeba zkoumat, z jakého důvodu k zastavení exekuce došlo (k tomu srovnej např. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 ze dne [datum] uveřejněné ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod [číslo] stanovisko pléna Ústavního soudu ČR [číslo] ze dne [datum], nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne [datum]). Toto pravidlo se aplikuje i tehdy, jestliže dojde k zastavení exekuce pro nedostatek majetku na straně povinného. Ani v tomto případě nelze uložit úhradu nákladů exekuce řízení oprávněnému, jestliže nelze shledat procesní zavinění na zastavení exekuce na jeho straně (k tomu srovnej například nález Ústavního soudu Pl. ÚS 16/08 ze dne [datum]). Nic na tom nemění ani věta druhá § 89 ex. řádu ve znění od [datum], podle níž v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené hotové výdaje exekutorovi oprávněný. Ustanovení § 89 ex. řádu je totiž třeba vykládat jako celek založený na zásadě procesního zavinění na zastavení exekuce, a proto je vždy rozhodující jedině určení a hodnocení důvodů, pro něž k zastavení exekuce došlo.

15. Oprávněnému tak může být povinnost k náhradě nákladů exekuce zastavené v souladu s § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pro nedostatek majetku povinného uložena v zásadě pouze tehdy, jestliže nedbal požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti a návrh na nařízení exekuce podal, ačkoli měl poznatky, z nichž se dal negativní výsledek exekuce předvídat (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne [datum] či I. ÚS 1413/10 ze dne [datum]).

16. V daném případě nelze oprávněné přičítat nedostatek náležité opatrnosti a uvážlivosti při podání exekučního návrhu. Neplyne z obsahu spisu ani z veřejně přístupných rejstříků, že by oprávněná při podání návrhu na zahájení exekuce disponovala či mohla disponovat takovými poznatky, ze kterých by mohla dovozovat nemajetnost povinného. Platí přitom, že o zanedbání požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti při podání návrhu na nařízení exekuce lze uvažovat pouze tehdy, jestliže musely být oprávněnému bez dalšího známy konkrétní poznatky, z nichž by se dalo usuzovat na pozdější zastavení exekuce. Ze spisu však neplyne, že by oprávněná v daném případě měla takové poznatky k dispozici v době podání návrhu.

17. Protože tedy nelze oprávněné přičítat zavinění na zastavení exekuce, není jí možné ani uložit povinnost k náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce. Je to tedy povinný, kdo je povinen v posuzovaném případě dle § 87 odst. 2, odst. 3 ex. řádu, platit náhradu nákladů řízení oprávněné a náhradu nákladů exekuce pověřenému exekutorovi.

18. Náklady oprávněné v celkové výši [částka] jsou představovány odměnou za zastoupení advokátem ve výši [částka] za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis exekučního návrhu a vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce) po [částka] dle § 7 bod 4., § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), hotovými výdaji v paušální výši [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce oprávněného povinen z odměny a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši [částka] (21% z [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř.) Odvolací soud oprávněné nepřiznal právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s odvolacím řízení, neboť její vyjádření k odvolání považuje za neúčelné v situaci, kdy v něm oprávněná prakticky pouze odkázala na své dřívější vyjádření a neuvedla žádné další skutečnosti, pro které by návrhu povinného nemělo být vyhověno. Náhradu nákladů řízení je povinný povinen zaplatit oprávněné v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. Pověřenému soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Šumperk Mgr. [jméno] [příjmení] je pak povinný povinen nahradit náklady exekuce ve výši [částka]. Exekutor by měl právo na náhradu nákladů v celkové výši [částka] zahrnujících odměnu ve výši [částka] dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen vyhláška) ve znění účinném do 1. 4. 2017 (viz přechodná ustanovení vyhlášky č. 441/2016 Sb.), náhradu hotových výdajů v paušální částce [částka] dle § 13 odst. 1 vyhlášky a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši [částka]. Exekutor však požadoval náhradu nákladů exekuce pouze ve výši [částka] s tím, že nad rámec této částky ničeho dalšího nepožaduje. O povinnosti povinného k zaplacení částky [částka] na nákladech exekuce muselo být odvolacím soudem rozhodnuto, přestože již byla tato částka dle sdělení exekutora zaplacena, neboť v opačném případě by se jednalo (s ohledem na skutečnost, že zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů včetně příkazů k úhradě nákladů exekuce) o plnění přijaté bez právního důvodu.