35 Co 178/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a JUDr. Andrey Milichovské ve věci žalobců a) Jméno žalobce A, nar. 6. 6 1955, bytem Adresa žalobce A, b) Jméno žalobce B, nar. Datum narození žalobce B, bytem Adresa žalobce A, zastoupených advokátem Jméno advokáta A, sídlem Adresa advokáta A, proti žalované Jméno žalované, nar. Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, zastoupené advokátem Jméno advokáta B, sídlem Adresa advokáta B, o zaplacení bolestného ve výši 28 379 Kč a 68 110 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 92/2023-92 ze dne 13. 5. 2024, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení před okresním soudem žalobci Jméno žalobce A ve výši částka a žalobkyni Jméno žalobce B ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Jméno advokáta A.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou podanou na soud datum domáhali se žalobci, aby jim byla žalobkyní zaplacena peněžitá náhrada za vytrpěnou bolest spojenou s ublížením na zdraví při dopravní nehodě způsobené žalovanou, a to ve výši částka pro žalobce a částka pro žalobkyni.

2. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobě částečně vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobci částka s úrokem z prodlení a žalobkyni částka s úrokem z prodlení. Ve „zbývajícím rozsahu“ žalobu zamítl (výrok I). Nákladovým výrokem vyslovil, že je žalovaná povinna „zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku částka“ (výrok II). V odůvodnění nákladového výroku okresní soud s poukazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. vysvětlil, že žalobcům náleží plná náhrada nákladů řízení, přestože nebyly v řízení zcela úspěšní. Neúspěch žalobců daný výší přiznaného plnění totiž v daném případě závisel na úvaze soudu. Vypočítává pak okresní soud, že náklady sestávají z odměny ve výši částka za celkem hodnota společné úkony právní služby advokáta pro oba žalované ve výši po částka [odpovídající tarifní hodnotě částka dle § 9 odst. 4 písm. a) a snížení odměny o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.], hotových výdajů v paušální výši celkem částka, náhrady za promeškaný čas ve výši částka za dostavení se datum k nařízenému jednání, které se nekonalo, a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši částka.

3. Výlučně proti nákladovému výroku II odvolala se včas žalovaná. V odvolání namítá, že nákladový výrok je „při zohlednění veškerých provedených důkazů“ rozporný s dobrými mravy. Poukazuje přitom na skutečnost, že požadavku žalobců na náhradu za utrpěnou bolest bylo vyhověno jen z poloviny, a proto by bylo spravedlivé, aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že tento výrok je třeba změnit, nikoli však z důvodů namítaných odvolatelkou.

5. Především okresnímu soudu nelze vytýkat, že žalobcům přiznává právo na úplnou náhradu nákladů řízení, přestože žalobci nebyli v řízení zcela úspěšní. Uplatní se totiž v daném případě, jak správně uvádí okresní soud, ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého ikdyž měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

6. Mají tak žalobce a žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů daného řízení, v němž uplatnili své nároky na peněžitou náhradu ve výši částka a částka vyvažující [ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 s., občanský zákoník („o. z.“)] bolest vytrpěnou v důsledku ublížení na zdraví při dopravní nehodě způsobené žalovanou, ačkoli jim bylo rozsudkem na těchto nárocích přiznáno jen částka a částka. Výše přiznaného plnění totiž, jak plyne z odůvodnění meritorní části rozsudku, závisela z části na posudku znalce, který klasifikoval jednotlivé následky zásahu do tělesné integrity, a z části na úvaze soudu, který těmto zásahům „přiřadil“ přiměřenou peněžitou náhradu. Nepodává se přitom ze skutkových zjištění, že by zde (jak žalobkyně bez konkrétních tvrzení naznačuje v odvolání poukazem na „dobré mravy“) byly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud ve smyslu § 150 o. s. ř. mohl zcela nebo zčásti žalobcům právo na náhradu nákladů odepřít.

7. Pochybil však okresní soud při vyčíslení celkové náhrady nákladů, jakož i v tom, že žalobcům přiznává společné a nerozdílné (solidární) oprávnění k náhradě. Přehlíží zde okresní soud, že v řízení každý z žalobců uplatňoval zcela individuální nároky na bolestné a takto o nich bylo i rozhodováno. Proto není důvod, aby nebyla individualizována náhrada nákladů řízení, které tvoří příslušenství (§ 513 o. z.) každého z těchto samostatných nároků.

8. Je pravidlem obecně přijímaným novější judikaturou vztahující se k rozhodování o nákladech řízení, jehož předmětem jsou nároky na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 o. z., že se při stanovení výše odměny zástupce z řad advokátů vychází z tarifní hodnoty částka dle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), (viz okresním soudem zmiňované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek nejvyššího soudu pod č. 12/2022). Připouští však zároveň judikatura přihlížeje k individuálním okolnostem případu výjimky z tohoto pravidla. Dovodil v tomto směru např. Ústavní soud v nálezu IV. ÚS 1788/23 ze dne datum, že ustanovení § 9 odst. 4 AT o tarifní hodnotě ve výši částka ve věcech náhrady nemajetkové újmy použitelné je pouze tehdy, „nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi“. Vycházel přitom z toho, že odměna advokáta měla by „odpovídat skutečné náročnosti sporu“ a odměna stanovená z tarifní hodnoty částka může být v konkrétní případě vnímána jako nepřiměřená. K těmto závěrům přihlásil se Ústavní soud nejnověji v nálezu I. ÚS 3362/22 ze dne datum, posuzujíce situaci, kdy šlo o uplatnění a přiznání nároku na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění v částkách přesahujících částka. Tyto úvahy Ústavního soudu promítají se i do legislativy do té míry, že s účinností vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou je advokátní tarif novelizován, tj. od datum, ve věcech osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy (v penězích) představuje tarifní hodnotu sporu „výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva, nejvýše však částka částka“ (§ 9a AT ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.).

9. Specifika posuzovaného případu, pro která jeví se být přiléhavější vycházet při vyčíslení odměny advokáta nikoli z tarifní hodnoty částka dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, nýbrž výjimečně ve smyslu § 8 odst. 1 AT z peněžitého plnění, a to (při užití § 142 odst. 3 o. s. ř., ve shodě se závěry přijatými v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 121/2017) ve výši odpovídající rozsudkem přiznanému plnění, spočívají v tom, že (podobně jako v Ústavním soudem posuzovaných věcech) byl předmětem řízení peněžitý nárok na bolestné, jehož přesné vyčíslení opíralo se o Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 63/2014) a zároveň nebyla v řízení řešena (obvykle obtížná) otázka základu těchto nároků, neboť soud byl v tomto směru ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím správního orgánu o vině žalované. Má-li tedy být žalované uložena povinnost i k náhradě odměny zástupce žalobců, je namístě stanovit tuto odměnu v případě zastupování žalobce z tarifní hodnoty ve výši částka, v případě žalobkyně z tarifní hodnoty ve výši částka.

10. Náklady žalobce v řízení před okresním soudem účelně vynaložené tak sestávají z odměny zástupce za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzvu k plnění před zahájením řízení, podání žaloby a účast u jednání datum) ve výši celkem částka (při tarifní hodnotě částka jde o částka za úkon, dle § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 AT), podílu (v rozsahu ½) na paušalizovaných hotových výdajích spojených s uvedenými 4 úkony ve výši celkem částka (dle § 13 odst. 4 AT), náhrady za čas promeškaný účastí u jednání dne datum, které se nekonalo, ve výši částka (§ 14 odst. 2 AT, část věty před středníkem) a z náhrady daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši částka (21 % z částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem částka.

11. U žalobkyně jde při stejných úkonech právní služby o odměnu zástupce ve výši celkem částka (při tarifní hodnotě částka), podíl na hotových výdajích ve výši částka, náhradu za promeškaný čas ve výši částka a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši částka (21 % z částka), celkem částka.

12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II o nákladech řízení podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost nahradit na nákladech řízení před okresním soudem částka žalobci a částka žalobkyni, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).

13. S přihlédnutím k petitu odvolání je třeba na žalovanou nahlížet jako v odvolacím řízení převážně neúspěšnou. Protože na straně procesně úspěšnějších žalobců náklady nevznikly, bylo dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.