35 CO 17/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudkyň JUDr. Andrey Milichovské a Mgr. Heleny Bláhové ve věci: oprávněné: osobní údaje oprávněné proti povinné: osobní údaje povinné zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o vymožení částky částka s příslušenstvím, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh povinné ze dne datum ve spojení s jeho doplněním ze dne datum, jímž se povinná domáhala zastavení exekuce vedené na základě dvou exekučních titulů, a to rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka obec č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, a dále směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí. Ve vztahu k 1. exekučnímu titulu – rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne datum povinná důvod pro zastavení exekuce spatřovala v tom, že v průběhu nalézacího řízení bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, když rozsudek byl vynesen přesto, že ona a její manžel požádali o přerušení řízení z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení manžela povinné, avšak tomuto požadavku vyhověno nebylo. Namísto toho soud řízení v části týkající se manžela povinné vyloučil k samostatnému projednání a pouze vůči němu je přerušil, ve vztahu k povinné pak vydal předmětný rozsudek. Okresní soud požadavek povinné na zastavení exekuce ve vztahu k tomuto 1. exekučnímu titulu neshledal důvodným, neboť v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce) nelze provádět věcný přezkum vykonávaného rozhodnutí; případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí, což je konstatováno i judikaturou Nejvyššího soudu, např. usnesením sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí. Pouze pro úplnost okresní soud zdůraznil, že v nalézacím řízení nešlo o nerozlučné procesní společenství povinné a jejího manžela, nýbrž o tzv. pasivní solidaritu, umožňující samostatné vedení řízení ve vztahu ke každému z žalovaných. Pokud jde o 2. exekuční titul, tedy směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze, u něj povinná spatřovala dva důvody pro zastavení exekuce. Jednak tu skutečnost, že v uvedeném směnečném řízení figurovali tři žalovaní, a to právnická osoba s.r.o., a dále povinná a její manžel. Vůči prvnímu žalovanému právnická osoba však byl směnečný platební rozkaz zrušen. Nemohl se tedy stát pravomocným ani vykonatelným vůči povinné. Jako další důvod pro zastavení exekuce ve vztahu k tomuto exekučnímu titulu uváděla povinná skutečnost, že spolu s návrhem na nařízení exekuce žalobkyně nepředložila originál směnky, na základě níž byl směnečný platební rozkaz vydán. Ani ve vztahu k 2. exekučnímu titulu okresní soud neshledal požadavek povinné na zastavení exekuce důvodným. Zrušení směnečného platebního rozkazu vůči prvnímu žalovanému nemělo žádný dopad na jeho vykonatelnost vůči ostatním žalovaným, kteří byli zavázáni k zaplacení směnečného peníze s příslušenstvím společně a nerozdílně, tj. byli spojeni pasivní solidaritou nezakládající nerozlučné procesní společenství všech žalovaných, jak ostatně vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí. Pokud jde o druhou námitku povinné, okresní soud zdůraznil, že ani v občanském soudním řádu, ani v exekučním řádu není zakotvena podmínka k předložení originálu směnky k exekučnímu návrhu. Předložení takovéto listiny je stěžejním předpokladem v nalézacím řízení pro vydání směnečného platebního rozkazu ve smyslu § 175 odst. 1 o.s.ř.. V následném exekučním řízení nemá její doložení jakékoliv zdůvodnění. Protože okresní soud neshledal žádné důvody pro zastavení exekuce, a to ani z části, byl návrh povinné na zastavení exekuce zcela zamítnut.

2. Proti napadenému usnesení se včas odvolala povinná s požadavkem na jeho zrušení a vrácení věci soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. V prvé řadě namítá pochybení v procesním postupu soudního exekutora, neboť nedodržel postup v ustanovení § 55 odst. 3 exekučního řádu, dle nějž po podání návrhu povinnou na zastavení exekuce měl soudní exekutor do 15 dnů od doručení tohoto návrhu vyzvat oprávněnou k vyjádření, zda s návrhem souhlasí; přičemž z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že nevyjádření se k výzvě soudního exekutora ze strany oprávněného v určené lhůtě je rovněž považováno za souhlas oprávněného se zastavením exekuce. V takovém případě je pak soudní exekutor povinen rozhodnout o zastavení exekuce. Oprávněná se nevyjádřila k výzvě soudního exekutora, proto již z tohoto důvodu mělo být návrhu povinné na zastavení exekuce vyhověno. Neučinil-li tak soudní exekutor, měl exekuci zastavit okresní soud coby soud exekuční. Dále pak povinná setrvala na argumentaci uváděné již v návrhu na zastavení exekuce, která je popsána výše.

3. V průběhu odvolacího řízení povinná rozšířila důvody pro zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu, tj. že vymáhaná pohledávka ze směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze zanikla splněním, když v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči právnická osoba s.r.o. pod sp. zn. insolvenční spisová značka byla oprávněné vyplacena částka částka z výtěžku zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví právnická osoba, které byly zástavou zajišťující dluh ze smlouvy o úvěru, jenž byl dále zajištěn směnkou s avalem, jimž je povinná a její manžel. Povinná tedy namítá, že k uspokojení pohledávky ze směnečného platebního rozkazu došlo jiným způsobem, formou vymožení jiných plnění v rámci předmětného insolvenčního řízení.

4. K odvolání povinné se písemně vyjádřila oprávněná. Námitku povinné týkající se procesního postupu podle § 55 odst. 3 o.s.ř. považuje za nedůvodnou. V daném případě nedošlo k postupu podle tohoto ustanovení, neboť oprávněné žádná výzva ze strany soudního exekutora k udělení souhlasu s návrhem povinné na zastavení exekuce nebyla nikdy zaslána. Oprávněná tedy nemohla reagovat na něco, co jí nebylo vůbec doručeno. Navíc oprávněná zcela jasně projevila svůj nesouhlas s návrhem povinné na zastavení exekuce ve svém podání ze dne datum, reagujícím na výzvu exekučního soudu. Závěry okresního soudu v napadeném usnesení ohledně vykonatelnosti obou exekučních titulů považuje za správné. Pokud jde o povinnou uvedenou platbu částka z výtěžku z insolvence právnická osoba s.r.o., tato již byla zohledněna v samotném návrhu na nařízení exekuce ze dne datum, stejně tak jako další platba ze strany povinné ve výši částka. Oprávněná proto navrhla potvrzení napadeného usnesení.

5. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení včetně jemu předcházejícího řízení a s ohledem na to, že v případě exekucí je odvolací řízení ovládáno principem úplné apelace, tj. lze v něm uvádět novoty (nové skutečnosti) a důkazy, což je zřejmé z § 254 odst. 5 o.s.ř. (ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu), podpořeného judikaturou Nejvyššího soudu, např. usnesením sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí či sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, doplnil důkazní řízení k nově tvrzenému důvodu pro zastavení exekuce – tj. z důvodu splnění vymáhané pohledávky vyplacením výtěžku z insolvenčního řízení vedeného vůči právnická osoba s.r.o. v likvidaci u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. insolvenční spisová značka.

6. Z usnesení vydaného insolvenčním soudem dne datum bylo zjištěno, že na majetek uvedené společnosti byl prohlášen konkurs. Oprávněná do insolvenčního řízení dne datum přihlásila pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, a to jistinu částka s úrokem ve výši částka s tím, že pohledávka je zajištěna jednak smlouvou o zástavě nemovitostí ze dne datum a dále směnkou s avalem, jímž je povinná a její manžel. Usnesením ze dne datum insolvenční soud udělil právnická osoba v. o. s. souhlas se zpeněžením majetku zapsaného do majetkové podstaty právnická osoba prodejem mimo dražbu. Usnesením ze dne datum po zpeněžení předmětného majetku – nemovitostí insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, tedy oprávněné ve výši částka. Oprávněná pak doložila výpisem z účtu, že k datum jí předmětná částka byla vyplacena na splátku úvěrové jistiny. Dále oprávněná doložila, že jako další splátka úvěru od povinné jí přišla datum na účet částka částka.

7. Ani po takto doplněném dokazování neshledal odvolací soud návrh povinné na zastavení exekuce důvodným, a to ani na základě procesních námitek a tvrzení o uspokojení pohledávky oprávněné z insolvenčního řízení výše uvedeného, které byly povinnou uplatněny nově až v odvolacím řízení.

8. V prvé řadě nelze souhlasit s tvrzením povinné o naplnění existence souhlasu se zastavením exekuce ze strany oprávněné z důvodu jejího nevyjádření se k výzvě exekutora v jím určené lhůtě ve smyslu § 55 odst. 3 exekučního řádu. Z obsahu spisu exekučního soudu je totiž zřejmé, že soudní exekutor Mgr. jméno příjmení, příjmení, Exekutorský úřad Karlovy Vary, pověřený provedením dané exekuce, usnesením č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí návrh odmítl pro absenci povinných náležitostí ve smyslu § 55 odst. 2 exekučního řádu, aniž by oprávněnou postupem podle § 55 odst. 3 o.s.ř. vyzval, zda s návrhem povinné na zastavení exekuce souhlasí. K odvolání povinné pak bylo předmětné usnesení soudním exekutorem rozhodnutím ze dne datum zrušeno a věc byla postoupena k vyřízení exekučnímu soudu. Oprávněná byla vyzvána k vyjádření k návrhu povinné na zastavení exekuce (doplněného o důvody až v odvolání povinné ze dne datum proti usnesení soudního exekutora o odmítnutí jejího návrhu) poprvé až exekučním soudem, přičemž k výzvě doručené jí datum se v soudem stanovené lhůtě podáním ze dne datum věcně vyjádřila včetně výslovného stanoviska, že se zastavením exekuce k návrhu povinné nesouhlasí. Z uvedeného je zřejmé, že nebyly naplněny podmínky pro zastavení exekuce k návrhu povinné z důvodu souhlasu oprávněné s tímto návrhem ve smyslu § 55 odst. 4 věta první exekučního řádu a okresní soud jej proto správně poté, kdy již obsahoval náležité vylíčení skutečností rozhodných pro jeho posouzení, věcně projednal ve smyslu § 55 odst. 2 a 4 věta druhá exekučního řádu. K věcným důvodům povinnou v návrhu uplatněným zaujal okresní soud správné skutkové i právní závěry.

9. Pokud jde o vymáhanou pohledávku z 1. exekučního titulu, jímž je výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum, okresní soud správně zdůraznil, že povinnou namítané důvody v návrhu na zastavení exekuce se týkají procesního postupu soudu v nalézacím řízení anonymizováno nelze přezkoumávat v řízení exekučním. Případné vady nalézacího řízení se nepřenášejí do exekučního řízení a věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoliv, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky procesních vad nalézacího řízení v exekučním řízení zpochybněna, o čemž svědčí řada rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, uveřejněné ve anonymizována tři slova a anonymizováno pod číslo. Byť nad rámec exekučního řízení, nicméně přiléhavě, okresní soud povinné vysvětlil, že v nalézacím řízení šlo o pohledávku, k jejíž úhradě byla povinná a její manžel zavázáni v rámci tzv. pasivní solidarity, což umožňovalo oprávněné v pozici žalobkyně z procesního hlediska tuto pohledávku uplatnit vůči kterémukoliv z dlužníků podle § 91 odst. 1 o.s.ř.. Procesně tedy bylo přípustné řízení přerušit toliko vůči manželovi povinné a řízení završit předmětným exekučním titulem jen ve vztahu k povinné.

10. I ve vztahu k 2. exekučnímu titulu, jímž je směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, učinil okresní soud správné závěry o tom, že z něj vyplývá, že všichni žalovaní byli vůči oprávněné v pozici žalobkyně spojeni pasivní solidaritou, což se promítá i do formulace výroku směnečného platebního rozkazu, že byli zavázáni společně a nerozdílně. V takovém případě je nerozhodné, že ve vztahu k prvnímu žalovanému právnická osoba byl směnečný platební rozkaz zrušen. Tato skutečnost neměla žádný dopad na právní moc ani vykonatelnost směnečného platebního rozkazu vůči zbývajícím žalovaným, tedy i povinné jsoucí v pozici třetí žalované. Přiléhavě okresní soud odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, uvedenou v bodě 12 odůvodnění napadeného usnesení.

11. Správně se též okresní soud vypořádal s námitkou povinné, že směnečný platební rozkaz dle ní nelze vykonat z důvodu nepředložení originálu směnky, jsoucí podkladem pro vydání směnečného platebního rozkazu, ze strany oprávněné. Správně poukázal, že předložení prvopisu směnky je stěžejním předpokladem pro vydání směnečného platebního rozkazu ve smyslu § 175 odst. 1 o.s.ř. v nalézacím řízení; v exekučním řízení nemá doložení prvopisu směnky oporu v žádném procesním předpisu, tj. ani v občanském soudním řádu, ani v exekučním řádu. Ten v §38 odst. 2 toliko praví, že k exekučnímu návrhu je třeba připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže exekuční titul vydal exekuční soud. Citované ustanovení nenastoluje zvláštní režim pro doložení vykonatelnosti u směnečného platebního rozkazu, tedy, že by jeho vykonatelnost byla vázána v exekučním řízení ještě i na doložení prvopisu směnky, na základě níž byl vydán.

12. S ohledem na výše uvedené závěry okresní soud správně neshledal žádný důvod pro zastavení exekuce pro její nepřípustnost ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu.

13. Ani v odvolacím řízení povinnou nově vznesená námitka o tom, že jsou dány důvody pro zastavení exekuce pro zánik vymáhané pohledávky plněním z insolvenčního řízení vedeného proti právnická osoba s.r.o. ve smyslu § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu, nebyla po provedení doplnění dokazování shora popsaným způsobem shledána po právu. Oprávněná výpisy z účtu doložila, že jí byla vyplacena z insolvenčního řízení proti citované společnosti dne datum částka ve výši částka a dále ze strany povinné coby avala dne datum částka částka, kdy obě tyto částky byly určeny k úhradě vymáhaného dluhu. Tuto skutečnost oprávněná promítla do návrhu na nařízení exekuce podaného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne datum, když namísto směnečným platebním rozkazem přiznaného směnečného peníze (jistiny) ve výši částka požadovala k vymožení částku částka. Uvedené platby též řádně zohlednila i v 6 % ročním úroku přiznaném jí ve směnečném platebním rozkazu z původní jistiny částka od datum do zaplacení, když po vyplacení výtěžku z insolvenčního řízení ve výši částka požadovala předmětný úrok z původní jistiny za období od datum jen do datum, kdy jí byl předmětný výtěžek vyplacen. Ze zbývajícího dluhu jistiny částka pak požadovala k vymožení předmětný úrok od datum do datum, kdy jí přišla na účet splátka úvěru od povinné ve výši částka a k vymožení tímto ke dni podání exekučního návrhu na jistině zbývala částka částka. Z ní úrok z úvěru oprávněná vymáhá od data po uvedené druhé platbě, tedy od datum do zaplacení.

14. Jelikož v odvolacím řízení bylo prokázáno, že uvedené dvě platby na pohledávku přisouzenou oprávněné směnečným platebním rozkazem oprávněná řádně zohlednila již v návrhu na nařízení exekuce, nebyl shledán krajským soudem důvod pro případné částečné zastavení exekuce ani pro zánik vymáhané pohledávky ve smyslu § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu. Proto bylo napadené usnesení zamítající návrh povinné na zastavení exekuce v celém rozsahu jako věcně správné potvrzeno podle § 219 o.s.ř.

15. O nákladech soudního exekutora a oprávněného v rámci řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce rozhodne soudem pověřený exekutor ve smyslu § 88 exekučního řádu, neboť v exekučním řízení je nadále pokračováno. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání. Lze proti němu podat dovolání do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím advokáta u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, avšak pouze tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).