35 CO 202/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových IČO, anonymizováno pracoviště obec sídlem adresa o zaplacení částky 614 933 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 6 C 9/2020-192 ze dne 11. 8. 2021

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I ukládající žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 3 993 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení a v části výroku II žalobu zamítající ohledně částky 569 829,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni 6 110,50 Kč s úrokem z prodlení se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba ohledně částky 6 110,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení zamítá.

III. V části výroku II zamítající žalobu co do částky 35 000 Kč s úrokem z prodlení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč od datum do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 43 166,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Bc. jméno příjmení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 10 103,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 103,50 Kč za dobu od datum do zaplacení (výrok I), žalobu co do jistiny ve výši 604 829,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 604 829,50 Kč za dobu od datum do zaplacení zamítl (výrok II) a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III). Z odůvodnění vyplývá, že bylo rozhodováno o nároku žalobce na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, konkrétně žalobce požadoval v souvislosti s anonymizováno řízením vedeným u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 4 T 83/2014, jež skončilo usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne datum o postoupení věci k projednání přestupku, zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním ve výši 500 000 Kč, náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 112 106,50 Kč a úrok z prodlení ze zadrženého služebního platu ve výši 97 872 Kč.

2. Okresní soud objasnil, že usnesením anonymizováno inspekce bezpečnostních sborů, 13. oddělení – pracoviště obec (dále jen„ příjmení“) č. j. GI-TC-128-62/2013 ze dne 29. 7. 2013 bylo zahájeno anonymizováno stíhání žalobce pro anonymizováno nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 t. z., kterého se měl dopustit tím, že: 1) v přesně nezjištěné době v letech 2010 2011 zakoupil na burze konané v obci obec v okrese obec od neustanovené osoby nejméně 23 ks průmyslových rozbušek neelektrického roznětu systému INDETSHOCK/SHOCKSTAR, které skladoval ve svém původním bydlišti na adrese adresa, kde s těmito rozbuškami dále manipuloval tak, že z nich odstranil detonační trubičky, dále do dvou rozbušek aplikoval neznámou hmotu stříbrné barvy a elektrické vodiče spojené odporovaným drátkem zřejmě za účelem změnit způsob iniciace z neelektrického roznětu na elektrický, do dvou rozbušek aplikoval neznámou hmotu stříbrné barvy zřejmě za účelem změnit způsob iniciace z neelektrického roznětu na zážehový, do jedné rozbušky aplikoval neznámou hmotu černé barvy zřejmě za účelem změnit způsob iniciace z neelektrického roznětu na zážehový a do jedné rozbušky zalaboroval ženijní zápalnici o délce 175 mm, zřejmě za účelem změnit způsob iniciace z neelektrického roznětu na zážehový, kdy následně v nejméně jednom případě dne datum takto upravenou rozbušku použil k výbuchu blíže neznámé látky umístěné v těle obranného granátu F1 ve volném terénu na neustanoveném místě v lesním porostu, přičemž si s ohledem na své znalosti, zkušenosti a vzdělání musel být vědom toho, že funkcí rozbušky je uvést, výbušný systém v činnost, tj. způsobit výbuch výbušného systému, kdy se v daném případě jedná dle § 21 odst. 1 písm. a) zák. č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, v platném znění, o předmět zařazený do kategorie výbušných látek a předmětů pod klasifikačním kódem 1.4S, a že se tedy v případě těchto rozbušek jedná o výbušninu a o součástky nezbytně nutné k výrobě zbraně hromadně účinné, k jejichž opatřování, přechovávání a k nakládání s nimi je nutné povolení dle § 25 odst. 1 zák. č. 61/1988 Sb., 2) v průběhu přesně nezjištěné doby do datum si zpravidla cestou internetových obchodů opatřoval a následně ve svém bydlišti přechovával chemické látky patřící mezi komponenty pro výrobu pyrotechnických složí, zejména oxidanty, jako chloristan amonný, dusičnan amonný, dusičnan draselný, manganistan draselný, práškové kovy jako hliník, hořčík, zinek, dále síru, fosfor, dřevěné uhlí a chemické látky jako nitrocelulózu a pentaerythritol, a to v úmyslu použít těchto látek k výrobě výbušného systému dle příruček a písemných návodů, a v přesně nezjištěné době v roce 2012 postupně zakoupil od neustanovené osoby 1 ks delaborovaného cvičného obranného granátu F1 prostřednictvím internetového obchodu AUKRO, dále od neustanovené osoby 1 ks delaborovaného obranného granátu F1 prostřednictvím nezjištěného internetového obchodu "ARMYSHOP" a 6 ks delaborovaných obranných granátů F1 údajně z prodejny právnická osoba s.r.o., na adrese adresa, které poté skladoval ve svém původním bydlišti na adrese adresa, kde s těmito dále úmyslně manipuloval tak, že v nejméně jednom případě do těla tohoto obranného granátu aplikoval neznámou výbušnou látku, kterou následně dne datum na neustanoveném místě ve volném terénu v lesním porostu po zapálení ženijní zápalnice a iniciaci rozbušky přivedl v terénní rýze k výbuchu, přičemž si s ohledem na své znalosti, zkušenosti a vzdělání musel být vědom toho, že pokud by byl takto vyrobený předmět zcela funkční, byl by způsobilý současně usmrtit více lidí nebo jim způsobit těžkou újmu na zdraví a že by se tak jednalo o zbraň hromadě účinnou, k jejíž výrobě by musel mít koncesní listinu v oboru vývoj, výroba, opravy, přeprava, nákup, prodej, půjčování, uschovávání, znehodnocování a ničení zbraní s střeliva dle přílohy číslo zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění, a příslušným útvarem policie vydanou zbrojní licenci skupiny A – pro vývoj, výrobu zbraní nebo střeliv dle usr. § 31 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění, tedy, že si bez povolení opatřil a následně přechovával a vlastnoručně upravoval součástky nezbytně nutné k užití hromadně účinné zbraně a že se pokusil vlastnoručně z těla obranného granátu F1, chemických látek, rozbušky a ženijní zápalnice bez povolení vyrobit zbraň hromadně účinnou. Proti usnesení o zahájení anonymizováno stíhání žalobce podal dne datum stížnost. Dne datum byla Krajským státním zastupitelstvím obec - pobočkou v Liberci podána obžaloba pod sp. zn. 4 KZV 49/2013 Okresní soud v Jablonci nad Nisou vydal dne 15. 7. 2014 trestní příkaz. Prvým rozsudkem č. j. 4 T 83/2014-531 ze dne 29. 5. 2015 okresní soud věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupil anonymizováno báňskému úřadu v obec, neboť by stíhaný skutek mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Usnesením č. j. 31 To 346/2015-562 ze dne 2. 9. 2015 Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí. Druhým rozsudkem č. j. 4 T 83/2014-660 ze dne 22. 8. 2016 Okresní soud v Jablonci nad Nisou žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není anonymizováno činem. Usnesením č. j. 31 To 427/2016-687 ze dne 11. 1. 2017 Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci posledně uvedený rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí. Třetím rozsudkem č. j. 4 T 83/2014-750 ze dne 11. 7. 2018 Okresní soud v Jablonci nad Nisou žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není anonymizováno činem. Odvolání státního zástupce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podle § 256 tr. řádu zamítl usnesením č. j. 31 To 425/2018-778 ze dne 16. 1. 2019 Nejvyšší soud usnesením č. j. 3 Tdo 538/2019-802 ze dne 22. 5. 2019 usnesení krajského soudu ze dne datum a rozsudek okresního soudu ze dne datum zrušil a přikázal okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Usnesením č. j. 4 T 83/2014-821 ze dne 17. 9. 2019, v právní moci dne datum, Okresní soud v Jablonci nad Nisou věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupil obec České republiky, Krajskému ředitelství Libereckého kraje k projednání stíhaného skutku, neboť by tímto orgánem mohl být posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Usnesením anonymizováno báňského úřadu pro území krajů Libereckého a obec č. j. SBS 01681/2020 ze dne 6. 3. 2020, v právní moci téhož dne, byla věc odložena, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Žalobce ve věci podal rovněž dvě ústavní stížnosti (datum, datum), které byly Ústavním soudem odmítnuty.

3. Po skončení trestního řízení a přestupkového řízení žalobce dne datum uplatnil nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“ či„ zákon“), u žalované, která jeho nárok uspokojila toliko v části a až po zahájení řízení, kdy mu zaplatila náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 95 045,50 Kč. V tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením okresního soudu č. j. 6 C 9/2020-148 ze dne 5. 11. 2020.

4. Okresní soud uzavřel, že jsou v daném případě naplněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. a že žalobci náleží právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle § 8 zákona.

5. Při posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy okresní soud přihlížel k tomu, že trestní stíhání započalo v červenci 2013 a pravomocně skončilo rozhodnutím správního orgánu v březnu 2020, celkem tedy trvalo 6 let a 8 měsíců. S ohledem na specifickou povahu zajištěných věcí bylo řízení skutkově složité, vyžádalo si opakované znalecké zkoumání a bylo rozhodováno opakovaně soudem prvního i druhého stupně, celková doba řízení není zapříčiněná působením soudu a nelze ji hodnotit jako neodpovídající skutkové a právní složitosti projednávané věci. Žalobce byl stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) t. z., byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce 6 měsíců až 5 let. Vzhledem k předmětu ochrany (primárně životy a zdraví lidé) byl vystaven i zvýšenému společenskému odsudku. Z internetových záznamů označených žalobcem (seznam je na listu číslo spisu) okresní soud zjistil, že žalobce musel snášet dopady značné medializace případu, ze záznamů však nevyplývá, že by tato byla důsledkem excesivního způsobu jednání orgánů činných v trestním řízení, a proto k ní okresní soud nepřihlížel. Zásah do soukromí žalobce - prohlídky bytu a jiných prostor, lustrace osobních věcí včetně počítače, znalecké zkoumání anonymizováno, výslech sestry žalobce - nelze dle okresního soudu posuzovat izolovaně, ale je třeba přihlídnout k tomu, že žalobce byl stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) t. z., když v místě jeho bydliště byly zajištěny mj. chemické látky, možné komponenty k výrobě výbušnin. V této situaci lze uvedené úkony považovat za standardní součást vyšetřování dané povahou řešené trestní věci a možným ohrožením životů, zdraví i majetku osob. Konečným rozhodnutím Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a obec č. j. SBS01681/2020 ze dne 6. 3. 2020 byla věc žalobce odložena z důvodu, že odpovědnost za přestupek zanikla, přičemž z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce v období 2010 – 2011 neoprávněně získal a přechovával výbušniny ve smyslu § 44 odst. 1 písm. c) zákona č. 61/1988 Sb., avšak přestupek nelze projednat, protože od jeho spáchání uplynul jeden rok. I tím je podpořen závěr, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly svévolně, když usuzovaly na možné spáchání protiprávního činu a činily namítané vyšetřovací úkony. Nebyla prokázána žalobcem tvrzená dehonestace v místě bydliště nad rámec společenského odsudku plynoucího z povahy trestní věci. Psychické dopady trestního řízení, pociťovanou osobní a životní nejistotu, zásah do osobního a rodinného života, ztrátu času a právní nejistotu danou průběhem řízení považuje soud za notoriety, které není třeba dokazovat, neboť je zjevné, že by stejnou újmu v těchto oblastech utrpěla jakákoliv jiná osoba, která by byla v situaci žalobce (žalobce netvrdil, ani neprokazoval výjimečný rozsah újmy v těchto oblastech). Finanční újma mu byla způsobena výdaji na obhajobu v trestním řízením. Dále okresní soud zjistil, že žalobce byl od datum do datum v příčinné souvislosti s trestním řízením zproštěn výkonu služby, po tuto dobu pobíral pouze ½ průměrného služebního příjmu a byla mu nařízena dosažitelnost v rozsahu 1 hodiny v pracovních dnech. Poté, co mu byl plat za tuto dobu dne datum doplacen, probíhalo u policie od datum do datum řízení o vrácení tohoto doplatku, které bylo nakonec zastaveno. Po dobu zproštění výkonu služby od datum do datum pobíral žalobce 11 000 – 14 000 Kč. Výpadek příjmu se citelně odrazil v jeho hospodaření, a splátky hypotéky a platby související s užíváním bytové jednotky číslo v budově adresa ve obec tak byly nad jeho možnosti, byť mu výpadek příjmu částečně kompenzoval příjem z pronájmu bytu v období od datum až do datum, kdy nájemné včetně záloh za služby činilo podle předložených listin 12 000 Kč měsíčně. Dle okresního soudu tak k přestěhování žalobce a prodeji bytu došlo v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání. Naopak řízení o přiznání odchodného a stanovení jeho výše za výkon služby příslušníka PČR, které probíhalo od datum do xanon číslo, a újma tím žalobci způsobená v jeho osobní sféře nebyly dle okresního soudu v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Na základě shora uvedených skutečností dospěl okresní soud k závěru, že v důsledku zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, žalobci vznikla nemajetková újma v intenzitě, jíž odpovídá zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a omluvy, což žalovaná v rámci předběžného projednání nároku učinila. Proto okresní soud žalobu ohledně nároku na peněžité zadostiučinění ve výši 500 000 Kč shledal nedůvodnou.

6. Dále žalobce požadoval 97 872 Kč z titulu úroků z prodlení, neboť mu po dva roky nebyl vyplácen plat v zákonné výši a v zákonných termínech a byl mu částkou 267 454 Kč čistého doplacen až datum (úrok žalobce vyčíslil ve výši 8,05 % ročně z jednotlivých konkrétních měsíčních částek vždy za dobu od prvého dne měsíce následujícího po výplatním termínu až do datum). Okresní soud vyšel z toho, že je-li příjem příslušníka bezpečnostních sborů krácen za dobu zproštění výkonu služby (jako tomu bylo v tomto případě u žalobce od datum do datum), odvíjí se splatnost doplatku od neprokázání viny, tedy že právní titul pro výplatu doplatku služebního příjmu vzniká v takovém případě až v návaznosti na skutečnost, že se neprokáže vina příslušníka (§ 126 odst. 6 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Proto uzavřel, že v daném případě - kdy o doplacení služebního příjmu žalobci rozhodl ředitel Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ze dne datum a k jeho vyplacení došlo datum – k prodlení nedošlo, a proto žalobce nemá nárok na úrok z prodlení.

7. Nárok žalobce na náhradu nákladů obhajoby žalovaná částečně uspokojila, neuspokojen zůstal u 7 úkonů právní služby, kde okresní soud dospěl k následujícím závěrům. Za účast při podání vysvětlení dne datum přiznal žalobci částku 4 000 Kč (tj. odměna jeho zástupce 2 x 1 500 Kč podle § 11 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen„ a. t.“) ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b), § 7 bod 4. a. t. + náhrada jeho hotových výdajů 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. + náhrada za promeškaný čas 400 Kč dle § 14 odst. 3 a. t.), neboť probíhalo za účasti advokáta žalobce od 8:00 do 11:00 hodin. Námitky do protokolu s návrhem na opravu ze dne datum jsou dle okresního soudu účelným úkonem právní služby vycházejícím z § 57 odst. 1 trestního řádu, a proto za něj přísluší žalobci náhrada ve výši 1 050 Kč (tj. odměna 750 Kč dle § 11 odst. 2, 3 a. t. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b) a. t. a § 7 bod 4. a. t. + režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.). U odvolání ze dne datum proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 4 T 83/2014-531 ze dne 29. 5. 2015 neshledal důvod k navýšení odměny advokáta o 100 % pro odbornou a časovou náročnost dle § 12 odst. 1 a. t., neboť z hlediska rozsahu ani obsahu nejde o úkon mimořádně obtížný. Za vyjádření ze dne datum k posudku znaleckého ústavu přiznal navýšení odměny o 100 % (tj. o 750 Kč) podle § 11 odst. 2, 3 a. t. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b), § 7 bod 4. a. t. z důvodu jeho časové a odborné náročnosti. U vyjádření ze dne datum k odvolání krajského státního zástupce neshledal důvod k navýšení odměny o 100 % dle § 12 odst. 1 a. t., neboť jde o 8 stan textu, kde se do jisté míry opakují již vznesené argumenty. Námitky ze dne datum proti opatření soudu k zadání znaleckého posudku považuje za účelný úkon právní služby a přiznal za ně 1 050 Kč (odměnu 750 Kč dle § 11 odst. 2, 3, § 10 odst. 3 písm. b), § 7 bod 4. a. t. a režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.). Za sepis vyjádření ze dne datum k odvolání krajského státního zástupce přiznal navýšení odměny o 100 % (tj. o 1 500 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. d), § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 bod 4. a. t. K dalšímu navýšení odměny o 200 % již důvod neshledal, neboť argumentace obhajoby se vzhledem k fázi trestního řízení do jisté míry opakuje. Celkem tak okresní soud na nákladech obhajoby přiznal žalobci 8 350 Kč a 21 % DPH v částce 1 753,50 Kč, tj. celkem 10 103,50 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení (§ 1970 o. z.).

8. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil tím, že žalobce prokázal existenci nemajetkové újmy a určení konkrétní formy a výše přiměřeného zadostiučinění bylo na úvaze soudu (§ 136 o. s. ř). Proto by bylo nespravedlivé uložit žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované (§ 150 o. s. ř.; odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1310/09 ze dne datum).

9. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci, žalobce pouze proti výrokům II žalobu částečně zamítajícímu a III o nákladech řízení, žalovaná proti výroku I žalobě částečně vyhovujícímu a III o nákladech řízení.

10. Žalobce v odvolání namítá, že omluva není dostačující náhradou nemajetkové újmy. Při neexistenci pravomocného odsouzení považuje za nepřiléhavé závěry, že trestní stíhání probíhalo standardně a užité zásahy do jeho práv a svobod byly důvodné. Už jen to, že k uzavření věci došlo po 10 letech od údajného spáchání skutku, by mělo vést k odškodnění. Ačkoliv nebyl odsouzen, vychází okresní soud z odůvodnění rozhodnutí báňského úřadu o odložení věci, které je (dle žalobce) v rozporu s předchozími rozhodnutími, znaleckými posudky i závěry Nejvyššího soudu. Navíc v poslední fázi (po vrácení věci dovolacím soudem) se řízení vedlo v podstatě pouze o rozbuškách. Báňský úřad takovou věc řešil poprvé, s ohledem na stáří případu v době rozhodnutí platila zcela jiná právní úprava a nikdo si nevěděl rady se zajištěnými látkami, které žalobce v době nabytí získal legálně, až poté se jejich držení stalo nelegálním. Proto báňský úřad zvolil předmětnou formulaci, aby zjištěné věci nemusel vracet, neboť by to nastolilo protiprávní stav. Proti tomu rozhodnutí nemohl podat opravný prostředek ani se dovolávat změny jeho odůvodnění. Nic protiprávního nečinil, nikoho a nic neohrožoval, veškeré věci tehdy nabyl legálně. Nepodával odvolání, na předvolání se vždy dostavil, nic nemařil. Trestním řízením, navazujícím kázeňským řízením a posléze přestupkovým řízením byl mimořádně postižen a následky nese doposud, ačkoliv nic nezavinil. Media byla orgány činnými v trestním řízení neustále nadstandardně informována, v důsledku přístupu orgánů činných v trestním řízení byl zadržován v přímém přenosu v celostátních médií, musel se následně odstěhovat a byt prodat. O podání žaloby se dozvěděl z tisku a z telefonátů novinářů, byl mu rozvrácen osobní, rodinný a pracovní život. Dva roky byl v režimu domácího vězení (dosah nadřízeného důstojníka) za 50 % platu. Nikoho nezajímalo, z čeho uhradí hypotéku a další náklady. Byla vyslýchána jeho sestra, rozhodnutí o povolení domovní prohlídky a jiných prostor nemá zákonné náležitosti, vše mu bylo prolustrováno a prohlédnuto, byl zkoumán na anonymizováno, jako policista nemohl podnikat. Nejvyšší soud prolomil pravomocně skončené trestní řízení. Délka řízení nebyla úměrná. Nevystupoval v něm jediný relevantní svědek, veškeré důkazy byly zajištěny před zahájením trestního stíhání, stačilo je řádně prozkoumat a žádné řízení by se nevedlo. Sám musel zadat a uhradit validní znalecký posudek, který byl neustále znaleckými ústavy přezkoumáván se shodným výsledkem, ověřovalo se již ověřené a otázky již uzavřené v jeho prospěch se pro námitky státního zástupce otvíraly; to bylo důvodem nepřiměřené délky řízení. Pokud jde o nepřiznanou částku za náklady obhajoby ve výši 6 957,50 Kč, namítá, že odměna advokáta za jeden úkon právní služby je bagatelní a s ohledem na řešené odborné otázky a s tím spojenou nemalou časovou dotaci je nižší, než u nekvalifikované pracovní síly; na to pamatuje advokátní tarif zvýšením odměny až na trojnásobek. Dále žalobce namítá, že nepřiznal-li mu okresní soud úroky z prodlení z platu dva roky zadržovaného, abstrahoval od závěrů Nejvyššího soudu v rozsudku č. j. 6 As 75/2015-17 ze dne 21. 1. 2016 a Ústavního soudu v nálezu sp. zn. II. ÚS 2949/20 ze dne datum. Nelze tvrdit, že policie postupovala podle zákona, a proto mu úroky nepřísluší. Všechna řízení před policií byla vedena v návaznosti na jeho trestní stíhání, a to i o tzv. odchodném, kde měl být původně krácen o dva roky, po které byl postaven mimo službu. Policie neustále měnila stanoviska mj. v návaznosti na měnící se rozhodnutí soudů v trestní věci. Důvodem vzniku této škody je vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a jeho mnohaleté vedení. Byl-li by přijat závěr, že mu žalovaná plat nevyplácela ani nezadržovala, takže není odpovědná, došlo by k zacyklení bez vzniku odpovědnosti. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku II změněn tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit mu další částku 604 829,50 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení od datum do zaplacení a nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku II potvrzen. Ve vztahu k tomuto výroku se ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, který se pečlivě zabýval kritérii, která mohou naznačovat rozsah způsobené nemajetkové újmy v případech zahájení trestního stíhání, které neskočilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a v souladu s judikaturou přihlížel k povaze trestní věci, k délce trestního řízení a k následkům způsobeným trestním řízení v osobní sféře žalobce.

12. Žalovaná v odvolání navrhla, aby odvolací soud výrok I rozsudku okresního soudu žalobě částečně vyhovující zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Namítá, že z nákladů vynaložených na obhajobu neuhradila žalobci 7 úkonů právní služby, a to z důvodu, že za úkon odměna dle advokátního tarifu nenáleží, nebo nešlo o účelně vynaložený náklad, nebo nebyl dán důvod k žalobcem požadovanému navýšení odměny. Úkon spočívající v účasti při podání vysvětlení dne datum byl učiněn před zahájením trestního stíhání, a proto za něj nepřísluší odměna. Náklad na úkon spočívající v podání námitek do protokolu s návrhem na opravu ze dne datum nebyl vynaložen účelně, neboť na námitky reagováno nebylo. Vyjádření k posudku znaleckého ústavu ze dne datum je pouze„ půlúkonem“ dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Náklad na úkon spočívající v námitkách proti opatření soudu k zadání znaleckého posudku ze dne datum nebyl účelně vynaložen, neboť námitkám nebylo vyhověno. Není důvod k navýšení odměny za úkon spočívající v sepisu vyjádření ze dne datum k odvolání krajského státního zástupce pro odbornou a časovou náročnost na 4 500 Kč. Dále má žalovaná za to, že vzhledem k výsledku tohoto řízení má proti žalované nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1 200 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. (za 4 úkony po 300 Kč).

13. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení a shledal důvody částečně pro jeho potvrzení a částečně pro jeho změnu. Se souhlasem účastníků za splnění podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez nařízení odvolacího jednání.

14. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na jeho základě správně zjistil skutkový stav, z něhož vychází i odvolací soud a pro stručnost v tomto směru v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Po právní stránce okresní soud správně věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze právo na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání uplatnit i v případech, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zrušeno, ale trestní stíhání bylo zastaveno nebo byl obžalovaný zproštěn obžaloby. Zastavení trestního stíhání a zproštění obžaloby mají podle judikatury stejné důsledky jako zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost, jestliže k němu došlo z určitých důvodů (v zásadě proto, že předpoklad o spáchání anonymizováno činu obviněným nebyl potvrzen). Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání se proto posuzuje podle § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, uveřejněné pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003 či sp. zn. 30 Cdo 5839/2016 ze dne 27. 11. 2018). V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4771/2015 ze dne 18. 10. 2016 Nejvyšší soud konstatoval, že stejné závěry je nutno uplatnit i na situaci, kdy trestní stíhání skončilo postoupením věci (§ 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b/, § 222 odst. 2, § 257 odst. 1 písm. b/, § 314c odst. 1 písm. a/, § 314p odst. 3 písm. b/, § 314r odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád). V takovém případě bylo totiž trestním soudem (státním zástupcem) pravomocně rozhodnuto o tom, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, není trestným činem. Na usnesení o zahájení trestního stíhání je tak (pro účely odškodnění vzniklé újmy) třeba pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí (§ 8 zákona č. 82/1998 Sb.).

20. Okresní soud tedy v posuzované věci správně uzavřel, že žalobce má podle zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím, neboť usnesením Okresního soudu v Jablonci č. j. 4 T 83/2014-821 ze dne 17. 9. 2019, které téhož dne nabylo právní moci, byla věc podle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupena obec České republiky, Krajskému ředitelství Libereckého kraje k projednání stíhaného skutku, neboť by tímto orgánem mohl být žalovaný skutek (který není trestným činem) posouzen jako přestupek nebo kárné provinění.

21. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. má žalobce právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Jde o právní normu s relativně neurčitou hypotézou, neboť nestanoví formu ani výši zadostiučinění. Je proto na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě sám formu a výši zadostiučinění určil. Vychází přitom zejména z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Vedle toho je třeba přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. příjmení a výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, a tedy její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením trestního stíhání, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012, uveřejněný ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslo 2012, a sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 ze dne 16. 9. 2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslo).

22. Krajský soud (vzhledem k níže uvedeným skutečnostem) nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že v daném případě nemajetková újma, která byla žalobci trestním řízením způsobena, vzhledem k její intenzitě nevyžaduje peněžitou náhradu. Takový závěr by (zejména s ohledem na okolnosti provázející zahájení trestního stíhání) krajský soud pokládal za odpovídající, pokud by trestní řízení proběhlo s obvyklou rychlostí a nemělo vážnější dopady do osobního a pracovního života žalobce. K hodnocení jednotlivých kritérií pak krajský soud uvádí následující.

23. Prvé hledisko, které je třeba vzít v úvahu při posouzení formy a výše zadostiučinění dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., je povaha trestní věci. V řízení před okresním soudem bylo objasněno, že žalobce byl trestně stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 t. z., dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 t. z., jehož se měl dopustit jednáním popsaným v odstavci 2. shora, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání maximálně 5 let. Nešlo o obvinění z násilné anonymizováno činnosti ani činnosti, která by z jiných důvodu byla pro žalobce zvýšeně stigmatizující. To, že předmětem ochrany byly životy a zdraví osob, samo o sobě neznamená, že by byl žalobce vystaven zvýšenému společenskému odsudku, byť obvinění žalobce z tohoto anonymizováno mohlo u osob bydlících s žalovaným ve stejném domě či v jeho okolí vyvolat obavy o jejich vlastní bezpečnost. V této souvislosti nelze pominout, že ani jedním ze čtyř (postupně vydaných) rozhodnutí okresního soudu a na něj navazujících rozhodnutí krajského soudu nebyl žalobce uznán vinným, ale byl opakovaně zproštěn obžaloby resp. bylo opakovaně rozhodnuto o postoupení věci policii a báňskému úřadu k projednání stíhaného skutku, neboť by těmito orgány mohl být posouzen jako přestupek resp. jako kárné provinění.

24. Druhým hlediskem je již zmíněná délka řízení. Je třeba v daném případě přihlédnout k tomu, že trestní řízení započalo sdělením obvinění datum a skončilo rozhodnutím o postoupení věci polici dne datum, následně byla věc odložena usnesením ze dne datum (jak okresní soud zjistil z rozhodnutí podrobně uvedených v odstavci 2. shora). Bez ohledu na to, zda délka tohoto řízení byla či nebyla přiměřená skutkové a procesní složitosti věci, je třeba k ní přihlédnout, neboť to, že řízení (a s tím spojený zásah do osobnostních práv žalobce) trvalo víc než 6 let, mělo nepochybně na rozsah nemajetkové újmy významný vliv.

25. Třetím hlediskem jsou následky způsobené v osobní sféře žalobce. Je nepochybné, že trestní řízení mělo negativní vliv na rodinný život a vztahy žalobce s příbuznými a vyvolávalo u něj pocit nejistoty. Krajský soud (na rozdíl od okresního soudu) přihlíží i k tomu, že o průběhu vyšetřování byla informována veřejnost, a to nejen prostřednictvím regionálních médií (jabloneckydenik.cz, webová adresa, webová adresa), ale i prostřednictvím celostátních médií (např. webová adresa, webová adresa, webová adresa), jak okresní soud zjistil ze 70 článků a reportáží z internetu (jejichž seznam je založený na listu číslo spisu). To totiž způsobuje vyšší intenzitu zásahu trestního řízení do osobnostních práv žalobce (než by tomu bylo v případě, že by k medializaci nedošlo buď vůbec, nebo jen v regionálních médiích). Psychická nepohoda a stres, které jsou zpravidla spojeny s každým trestním řízením (a tedy by je pociťovala i jakákoliv jiná osoba v postavení žalobce), byly v daném případě dále umocněny újmou, kterou žalobce utrpěl v pracovním životě a která měla výrazný dosah do jeho finančních a majetkových poměrů. Žalobce byl totiž coby příslušník policie od datum do datum (tj. téměř dva roky) zproštěn výkonu služby pro podezření ze spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) t. z., byla nařízena jeho dosažitelnost v rozsahu jedné hodiny denně v pracovní dny (od 9:00 do 10:00 hodin) na adrese jeho bydliště a bylo rozhodnuto o tom, že mu po dobu zproštění výkonu služby náleží příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu, jak okresní soud zjistil z rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje číslo 2013 ze dne datum a z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje číslo 2015 ze dne datum. K uvedenému došlo v důsledku předmětného trestního řízení. Okresní soud zjistil, že rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje číslo 2019 o doplacení části hrubého služebního příjmu ve výši 369 099 Kč (o níž byl služební příjem žalobce zkrácen za dobu zproštění výkonu služby) bylo vydáno dne datum a žalobce potvrdil, že mu na základě toho bylo vyplaceno 267 454 Kč dne datum. Poté následovalo řízení, v němž se policie domáhala vrácení vyplacené částky. Dne 15. 11. 2019 vydalo Krajského ředitelství policie Libereckého kraje rozhodnutí č. j. KRPL-101251-5/ČJ-2019-1800KR o zahájení řízení ve věcech služebního poměru o stanovení povinnosti vydat krajskému ředitelství částku 369 069 Kč hrubého, tj. 237 627 Kč čistého, z titulu bezdůvodného obohacení, s odůvodněním, že usnesením Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 538/2019-802 ze dne 22. 5. 2019 bylo zrušeno i rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje číslo 2019 ze dne datum. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje č. j. KRPL-101251-8/ČJ-2019-1800KR ze dne 9. 12. 2019 byla žalobci stanovena povinnost vydat Krajskému ředitelství policie Libereckého kraje částku 237 627 Kč. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ze dne datum. Rozhodnutím ministra vnitra č. j. MV-16226-4/SO-2020 ze dne 21. 2. 2020 pak bylo rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje číslo 2019 ze dne datum (o doplacení platu) zrušeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne datum rozklad, na základě kterého vydal dne datum ministr vnitra další rozhodnutí č. j. MV-16226-8/SO-2020, kterým své předchozí rozhodnutí zrušil a přezkumné řízení ve věci doplacení služebního příjmu zastavil. Žalobce tak byl od listopadu 2019 až do datum v nejistotě ohledně toho, zda bude povinen částku 369 069 Kč hrubého resp. tomu odpovídající částku 237 627 Kč čistého policii vrátit, či nikoliv.

26. Přihlédnout je třeba rovněž k tomu, že trestní řízení mělo dopady i do majetkové sféry žalobce, který na svou obhajobu v trestním řízení (na odměnu a náhradu hotových výdajů svého obhájce a na znalecké posudky) účelně vynaložil celkem 99 038,50 Kč (jak bude níže vysvětleno). V důsledku již zmíněného zproštění výkonu služby v období od datum do datum a s tím souvisejícího krácení platu o 50 % došlo k poklesu jeho příjmu cca na 11 000 Kč až 14 000 Kč měsíčně, jak krajský soud zjistil z přehledu výš mzdy (na listu číslo spisu) a z žalobcem předložených výplatních pásek. Z výpisu z účtu žalobce č. bankovní účet za měsíc listopad 2013 pak zjistil, že končený zůstatek na účtu činil 15 741,51 Kč, žalobce obdržel plat 11 099 Kč, hradil SIPO 6 105 Kč, splátku hypotéky 5 500 Kč a od jméno příjmení obdržel 2 191 Kč. Je proto správný závěr okresního soudu, že v důsledku uvedeného poklesu služebního příjmu měl žalobce problémy se splácením hypotéky, kterou ve výši celkem 930 000 Kč na základě smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené dne datum s právnická osoba čerpal na zaplacení kupní ceny bytové jednotky číslo v domě adresa ve obec (jak zjistil z uvedené smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru a z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro katastrální území Velké Hamry). Přestože byt na základě nájemní smlouvy ze dne datum ve spojení s jejími dodatky ze dne datum a ze dne datum pronajal jméno příjmení za nájemné (včetně záloh na služby) ve výši 12 000 Kč měsíčně, byl následně nepříznivou finanční situací donucen byt prodat; to je doloženo informací o jednotce (nahlížení do katastru nemovitostí, z níž plyne, že ke dni datum již žalobce není v katastru nemovitostí zapsán jako její vlastník).

27. Správně okresní soud při posouzení formy a výše zadostiučinění naopak nepřihlédl k řízení ve věcech služebního poměru o přiznání odchodného a stanovení jeho výše za výkon služby, které bylo zahájeno sdělením Krajského ředitelství policie Libereckého kraje č. j. KRPL-111204-5/ČJ-2019-1800KR ze dne 19. 12. 2019 (a tedy až poté, co již bylo usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne datum pravomocně rozhodnuto o postoupení věci) a skončilo rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje č. j. KRPL 111204-11/ČJ-2019-1800KR, jímž bylo žalobci přiznáno odchodné. Okresní soud z odůvodnění těchto rozhodnutí zjistil, že toto řízení bylo vedeno proto, že žalobce byl na vlastní žádost (podanou dne datum) rozhodnutím č. JN číslo 2019 ze dne datum propuštěn ze služebního poměru příslušníka policie. Na počátku tohoto řízení přitom krajské ředitelství policie žalobci sdělilo, že vzhledem ke zrušujícímu rozhodnutí dovolacího soudu v trestní věci žalobce (tj. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 538/2019-802 ze dne 22. 5. 2019) je nutno na věc pohlížet tak, jako by doplatek služebního příjmu nebyl žalobci vyplacen, a doba zproštění výkonu služby od datum do datum nebude započítána do doby rozhodné pro odchodné. Z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje č. j. KRPL-111204-11/ČJ-2019-1800KR číslo 2020 ze dne xanon číslo pak okresní soud zjistil, že jím bylo žalobci přiznáno odchodné, přičemž z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že ředitelství revidovalo svůj předchozí právní názor tak, že rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 538/2019-802 ze dne 22. 5. 2019 nebylo zrušeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje číslo 2019 ze dne datum, proto je třeba vycházet z toho, že služební příjem za dobu zproštění výkonu služby od datum do datum byl žalobci doplacen a uvedenou dobu zproštění výkonu služby je nutno započítat do doby rozhodné pro výpočet odchodného. Z uvedeného je tedy zřejmé, že bezprostřední příčinou sporu mezi žalobcem a jeho bývalým zaměstnavatele o výši odchodného není vedení trestního řízení proti žalobci (neboť to již bylo v době tohoto sporu skončeno), ale pochybení jeho zaměstnavatele při posouzení doby rozhodné pro výpočet odchodného. Není tak dána příčinná souvislost mezi trestním řízením a nemajetkovou újmou případně žalobci způsobenou v důsledku sporu o výši odchodného.

28. Krajský soud (na rozdíl od okresního soudu) vzhledem k výše uvedeným okolnostem - zejména kvůli délce trestního řízení více než 6 let a kvůli následkům způsobeným v pracovním život žalobce a s tím spojeným finančním potížím žalobce - shledává nedostačujícím zadostiučinění ve formě pouhého konstatování porušení práva a vyslovení omluvy žalobci žalovanou. Je v daném případě na místě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, přičemž odpovídající peněžitá náhrada by (vzhledem ke shora uvedenému) činila 70 000 Kč, je však třeba ještě zohlednit (okresním soudem rovněž zmíněné) okolnosti zahájení trestního stíhání a důvody, které vedly ke skončení trestního stíhání a postoupení věci do kázeňského resp. přestupkového řízení.

29. Z judikatury Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že specifické okolnosti konkrétního případu spočívající v chování či jednání obviněného (obžalovaného), které nelze podřadit pod ustanovení § 12 zákona č. 82/1998 Sb., a dále i postup orgánů činných v trestním řízení lze zohlednit při stanovení formy a příp. výše zadostiučinění podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1777/2012 ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 ze dne 3. 7. 2012). V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2256/2011 ze dne 21. 8. 2012 (a též v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4771/2015 ze dne 18. 10. 2016) Nejvyšší soud dále uvedl, že v případě náhrady nemajetkové újmy se s ohledem na její rozdílný charakter v porovnání s náhradou škody (majetkové újmy) a zákonný požadavek § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, omezení dovozované ve vztahu k nároku na náhradu škody ve směru nemožnosti zohlednit jednání poškozeného, pro které byl stíhán, neuplatní. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil a tím pádem k vyloučení odpovědnosti státu za poškozenému trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

30. Nelze tedy pominout, že žalobce sám svým jednání vytvořil situaci, která k anonymizováno stíhání vedla. Je totiž nepochybné, že v místě jeho bydliště byly při domovní prohlídce dne datum zajištěny mj. chemické látky (chloristan amonný, dusičnan amonný, dusičnan draselný, manganistan draselný, práškové kovy jako hliník, hořčík, zinek, dále síra, fosfor, dřevěné uhlí a nitrocelulózu), které (ačkoliv k jejich držení nebylo třeba zvláštního povolení, jak zdůrazňuje žalobce) mohly sloužit jako komponenty k výrobě výbušnin, a 23 ks rozbušek neelektrického roznětu. V době zahájení trestního stíhání přitom okolnosti nasvědčovaly tomu, že jde o anonymizováno čin. V trestním řízení pak bylo třeba objasnit, mj. zda šlo v případě uvedených věcí o výbušniny v množství větším než malém, či zda jednání žalobce bezprostředně směřovalo k tomu, že zbraň hromadně účinnou (případně ve formě výbušniny) vyrobí, vyrobil nebo se pokusil vyrobit, či zda měl k dispozici všechny potřebné součástky k výrobě zbraně hromadně účinné (tj. znaky skutkové podstaty přečinu nedovoleného ozbrojování § 279 odst. 3 písm. a/ t. z.). V průběhu trestního řízení pak bylo vyhotoveno několik znaleckých posudků, mj. znalecké posudky a jejich doplňky Pyrotechnické služby Policie České republiky (zpracovali znalci příjmení, Dr., Ing. Chládek a Ing. příjmení) a Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (zpracoval Ing. příjmení). V nich znalec příjmení, Dr., Ing. jméno příjmení dospěl k závěru (k němuž se následně přiklonil i Český úřad pro zkoumání zbraní a střeliva), že vyjma 22 kusů průmyslových rozbušek obžalovaný žádnou jinou výbušninu nepřechovával a že množství výbušniny v rozbuškách je malé a že případné úpravy na rozbuškách nelze považovat za výrobu zbraně hromadně účinné ani za součástky nezbytné pro jejich výrobu (viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 31 To 425/2018-778 ze dne 16. 1. 2019). Soudy tedy nedospěly k závěru, že by se předmětný skutek nestal, ale že není trestným činem, že by však mohl být posouzen jako přestupek. Proto byl tento skutek usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 4 T 83/2014-821 ze dne 17. 9. 2019 postoupen obec České republiky, Krajskému ředitelství Libereckého kraje. Z odůvodnění uvedeného usnesení i z odůvodnění usnesení Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a obec č. j. SBS 01681/2020 ze dne 6. 3. 2020 (jímž bylo poté, co byl žalobce propuštěn ze služebního poměru, rozhodnuto o odložení věci, neboť odpovědnost za přestupek zanikla podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, když od jeho spáchání uplynul jeden rok) vyplývá, že předmětné rozbušky, jelikož jsou to výbušniny, lze nabývat jen na základě povolení vydaného příslušným orgánem státní báňské správy a lze je skladovat pouze v objektech, které byly pro tento účel povoleny (§ 25, § 29 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění platném do 12.

1. číslo). Jako příslušník policie si přitom žalobce měl být zvláštního režimu při nakládání s výbušninami vědom, přesto takovým povolením nedisponoval a rozbušky skladoval v bytovém domě. Tuto okolnost (aniž by soud hodnotil vinu žalobce) je třeba zohlednit při určení výše peněžité náhrady jejím snížením z částky 70 000 Kč o 50 %, tj. na částku 35 000 Kč.

31. Okolností, kterou by bylo třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přičíst tíži státu, by mohl být excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení mající za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby (resp. osoby, jejíž trestní stíhání skončilo postoupením věci k projednání přestupku). Žalobce přitom tvrdí, že orgány činné v trestním řízení podávaly nadstandardním způsobem značné množství informací médiím. K tomu předložil seznam 70 článků a reportáží z internetu (jejich seznam je založený na listu číslo spisu), jimiž okresní soud provedl dokazování, nezjistil z nich však, že by se orgány činné v trestním řízení vyjadřovaly k žalobcově domnělé trestné činnosti excesivním způsobem umocňujícím újmu žalobce (coby obviněného) či vedoucím k porušení presumpce neviny; nic takového z těchto záznamů nevyplývá. Pokud se takového jednání dopustily sdělovací prostředky, nelze to přičítat k tíži státu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 ze dne 3. 7. 2012). Žalobce dále poukazuje na zásah do svého soukromí a domovní svobody tím, že v trestním řízení došlo k provedení prohlídky jeho bytu a jiných prostor, k lustraci všech jeho osobních věcí včetně počítače, ke znaleckému zkoumání jeho osoby psychiatrem, k výslechu jeho sestry ohledně toho, jaký byl v dětství. Okresní soud správně tyto úkony posuzoval nikoliv izolovaně, ale s přihlédnutím k okolnostem případu, neboť orgány činné v trestním řízení musely reagovat na jim v daném čase známé skutečnosti. V bytě žalobce (nacházejícím se v šestipatrovém bytovém domě) byly zajištěny mj. chemické látky, které lze užít výrobě výbušnin, dále průmyslové rozbušky, ženijní zápalnice, roznětnice, delaborované granáty F1 a dále písemnosti obsahující návody k výrobě výbušnin, hořlavých směsí a výbušných systémů (jak vyplývá z odůvodnění usnesení příjmení č. j. GI-TC-128-62/2013 ze dne 29. 7. 2013). Jevilo se tak zcela reálným ohrožení nejen majetku, ale i životů a zdraví dalších osob žijících v tomto bytovém domě a jeho okolí. Okresní soud proto správně uzavřel, že pokud orgány činné v trestním řízení v této situaci usuzovaly na možné spáchání trestného činu žalobcem a činily shora uvedené úkony, nešlo o excesivní jednání, ale o standardní součást vyšetřování.

32. Krajský soud dodává, že mu není známé jiné rozhodnutí, ve kterém by byla posuzována výše zadostiučinění ve skutkově obdobném případě (kde by šlo o újmu způsobenou trestním stíháním pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 t. z.). Proto věc porovnával s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 83 Co 184/2019, kde bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve výši 80 000 Kč za trestní stíhaní pro skutek, kterého se měla dopustit při výkonu veřejné funkce, jímž se měla dopustit trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 písm. a) t. z., za který jí hrozil trest odnětí svobody maximálně tři roky. Trestní stíhání trvalo 9 let a dva měsíce a mělo nepříznivý dopad na její rodinný život a vztahy s příbuznými a přáteli, musela čelit rovněž tlakům okolí v místě výkonu veřejné funkce a věc byla medializovaná ve sdělovacích prostředcích. Důsledkem byl její odchod z veřejného život, ukončení působení v komunální politice, změna zaměstnání a s tím související stěhování. Při určení výše a formy zadostiučinění bylo dále přihlédnuto k tomu, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby nikoliv proto, že se uvedený skutek nestal, ale proto, že škoda, která jím byla způsobena, nedosahuje 500 000 Kč (což je hranice tzv. značné škody, která je znakem skutkové podstaty uvedeného trestného činu). Náhrada nemajetkové újmy tak byla z tohoto důvodu snížena o 20 % na částku 80 000 Kč. Uvedená věc se věci nyní krajským soudem projednávané alespoň blíží délkou řízení (byť ta je v projednávané cca o třetinu kratší), medializací případu a tím, že bylo třeba zohlednit okolnosti, které vedly k zahájení trestního stíhání (tj. chování žalobce). Liší se však tím, že v projednávané věci žalobce nebyl veřejně známou osobou (komunálním politikem). V porovnání s tímto jiným případem se zadostiučinění ve výši 35 000 Kč jeví přiměřeným.

33. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl krajský soud k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu uvedeným trestním řízením.

34. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu této újmy dne datum. Šestiměsíční lhůta, daná Ministerstvu spravedlnosti k uspokojení nároku žalobce v § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tak v posuzovaném případě běžela od datum do datum a od následujícího dne je žalovaná se zaplacením částky 35 000 Kč v prodlení. Žalobci proto vedle uvedené částky 35 000 Kč přísluší i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od datum do zaplacení (§ 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

35. Dále okresní soud správně uzavřel, že podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. má žalobce právo na náhradu nákladů, které v předmětném trestním řízení účelně vynaložil na svou obhajobu. Žalobce na tomto nároku požadoval 112 106,50 Kč. Poté, co byl tento nárok v rozsahu částky 95 045,50 Kč žalovanou uhrazen a řízení bylo (po částečném zpětvzetí žaloby) usnesením okresního soudu č. j. 6 C 9/2020-148 ze dne 5. 11. 2020 ohledně částky 95 045,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení zastaveno, zůstala předmětem řízení částka 17 061 Kč, zahrnující odměnu a náhradu hotových výdajů zástupce žalobce (advokáta) za 7 úkonů právní služby. Okresní soud přitom správně vychází z toho, že odměna za 1 úkon právní služby při obhajobě žalobce obviněného (obžalovaného) v předmětném trestním řízení, v němž šlo o trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí 5 let, činí podle § 10 odst. 3 písm. b), § 7 bod 4. a. t. 1 500 Kč.

36. Částku 4 000 Kč požaduje žalobce za zastoupení advokátem při podání vysvětlení na příslušném oddělení policie v obec dne datum (tj. odměna 2 x 1 500 Kč, náhrada hotových výdajů 2 x 300 Kč a náhrada za ztrátu času 400 Kč). Není správný závěr okresního soudu, že jde o úkon učiněný a náklady vynaložené účelně. Právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nelze ztotožňovat s právem (jakékoliv) osoby podávající vysvětlení na právní pomoc advokáta dle § 158 odst. 5 trestního řádu. Účast advokáta při podání vysvětlení dle § 158 odst. 5 trestního řádu se omezuje pouze na právní pomoc a jen v tomto rozsahu může advokát při podávání vysvětlení vystupovat. Nejde o činnost, která by byla srovnatelná s účastí obhájce obviněného, a proto advokát nemůže postupovat ani analogicky podle § 41 trestního řádu a nemůže do průběhu podávání vysvětlení zasahovat např. kladením otázek osobě, která vysvětlení podává, nemůže požadovat účast na jiných úkonech ve věci, kterých se osoba podávající vysvětlení neúčastní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5Tdo 413/2012 ze dne 16. 5. 2012 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslo 2013). Proto žalobci právo na náhradu těchto nákladů nepřísluší.

37. Dále žalobce požaduje částku 1 050 Kč z titulu náhrady nákladů, které vynaložil na úkon jeho advokáta učiněný dne datum spočívající v sepisu námitek do protokolu o hlavním líčení ze dne datum s návrhem na opravu protokolu (tj. odměna 750 Kč, náhrada hotových výdajů 300 Kč). Obsahem tohoto podání je nesouhlas žalobce s tím, že v protokolu nebyla zachycena část zvukového záznamu výslechu znalce jméno příjmení, ačkoliv je (dle žalobce) tento zvukový záznam zcela zřetelný; proto je navrhováno doplnění protokolu. Krajský soud (na rozdíl od okresního soudu) dospěl k závěru, že uvedené podání není samostatným úkonem právní služby ve smyslu § 11 a. t., a proto za něj odměna nepřísluší. Odměna za toto podání je totiž zahrnuta v odměně za účast advokáta při hlavním líčení datum dle § 11 odst. 1 písm. g/ a. t., kterou již žalovaná žalobci uhradila.

38. Správně okresní soud shledal nedůvodným požadavek žalobce na navýšení odměny jeho zástupce za úkon právní služby spočívající v odvolání ze dne datum proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 4 T 83/2014-531 ze dne 29. 5. 2015 o 100%, tj. o 1 500 Kč dle § 12 odst. 1 a. t., neboť jde z hlediska odborné a časové náročnosti o úkon zcela standardní (odůvodnění odvolání je na dvou stránkách, namítáno je promlčení odpovědnosti za přestupek a nedostatek místní příslušnosti Českého báňského úřadu v obec).

39. Úvaha okresního soud, že za písemné vyjádření ze dne datum k posudku znaleckého ústavu Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, které bylo činěno na výzvu soudu, přísluší navýšení odměny zástupce žalobce o 100 %, tj. o částku 750 Kč, neboť se jedná o účelný úkon dle § 11 odst. 2, 3 a. t., který byl pro svůj rozsah a odbornost mimořádně obtížný (§ 12 odst. 1 a. t.), je zcela správná a lze na ni (pro stručnost) odkázat.

40. Správně okresní soud neshledal důvodným požadavek žalobce na navýšení odměny jeho zástupce o 1 500 Kč (tj. o 100 %) za sepis vyjádření ze dne datum k odvolání krajského státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 4 T 83/2014-66 ze dne 28. 8. 2016, neboť z hlediska rozsahu (osm stran textu) ani obsahu (s ohledem na jeho standardní odbornou náročnost a to, že nebylo použito cizí právo ani cizí jazyk) nejde o úkon mimořádně obtížný ve smyslu § 12 odst. 1 a. t.

41. Správně okresní soud uzavřel, že za úkon zástupce žalobce spočívající v písemném podání ze dne datum, v němž v souladu s § 105 odst. 3 trestního řádu uplatnil námitky proti osobě znalce a formulaci otázky položené znalci, a který je tak účelným úkonem, náleží žalobci náhrada ve výši 1 050 Kč (zahrnující odměnu ve výši 750 Kč podle § 11 odst. 2, 3 a. t. a náhradu hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.).

42. Odpovídá zjištěným okolnostem rovněž závěr okresního soudu, že za sepis vyjádření ze dne datum k odvolání krajského státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 4 T 83/52014-750 ze dne 11. 7. 2018 přísluší navýšení odměny o částku 1500 Kč, tj. o 100 % (a nikoliv o žalobcem požadovaných 3 000 Kč, tj. o 200 %) dle § 12 odst. 1 a. t., neboť právě toto navýšení (a nikoliv vyšší) odpovídá zvýšené obtížnosti tohoto úkonu dané jeho rozsahem (20 stran textu) a obsahem (podrobné vyjádření k povaze jednotlivých zajištěných věcí).

43. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby (za shora uvedené úkony) je žalovaná povinna zaplatit žalobci 3 300 Kč a částku 693 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z této náhrady (21 % z částky 3 300 Kč), tj. celkem 3 993 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení (§ 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), neboť žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu této újmy dne datum, šestiměsíční lhůta daná Ministerstvu spravedlnosti k uspokojení nároku žalobce v § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. tak běžela od datum do datum, a od následujícího dne je žalovaná v prodlení se zaplacením této částky. Na zaplacení dalších 13 068 Kč (17 061 Kč – 3 993 Kč = 13 068 Kč) se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení však (ze shora již uvedených důvodů) nárok nemá.

44. Nárok na zaplacení částky 97 872 Kč žalobce odůvodňuje tím, že mu po dva roky nebyl vyplácen plat v zákonné výši a v zákonných termínech, byl mu doplacen až dne datum v čistém 267 454 Kč. Z toho dovozuje, že má vůči žalované nárok na úrok z prodlení, který v žalobě vypočítává z dílčích částek doplacených mu takto za jednotlivé měsíce srpen 2013 až červenec 2015 za dobu vždy od 1. dne měsíce následujícího po řádném výplatním termínu až do datum.

45. Pro posouzení otázky, zda je žalovaná povinna úrok z prodlení z částky 267 454 Kč (tj. z platu za období od datum do datum, který byl žalobci zpětně doplacen až datum) žalobci zaplatit, není podstatné, zda byl v prodlení zaměstnavatel žalobce (jak se domnívá okresní soud), ale to, zda byla v prodlení se zaplacením této částky žalovaná (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). K tomu je třeba uvést, že žalobce však samotným krácením platu žádnou majetkovou újmu neutrpěl, neboť mu byl plat (aniž by byl jakkoliv krácen) doplacen jeho zaměstnavatelem dne datum (což je mezi účastníky nesporné). Žalované tak z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nevznikla povinnost zaplatit žalobci částku 267 454 Kč, a tedy ani nemohla být v prodlení s jejím zaplacením. Žalovaná proto není povinna zaplatit žalobci částku 97 872 Kč z titulu úroku z prodlení z částky 267 454 Kč za dobu od datum do datum. Zbývá dodat, že domáhá-li se tímto žalobce náhrady škody ve výši odpovídající úrokům z prodlení, netvrdí (ani nedokládá), že by se jeho majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku (kterou by např. zaplatil svému věřiteli při prodlení s plněním svých závazků, pokud by k němu došlo v důsledku realizovaného snížení platu), ani že by mu ušel zisk v této výši (tj. netvrdí, že by např. na základě konkrétní smlouvy o běžném či vkladovém účtu mohl mít uvedené peníze úročeny u některé z komerčních bank tak, že by mohl takový zisk důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí). Není tak naplněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, kterým je vznik škody (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 96/2012 ze dne 18. 10. 2012). Okresní soud tedy správně (i když z jiných důvodů) neshledal žalobu ohledně částky 97 872 Kč s úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení důvodnou.

46. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu v části výroku I žalobě vyhovující ohledně částky 3 993 Kč (na náhradě nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení a v části výroku II žalobu zamítající ohledně částky 569 829,50 Kč (odpovídající součtu částek 465 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, 97 872 Kč na úroku z prodlení a 6 957,50 Kč na náhradě nákladů obhajoby) se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení věcně správný, a proto byl v tomto rozsahu rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrzen. V části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni 6 110,50 Kč s úrokem z prodlení krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu ohledně částky 6 110,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V části výroku II zamítající žalobu co do částky 35 000 Kč s úrokem z prodlení rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení.

47. Jelikož krajský soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl znovu o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl i o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1, 2 o. s. ř.). Jelikož předmětem řízení byly tři samostatné nároky, rozhodl krajský soud o nákladech řízení ve vztahu ke každému z nich samostatně.

48. Vychází z toho, že žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, má proto v případě úspěchu právo na náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem, a to ve výši určené dle advokátního tarifu. Pro určení tarifní hodnoty, z níž se počítá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (§ 7 a. t.), je rozhodný součet tarifních hodnot jednotlivých nároků projednávaných společně obdobně jako při spojení dvou a více věcí dle § 12 odst. 3 a. t. U nároku na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu je tarifní hodnotou částka 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3378/2013 ze dne 29. 1. 2014), a nikoliv žalobcem požadovaných 500 000 Kč. V řízení před okresním soudem až do částečného zastavení řízení usnesením č. j. 6 C 9/2020-148 ze dne 5. 11. 2020 činila tarifní hodnota celkem 259 978,50 Kč (tj. součet tarifních hodnot 50 000 Kč u zadostiučinění za nemajetkovou újmu, 112 106,50 Kč u nároku na náhradu nákladů obhajoby a 97 872 Kč na úroku z prodlení), takže odměna za jeden úkon právní služby učiněný do částečného zastavení řízení dle § 7 bod 6. a. t. činí 9 340 Kč. Poté je již třeba vycházet z tarifní hodnoty ve výši 164 933 Kč (50 000 Kč u zadostiučinění + 17 061 u nákladů obhajoby + 97 872 Kč u úroku), z čehož odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5. a. t. činí 7 700 Kč. Odměna za úkon spočívající v částečném zpětvzetí žaloby činí při tarifní hodnotě 95 045,50 Kč 2 470 Kč (§ 11 odst. 2, 3, § 7 bod 5. a. t.) a odměna za odvolání žalobce proti rozsudku okresního soudu směřujícího toliko proti výroku II žalobu částečně zamítajícímu činí odměna 7 300 Kč (z tarifní hodnoty 154 829,90 Kč odpovídající součtu tarifní hodnoty 50 000 Kč u zadostiučinění za nemajetkovou újmu, 97 872 Kč u úroku a 6 957 Kč u nároku na náhradu nákladů obhajoby). Žalobce tak na náklady řízení účelně vynaložil celkem 97 324,90 Kč. To zahrnuje odměnu zástupce žalobce (advokáta) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) 3 x 9 340 Kč, odměnu za úkon právní služby spočívající v částečné zpětvzetí žaloby 1 x 2 470 Kč, odměnu za 5 úkonů právní služby (písemné vyjádření ze dne datum, účast u jednání datum, písemné vyjádření ze dne datum, účast u jednání dne datum /které trvalo od 12:30 hodin do 14:41 hodin/, účast u jednání datum) – 6 x 7 700 Kč a odměnu za odvolání proti rozsudku 7 300 Kč, dále náhradu jeho hotových výdajů za uvedených 10 úkonů právní služby ve výši 10 x 300 Kč dle § 14 odst. 4 a. t., částku 6 654,90 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z úkonů učiněných advokátem žalobce do datum včetně (poté již nebyl plátcem této daně - tj. 21 % z částky 31 690 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a dále částku 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby.

49. Při určení výše náhrady nákladů řízení pak bylo poměrně (podle tarifních hodnot jednotlivých dílčích nároků) zohledněno, jaká část odměny připadá na jednotlivé nároky; náhrada hotových výdajů zástupce žalobce a náhrada za soudní poplatek byly rozděleny rovnoměrně, na každý ze tří nároků 1/3, neboť jejich výše není odvislá od výše nároku. Přitom až do částečného zastavení řízení činila tarifní hodnota celkem 259 978,50 Kč, z čehož na nárok na náhradu nemajetkové újmy s tarifní hodnotou 50 000 Kč připadá 19 %, na úrok 97 872 Kč 38 % a na náklady obhajoby 112 106,50 Kč 43 %. Částečné zpětvzetí žaloby se týkalo jen nároku na náhradu nákladů na obhajobu. Po částečném zastavení činí celková tarifní hodnota 164 933 Kč, z čehož na náhradu nemajetkové újmy 50 000 Kč připadá 30 %, na úrok 97 872 Kč 60 % na náklady obhajoby 17 061 Kč 10 %. Odvoláním žalobce napadl jen výrok II, proto tarifní hodnota u tohoto úkonu odpovídá součtu částek 50 000 Kč (tj. 32 % celkové tarifní hodnoty), 97 872 Kč (tj. 63 %) a 6 957,50 Kč (tj. 5%). Po tomto rozdělení tak připadá z celkově vynaložených nákladů na zadostiučinění za nemajetkovou újmu částka 24 773,60 Kč, na nárok na úrok z prodlení částka 47 823,5 Kč a na náhradu nákladů obhajoby částka 24 727,80 Kč.

50. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů, proto (v případě úspěchu) by podle § 151 odst. 3 o. s. ř. činila náhrada jejích hotových výdajů za 4 úkony - písemné vyjádření ve věci samé a účast u tří jednání okresního soudu - 4 x 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož tato náhrada není odvislá od výše nároků, vychází krajský soud z toho, že na každý z dílčích nároků připadá 1/3 z této částky, tj. 400 Kč.

51. O nákladech řízení u zadostiučinění za nemajetkovou újmu bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. Dle konstantní judikatury totiž má žalobce ve věci v zásadě plný úspěch, pokud byl prokázán základ nároku a žalovanému bylo uloženo nahradit mu nemateriální újmu. Nesprávný odhad výše přiznaného budoucího nároku žalobcem nelze sankcionovat nepřiznáním náhrady nákladů řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1790/2010 ze dne 20. 4. 2011 či sp. zn. 30 Cdo 5210/2009 ze dne 2. 3. 2011, obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1665/11 ze dne číslo). Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 773,60 Kč.

52. Ohledně částky 97 872 Kč požadované žalobcem z titulu úroku z prodlení z doplatku platu byla žaloba zcela zamítnuta, a proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. je neúspěšný žalobce povinen zaplatit úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč.

53. U nároku na zaplacení nákladů na obhajobu byl žalobce úspěšný z 88 % (ohledně části požadavku na zaplacení 95 045,50 Kč má právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, ke kterému došlo pro chování žalované, která v uvedeném rozsahu požadavek žalobce po podání žaloby uspokojila) a neúspěšný z 12 % (v požadavku na zaplacení 13 068 Kč byla žaloba zamítnuta), má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení o tomto nároku v rozsahu 76 % z částky 24 727,80 Kč, tj. ve výši 18 793, 10 Kč.

54. Jestliže tak lze žalobci proti žalované přiznat nárok na náhradu nákladů v celkové výši 43 566,70 Kč, a naopak žalované proti žalobci nárok na náhradu nákladů v celkové výši 400 Kč, je namístě žalované uložit, aby zaplatila žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 43 166,70 Kč (odpovídající rozdílu uvedených částek), a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.