30 CO 79/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Petry Vogelové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 72/2022-12 ze dne 10. března 2022

I. Rozsudek pro uznání Okresního soudu v Liberci č.j. 13 C 72/2022-12 ze dne 10. března 2022 se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka v téže lhůtě k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně tím, že podaná žaloba má podobu vzoru, který je užíván opakovaně, jsou v něm obměňovány údaje ohledně dat, částek apod. Přiznal proto, kromě náhrady zaplaceného soudního poplatku částka, na odměně advokáta úspěšné žalobkyni částku za dva úkony po částka, a to převzetí věci a sepis žaloby podle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. a) AT, 21% daň z přidané hodnoty z paušálních náhrad a z odměny podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně dále osvětlil, proč za účelně vynaložený úkon žalobkyně nepovažoval náklad na účtovanou předžalobní upomínku vyhotovenou a zaslanou advokátkou, v situaci, kdy nejprve sama žalobkyně učinila vůči žalovanému předžalobní výzvu, v souladu se zákonnou úpravou. Soud prvního stupně měl za to, že pro splnění podmínek pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř. upomínku není třeba činit prostřednictvím advokáta.

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroku II o nákladech řízení, se žalobkyně včas odvolala. Pochybení soudu prvního stupně spatřuje v nepřiznání odměny advokáta za úkon právní služby – předžalobní výzvu. S odkazem na názory vyslovené na tuto problematiku některými soudy i autory odborné literatury má žalobkyně za to, že účelnost danému úkonu upírat nelze. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka, dále i náklady odvolacího řízení.

3. Proti rozsudku pro uznání vydanému soudem prvního stupně je odvolání přípustné, způsobilým odvolacím důvodem proti tomuto rozsudku však jsou jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 205b o. s. ř.). Povahu rozsudku pro uznání má však jen rozhodnutí o věci samé, výrok rozsudku o nákladech řízení lze proto napadnout odvoláním bez jakéhokoliv omezení.

4. Odvolání žalobkyně směřovalo vůči té části napadeného rozsudku pro uznání, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Přezkumná činnost odvolacího soudu se vztahuje na celý napadený výrok o nákladech řízení bez ohledu na to, v jakém rozsahu tento výrok odvolatelka napadla, případně jak odvolání zdůvodnila.

5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části (§ 212 o. s. ř.) a řízení, které předcházelo jeho vydání. Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně do výroku II rozsudku o nákladech řízení je důvodné. K projednání odvolání nenařizoval odvolací soud jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

6. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla v řízení před soudem prvního stupně ve věci plný úspěch, výrok o jistině s příslušenstvím již nabyl samostatně právní moci. Podle citovaného ustanovení žalobkyni vzniká právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Protože se jedná o řízení zahájené po datum, zachovala si žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení tím, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř.

7. Při posouzení výše nákladů žalobkyně potřebných k účelnému uplatňování práva se odvolací soud ztotožňuje s úvahami soudu prvního stupně potud, že je třeba vždy posoudit, zda účastníkem řízení k náhradě požadované náklady lze vyhodnotit jako účelné. V obecné rovině pak odvolací soud souhlasí i s tím, že není na místě automaticky považovat výzvu učiněnou prostřednictvím advokáta za úkon účelný, předcházela-li jí výzva věřitele k úhradě stejné částky.

8. V tomto případě však odvolací soud rozhodoval v situaci, kdy soud prvního stupně náhradu nákladů řízení žalobkyni přiznal, čímž implikoval skutečnost, že před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě žalované částky vyzván a že tak byla naplněna hypotéza právní normy § 142a odst. 1 o. s. ř. Navíc text odůvodnění obsahuje pasáž: anonymizováno advokátka úkon opakovala, vyhodnotil jej soud jako neúčelný, když upomínku není třeba činit prostřednictvím advokáta, aby byly splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř. Tato podmínka byla splněna již výzvou samotné žalobkyně. Kromě toho žalobkyně i dle vyhlášky dostává za mimosoudní uplatnění poplatek, který jí byl i v tomto řízení přiznán.

9. Výše přiznaných nákladů řízení v napadeném rozhodnutí však nijak neodráží to, že by v něm byl zahrnut onen soudem prvního stupně zmiňovaný„ poplatek za mimosoudní uplatnění“. Nelze proto vycházet z předpokladu, že žalobkyní požadovaná částka z titulu nákladů na právní službu advokáta v souvislosti s učiněnou výzvou k plnění je opakovaným úkonem.

10. Na základě shora uvedeného má odvolací soud za to, že soud prvního stupně pochybil, když žalobkyni kromě náhrady soudního poplatku přiznal pouze částku odpovídající odměně za dva úkony právní služby (převzetí věci a sepis žaloby), dvěma náhradám hotových výdajů a náhradě za DPH. Žalobkyni totiž v této situaci náleží rovněž odměna za výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši částka, spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 AT ve výši částka a náhradou DPH v sazbě 21 % z obou uvedených částek podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud přistoupil ke změně napadeného nákladového výroku rozsudku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku částka.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Proto jí náleží vůči žalovanému náhrada nákladů v tomto stupni účelně vynaložených za jeden úkon právní služby - odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, v sazbě odpovídající tarifní hodnotě (tj. v daném případě rozdílu mezi částkou požadovanou na nákladech řízení ve výši částka oproti částce přiznané). Podle § 7 bod 1 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) AT činí poloviční sazba mimosmluvní odměny částku částka, náhrada hotových výdajů částku částka, náhrada DPH částku částka, tj. celkem částka. Pariční lhůta a platební místo byly určeny dle § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 211 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).