35 Co 281/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , Anonymizováno ) zastoupené advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalovaným 1) Jméno žalované A , nar. Datum narození žalované A , 2) Jméno žalované A , nar. Datum narození žalované B , zastoupeným advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o povolení nezbytné cesty, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 340/2024-98 ze dne 30. 5. 2025, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a II žalobu zamítajících potvrzuje.

II. Ve výroku III o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, náhradu nákladů řízení před okresním soudem 1. žalovanému ve výši 19 366,05 Kč a 2. žalovanému ve výši 9 323,05 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, náhradu nákladů odvolacího řízení 1. žalovanému ve výši 8 603,10 Kč a 2. žalovanému ve výši 8 603,10 Kč.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalovaným domáhala ve prospěch vlastníka pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, povolení nezbytné cesty jako služebnosti buď (a) přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (výrok I), nebo (b) přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (výrok II). Podle okresního soudu nelze nezbytnou cestu ve smyslu § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), přes pozemky žalovaných povolit, neboť jsou naplněny veškeré zákonné překážky, jak je vymezuje ustanovení § 1032 občanského zákoníku. Především by předpokládaná škoda na pozemcích převýšila výhodu nezbytné cesty [§ 1032 odst. 1 písm. a) o. z.], neboť žalobkyně požaduje cestu za účelem průjezdu těžkých zemědělských strojů, přičemž však se na pozemcích žalovaných nenachází zpevněná komunikace. Průjezd těžkých strojů by působil značnou erozi a znamenal by riziko sesuvu svahu do míst, kde žalovaní parkují svoje automobily. Vedle toho si nedostatek přístupu způsobila z hrubé nedbalosti sama žalobkyně [§ 1032 odst. 1 písm. b) o. z.], protože „nabyla svoje pozemky již v současné situaci bez přístupu, přičemž se předtím nepokusila zajistit si přístup“. Žalobkyně také žádá nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení [§ 1032 odst. 1 písm. c) o. z.]. Přístup k pozemkům žalobkyně je totiž (jak ověřeno při ohledání) možný i přes jiné pozemky, které jsou volně přístupné a zčásti jako cesta již užívané. Konečně, brání povolení nezbytné cesty i skutečnost, že má být dle požadavku žalobkyně vedena přes oplocenou zahradu u rodinného domu, tj. ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z. přes „prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup“. Nákladovým výrokem je v řízení neúspěšné žalobkyni s poukazem na „§ 142 o. s. ř.“ uloženo nahradit žalovaným na nákladech řízení před okresním soudem 23 667,60 Kč (výrok II). Má jít dle odůvodnění o odměnu (celkem 17 760 Kč) a paušalizované hotové výdaje (1 800 Kč) zástupce spojené se čtyřmi úkony právní služby a náhradu daně z přidané hodnoty (21 % z 19 560 Kč).

2. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně. V odvolání namítá, že okresní soud nevěnoval dostatečnou pozornost jejím tvrzením ani důkazům, ačkoliv se jednalo o skutečnosti a důkazy řádně a včas žalobkyní přednesené a označené. Žalobkyně připomíná, že se žalobou domáhala zřízení práva nezbytné cesty k pozemkům v jejím vlastnictví, a to v rozsahu určeném geometrickým plánem, jenž měl být vyhotoven v průběhu řízení. Navrhovaná cesta představuje dle žalobkyně jediné reálné a zároveň nejméně zatěžující řešení přístupu k předmětným pozemkům. Soud prvního stupně žalobu zamítl s odkazem na možnost alternativního přístupu a údajnou hrubou nedbalost žalobkyně při nabývání pozemků. Tyto závěry nijak konkrétně neodůvodnil a jeho úvahy zůstaly v rovině nepodložených tvrzení. Rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Zejména posouzení míry zásahu do vlastnického práva žalovaných a úvahy o existenci alternativního přístupu nebyly podloženy žádnou analýzou ani významnější argumentací. Soud především pominul judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, dle níž nelze žalobu zamítnout [s poukazem na § 1032 odst. 1 písm. a) o. z.] pouhým konstatováním, že by navržená cesta „významně znehodnotila“ pozemky žalovaných, aniž by byla tato úvaha věcně podložena. Závěr o hrubé nedbalosti žalobkyně je rovněž v rozporu s ustálenou judikaturou (reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1587/20). Podle ní nelze nabyvateli přičítat k tíži samotný fakt, že pozemek nabyl bez přístupu, pokud tento stav nezavinil nebo se ho nesnažil napravit bezvýsledně. Soud prvního stupně se od těchto východisek odchýlil a bez dalšího dovodil existenci hrubé nedbalosti, čímž věc nesprávně právně posoudil. Argumenty soudu ohledně oplocení pozemků žalovaných nejsou způsobilé cestu vyloučit, protože samotné oplocení nemůže být důvodem k odepření nezbytné cesty. Soud dále nesprávně posoudil možnost vedení přístupu přes jiné pozemky, aniž by se vypořádal se skutečnostmi zjištěnými při ohledání, zejména s nepříznivým terénem (svažitost, boule, haldy zeminy, stromy, keře) a značnou délkou takové trasy. Naproti tomu žalobkyní navrhovaná cesty přes pozemky žalovaných „kopíruje přibližně z ¾ již v současnosti cestu existující“, která je užívána žalovanými. Jde přitom zjevně o nejkratší napojení na veřejnou komunikaci. Žalobkyně uzavírá, že soud prvního stupně pochybil jak při zjištění skutkového stavu, tak při jeho právním hodnocení. Nezohlednil relevantní judikaturu, nevypořádal se s podstatnými argumenty žalobkyně a vyšel pouze ze selektivně vybraných tvrzení žalovaných. Zamítnutí žaloby proto považuje za nesprávné a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaní navrhovali potvrzení rozsudku. Podle žalovaných je sice napadené rozhodnutí v odůvodnění stručné, stručnost sama však nepřezkoumatelnost nezakládá. Soud prvního stupně provedl dle žalovaných veškeré navržené důkazy, provedl ohledání a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť jsou naplněny všechny čtyři negativní podmínky dle § 1032 občanského zákoníku, z nichž každá by samostatně postačila k zamítnutí žaloby. Podle žalovaných se rozhodnutí okresního soudu žalobkyní zmiňované judikatuře nevymyká. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1075/2006 řeší přiměřenost rozsahu věcného břemene. Soud prvního stupně však svůj závěr na otázce přiměřenosti nezaložil. Nebylo to ani třeba, neboť již v prvním kroku posouzení konstatoval existenci negativních podmínek dle § 1032 o. z., což samo o sobě vylučuje povolení nezbytné cesty. Otázka přiměřenosti je významná až tehdy, jsou-li splněny předpoklady jejího povolení, což se v této věci nestalo. Souladným je rozsudek okresního soudu i se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, neboť „hrubou nedbalostí“ ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. lze rozumět i lehkovážné spoléhání nabyvatele, že přístup bude zajištěn sousedy či soudem, aniž by si jej zajistil sám před nabytím pozemku. To odpovídá postupu žalobkyně, která o nedostatku přístupu věděla nebo vědět měla, a jako profesionální subjekt se měla o jeho zajištění postarat. Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1587/20 se pak dle žalovaných týká specifické situace staveb na cizím pozemku a na posuzovanou věc, týkající se nezastavěných zemědělských pozemků, nedopadá. Žalovaní mají za to, že žalobkyně požaduje nezbytnou cestu skrze prostor u obytného domu uzavřený oplocením, což je situace, kdy zákon povolení cesty vylučuje (§ 1032 odst. 2 o. z.). Žalobkyní v odvolání použitá citace odborné literatury, jež připouští povolení nezbytné i přes pozemek oplocený, vztahuje se k pozemkům nezastavěným (rodinným domem). Dle žalovaných je správným i závěr okresního soudu o alternativní cestě a poukazují na to, že účastníci tuto sami při ohledání prošli bez obtíží. Tím je existence přístupové alternativy dostatečně prokázána, zejména s ohledem na zemědělský charakter pozemků.

4. Odvolací soud projednal odvolání žalobkyně a ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem zrušení rozsudku (§ 219a o. s. ř.), a že v meritorních výrocích obstojí napadený rozsudek jako věcně správný.

5. Pokud jde o okolnosti, které byly předmětem dokazování před okresním soudem, lze přisvědčit odvolateli potud, že je okresní soud v odůvodnění rozsudku popisuje nikoli zcela přehledně a srozumitelně. K přijetí okresním soudem naznačeného právního závěru o naplnění všech zákonných předpokladů, za nichž soud dle § 1032 o. z. nezbytnou cestu nemůže povolit, pak nejsou tato zjištění úplná. Okresním soudem v odůvodnění zachycené okolnosti, jejichž prokázání se opírá o důkazy v řízení provedené – zejména o ohledání dotčených pozemků provedené 21. 3. 2025 a listiny obsahující údaje z katastrálních operátů, nicméně postačují k přijetí jednoznačného závěru, že požadavku na povolení nezbytné cesty v podobě vyjádřené žalobou nelze vyhovět.

6. Rozhodným je v tomto směru zjištění, že zemědělské pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ve vlastnictví žalobkyně (nabyté žalobkyní postupně kupními smlouvami v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, od osob, jež pozemky či podíl na nich získaly cestou tzv. restituce ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb.) jsou situovány kolem „polní“ cesty na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví , Anonymizováno, . Podává se v mapovém operátu katastru nemovitostí, že tato cesta navazovala v minulosti severním směrem přes pozemky žalovaných na veřejnou komunikaci vedenou na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví obce , adresa, . Byly tak pozemky žalobkyně přístupné z veřejné komunikace přes pozemky žalovaných. Pozemky žalovaných však nejsou veřejně přístupné, nýbrž jsou oploceny a užívány výlučně žalovanými jako hospodářský celek společně s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, , na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a stavbou č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Oplocení je na severní a jižní straně opatřeno branami tak, že to umožňuje případný průjezd (v délce cca 60 m, dle orientačního měření v mapovém operátu katastru nemovitostí) přes pozemky žalovaných z veřejné komunikace na pozemek žalobkyně parc. č. , Anonymizováno, . Bylo zároveň objasněno, že pozemky žalobkyně jsou volně přístupné z veřejné cesty na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví obce i z jiného směru. Cestu lze vést (ve směru ze sever na jih) po veřejně přístupné „ostatní komunikaci“ (v délce asi 135 m) na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví obce a dále po „ostatní komunikaci“ (v délce celkem asi 60 m, šíři minimálně 3 m) na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví , Anonymizováno, až k jižní straně pozemku žalobkyně parc. č. , hodnota, , resp. k zmiňované „polní“ cestě vedené mezi pozemky žalobkyně na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví České republiky. Bylo objasněno ohledáním, že tato cesta k pozemkům je sice dlouhodobě neudržovaná a proto zanedbaná, avšak volně přístupná a po opravě (zahrnující zejména odstranění náletových dřevin či zarovnání nerovností) umožňující nejen chůzi ale pro dostatečnou šíři i jízdu.

7. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

8. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

9. Podle § 1032 odst. 1o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, (a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, (b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo (c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

10. Podle § 1032 odst. 2 o. z. nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

11. Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

12. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že zřízení nezbytné cesty představuje zcela výjimečný zásah do absolutního práva vlastnického, pročež soud rozhodující konstitutivně musí vždy vážit mimo jiné to, zda neexistuje méně invazivní způsob zajištění přístupu k nemovitosti žalobce zejména v situaci, kdy povolení cesty bude znamenat změnu faktických poměrů, resp. kdy má rozhodnutí soudu založit takové užívaní pozemku žalovaného, ke kterému dosud nedocházelo.

13. Byť tak učinil citací závěrů přijatých v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2711/2011 vztahujícím se k předchozí právní úpravě, vysvětlil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp zn. 22 Cdo 465/2018 ze dne 27. 3. 2018, při aplikaci občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2013, že „připadá-li do úvahy více možností, jak zřídit nezbytnou cestu, je třeba vybrat tu, která bude pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující; je třeba též vážit, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes pozemek jiného vlastníka. Zákon nestanoví výslovně kritéria pro posouzení toho, jaká varianta je méně zatěžující a tudíž přiměřenější. Je třeba vzít do úvahy zejména výměru části pozemku, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání zatěžovaného pozemku i stavby, které má cesta sloužit, a míru rušení jeho vlastníka. Významná je i skutečnost, že na pozemku, který připadá pro zřízení nezbytné cesty do úvahy, je již vybudována cesta. Pohodlí oprávněného při užívání cesty není hlavním kritériem, při existenci více přibližně rovnocenných variant by však neměla být volena ta, která by umožňovala užívat cestu jen s většími obtížemi. Pokud soud dospěje k závěru, že nejvhodnější by bylo zřídit nezbytnou cestu přes pozemky jiného vlastníka, resp. jiných vlastníků, než žalobce navrhuje, žalobu zamítne“. K těmto závěrům, vztahujícím se k aplikaci § 1033 odst. 1 o. z., přihlásil se Nejvyšší soud i v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2112/2019 ze dne 31. 7. 2019.

14. Rovněž ze skutečností objasněných v daném řízení plyne, že, vedle žalobkyní navrhovaného přístupu cestou přes pozemky žalovaných, který by zasáhl do poměrů žalovaných minimálně potud, že by umožnil do oploceného prostoru dosud užívaného výlučně rodinou žalovaných jako zahrada u rodinného domu vstup případně vjezd i jiným osobám, je zde možnost napojení pozemků žalobkyně na veřejnou cestu (přes pozemky M. Salaby a pozemky obce), kde by k takovému zásahu do práva užívacího a práva na soukromí nedošlo. Za takových okolností je zcela nerozhodné, zda je popsané alternativní napojení delší, pro žalobkyni nepohodlné a či zda by k opravě či úpravě cesty (přes pozemky M. Salaby a obce) bylo potřeba mnohem vyšších výdajů než na případnou úpravu cesty přes pozemky žalovaných.

15. K odvolatelem nastolené otázce, zda je správným právní závěr okresního soudu o důvodech pro nepovolení nezbytné cesty dle § 1032 o. z., odvolací soud poznamenává, že skutečnosti okresním soudem dosud objasněné a v odůvodnění napadeného rozsudku popsané pro přijetí takového závěru bez dalšího nestačí. Tak neobstojí závěr o překážce „uzavřeného prostoru“ ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z., nebylo-li v řízení objasněno alespoň to, zda přes pozemky žalovaných v minulosti vedla cesta k pozemkům žalobkyně, zda byla přístupná veřejně či jen pro vlastníky pozemků žalobkyně a kdy došlo k oplocení a zamezení přístupu (k tomu např. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1667/2023 ze dne 25. 9. 2024). Ne zcela podloženou (při nedostatku odborného vyjádření) jeví se i úvaha okresního soudu, že by povolení cesty znamenalo riziko poškození pozemků žalovaných sesuvem půdy. Přisvědčit lze i námitce žalobkyně, že koupě pozemků bez přístupu z veřejné komunikace obecně nepředstavuje hrubou nedbalost, která by ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. povolení nezbytné cesty vylučovala. Taková okolnost měla by se případně promítnout v rozsahu a povaze nezbytné cesty a ve výši náhrady. Rovněž závěr o tom, že požadavek žalobkyně představuje pouze snahu o zajištění „pohodlnějšího spojení“ dle § 1032 odst. 1 písm. c) o. z., neobešel by se bez zjištění, zda žalobkyni aktuálně svědčí soukromé či veřejné právo cesty přes jiné pozemky, než jsou pozemky žalovaných.

16. Přes naznačenou nejistotu v naplnění předpokladů, za nichž nezbytnou cestu nelze dle § 1032 o. z. povolit, vyplývá z objasněných skutečností, že žalobě nemůže být vyhověno, neboť je zde vedle žalobkyní navrhované cesty přes pozemek žalovaných jiná možnost, která při zřetelně méně invazivním zásahu do soukromých práv vlastníků dotčených pozemků umožňuje žalobkyni sjednat si přístup ke svým pozemkům z veřejné komunikace. Žaloba o povolení nezbytné cesty přes pozemky žalovaných musí být za takových okolností zamítnuta.

17. Byl proto rozsudek okresního soudu v zamítavých meritorních výrocích jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

18. Změněn dle § 220 o. s. ř. byl nákladový výrok napadeného rozsudku. Okresní soud sice správně, v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., přiznává v řízení zcela úspěšným žalovaným plnou náhradu nákladů v řízení vynaložených, pomíjí však, že na straně žalované stojí dvě osoby, z nichž každá vynaložila v řízení na obranu svých práv jiné výdaje (byť byly zastoupeni jediným zástupcem). V případě 1. žalovaného, proti němuž žaloba směřovala od počátku, jde v řízení před okresním soudem o náhradu odměny zástupce spojenou se 3 úkony učiněnými výlučně v rámci zastupování 1. žalovaného (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu , datum, ) ve výši celkem 11 100 Kč [při tarifní hodnotě 65 000 Kč, po 3 700 Kč za každý úkon, dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/996 Sb., advokátní tarif („AT“)], náhradu odměny zástupce spojenou s úkonem (účastí u jednání soudu , datum, ) učiněným v rámci zastupování obou žalovaných ve výši 3 330 Kč (§ 12 odst. 4 AT), náhradu hotových výdajů spojených se 3 úkony v paušální výši celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhradu poloviny hotových výdajů spojených s jedním společným úkonem ve výši 225 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 3 361,05 Kč (21 % z 16 005 Kč, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 19 366,05 Kč. Náklady 2. žalovaného v řízení před okresním soudem tvoří odměna zástupce spojená s převzetím zastoupení ve výši celkem 3 700 Kč, odměna zástupce spojená s účastí u jednání soudu , datum, v redukované výši 3 330 Kč (§ 12 odst. 4 AT), paušalizované hotové výdaje zástupce (§ 13 odst. 4 AT) ve výši 450 Kč a , částka, a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 618,05 Kč (21 % z 7 705 Kč), celkem 9 323,05 Kč.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním v meritu zcela neúspěšná, a proto je povinna nahradit žalovaným všechny náklady, které v odvolacím řízení účelně vynaložili. Těmito náklady jsou u každého z žalovaných shodně odměna zástupce spojená s podáním vyjádření k odvolání a účastí u jednání odvolacího soudu ve celkem 6 660 Kč (po 3 330 Kč dle § 12 odst. 4 AT), polovina hotových výdajů spojených se dvěma úkony ve výši celkem 450 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty 1 493,10 Kč (21 % z 7 110 Kč), celkem 8 603,10 Kč.