35 Co 267/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 900 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 11 C 71/2025-22 ze dne 12. 5. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2 900 Kč, o zaplacení úroku z prodlení z částky 20 000 ve výši 12,75 % ročně od 5. 7. 2024 do 29. 4. 2025, o zaplacení úroku z prodlení z téže částky ve výši přesahující 12 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení a o zaplacení 1 450 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve zbylé části žalobu zamítajícího výroku I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 3 765,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou doplatek soudního poplatku za odvolání ve výši 73 Kč.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 22 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že dne 2. 4. 2024 uzavřela pomocí prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla 20 000 Kč převodem na její účet. Protože žalovaná neplnila své povinnosti, 4. 7. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Požaduje žalobkyně vrátit jistinu 20 000 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 5. 7. 2024 do 26. 11. 2024 ve výši 2 900 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč dle sazebníku žalobkyně. Vyšel okresní soud z toho, že žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva nebyla podepsána a žalobkyně kontraktační proces komunikačními prostředky na dálku popsala pouze obecně, nikoli pro daný konkrétní případ uzavření smlouvy s žalovanou. Jen z toho, že doložila kopii občanského průkazu a průkazu pojištěnce zdravotní pojišťovny nelze dovodit, že žalovaná akceptovala návrh úvěrové smlouvy konkrétního obsahu a že tak došlo k jejímu uzavření. Zabýval se dále okresní soud tím, zda není uplatněný nárok důvodný (alespoň z části) jako plnění poskytnuté žalované bez právního důvodu. Za prokázané však nelze mít dle okresního soudu ani tvrzení žalobkyně o tom, že žalované částku 20 000 Kč poskytla. Žalobkyně totiž předložila k důkazu záznam z platebního systému ThePay, podle nějž měla být uvedená částka dne 2. 4. 2024 odeslána na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně však neprokazuje své tvrzení, že jde o účet žalované. Protože žalobkyně se svojí, byť omluvenou, absencí u jednání soudu zbavila možnosti poučení o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně kontraktačního procesu, jakož i navrhnout důkazy k prokázání tvrzení o akceptaci úvěrové smlouvy a vyplacení peněžních prostředků žalované, nezbylo soudu, než žalobu zamítnout.

3. Proti tomuto rozsudku se v celém jeho rozsahu včas odvolala žalobkyně. Ohledně posouzení uzavření a platnosti smlouvy o úvěru namítá, že měl okresní soud k dispozici veškeré podklady, které k těmto okolnostem existují. Podepsaná smlouva neexistuje, neboť žalobkyně smlouvy uzavírá prostřednictvím komunikace na dálku. , právnická osoba, žádosti přitom žalovaná prokázala svoji totožnost skrze doklady totožnosti. Žalovaná tvrzení ani předložené důkazy nezpochybnila, sama jiné důkazy nenavrhla, skutkové zjištění, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy, proto není správné. Porušil rovněž svoji poučovací povinnost a právo žalobkyně na spravedlivý proces. Pokud měl dále okresní soud za neprokázané vlastnictví žalované k bankovnímu účtu, kam byly peníze převedeny, měl žalobkyni poučit, nikoli ponechat poučení až na jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Z důkazů, které byly přílohou již žaloby, však plyne, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaná, když její jméno a příjmení je uvedeno na výpise z účtu, jenž si žalobkyně v systému Kontomatik opatřila pro ověření úvěruschopnosti žalované. Přístup ke svému výpisu z bankovního účtu v daném systému udělila žalobkyni žalovaná. S uvedeným důkazem, který poskytnutí jistiny úvěru žalované prokazuje, se okresní soud nevypořádal. Vytýká dále žalobkyně okresnímu soudu, že měl-li za nedostatečná tvrzení či návrhy důkazů, měl žalobkyni vyzvat k jejich doplnění či označení ještě před jednáním. Opačným postupem žalobkyni zkrátil na jejích právech, odepřel jí právo na soudní ochranu a porušil rovnost zbraní. Rovněž se odchýlil okresní soud od rozhodování soudů ohledně obdobných nároků uplatňovaných žalobkyní. V nich soudu dospěly k závěru, že žalobkyně žalovaným za obdobné situace peněžní prostředky poskytla a ti se o ně bezdůvodně obohatili. Navrhuje žalobkyně, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení a po zopakování dokazování potvrzením o provedené platbě, výpisem z účtu č. , č. účtu, a předžalobní výzvou s dokladem o jejím doručování shledal odvolání důvodným pouze v části. Věc projednal při jednání konaném 27. 11. 2025 v nepřítomnosti účastníků, když zástupkyně žalobkyně se z účasti u jednání odvolacího soudu omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Domáhá se žalobkyně plnění z úvěrové smlouvy, kterou měla s žalovanou uzavřít dne 2. 4. 2024 prostřednictvím komunikace na dálku. Bylo na žalobkyni, aby uzavření smlouvy prokázala.

6. Podle § 562 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (jinde v textu jen o. z.) písemná forma právního jednání je zachována i při právním jednání učiněném elektronicky nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Přípustnost elektronické podoby právních jednání upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který upravuje způsob podepisování dokumentů elektronicky jednak veřejnoprávními subjekty v § 5 a jednak v oblasti soukromoprávních vztahů v § 7. Podle § 7 citovaného zákona k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronicky dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

7. Lze tedy sjednat smlouvu prostředky komunikace na dálku a smlouvu podepsat „jiným typem elektronického podpisu“ (od zaručeného či uznávaného elektronického podpisu odlišným), který však musí umožnit identifikaci jednajícího, včetně ověření jeho totožnosti ze strany adresáta právního jednání za použití jemu dostupných prostředků a metod. Aby však účastník prokázal uzavření smlouvy s druhou stranou elektronicky, nepostačí, že popíše obecně, jak smlouvy s klienty na dálku uzavírá, nýbrž musí tvrdit a prokázat, jak konkrétně kontraktační proces proběhl právě s konkrétní osobou, ve vztahu k níž nárok uplatňuje. Jinými slovy, jestliže účastník tvrdí, že určité údaje a souhlas s obsahem smlouvy druhá strana potvrzuje např. prostřednictvím zadání jedinečného, jemu zaslaného, SMS kódu či prostřednictvím bankovní identity či zpřístupnění údajů z bankovnictví (jako v daném případě žalobkyně), musí tvrdit a dokládat, kdy a že se tak skutečně stalo právě u druhé strany smlouvy, tj. uvést, kdy, jaký kód a kam druhá strana (žalovaná) vložila, či kdy a kam se přihlásila. Jen v takovém případě se uplatní vyvratitelná právní domněnka spolehlivosti záznamů údajů v elektronických systémech dle § 562 odst. 2 o. z.

8. Žalobkyně v daném případě vůbec nedoložila (ani netvrdila), jak konkrétně uzavření smlouvy (právě) s žalovanou dne 2. 4. 2024 proběhlo. Nedoložila žádné konkrétní a ve vztahu k žalované individualizované záznamy údajů v elektronických systémech svědčící o tom, že žalovaná elektronickou cestou projevila vůli být smlouvou konkrétního obsahu vázána.

9. Žalobkyně předložila jen fotokopie osobních dokladů žalované a dále jen popis, jak obecně kontraktační proces probíhá. Správně proto uzavřel okresní soud, že není možno z žalobkyní předložených důkazů učinit závěr o tom, že žalovaná akceptovala návrh smlouvy konkrétního obsahu a že došlo k uzavření takové smlouvy.

10. Správně již přitom okresní soud vysvětlil, že poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. je upravena jako poučovací povinnost při jednání. Jedině při něm je soud povinen takové poučení (o nedostatku tvrzení, označení důkazů či jiném možném právním posouzení věci) účastníku poskytnout. Mimo jednání takovou povinnost nemá a není podle ustálené soudní praxe ani povinen jednání, jehož se účastník neúčastní, jen kvůli poskytnutí takového poučení odročovat. Vychází se v takovém případě z toho, že účastník, jenž se účasti u jednání soudu dobrovolně vzdal, se sám zbavil možnosti, aby se mu případně dostalo poučení dle § 118a o.s.ř. Soud současně nemá povinnost před jednáním zkoumat (je-li žaloba projednatelnou), zda účastník tvrdí všechny (pro svůj nárok) relevantní skutečnosti a tyto i prokazuje (resp. označuje k nim důkazy). Nemůže soud účastníkům sdělovat ještě před jednáním, jak bude hodnotit důkazy, které bude při tomto nařízeném jednání teprve následně provádět, popřípadě, zda je shledá dostatečnými k prokázání pro nárok rozhodných skutečností.

11. Protože nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami, zabýval se okresní soud správně tím, zda žalobkyně žalované tvrzenou částku (20 000 Kč) poskytla, respektive zda to i prokazuje. Založil pak ve vztahu k této skutečnosti negativní závěr na tom, že žalobkyně žádným důkazem nedokládá, že účet č. , částka, je právě žalovaná.

12. Zjistil tak odvolací soud z listin předložených žalobkyní, že si ověřovala úvěruschopnost žalované mimo jiné i tím, že si prostřednictvím služby třetí osoby (v systému , Anonymizováno, ) opatřila výpis z účtu č. , Anonymizováno, . K tomu musel s ohledem na bankovní tajemství dát souhlas majitel účtu, v daném případě ve výpise identifikovaný právě jako žalovaná. Lze na základě tohoto důkazu ve spojení s potvrzením o provedení platby ve výši 20 000 Kč na účet č. , Anonymizováno, uzavřít, že žalobkyně (důkazy předloženými již s žalobou) prokázala poskytnutí peněžních prostředků v tvrzené výši žalované. Bylo v tom případě na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že peněžní prostředky v téže výši či jejich část žalobkyni vrátila.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Protože bylo v projednávané věci prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná její vrácení ani netvrdila, došlo k bezdůvodnému obohacení žalované ve smyslu citovaných ustanovení. Žalované proto vznikla povinnost toto plnění jí poskytnuté bez právního důvodu žalobkyni vydat.

15. Z tohoto důvodu neobstojí rozsudek okresního soudu v části, kde byla žaloba zamítnuta v požadavku na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč. Současně, jestliže byla žalovaná vyzvána (mimo jiné i) k vrácení této částky a svoji povinnost nesplnila, vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení z ní. Protože v případě nároku na vrácení bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu stanovena ani z povahy věci ujednána, nastává na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). V daném případě však nedošlo ke splatnosti dluhu žalované na základě výzvy jí žalobkyní zaslané 23. 10. 2024, neboť tato výzva byla zaslána na adresu Radniční 534, Tanvald (jak bylo zjištěno z doručovacího archu). V té době však již nešlo o adresu evidovanou jako bydliště žalované, proto se výzva nedostala do sféry její dispozice. Při absenci smluvního vztahu mezi stranami nemohlo jít ani o doručovací adresu sjednanou. Byla proto žalovaná ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. povinna dluh splnit bez zbytečného odkladu až od doručení žaloby. Ta byla žalované doručena 28. 4. 2025, nejpozději následujícího dne měla žalovaná plnit a od 30. 4. 2025 je již se splněním dluhu v prodlení. Od tohoto dne má žalobkyně nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši 12 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Byl proto rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změněn potud, že byla žalované v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení.

17. Ve zbylém rozsahu odvolání není důvodné. Jestliže nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami, nemohou být žalobkyni přiznána plnění v ní sjednaná. Předně jí proto nemůže být přiznána smluvní pokuta (2 900 Kč). Nemůže být rovněž žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné (paušální) částky sjednané smlouvou (sazebníkem žalobkyně). Při absenci smluvního vztahu sjednání pevně určených nákladů nepřipadá do úvahy, přičemž zákon připouští paušální náhradu jen ve vztazích mezi podnikateli (§ 1972 o. z.). Není tudíž důvodným ani požadavek na zaplacení částky 1 450 Kč jako nákladů na uplatnění pohledávky, když nejde v jejím případě o příslušenství uplatněného dluhu. Konečně nedůvodnou je žaloba i co do úroků z prodlení převyšujících 12 % a požadovaných i za období před 30. 4. 2025. Co do zamítnutí všech těchto požadavků byl proto rozsudek okresního soudu coby věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

18. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení před okresním soudem a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky celkem ve výši 24 350 Kč (jestliže částka 1 450 Kč nepředstavuje příslušenství pohledávky), přičemž vyhověno žalobě bylo co do částky 20 000 Kč. Úspěch žalobkyně představuje 82 % předmětu řízení, neúspěch 18 %. Přísluší proto převážně úspěšné žalobkyni právo na náhradu 64 % (82–18) jí účelně v řízení vynaložených nákladů. Před okresním soudem tyto náklady představuje soudní poplatek ve výši 916 Kč a dále odměna advokáta po 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), a k těmto úkonům vždy paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč, kdy šlo o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně v obdobných věcech, celkem u okresního soudu náklady ve výši 2 116 Kč. V odvolacím řízení představuje náklady soudní poplatek za odvolání ve správné výši 1 218 Kč, odměna za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) ve výši 2 100 Kč dle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) AT, náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za tento úkon dle § 13 odst. 4 AT, celkem v odvolacím řízení 3 768 Kč. Odvolací soud proto žalované uložil povinnost zaplatit v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 3 765,50 Kč (64 % z 5 884 Kč), a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce.

20. Konečně odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 73 Kč (poplatková povinnost ve výši 1 218 Kč oproti vybranému poplatku ve výši 1 145 Kč), když základ soudního poplatku dle § 6 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činil 24 350 Kč, nikoli 22 900 Kč.