35 Co 212/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce Jméno žalobce A , IČO IČO žalobce A , sídlem Adresa žalobce A , zastoupeného advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalovanému Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupenému advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o zaplacení 23 300 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 22 C 3/2024-143 ze dne 25. 2. 2025, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou byla žaloba v požadavku na zaplacení 17 967 Kč s úrokem z prodlení zamítnuta, potvrzuje.

II. V části výroku I, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení 5 333 Kč s úrokem z prodlení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit 5 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 333 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 9 448 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení 23 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 3. 2023 do zaplacení (výrok I) a v řízení neúspěšnému žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, (výrok II). V odůvodnění se podává, že má jít o nárok na náhradu škody způsobené při dopravní nehodě dne , datum, na vozidle zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , pojištěném žalobcem, který po výplatě pojistného plnění ve výši , částka, přešel na žalobce jako pojistitele. Okresní soud, vycházeje především z výsledků šetření Policie ČR, jak jsou zaznamenány ve spise vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , objasnil, že při dopravní nehodě, která se udála dne , datum, v , Anonymizováno, hod. na , adresa, u tramvajové zastávky , Anonymizováno, (za křižovatkou , adresa, , ve směru od centra , Anonymizováno, ), došlo ke střetu vozidla zn. , Anonymizováno, , provozovatele , právnická osoba, . a řízeného , jméno FO, , s žalovaným, jenž (nikoli na značeném přechodu) přebíhal vozovku zprava ve směru jízdy vozidla – k zastávce tramvaje. Následkem nehody bylo poranění žalovaného (oděrky na levém lokti a boku a naštípnutí pravé vřetenní kosti) a poškození vozidla spočívajícího jistě v odlomení pravého zpětného zrcátka. Podle okresního soudu zavinil nehodu řidič vozidla, neboť k místu střetu přijížděl rychlostí, která ještě asi 12 m před střetem s žalovaným - v rozporu s § 18 zákona o silničním provozu - přesahovala 50 km.h-1. (dle znalce šlo o rychlost „v rozsahu nejméně 50 km.h-1 nejvýše km.h-1“, dle řidiče „lehce přes 50 km.h-1“) a zároveň nebyla přizpůsobena dané dopravní situaci. Řidič poškozeného vozidla projíždějící křižovatku po , Anonymizováno, ulici směrem od , Anonymizováno, totiž měl z pravé strany při průjezdu křižovatkou omezený výhled vozidlem (dodávkou zn. , Anonymizováno, ) vjíždějícím do křižovatky zprava z , adresa, , do zastávky , Anonymizováno, těsně za křižovatkou vjížděla tramvaj a zároveň bylo možné předpokládat, že někteří z chodců přecházejících ve směru jízdy po přechodu pro chodce u křižovatky , adresa, (mezi nimi i žalovaný) budou zprava přecházet i , adresa, k zastávce tramvaje, a to s částečně omezeným výhledem vlevo (pro stojící vozidlo , Anonymizováno, ). To se také stalo a řidič sice bržděním bezprostředně reagoval na chodce, kteří ulici stačili přeběhnou, nedokázal však zabránit srážce s žalovaným, který vběhl do jízdní dráhy vozidla 0,5 sekundy před střetem. V rychlost vozidla mezi 20-30 km/h tak došlo k tečnému střetu žalovaného s pravým bokem vozidla. Podle okresního soudu nevyplývá z takto objasněných okolností takové „protiprávní jednání žalovaného, které by mělo být příčinou žalobcem tvrzené škody“, nýbrž výlučné zavinění řidiče. Prokázáno pak bylo v řízení pouze poškození pravého zpětného zrcátka, nikoli jak tvrzeno žalobcem i poškození předního nárazníku či držáku pravého předního světlometu. Tato další poškození, která měla být po nehodě spolu s poškozeným zrcátkem (nákladem ve výši celkem , částka, ) opravována, totiž nebyla zachycena šetřením policie a neodpovídají ani znalcem popisovanému „naběhnutí chodce do boku vozidla“). Jedinými a v tomto směru nedostatečnými důkazy jsou „záznam o dopravní nehodě“ sepsaný řidičem, který má spíše hodnotu tvrzení, a zcela nejednoznačná výpověď soudem slyšeného svědka nehody , jméno FO, .

2. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že okresní soud v právním hodnocení zcela pomíjí závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který nejen v písemném posudku podávaném policii ale i při jednání před okresním soudem uvedl, že pouze žalovaný jako chodec mohl zabránit střetu s vozidlem. Rychlost vozidla nepovažoval znalec za faktor, který by nějak mohl ovlivnit nehodový děj. Znalec odhadl, že by řidič mohl odvrátit nehodu nanejvýš v situaci, kdy by chování žalovaného reagoval v rychlosti 7,9 km/h. Žalobce poukazuje na to, že i svědek události , jméno FO, (, Anonymizováno, žalovaného) vypověděl, že žalovaný do vozovky vběhl, aniž by se rozhlédl. Naopak řidič pojištěného vozidla projížděl křižovatku rovně po hlavní silnici rychlostí, která je povolená a byla i přiměřená dopravní situaci, neboť jednání žalovaného bylo nepředvídatelné. Žalobce se vymezuje proti aplikaci závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3807/2014 o povinnosti řidiče předvídat možný pohyb chodců a zmiňuje závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 32/2008, v němž bylo mimo jiné vysloveno, že po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení tohoto provozu jinými účastníky. Dle žalobce to byl žalovaný, kdo vběhnutím do jízdní dráhy vozidla (pouhých 0,5 sekund před střetem) porušil povinnost danou mu jako chodci ustanovením § 54 zákona o silničním provozu a tímto svým neodvratitelným jednáním zavinil dopravní nehodu a způsobil poškození vozidla. To, že mohlo dojít k poškození i jiných částí vozidla než prvého zrcátka, mělo být dle žalobce objasněno znaleckým posudkem, jehož provedení však okresní soud odmítl. Důkazem o těchto poškozeních pak jsou „Záznam o dopravní nehodě“, „Oznámení o škodné události havarijního pojištění“, „Žádost o schválení opravy vozidla“ s připojenou fotodokumentací a výpověď řidiče vozidla , jméno FO, jakož i výpověď svědka , jméno FO, , který dle žalobce potvrdil, že vozidlo do žalovaného narazilo světlem a bokem. Měl by proto být napadený rozsudek změněn tak, že bude žalobě v plném rozsahu vyhověno.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku. Má za to, že okresní soud objasnil věc správně a dospěl k správnému závěru, že za dopravní nehodu nese výlučnou odpovědnost řidič havarovaného vozidla, který nepřizpůsobil rychlost jízdy dané dopravní situaci. Vedle toho nebylo žalobcem prokázáno, že by došlo při nehodě k poškození jiných částí vozidla než pravého zpětného zrcátka.

4. Odvolací soud projednal odvolání žalobce a ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku dle § 219a odst. 1 o. s. ř.

5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k napadenému meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a zároveň zcela dostatečně. Odpovídá provedeným důkazům zejména popis nehodového děje tak, jak je shrnut v odstavci 1 tohoto rozsudku.

6. Správným je i nad rámec nosných důvodů, přijatý závěr okresního soudu, že žalobce neprokazuje poškození jiných částí vozidla než poškození pravého zpětného zrcátka. K přiléhavému odůvodnění okresního soud obsaženému v odstavcích 54 – 55 rozsudku dodává odvolací soud pouze tolik, že žalobcem zmiňovaný „Záznam o dopravní nehodě“ nemůže být vnímán jako dostatečný důkaz o poškození jiných částí už proto, že je z tohoto rukou vyplňovaného formuláře zřejmé, že údaj o „hnutých plastech př. nárazníku“ je vepsán dodatečně a s vysokou pravděpodobností jiným pisatelem. Ani výpověď svědka , jméno FO, nemůže sloužit jako důkaz o poškození jiných částí vozidla, neboť poškození konkrétních částí vozidla si svědek nebyl schopen vybavit, na což správně upozorňuje okresní soud citací jeho výpovědi. Správně okresní soud poukazuje na to, že záznamy policie o ohledání vozidla na místě nehody či popis nehodového děje znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, (byť takové poškození zcela nevylučují) nenasvědčují tomu, že by při nehodě došlo k poškození jiných částí vozidla než pravého zrcátka. Jedinými důkazy tak jsou záznamy pořízené před opravou vozidla (, datum, ) pro účely likvidace pojistné události a výpověď řidiče poškozeného vozidla učiněná teprve před okresním soudem (při jednání , datum, ), která však rovněž není zcela jednoznačná („myslím si, že byl i nárazník tam nějak polámaný“). Jestliže za takového stavu vyhodnotil okresní soud tyto důkazy jako nedostatečné, postupoval v souladu s pravidlem pro hodnocení důkazů obsaženým v § 132 o. s. ř. Správně okresní soud také dovodil, že závěr o nedostatku v důkazech nemohl by být zvrácen ani kladnou odpovědí znalce na otázku možnosti poškození i jiných částí vozidla, pročež soud nepochybil, když návrhu žalobce nevyhověl a pro nadbytečnost znalce neustanovil.

7. Nesprávným je však právní posouzení objasněných okolností, a to v části, která se týká podílu žalovaného na způsobené škodě. Nekoresponduje totiž s popisem nehodového děje závěr, že ze strany žalovaného nedošlo k takovému porušení právní povinnosti, které by bylo příčinou vzniku škody. Ačkoli jej v rozsudku okresní soud správně cituje, pomíjí při právním hodnocení nehodového děje ustanovení § 54 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“), podle kterého je mimo přechod pro chodce dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

8. Není pochyb o tom, že minimálně jednou z příčin vzniku nehody je, že žalovaný vběhl do vozovky, aniž by se dostatečně (s potřebnou mírou jistoty) přesvědčil, že může vozovku přejít a neohrozí tím sebe či ostatní účastníky provozu. Je rovněž zřejmé, a vyplývá to jednoznačně z posudku znalce, že pokud by tak učinil, k nehodě by nedošlo. Nešlo zde ze strany řidiče poškozeného vozidla, ze strany jiných účastníků provozu nebo v důsledku jiných okolností o vytvoření takové situace, která žalovanému objektivně neumožňovala, aby svou povinnost splnil, nebo která by nehodu i při splnění dané povinnosti činila neodvratitelnou.

9. Neobstojí proto závěr, že žalovaný nenese za škodu způsobenou na vozidle pojištěném žalobcem odpovědnost. Žalovaný porušil právní povinnost danou § 54 zákona o silničním provozu a toto porušení bylo příčinou poškození vozidla spočívajícího v poškození pravého zpětného zrcátka. Proto je dána povinnost žalovaného k náhradě škody, která vyjádřena v penězích odpovídá částce 7 111,47 Kč – ceně za opravu zrcátka provedená , Anonymizováno, – , právnická osoba, . (jak dokládá „Položkový rozpis práce a materiálu“ z , datum, a zhotovitelem vystavená faktura č. , hodnota, ze dne , datum, ).

10. Zároveň však je správným, majícím oporu v objasněných okolnostech, závěr okresního soudu, že mezi příčiny vzniku dopravní nehody je třeba řadit i porušení právní povinnosti na straně poškozeného spočívající v nepřizpůsobení jízdy okolnostem, které bylo možno v daném místě a dopravní situaci předvídat ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu.

11. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

12. Ačkoli nelze s jistou uzavřít, tak jako v případě jednání žalovaného, že by splnění povinnosti řidiče nehodu zcela odvrátilo, je zřejmé, že by minimálně muselo mít vliv na intenzitu střetu a logicky rozsah poškození. Toto nikoli převažují spolupůsobení poškozeného na vzniku škody je třeba promítnout do úvahy o rozsahu povinnost škůdce nahradit škodu na vozidle, resp. o poměrném snížení náhrady škody ve smyslu citovaného § 2918 o. z. Přiléhavým míře spolupůsobení poškozeného jeví se snížení povinnosti žalované k náhradě škody o 25 %. Lze proto uzavřít, že je dána povinnost žalovaného k náhradě škody ve rozsahu 5 333 Kč (75 % z 7 111,47 Kč).

13. Vyzval-li žalobce, na kterého po vyplacení pojistného plnění dle § 2820 odst. 1 o. z. přešlo právo pojištěného vlastníka vozidla na náhradu škody, žalovaného dopisem z 22. 2. 2023, doručeným 24. 2. 2023, k zaplacení náhrady škody ve lhůtě do 7 dnů od doručení, ocitá se žalovaný s placením 5 333 Kč v prodlení dnem 4. 3. 2023 a v souladu s § 1970 o. z. je povinen žalobci zaplatit i úroky z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Na základě shora uvedeného odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu okresního částečně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit 5 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 333 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení. V ostatním meritorní výrok jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení u soudu prvního stupně a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

16. V daném případě bylo žalobci z uplatněného požadavku na zaplacení 23 300 Kč přiznáno právo na 5 333 Kč. Byl tedy žalobce v řízení úspěšný pouze rozsahu 23 % a převažující úspěch žalovaného (v rozsahu 77 %) zakládá jeho právo na náhradu 54 % nákladů účelně vynaložených v řízení před soudy obou stupňů.

17. Takovými náklady žalovaného jsou odměna zástupce spojená s celkem 6 úkony právní služby (převzetím zastoupení, účastí u jednání před okresním soudem , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a účast u jednání odvolacího soudu , datum, ) v celkové výši 12 360 Kč [při tarifní hodnotě 23 300 Kč jde o 2 060 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“)], hotové výdaje zástupce spojené s 6 úkony právní služby v paušální výši celkem 2 100 Kč (u 4 úkonů provedených do 31. 12. 2004 po 300 Kč, u 2 úkonů po 1. 1. 2025 po 450 Kč, dle § 13 odst. 4 AT), a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 3 036,60 Kč [21 % z 14 460 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], celkem 17 496,60 Kč. Z této částky je žalobce povinen nahradit žalovanému poměrnou část odpovídající 54 %, tj. 9 448 Kč, a to v třídenní zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).