35 Co 220/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18 548,75 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 62/2025-35 ze dne 28. 5. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení 6 430,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 810,07 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 16 252,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 73 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 430 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. V části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, potvrzuje.

III. V časti výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 717,31 Kč od , datum, do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 717,31 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuIV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 11 717,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu (v požadavku na zaplacení další části jistiny s poplatky a smluvními pokutami v celkové výši 6 831,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 810,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 490,93 Kč od 6. 8. 2024 do 12. 11. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 252,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 548,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení) žalobu zamítl a výrokem III uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 1 329,41 Kč. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že uzavřela dne , datum, s žalovanou „Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, “, na základě které byl žalované poskytnut „úvěrový rámec“ ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Dále žalobkyně tvrdila, že v průběhu úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 35 330,09 Kč a vrátila celkem částku 23 612,78 Kč. Žalobkyně „zesplatnila“ úvěr ke dni 12. 5. 2023, neboť žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr nedostála, s tím, že požaduje uhradit jistinu 16 252,75 Kč, poplatky ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a příslušenství ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Po dokazování, v rámci kterého byly provedeny veškeré důkazy označené žalobkyní, dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Protože žalobkyně poskytla žalované celkem částku 35 330,09 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 23 612,78 Kč, dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení 11 717,31 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy však nepřiznal žalobkyni nárok na uplatněné smluvní pokuty, poplatky, smluvní úroky, ale ani na úroky z prodlení, neboť žalobkyně má právo na vrácení jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka (a odkázal v tomto na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Okresní soud proto žalované uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši 11 717,31 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byla dle okresního soudu v řízení procesně úspěšnější žalobkyně, uložil okresní soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. žalované uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 329,41 Kč.

2. Proti výroku II a III rozsudku se včas odvolala žalobkyně s tím, že se domáhá přiznat jistinu 401 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 417,93 Kč od 6. 8. 2024 do 12. 11. 2024 a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 118,31 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a bere zpět žalobu v požadavku na zaplacení 6 430,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 810,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 73 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 252,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 430,44 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že v tomto rozsahu „překvalifikovala svůj žalobní návrh“. V odvolání žalobkyně namítá, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, protože při výpočtu žalovanou nevrácené částky jistiny měl za to, že žalovaná „načerpala“ částku 35 330,09 Kč. Správná částka je však 35 731,09 Kč, jak vyplývá z důkazu označeného jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“. Jestliže žalované bylo celkem poskytnuto 35 731,09 Kč a tato vrátila žalobkyni 23 612,78 Kč, činí rozdíl 12 118,31 Kč a nikoli okresním soudem žalobkyni přiznaných 11 717,31 Kč. Dále žalobkyně vytýká okresnímu soudu, že neuložil žalované zaplatil žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 6. 8. 2024, kdy se dle žalobkyně dostala žalovaná do prodlení. Žalovaná byla řádně vyzvána ke splacení celého úvěru žalobkyní a opětovně v předžalobní výzvě, a proto mohla namítat ještě před podáním žaloby, že není v jejích možnostech dluh uhradit. Ničeho do dnešního dne nenamítala, z čehož žalobkyně dovozuje, že se žalovaná dostala do prodlení. Poukazuje v tomto na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 31/2025 ze dne 29. 4. 2025, ve kterém odvolací soud uvedl, že pokud dlužník nereaguje na výzvu věřitele, neexistuje mezi dlužníkem a věřitelem spor ohledně splatnosti dluhu, a proto lze mít za to, že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. V petitu navrhuje, aby odvolací soud zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí, změnil napadený rozsudek v části výroku II zamítající žalobu tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobkyni na jistině dalších 401 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 417,93 Kč od 6. 8. 2024 do 12. 11. 2024 a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 118,31 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví. To neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně, někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, nebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (§ 222a odst. 1, část věty za středníkem, o. s. ř.), anebo jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí (§ 222a odst. 2 o. s. ř.).

4. Protože v daném případě byla žaloba vzata částečně zpět za odvolacího řízení (odvolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné) a žalovaná nesouhlas s částečným zpětvzetím návrhu nevyjádřila (§ 222a odst. 2 o. s. ř.), odvolací soud postupoval podle citovaného ustanovení a v rozsahu zpětvzetí zrušil předmětný rozsudek okresního soudu a řízení částečně zastavil (výrok I).

5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu i postup okresního soudu v předchozím řízení se souhlasem účastníků bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, tyto byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě se soudem prvního stupně lze po skutkové stránce shrnout, že žalobkyní vyhotovená „Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, “ obsahovala závazek žalobkyně poskytovat žalované finanční prostředky do výše 17 000 Kč a závazek žalované splácet úvěr. Dle „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ byly žalované poskytovány žalobkyní peněžní prostředky v období od 25. 8. 2018 do 22. 7. 2024, a to v celkové částce 43 429 46 Kč, a žalovaná splatila žalobkyni celkem 23 612,78 Kč.

7. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený „Smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, “ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného do dne 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy jakož i obsahu smlouvy o úvěru je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyni, kterou stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně její úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona, tuto povinnost nesplnila. Lze proto shledat správný také závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy (u smluv uzavřených před datem 28. 5. 2022 dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18).

11. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona povinnost vrátit (pouze) jistinu spotřebitelského úvěru. Nepochybil přitom okresní soud, pokud ohledně její výše vycházel z tvrzení žalobkyně uvedené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, že „v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku 35 330,09 Kč a uhradila 23 612 Kč“. Správně v takovém případě při vypořádání plnění z neplatné smlouvy započítává vrácenou částku 23 612 Kč na jistinu ve výši 35 330,09 Kč, neboť soud nemůže bez změny skutkových tvrzení vycházet z částky vyšší, byť by další poskytnutá plnění vyplývala z provedených důkazů. Proto okresní soud správně přiznává žalobkyni rozdíl 11 717,31 Kč.

12. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem, odlišuje postavení žalované, jako úvěrovaného spotřebitele, od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalované, resp. splatnost jejího závazku, tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

13. Jak vysvětleno v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, na který okresní soud správně odkazuje, ustanovení § 87 zákona je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplanost smlouvy, tím, že nezíská smluvní pokuty, smluvní úroky a poplatky, a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti. K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Je tak zřejmé, že v případě neexistence dohody o účastníků o splatnosti je soud vždy, i bez návrhu účastníka dle § 87 odst. 2 zákona, povinen vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit novou dobu splatnosti.

14. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalované zaplatit také úrok z prodlení s odůvodněním, že k prodlení žalované nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.

15. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř., 167 odst. 2 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.

16. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 11 717,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny 11 717,31 Kč odvislou od nabytí právní moci. Jelikož tato část výroku I žalobě vyhovující nabyla právní moci dne 27. 6. 2025 (§ 159 o. s. ř.), stíhala žalovanou povinnost vrátit žalobkyni jistinu do 30. 6. 2025. Protože tak žalovaná neučinila, ocitla se dnem následujícím, tedy 1.7. 2025, ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.

17. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalované právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 11 717,31 Kč dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (12 % ročně), avšak nikoli ode dne 6. 8. 2024, ale až ode dne 1. 7. 2025.

18. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 717,31 Kč od 1. 7. 2015 do zaplacení.

19. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení částky 401 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 417,93 Kč od 6. 8. 2024 do 12. 11. 2024 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 118,31 Kč od 13. 11. 2024 do 30. 6. 2025, ve výši 12,75 % ročně z částky 401 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a ve výši 0,75 % ročně z částky 11 717,31 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok II), a v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 717,31 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 717,31 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

20. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. Předmětem řízení do vyhlášení napadeného rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny spolu s poplatky a smluvními pokutami v celkové výši 18 548,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 810,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 490,93 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 252,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 548,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení 11 717,31 Kč a v částce 12 701,01 Kč (součet zbývající části nárokované jistiny, poplatků, smluvních pokut a příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně tak lze vyjádřit jako 48 % a žalované jako 52 %. V takovém případě je na místě nahlížet na úspěch obou stran jako by byl stejný, a proto nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

22. Převážný procesní úspěch je v odvolacím řízení na straně žalované, a proto by měla dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože však žalovaná v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložila, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.