35 CO 137/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudkyň JUDr. Andrey Milichovské a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci zástavní věřitelky: osobní údaje zástavní věřitelky sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti zástavnímu dlužníku: příjmení příjmení, narozený dne datum bytem adresa o nařízení soudního prodeje zástavy, o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 27 C 263/2019-44 ze dne 27. 7. 2020 Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

1. Shora označeným usnesením okresní soud nařídil prodej zástavy: jednotky číslo byt, vymezeno v budově obec IV - anonymizováno, adresa, byt. dům, list vlastnictví na parcele číslo zastavěná plocha a nádvoří, list vlastnictví a na parcele číslo zastavěná plocha a nádvoří, list vlastnictví spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti id. číslo ve vztahu k celku; jednotka je zapsána do katastru nemovitostí na list vlastnictví pro k.ú. obec, a pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. - garáž; pozemek je zapsán do katastru nemovitostí na LV 2040 pro k.ú. obec (dále jen„ předmětné nemovité věci“), a to pro uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 246 792 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 246 792 Kč od datum do zaplacení. Dospěl totiž k závěru, že zástavní věřitelka doložila smlouvou o úvěru číslo ze dne datum včetně jejích dodatků číslo číslo všeobecnými obchodními podmínkami a listinou o zesplatnění úvěru ke dni datum, že má vůči zástavnímu dlužníku pohledávku, a dále doložila, že tato pohledávka je zajištěna na základě zástavních smluv ze dne datum zástavním právem k předmětným nemovitým věcem zástavního dlužníka. Tím byly naplněny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy podle § 358 z.ř.s. Jinými skutečnostmi se okresní soud již nezabýval, a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 277/2017 ze dne 25. 7. 2017, podle kterého lze ostatní skutečnosti zkoumat až v rámci řízení o výkon rozhodnutí, příp. v rámci exekučního řízení.

2. Proti tomuto usnesení okresního soudu se odvolal zástavní dlužník. Namítá, že věřitelka mu na místo slíbených 600 000 Kč poskytla pouze cca 400 000 Kč. Splátkový kalendář byl však z částky 600 000 Kč, přičemž to od začátku rozporoval. Z úvěru cca 400 000 Kč bylo zaplaceno cca 450 000 Kč. To, že zesplatnění následně činilo 721 000 Kč, považuje za překročení hranic dobrých mravů. Nadto pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Liberci byl zamítnut požadavek věřitelky na zaplacení dluhu pro neprokázání jeho výše.

3. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu a jemu předcházející řízení, které doplnil čtením rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 26 C 222/2015-66 ze dne 26. 9. 2016, z něhož zjistil, že žaloba zástavní věřitelky, kterou se jako žalobkyně domáhala po zástavním dlužníku coby žalovaném zaplacení částky 246 792 Kč jakožto úvěrového dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne datum, byla zamítnuta. Okresní soud v Liberci přitom vyšel z následujících skutkových zjištění: Mezi účastníky byla platně sjednána předmětná smlouva o úvěru na úvěrový rámec 600 000 Kč, avšak úvěr byl poskytnut ve výši 377 860 Kč. Žalovaný uhradil řádně 77 splátek a částečně 78. splátku podle původního splátkového kalendáře vycházejícího z předpokladu půjčené jistiny 600 000 Kč, kdy část určených splátek měla být nejprve započítána na úrok a jen malá část na půjčenou dlužnou jistinu, tento poměr se měnil v pořadí od 90. splátky tak, že větší část měla být na umoření jistiny než úroku. Původně kalkulovaný měsíční úrok 2,25 % byl rozhodnutím žalobkyně snížen na takřka poloviční ve výši 1,17 %. Žalobkyně předložila další splátkový kalendář vycházející ze skutečně poskytnuté úvěrové jistiny znějící na měsíční splátky ve výši 5 876 Kč Okresní soud v Liberci ho však považoval za nesprávný stejně jako předchozí splátkový kalendář, neboť žalovaný v období od datum do datum splácel úvěr částkami 14 704 Kč měsíčně a poté částkami 9 613 Kč měsíčně, v důsledku čehož došlo ke snížení měsíční úrokové sazby na 1,17 %. Tato skutková zjištění vedla Okresní soud v Liberci k finálnímu závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala oprávněnost nároku na zaplacení konkrétní žalované částky pro nedostatečná skutková tvrzení i nedostatečné důkazy. Žalobkyně totiž tvrzeními i důkazy nereagovala na skutečně doloženou a mezi účastníky nespornou výši úvěru 377 860 Kč, na skutečnou výši splátek 14 703 Kč a 9 613 Kč realizovaných žalovaným a na změnu ve výši úrokové sazby od června 2008. Soud tedy neměl k dispozici všechny potřebné informace pro posouzení důvodnosti nároku, tedy pro závěr, zda žalovaný má dluh z předmětné úvěrové smlouvy a v jaké výši, když neměl k dispozici matici určující, kolik z každé splátky žalovaným realizované bylo měsíčně započítáváno na úrok a kolik na jistinu. Proto byla žaloba zamítnuta. Nicméně zástavní dlužník v řízení před odvolacím soudem připustil, že má dluh vůči zástavní věřitelce, přičemž dle jeho výpočtu by se mělo jednat o dluh zhruba ve výši 67 000 Kč Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání zástavního dlužníka není důvodné.

4. V prvé řadě je třeba rozlišovat nalézací řízení o zamítnutí žaloby a specifické řízení o soudním prodeji zástavy, které má dvě fáze: 1) nařízení soudního prodeje zástavy a 2) výkon rozhodnutí (exekuce) soudním prodejem zástavy.

5. V první fázi řízení, tj. o nařízení soudního prodeje zástavy soud postupuje podle § 358 odst. 1 věta první zákona o zvláštních v řízeních soudních č. 292/2013 Sb. (z. ř. s.), tedy z hlediska skutkového stavu se zabývá jen tím, zda zástavní věřitel má pohledávku zajištěnou zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Existenci zajištěné pohledávky zástavní věřitel v této fázi řízení musí doložit např. smlouvou, z níž pohledávka vznikla, existenci zástavního práva k věci, jejíhož zpeněžení se domáhá, musí doložit zástavní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí, je-li zástavou nemovitá věc. Skutečnost, kdo je zástavním dlužníkem v případě, že zástavní dlužník je vlastníkem zástavy, jsoucí nemovitou věcí, dokládá např. výpisem z katastru nemovitostí. Zákon stanoví, že tyto skutečnosti je zástavní věřitel povinen doložit, což znamená, že tyto skutečnosti nemusí být prokázány (postaveny najisto), tudíž postačuje, jestliže zástavním věřitelem předložené listiny rozhodné skutečnosti osvědčují, takže na základě předložených listin se rozhodné skutečnosti jeví jako pravděpodobné. To ale neznamená, že by zástavní dlužník nemohl na svou obranu uplatňovat jiné (další) skutečnosti nebo že by nemohl zpochybnit osvědčení skutečností rozhodných pro vydání usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, pouze k tomu nemůže důvodně dojít v této fázi řízení, ale až ve druhé fázi řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 1 o.s.ř. Pro rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy tak není například významné, zda zajištěná pohledávka splněním, započtením nebo z jiného důvodu zanikla, v řízení o soudním prodeji zástavy k takové obraně zástavního dlužníka soud nepřihlédne (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 277/2017 ze dne 25. 7. 2017).

6. V druhé fázi řízení, tj. po nařízení výkonu rozhodnutí či po zahájení exekuce, může zástavní dlužník namítat proti vymáhané pohledávce a jejímu příslušenství vše, co nemohl uplatňovat v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy; takže například zánik zástavního práva, ať již z důvodu zániku zajištěného dluhu (§ 1376 o.z.) nebo z jiných důvodů uvedených v § 1377odst. 1 o.z., je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 268 odst. 3 o.s.ř., nebo promlčení zástavního práva (nikoli však promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem) je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Ve vykonávacím (exekučním) řízení zástavní dlužník může také v rámci své obrany zpochybnit i skutečnosti, jež byly rozhodné pro vydání usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy. Jinak řečeno teprve ve druhé fázi – v navazujícím vykonávacím (exekučním) řízení – lze najisto postavit, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky pro prodej zástavy (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 114/06, sp. zn. I. ÚS 28/14 a sp. zn. III. ÚS 68/16 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4377/2009).

7. V daném řízení o nařízení soudního prodeje zástavy (která je první fází soudního prodeje zástavy, popsané v bodě 5 odůvodnění shora) zástavní věřitelka osvědčila existenci své pohledávky vůči zástavnímu dlužníku, když doložila smlouvu o úvěru číslo ze dne datum včetně dodatků číslo číslo všeobecné obchodní podmínky a listinu o zesplatnění úvěru. Zástavní dlužník nezpochybnil platnost předmětné smlouvy o úvěru, naopak v odvolacím řízení připustil, že má vůči zástavní věřitelce dluh, avšak neshodl se s ní na jeho výši (když jej odhadl na 67 000 Kč). Zástavní věřitelka dále zástavními smlouvami ze dne datum a výpisy z katastru nemovitostí list vlastnictví a č. 2040 pro katastrální území Liberec osvědčila existenci zástavního práva k předmětným nemovitým věcem ve prospěch vymožení své pohledávky vůči zástavnímu dlužníku a rovněž vlastnictví nemovitých věcí zástavním dlužníkem.

8. Okresní soud tedy učinil správný závěr, že byly naplněny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 věty první z.ř.s.

9. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani v nalézacím řízení vydaný rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 26 C 222/2015-66 ze dne 26. 9. 2016, neboť jeho závěr o zamítnutí žaloby žalobkyně (zástavní věřitelky) není postaven na tom, že dluh z úvěrové smlouvy byl žalovaným (zástavním dlužníkem) splněn, nýbrž na tom, že žalobní tvrzení a doložené důkazy neumožňují soudu přezkoumat, zda a v jakém rozsahu měl žalovaný žalobkyni plnit; v nalézacím řízení tak nebylo možné zjistit, zda dluh zanikl či nikoli.

10. Okresní soud rovněž správně nepřihlédl k námitkám zástavního dlužníka o tom, že částečně uhradil dluh, a proto je jeho dluh nižší, než uvádí zástavní věřitelka. Tyto námitky, jak bylo vysvětleno shora, mohou být uplatněny až ve druhé fázi řízení, tj. v navazujícím vykonávacím (exekučním) řízení (bude-li zástavní věřitelkou zahájeno), a to např. podáním návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním dlužníkem; poté bude na zástavní věřitelce, aby řádným způsobem vyčíslila skutečný dluh, vycházející ze skutečně poskytnuté úvěrové jistiny.

11. Na základě shora uvedeného odvolací soud usnesení okresního soudu o nařízení prodeje zástavy jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

12. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem i odvolacím soudem bude rozhodnuto v další fázi řízení o výkon rozhodnutí (exekuci), kde budou posouzeny námitky zástavního dlužníka proti prodeji zástavy v rámci jeho případného návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), a teprve výsledek této fáze řízení dá podklad pro posouzení úspěchu či neúspěchu účastníků v řízení a jejich nároku na náhradu nákladů obou fází řízení o soudním prodeji zástavy (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/16 ze dne datum). Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Liberci do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o.s.ř. zastoupen advokátem.