30 CO 94/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci žalobce: ; Bc. jméno příjmení, datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; Výchovný ústav, dětský domov se školou, střední škola, základní škola a školní jídelna obec, IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem datum, PSČ obec V - Kristiánov o zaplacení 51 477 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 169/2021-116 ze dne 20. ledna 2022

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 169/2021-116 ze dne 20. ledna 2022 se ve výroku I mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 51 467,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 36 261 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení příjmení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 51 467,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v požadavku na zaplacení 9,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení a v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 51 467,28 Kč od datum do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 991 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III).

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobce na zaplacení 51 477 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení z titulu nezaplaceného příplatku za vedení v období od datum do datum. V řízení před soudem prvního stupně bylo objasněno, že žalobce jako zaměstnanec uzavřel s žalovanou jako zaměstnavatelem dne datum pracovní smlouvu na dobu určitou od datum do datum. V pracovní smlouvě byl sjednán druh práce vychovatel. Dodatkem k pracovní smlouvě číslo ze dne datum byl pracovní poměr sjednán na dobu do datum a dodatkem k pracovní smlouvě číslo ze dne datum byla změněna doba trvání pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou. Dodatkem k pracovní smlouvě číslo ze dne datum došlo ke změně druhu práce, když se dosavadní pracovní zařazení žalobce na pozici vychovatele s účinností od datum změnilo na vedoucího vychovatele. V souvislosti se změnou pracovního zařazení vznikl žalobci nárok na příplatek za vedení. Žalobce vykonával práci vedoucího zaměstnance v 1. stupni řízení a počínaje datum mu byl vyplácen příplatek za vedení ve výši 3 000 Kč měsíčně. Listinou označenou jako„ Změna příplatku za vedení“ ze dne datum došlo ke změně příplatku za vedení a žalobci byl nově stanoven příplatek za vedení ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně. Listinu označenou jako„ Změna příplatku za vedení“ podepsal za žalovanou její tehdejší ředitel příjmení příjmení, který byl v řízení před okresním soudem slyšen jako svědek a který tuto skutečnost potvrdil. Dále svědek uvedl, že k navýšení platu žalobce přistoupil proto, že platy zaměstnanců žalované byly obecně velmi podhodnoceny a žalobce pro žalovanou vykonával vedle práce vedoucího vychovatele také činnost v oblasti IT. V platovém výměru účinném od 1. 5. 2017 je pak výše příplatku za vedení uvedena částkou 6 000 Kč, tj. ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně. V platovém výměru účinném od 1. 11. 2017 je příplatek za vedení uveden ve výši 6 000 Kč, tj. ve výši 19,51 % z nejvyššího platového stupně, v platovém výměru účinném od 1. 1. 2019 je příplatek za vedení vyčíslen částkou 6 000 Kč, tj. 17,70 % z nejvyššího platového stupně a v platovém výměru účinném od 1. 1. 2020 je příplatek za vedení vyčíslen částkou 6 000 Kč, tj. 16,40 % z nejvyššího platového stupně. Žalovaná žalobci v období, které je předmětem žaloby (datum - datum), vyplácela příplatek za vedení ve výši 6 000 Kč měsíčně.

3. Po právní stránce okresní věc posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jako vedoucímu zaměstnanci žalované vznikl nárok na příplatek za vedení, a to při zařazení žalobce do 1. stupně řízení v rozsahu 5 – 30 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen. V daném případě byl příplatek za vedení stanoven právním jednáním žalované ze dne datum ve výši 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně, do něhož byl žalobce zařazen. Okresní soud považuje takový způsob (tj. v procentech) určení příplatku za vedení za platný a nikoliv v rozporu se zákonem, jak namítala žalovaná. Dle okresního soudu není možné požadavek, aby v platebním výměru byla výše příplatku za vedení vyjádřena absolutním číslem, vztahovat také na způsob sjednání výše příplatku za vedení. Výše příplatku může být stanovena i způsobem, jakým tomu bylo v dané věci, tj. určitou procentní výší z platového tarifu nejvyššího platového stupně. Poukazuje v této souvislosti okresní soud na komentář (konkrétně jméno, M., příjmení, L. a kol., zákoník práce, 3. vydání, 2019, s. 669), v němž se uvádí, že„ spodní a horní hranice příplatku je pro jednotlivé stupně řízení stanovena procentem z nejvyššího platového tarifu v platové třídě, do které je (vedoucí) zaměstnanec zařazen. Tato konstrukce umožňuje udržení stálého poměru příplatku za vedení k platovému tarifu (zachování jeho reálné hodnoty)“. Citovaná literatura tedy předpokládá udržování poměru příplatku za vedení v návaznosti na příslušný pohyb výše platového tarifu právě tím, že výše příplatku za vedení bude vyjádřena procentním poměrem příplatku k výši nejvyššího stupně příslušné platové třídy. Skutečnost, že příplatek za vedení byl v daném případě žalobci stanoven ve výši 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen, reflektoval platový výměr číslo účinný od 1. 5. 2017. V něm byla výše příplatku za vedení vyjádřena absolutním číslem – částkou 6 000 Kč. To odpovídá právě stanoveným 22,44 %. Žalovaná sice následně mohla příplatek za vedení žalobci změnit, tj. zvýšit či snížit, k tomu však dle okresního soudu nedošlo. Ačkoliv žalovaná v následných platových výměrech uváděla výši příplatku za vedení nižší, než odpovídalo 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně, netvrdila a neprokázala, že by tuto změnu žalobci odůvodnila, resp. že by u žalobce existovaly objektivní a přezkoumatelné důvody pro snížení výše příplatku za vedení. I příplatek za vedení jako pravidelně měsíčně poskytovaná složka platu patří mezi údaje, které je zaměstnavatel povinen uvést v platovém výměru vydaném zaměstnanci. Protože snížením nebo odnětím„ osobního“ příplatku přiznaného zaměstnanci dochází ke změně těchto skutečností, je zaměstnavatel povinen své rozhodnutí o snížení nebo odnětí„ osobního“ příplatku zaměstnanci písemně oznámit včetně uvedení důvodů, a to nejpozději v den, kdy tato změna nabyla účinnosti. Protože tedy ze strany žalované nedošlo k odůvodnění snížení příplatku za vedení, zůstalo žalobci zachováno právo na příplatek za vedení ve výši 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně, do něhož byl žalobce zařazen.

4. Žalovaná žalobci fakticky vyplácela v období od datum do datum na příplatku za vedení částku 6 000 Kč měsíčně, což vyjádřeno v procentní výši neodpovídá výši příplatku za vedení, jak byl stanoven žalovanou s účinností od datum. Žalovaná je proto dle okresního soudu povinna zaplatit žalobci za uvedené období na příplatku za vedení celkem částku 51 467,28 Kč, která představuje rozdíl mezi částkami vyplacenými žalovanou a částkami, kterých se žalobci v uvedeném období mělo dostat. Jde o 8 122,86 Kč za období od datum do datum, kdy mělo být měsíčně placeno 6 902,54 Kč (22,44 % z částky 30 760 Kč), o 19 124,40 Kč za období od datum do datum, kdy mělo být placeno 7 593,70 Kč měsíčně (22,44 % z částky 33 840 Kč) a o 24 220,02 Kč za období od datum do datum, kdy mělo být placeno měsíčně 8 201,82 Kč (22,44 % z částky 36 550 Kč). Okresní soud tedy vyhověl žalobě v požadavku na zaplacení 51 467,28 Kč. Dále žalobci přiznal dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úroky z prodlení za dobu od datum do zaplacení, jejichž výše dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 8,25 % ročně. Žaloba pak byla zamítnuta v požadavku na zaplacení dalších 9,72 Kč (požadovaných 51 477 Kč minus přiznaných 51 467,28 Kč) spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení a dále v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z přiznané částky 51 467,28 Kč od datum do zaplacení (oproti žalobnímu požadavku na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně byl okresním soudem přiznán úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně). Podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), byla žalobci, který byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části, přiznána plná náhrada nákladů řízení, vyčíslená okresním soudem částkou 23 991 Kč.

5. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně proti výroku I žalobě vyhovujícímu a nákladovému výroku III, se včas odvolala žalovaná. Žalovaná v odvolání nesouhlasí s hodnocením svědecké výpovědi svědka příjmení, má za to, že skutková zjištění soudu jsou v porovnání se skutečným obsahem svědecké výpovědi a v kontextu k položeným dotazům podstatným způsobem zjednodušena a reprodukována. Poukazuje v této souvislosti na to, že svědek vůbec nebyl schopen vysvětlit, z jakých důvodů a proč listinu na č. l. 66 spisu označenou jako„ Změna příplatku za vedení“ podepsal a proč došlo k duplicitnímu stanovení příplatku za vedení uvedenou listinou a platovým výměrem. Vysvětlení svědka, že se jednalo o listinu vydanou v souvislosti s jiným úvazkem žalobcem na IT činnost, neodpovídá provedeným důkazům. Příplatek za vedení dle žalované nemohl sloužit k zaplacení činnosti IT, za tuto činnost byl žalobce hodnocen samostatně. Nejsou rovněž správná zjištění okresního soudu v tom směru, že příplatek za vedení v období od datum klesal. Žalovaná trvá na tom, že příplatek za vedení byl pro všechna období trvání pracovního poměru žalobce u žalované stanoven absolutní částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalovaná nesouhlasí se závěrem, že by zaměstnavatel mohl zaměstnanci stanovit příplatek za vedení dle platné právní úpravy v procentuálním vyjádření ve vztahu k nejvyššímu platovému stupni a nikoliv částkou určenou absolutní výší. Procentuální výší nelze plat ani jakoukoliv jeho složku mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem platně sjednat. Plat a veškeré jeho složky je možné zaměstnancům určit výhradně ve formě platového výměru, jehož náležitosti a struktura jsou stanoveny zákonem. Způsob určení platu, resp. jedné jeho složky – příplatku za vedení, jinou listinou a nadto procentem z nejvyššího platového stupně, je v rozporu se zákonem. Žalovaná odkazuje na komentářovou literaturu k ustanovení § 124 zákoníku práce, dle které je zaměstnavatel povinen uvést v platovém výměru příplatek za vedení v absolutní výši, nikoliv procentem z platového tarifu. Platový výměr musí být písemný a mimo jiné musí obsahovat údaje o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složkách platu. Dojde-li ke změně skutečnostní uvedených v platovém výměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci tuto skutečnost oznámit písemně, včetně uvedení důvodů, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti. Z nárokových složek platu se do platového výměru uvádí také výše příplatku za vedení, přičemž příplatek za vedení, stejně jako všechny jiné složky platu, musí zaměstnavatel uvádět v absolutní výši (konkrétní částkou) a nikoliv ve výši relativní (např. procentem z platového tarifu). Žalovaná považuje listinu označenou jako„ Změna příplatku za vedení“ datovanou datum vzhledem k jejímu obsahu pro rozpor se zákonem za absolutně neplatnou. Poukazuje na to, že plat zaměstnavatel zaměstnanci vždy určuje jednostranně v mezích a podle pravidel stanovených zákoníkem práce a prováděcími předpisy. Struktura platu je zákonem jasně daná. Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci písemný platový výměr, v němž uvede údaje o platové třídě a stupni, do nichž je zaměstnanec zařazen, výši platového tarifu a výši ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek. Určení platu v jiné, než absolutní výši, je v rozporu se zákonem. Dále žalovaná zdůrazňuje, že mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem není možné plat sjednat, jedná se vždy o jednostranné určení platu zaměstnavatelem. Tedy ani sjednání jedné složky platu dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem není možné a taková případná dohoda je rovněž v rozporu se zákonem. Vzhledem k tomu, že žalobci byl současně vedle listiny označené jako„ Změna příplatku za vedení“ ze dne datum určen žalovanou plat včetně příplatku za vedení zákonem stanoveným způsobem (platovým výměrem ze dne datum), je nutno při určení výše příplatku za vedení vycházet z tohoto platového výměru. Žalovaná tedy navrhuje změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání odkázal na své argumenty přednesené před soudem prvního stupně. Uvedl, že žalobci byl zaměstnavatelem určen příplatek za vedení ve výši 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně, do něhož byl žalobce zařazen. Takový způsob určení příplatku za vedení plně respektuje zákonný nárok žalobce na tento příplatek. Důvody a okolnosti, které zaměstnavatele vedly k určení příplatku za vedení právě v takové výši, jsou lhostejné. Listina datovaná datum byla podepsána ředitelem žalované, je platná a žalovaná se jí měla řídit. Ve skutečnosti však žalobci bylo vypláceno méně, než stanovených 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které byl žalobce zařazen. Chtěla-li se žalovaná od stanovené výše příplatku za vedení odchýlit, měla svůj postup odůvodnit. To se však nestalo. Příplatek za vedení ve výši stanovené v listině z datum se stal nárokovou složkou platu. Procentní určení příplatku za vedení je možné. Byl-li příplatek za vedení přiznán v procentní výši, měla se tato skutečnost odrážet i ve výši příplatku za vedení, a to vždy, jakmile došlo ke zvýšení platu žalobce. Smyslem určení příplatku za vedení v procentní výši je právě to, aby se s rostoucím platem zvyšoval také příplatek za vedení. Pro určení výše příplatku za vedení je zásadní listina na č. l. 66 spisu označená jako„ Změna příplatku za vedení“. Tato listina je platná a správná a pro žalovanou závazná. Výslech svědka příjmení žalobce považuje za dostatečný a hospodárný, neboť okresní soud nemusel ustanovovat znalce za účelem zjištění pravosti této listiny. Žalobce se tedy ztotožňuje se závěry okresního soudu a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu a řízení jeho vydání předcházející a po částečném zopakování dokazování sdělením obsahu listiny označené jako„ Změna příplatku za vedení“ datované datum a sdělením obsahu platových výměrů účinných od datum, od datum, od datum a od datum dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu.

8. Okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě učinil správné závěry o skutkovém stavu. Odvolací soud proto pro stručnost na skutková zjištění učiněná okresním soudem odkazuje. Na tato skutková zjištění pak soud prvního stupně aplikoval správný právní předpis – zákon číslo zákoník práce, avšak dospěl na jeho základě k nesprávným právním závěrům.

9. Podle § 122 odst. 1 zákoníku práce plat určuje zaměstnanci zaměstnavatel, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak, a to podle tohoto zákona, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111 odst. 2, § 112 odst. 2, § 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu. Plat není možné určit jiným způsobem v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

10. Podle § 124 odst. 1 zákoníku práce vedoucímu zaměstnanci přísluší příplatek za vedení, a to podle stupně řízení a náročnosti řídící práce. Podle § 124 odst. 3 zákoníku práce výše příplatku za vedení činí na 1. stupni řízení, tj. u vedoucího zaměstnance, který řídí práci podřízených zaměstnanců, 5 až 30 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnance zařazen.

11. Podle § 11 zákoníku práce vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.

12. Podle § 136 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci v den nástupu do práce platový výměr, který musí být písemný. Podle § 136 odst. 2 zákoníku práce v platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést údaje o platové třídě a platovém stupni, do nichž je zaměstnanec zařazen, a o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu. Termín a místo výplaty je nutno v platovém výměru uvést, pokud tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených v platovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit včetně uvedení důvodů, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.

13. Z citovaných ustanovení vyplývá, že plat nemůže být předmětem smluvního ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, nelze jej platně sjednat. Plat vždy určuje zaměstnavatel svým jednostranným jednáním – písemným platovým výměrem, přičemž je vázán zákoníkem práce a prováděcími předpisy a nemůže určit plat jiným způsobem, v jiném složení a v jiné výši, než stanoví příslušené právní předpisy. Uvedené přitom platí pro všechny složky platu, tedy i pro příplatek za vedení u vedoucího zaměstnance. Všechny složky platu musí zaměstnavatel uvádět v platovém výměru a změnu kterékoliv z povinných náležitostí platového výměru je zaměstnavatel povinen zaměstnanci písemně oznámit a sdělit důvody, pro které ke změně došlo.

14. I příplatek za vedení je tedy složkou platu, jejíž výše musí být uvedena v platovém výměru vedoucího zaměstnance, a každá jeho změna musí být vedoucímu zaměstnanci písemně oznámena a řádně odůvodněna. Příplatek za vedení je stanoven v závislosti na stupni řízení, jeho spodní a horní hranice je stanovena pro jednotlivé stupně řízení procentem z nejvyššího platového tarifu v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen. Konkrétní výši příplatku za vedení v rámci zákonného rozpětí pak určí zaměstnanci zaměstnavatel v platovém výměru podle náročnost řídící práce konkrétního zaměstnance jak po stránce odborné, tak po stránce organizační.

15. Pro rozhodnutí v dané věci je zásadní vyřešení otázky, zda příplatek za vedení je zaměstnavatel povinen uvést v platebním výměru v absolutní výši, tj. konkrétní částkou, či zda jej lze stanovit i ve výši relativní, konkrétně procentní sazbou z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen.

16. Odvolacímu soudu není známa judikatura Nejvyššího soudu, která by řešila otázku způsobu určení příplatku za vedení. Vychází proto odvolací soud ve svých úvahách z dostupné komentářové literatury a smyslu a účelu citovaných ustanovení zákoníku práce.

17. Dostupná komentářová literatura (jméno, M., příjmení, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 či v systému ASPI přístupný Praktický komentář a Komentář WK), a ve shodě s ní i odvolací soud, se kloní k tomu, že výši příplatku za vedení zaměstnavatel určuje v rámci procentního rozpětí stanoveného v § 124 zákoníku práce konkrétní (absolutní) částkou. Jiný závěr přitom nelze dovodit ani z té části komentáře k ustanovení § 124 zákoníku práce autorů jméno, příjmení a kol. na str. 669, na kterou v řízení poukazoval žalobce a kterou cituje soud prvního stupně v bodu 12. napadeného usnesení. Konkrétně jde o pasáž ve znění:„ Spodní a horní hranice příplatku je pro jednotlivé stupně řízení stanovena procentem z nejvyššího platového tarifu v platové třídě, do které je (vedoucí) zaměstnanec zařazen. Tato konstrukce umožňuje udržení stálého poměru příplatku za vedení k platovému tarifu (zachování jeho reálné hodnoty.“ Uvedenou část komentáře nelze vykládat bez kontextu s jeho zbývajícím obsahem, když v následující pasáži (konkrétně v bodě 14) autoři komentáře uvádějí, že„ V platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést příplatek za vedení v absolutní výši, nikoli procentem z platového tarifu (srov. § 136 odst. 2)“.

18. Dále je třeba při výkladu předmětných ustanovení (tj. § 122, § 136 a zejména § 124 zákoníku práce) přihlížet ke smyslu a účelu právní úpravy příplatku za vedení. V důvodové zprávě k § 124 zákoníku práce se uvádí, že„ Příplatek za vedení se navrhuje koncipovat jako složku platu, kterou se oceňuje náročnost řídící práce, neboť ta není oceněna ani platovým tarifem, ani žádnou jinou složkou platu. Příplatek za vedení se navrhuje jako nároková složka platu vedoucích zaměstnanců a poskytne se i těm zaměstnancům, kteří nejsou vedoucími zaměstnanci, ale vedoucí zaměstnance dlouhodobě zastupují (dosud byla tato forma řízení oceňována tzv. příplatkem za zastupování). Shodně jako v současné úpravě je příplatek za vedení diferencován podle stupně řízení a zachovávají se i čtyři řídící úrovně. Za zásadní změnu lze pokládat skutečnost, že sazby příplatků za vedení jsou navrženy ve formě podílu z nejvyššího platového tarifu v platové třídě, do které je (vedoucí) zaměstnanec zařazen. Důvodem pro tuto změnu je především snaha o udržení stálého poměru příplatku za vedení k platovému tarifu, tj. zachování jeho reálné hodnoty i v případě zvýšení platových tarifů (současné sazby příplatků za vedení byly naposledy zvýšeny v roce 1994, přestože platové tarify byly a jsou – až na výjimky – zvyšovány každoročně). Navržená změna rovněž posílí vazbu výše příplatku za vedení konkrétního vedoucího zaměstnance k náročnosti (složitosti, odpovědnosti a namáhavosti) práce, kterou vykonává (čím náročnější práce, tím vyšší platová třída a odpovídající platový tarif a z něho odvozený příplatek za vedení). Za nezanedbatelnou výhodu je možno pokládat i to, že aplikace zákonného ustanovení upravujícího příplatek za vedení nebude vyžadovat vydání prováděcího nařízení vlády a zaměstnavatelům bude dán poměrně široký prostor pro ocenění náročnosti řídící práce přímo zákonem. Navíc se zaměstnavatelům umožňuje, aby v případě, že používají vícestupňovou soustavu řízení, čtyřstupňovou škálu příplatků za vedení dále členili. Tím jsou vytvořeny předpoklady pro to, aby navržená právní úprava vyhovovala všem zaměstnavatelům bez ohledu na organizační strukturu“.

19. Valorizaci příplatku za vedení v závislosti na změnách výše platových tarifů tedy zajišťuje právě v zákoně zakotvené možné procentní rozpětí příplatku za vedení. Účelem zvoleného způsobu vymezení možného rozpětí výše příplatku za vedení je to, aby byla zachována jeho reálná hodnota v poměru k výši platových tarifů i v případě jejich navýšení a aby nemuselo být s každou změnou výše platových tarifů přistupováno k novelizaci zákoníku práce. Procentním rozpětím výše příplatku za vedení je zaměstnavatel vázán a je povinen vedoucímu zaměstnanci na konkrétním stupni řízení určit výši přípatku za vedení vždy v rámci uvedeného procentního rozpětí, avšak musí tak vždy učinit absolutní (konkrétní) částkou.

20. Zatímco vymezení zákonného rozpětí výše příplatku za vedení v procentech z příslušného platového tarifu zajišťující jeho valorizaci je na místě, nelze procentem z platového tarifu stanovovat individuální příplatky za vedení. Důvodem je okolnost, že výše příplatku za vedení vyjadřuje pouze náročnost řídící práce, která nemá nic společného se zvyšováním platových tarifů. Pokud by byl příplatek za vedení stanoven vedoucímu zaměstnanci procentem z platového tarifu, docházelo by zpravidla k jeho zvyšování, aniž by se změnily podmínky, pro které je přiznáván. Takový postup je v rozporu s právní úpravou a jejím smyslem. Příplatek za vedení by tedy měl být přiznán konkrétnímu vedoucímu zaměstnanci konkrétní částkou v rámci procentně vyjádřeného rozpětí (srovnej příjmení, J., příjmení jméno. Pracovní poměr. Vybraná ustanovení zákoníku práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 562).

21. Na základě uvedeného tedy odvolací soud uzavírá, že v platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést příplatek za vedení v absolutní výši, tedy konkrétní částkou, nikoliv v relativní výši (například procentem z platového tarifu). Procentní rozpětí stanovené zákonem (§ 124 zákoníku práce) pouze pro zaměstnavatele závazným (kogentním) způsobem vymezuje, v jakém procentním rozpětí se při stanovení konkrétní výše příplatku za vedení (tj. absolutní částkou) musí pohybovat. Takové vyjádření možného rozpětí příplatku za vedené zajišťuje jeho valorizaci při změnách platových tarifů. Takovou automatickou valorizaci již však nelze připustit ve vztahu ke konkrétnímu příplatku za vedení určenému konkrétnímu vedoucímu zaměstnanci. K tomu právní úprava nesměřuje.

22. V dané věci žalobce počínaje dnem datum vykonával u žalované práci vedoucího zaměstnance na pozici vedoucí vychovatel, a to v 1. stupni řízení. Uvedeným dnem mu tedy dle § 124 odst. 3 zákoníku práce vzniklo právo na příplatek za vedení v rozmezí od 5 do 30 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které byl v rozhodné době zařazen. Bylo na žalované jako zaměstnavateli žalobce, aby v rámci uvedeného rozpětí podle náročnosti řídící práce žalobce určila konkrétní výši příplatku za vedení a uvedla ji v platovém výměru. Tak žalovaná žalobci nejprve stanovila výši příplatku za vedení ve výši 3 000 Kč měsíčně (viz platové výměry účinné od 1. 8. 2016 a od datum) a počínaje datum ve výši 6 000 Kč měsíčně, jak plyne z platového výměru účinného od 1. 5. 2017. I v dalších platových výměrech, kterými žalovaná reagovala na změnu výše platových tarifů a které byly účinné od 1. 11. 2017, od datum a od datum, byla výše příplatku za vedení uvedena absolutní částkou 6 000 Kč měsíčně, přičemž zároveň bylo ve všech platových výměrech vždy vyjádřeno, kolika procentům z nejvyššího platového stupně výše příplatku za vedení odpovídá. Výše příplatku za vedení tedy byla po celé rozhodné období (tj. od datum do datum) neměnná – 6 000 Kč měsíčně. V platebních výměrech uváděná procentní výměra příplatku za vedení pak vyjadřuje pouze to, jakému procentu z nejvyššího platového stupně příplatek za vedení aktuálně odpovídá, a vypovídá o tom, že se zaměstnavatel pohybuje v zákonném rozpětí stanoveném pro příplatek za vedení v daném stupni řízení.

23. Listinou označenou„ Změna příplatku za vedení“ datovanou datum a založenou na č. l. 66 spisu nemohlo k platnému stanovení výše příplatku za vedení dojít. V listině je uvedena žalovaná jako zaměstnavatel, žalobce jako zaměstnanec a je v ní uvedeno:„ Na základě § 124 zákona č. 262/2006 Sb. Zákoníku práce Vám s účinností od datum stanovuji příplatek za vedení ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně.“ Listina je podepsána zaměstnancem a zaměstnavatelem (za něho listinu podepsal jeho tehdejší ředitel jméno příjmení). Jak bylo vysvětleno shora, nelze výši příplatku za vedení stejně jako kteroukoliv jinou složku platu platně sjednat (není možná dohoda zaměstnavatele se zaměstnancem o výši příplatku za vedení) a nelze ji ani platně stanovit v relativní výši. Příplatek za vedení musí být vždy určen jednostranným jednáním zaměstnavatele ve výši absolutní (konkrétní částkou). Uvedeným požadavkům na jednostranné určení výše příplatku za vedení uvedená listina neodpovídá. K takovému jednostrannému určení výše příplatku za vedení v daném případě došlo v platovém výměru účinném od 1. 5. 2017, v němž je určena výše příplatku za vedení absolutní částkou 6 000 Kč měsíčně (což tehdy odpovídalo 22,44 % platového tarifu). Stejná výše příplatku za vedení, tj. vyjádřená absolutní částkou 6 000 Kč, pak byla určena i v následujících platových výměrech účinných od datum, od datum a od datum.

24. V řízení nebylo prokázáno a z provedených důkazů neplyne, že by po datum došlo ke změně výše příplatku za vedení, bylo proto povinností žalované jako zaměstnavatele vyplácet žalobci jako svému vedoucímu zaměstnanci příplatek za vedení v celém žalovaném období ve výši 6 000 Kč měsíčně. Jelikož bylo objasněno a nebylo mezi účastníky sporným, že žalovaná v této výši příplatek za vedení žalobci v rozhodném období vyplácela, žádný dluh na příplatku za vedení jí nevznikl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 51 467,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení zamítá.

25. Protože byl napadený rozsudek změněn, musel odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout znovu také o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

26. Tak byla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci uložena povinnost zaplatit v řízení úspěšné žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jejichž výše činí 25 265 Kč. Jde o náhradu odměny ve výši 19 080 Kč za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, písemné doplnění tvrzení na výzvu soudu ze dne datum, účast u jednání před okresním soudem ve dnech datum, datum a datum) po 3 180 Kč dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradu hotových výdajů v paušální výši 1 800 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 4 385 Kč (21 % z 20 880 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo vůči neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 996 Kč. Jde o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 574 Kč, náhradu odměny ve výši 6 360 Kč za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem dne datum) po 3 180 Kč dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 g), písm. k) advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů v paušální výši 600 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona o dani z přidané hodnoty, ve výši 1 462 Kč (21 % z 6 960 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

28. Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 36 261 Kč (25 265 Kč + 10 996 Kč), a to v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodů vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být, až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř., zastoupen advokátem. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.