35 CO 31/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudkyň JUDr. Andrey Milichovské a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa, obec zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení, advokátkou sídlem adresa o zaplacení 17 418 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 27 C 254/2019-75 dne 11. 10. 2021

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I zamítající žalobu o 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení mění potud, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení, a jinak se v části zamítající žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od datum do datum potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl návrh (žalobu), aby byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 17 418 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 702,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 321,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 178,94 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 14,20 % ročně z částky 12 178,94 Kč od datum do zaplacení. Vyšel ze zjištění, že dne datum právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve výši 15 000 Kč. Podle této smlouvy se žalovaná zavázala společnosti právnická osoba uhradit na jistině 15 000 Kč a na poplatku (tvořeném součtem kapitalizovaného úroku 1 326 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 867 Kč a poplatku za hotovostní režim inkasa splátek 3 225 Kč) 6 418 Kč, celkem tedy mělo být žalovanou uhrazeno 21 418 Kč formou 60 pravidelných týdenních splátek po 357 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Z tabulky umoření okresní soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 4 000 Kč Okresní soud vychází z toho, že jelikož žalovaná byla v pozici spotřebitele, bylo podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), povinností právnická osoba před uzavřením smlouvy prověřit úvěruschopnost žalované. Okresní soud přitom ze zákaznické karty žalované, vyplněné v den uzavření smlouvy o zápůjčce, zjistil, že na straně příjmů žalované je vyplněn údaj o čisté mzdě 8 263 Kč a o dalších čistých příjmech domácnosti ve výši 10 200 Kč, což činí celkem 18 463 Kč, na straně pasiv je uveden nájem 4 000 Kč, platba telefonu 250 Kč a výdaje na domácnost 7 000 Kč s tím, že celkový součet pasiv činí 10 250 Kč, ačkoliv správně jde o částku o 1 000 Kč vyšší, rozdíl mezi aktivy a pasivy tak není 7 213 Kč, jak je v zákaznické kartě vyplněno, ale 6 213 Kč. Žalobkyně však neprokázala původ dalších čistých příjmů domácnosti žalované ve výši 10 200 Kč. Proto okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně povinnost uloženou jí v § 9 odst. 1 z. s. ú. řádně nesplnila., a z tohoto důvodu žalobu v plném rozsahu zamítl. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku I zamítající žalobu ohledně částky 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení, se odvolala žalobkyně. Namítá, že dospěl-li okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 z. s. ú. (a tento závěr nenapadá), má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Z tvrzení žalobkyně a provedených důkazů plyne, že žalované byla na základě smlouvy číslo poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč a současně byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 6 418 Kč, tedy že se žalovaná zavázala zaplatit celkem částku 21 418 Kč. Z tvrzení v žalobě plyne, že z důvodů dřívějších úhrad činila dlužná žalovaná jistina zápůjčky 12 178,94 Kč a dlužný žalovaný souhrnný poplatek 5 239,06 Kč, tj. celkem 17 418 Kč, a tedy že žalovaná zaplatila celkem 4 000 Kč (21 418 Kč – 17 7418 Kč). Má tedy žalobkyně nárok na zaplacení dosud nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 11 000 Kč (15 000 Kč - 4 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení. Proto navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu částečně změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhoví.

3. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Má za to, že okresní soud dospěl ke správnému závěru o nemožnosti přiznat žalobkyni požadované plnění. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení má jiný základ, než plnění ze smlouvy, jde o samostatný nový nárok, který se samostatně promlčuje. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčen, a proto nelze takto překvalifikovanou pohledávku žalobkyni přiznat. Nemohlo dle žalované dojít ani k postoupení této pohledávky z bezdůvodného obohacení žalobkyni.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v rozsahu části výroku I zamítající žalobu o 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, při odvolacím jednání opětovně sdělil podstatný obsahu listin, a to smlouvy o zápůjčce ze dne datum, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum, doplnil dokazování přečtením výpisu z centrální evidence obyvatel ohledně žalované a sdělení anonymizována dvě slova v dlaních“, anonymizováno služby obec ze dne datum, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Okresní soud poté, co ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum správně zjistil, že žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitelka, přistoupil k posouzení předběžné otázky, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované) podle § 9 odst. 1 z. s. ú. Při naplnění této povinnosti přitom byla právnická osoba coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru povinna postupovat s odbornou péčí, jejíž součástí je i taková obezřetnost, která ji vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žalovanou coby žadatelkou o úvěr, ale i k prověření (k požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu apod. Rozsah této odborné péče vychází z primárního cíle zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru vedoucím k jeho zadlužování (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015).

7. V daném případě byla žalobkyně vyzvána okresním soudem, aby doložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně postupovala při ověřování úvěruschopnosti žalované. K tomu žalobkyně sdělila, že žalovaná byla dotazována na své rodinné a majetkové poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Okresní soud ze zákaznické karty ze dne datum zjistil, že je v ní zaškrtnuto, že žalovaná je vdova, má základní vzdělání, není majitelem vozu, nemá nezaopatřené děti, je starobní důchodkyní. Dále jsou zde vyplněny údaje o pravidelném měsíčním příjmu za poslední 3 měsíce, a to čistá mzda 8 263 Kč, další čisté příjmy domácnosti 10 200 Kč, celkem tedy 18 463 Kč Vedle toho byly vyplněny údaje o běžných měsíčních výdajích zahrnujících inkaso 4 000 Kč, telefon 250 Kč, výdaje žadatele na domácnost 7 000 Kč, tedy celkem 10 250 Kč (ačkoliv správně součet činí 11 250 Kč), z čehož byl učiněn závěr o tzv. použitelném příjmu 7 213 Kč (správně 6 213 Kč). Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tyto skutečnosti z občanského průkazu, výměru podpory, SIPA a nájemní resp. podnájemní smlouvy. Z těchto listin však jistě nebylo možné ověřit údaj o dalších čistých příjmech domácnosti žalované ve výši 10 200 Kč Žalobkyně ani nevysvětlila, co konkrétně tato částka představuje a zda a na základě čeho byl tento údaj ověřen. Ani okresnímu soudu se přitom nepodařilo objasnit, zda žalovaná v době uzavření smlouvy takový příjem vůbec měla, byť v tomto směru činil dotazy na anonymizována dvě slova v anonymizováno“, Úřad práce a ČSSZ. Okresní soud tedy správně uzavřel, že právní předchůdkyně v tomto směru nepatřičně spoléhala toliko na údaje sdělené samotnou žalovanou (spotřebitelkou), ačkoliv bez ověření existence těchto dalších čistých příjmů domácnosti žalované nebylo možné kladný závěr o úvěruschopnosti žalované učinit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně nesplnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalované dle § 9 odst. 1 z. s. ú. (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum). Proto okresní soud správně vychází z toho, že předmětná smlouva o zápůjčce ze dne datum je neplatná podle § 9 odst. 1 z. s. ú.

8. Nejvyšší soud však ve svých rozhodnutích (např. v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 678/2009 ze dne 19. 10. 2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo či sp. zn. 33 Cdo 2299/2014 ze dne 20. 5. 2015) opakovaně uvedl, že právní kvalifikace je věcí soudu. Pokud soud rozhoduje o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalující strana, je povinností soudu podle příslušných ustanovení věc posoudit a o nároku rozhodnout, a to bez ohledu na to, jaký právní důvod požadovaného plnění uvádí žalující strana. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 ze dne 31. 7. 2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo dále uzavřel, že není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud žalobcovo právo na zaplacení peněžní částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jestliže žalobce opřel svůj nárok o tvrzení vycházející z toho, že žalovaný užíval věc na základě smlouvy a neposkytl za to žalobci smluvené protiplnění, avšak v průběhu řízení soud posoudil smlouvou jako neplatnou a jiný důvod užívání nebyl tvrzen. Tento závěr je uplatnitelný i na případ, kdy žalobce žalobou uplatňuje nárok na peněžní plnění s tvrzením, že žalovanému půjčil peníze, toto tvrzení však neprokázal, ale prokázáno bylo, že své peněžní prostředky žalovanému převedl na jeho účet (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4520/2007 ze dne 12. 12. 2009 či sp. zn. 33 Cdo 2795/2008 ze dne 29. 9. 2010).

9. Z toho pro daný případ vyplývá, že za stavu, kdy okresní soud vycházel ze závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne datum a žádný jiný právní důvod plnění mezi účastníky nebyl tvrzen a ani z provedených důkazů nevyplývá, bylo třeba vzít v úvahu možnou právní kvalifikaci zjištěných skutečností jako bezdůvodné obohacení.

10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), plnila-li strana aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Krajský soud ze Smlouvy o zápůjčce ze dne datum, podepsané žalovanou, zjistil, že v ní je mj. uvedeno, že zákazník (tj. žalovaná) podpisem této smlouvy stvrzuje, že při uzavření smlouvy od Providentu v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Krajský soud má proto za prokázané, že žalovaná v den podpisu smlouvy o zápůjčce částku 15 000 Kč od společnosti právnická osoba převzala. Z tabulky umoření ze dne datum okresní soud správně zjistil, že žalovaná společnosti právnická osoba zaplatila ve čtyřech splátkách celkem 4 000 Kč (a to datum 400 Kč, datum 600 Kč, datum 1 500 Kč a datum 1 500 Kč); žalovaná ani netvrdí, že by jí či žalobkyni zaplatila více. Z uvedeného tedy plyne, že na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum zaplatila právnická osoba žalované 15 000 Kč, a žalovaná společnosti právnická osoba 4 000 Kč. Žalovaná se tedy bezdůvodně obohatila o 11 000 Kč (15 000 Kč – 4 000 Kč). Vzniklo tak společnosti právnická osoba podle § 2993 o. z. právo na vrácení částky 11 000 Kč.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2306/98 ze dne 20. 12. 2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo ročník 2001, pod číslo vysvětlil, že k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky vedle vlastního označení účastníků (postupitele a postupníka) patří identifikace postupované pohledávky, která musí zahrnovat řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá. Dále uvedl, že postupovaná pohledávka musí být identifikována dostatečně určitě, tedy tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem. Dále v rozsudku sp. zn. 32 Odo 523/2005 ze dne 22. 3. 2006, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek číslo C číslo, Nejvyšší soud dovodil, že na účastnících smlouvy o postoupení pohledávky nelze požadovat, aby v ní v rámci identifikace postupované pohledávky tuto pohledávku i právně kvalifikovali, jelikož povinnost právního hodnocení věci z procesního ani z hmotného práva účastníkovi nevyplývá. Za tohoto stavu je z pohledu platnosti postoupení pohledávky zcela bezvýznamné, zda účastníci ve smlouvě tuto právní kvalifikaci provedou, a pokud tak učiní, zda jde o právní kvalifikaci správnou; právní kvalifikace je totiž věcí soudu. Z judikatury (např. z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 15 Cmo 11/2003 ze dne 28. 2. 2003, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo ročník 2003, pod číslo či rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 678/2009 ze dne 19. 10. 2011) rovněž plyne, že je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené podle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení. Jde o závěry, které se již mnoho let prosazují v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 60/ 2001, číslo, 85/ 2003, číslo a číslo).

14. V projednávané věci krajský soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze datum zjistil, že touto smlouvou společnost právnická osoba postoupila žalobkyni nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo této smlouvy, které uzavřela jako věřitelka se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými, přičemž v příloze číslo je pod pořadovým číslo uvedena pohledávka označená číslem smlouvy o zápůjčce číslo, dnem uzavření smlouvy datum, jménem a příjmením dlužníka jméno příjmení, adresou dlužníka adresa a výší pohledávky 17 418 Kč. Postoupená pohledávka je tedy ve smlouvě dostatečně určitě identifikovaná tak, že ji nelze zaměnit s jinou pohledávkou. Na žalobkyni tak na základě této platně uzavřené smlouvy podle § 1879 o. z. byla převedena předmětná pohledávka ve výši 11 000 Kč z bezdůvodného obohacení, a to i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (jak vyplývá ze shora již zmíněné judikatury Nejvyššího soudu). právnická osoba (tj. postupitelka) vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky dopisem ze dne datum, odeslaným jí na adresu jejího faktického bydliště dne datum, jak krajský soud zjistil z oznámené o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum.

15. Pohledávka z bezdůvodného obohacení je splatná na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem z datum, odeslaným jí téhož dne na adresu adresa, aby jí tuto pohledávku zaplatila nejpozději do datum; to krajský soud zjistil z dopisu a z podacího lístku ze dne datum. Žalovaná nezpochybňuje, že jí tato výzva byla doručena, proto se podle § 573 o. z. má za to, že jí tato výzva došla třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Pohledávka žalobkyně ve výši 11 000 Kč se tak stala splatnou dne datum a od následujícího dne, tj. od datum, je žalovaná v prodlení. Proto má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo i na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od 14.

2. číslo do zaplacení. Nemá však právo na úrok z prodlení za dobu od datum až do datum, neboť tehdy ještě její pohledávka nebyla splatnou.

16. U nároku na vydání bezdůvodného obohacení je subjektivní promlčecí lhůta tříletá dle § 629 odst. 1 o. z. Délka objektivní promlčecí lhůty je stanovena v § 638 o. z. Podle § 638 odst. 1 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle § 638 odst. 2 o. z. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za 15 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

17. V daném případě obě promlčecí lhůty (subjektivní i objektivní) běžely od datum, kdy byla smlouva o zápůjčce uzavřena a žalovaná na základě ní od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku 15 000 Kč. Žalobkyně přitom nárok na vrácení částky 11 000 Kč uplatnila návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u okresního soudu dne datum, a tedy ještě před uplynutím obou promlčecích lhůt. Nárok žalobkyně tak promlčen není. Na tom nic nemění to, že žalobkyně v žalobě uvedla, že jde o nárok ze smlouvy o zápůjčce (a nikoliv z bezdůvodného obohacení). Otázku, zda námitka promlčení byla žalovaným uplatněna důvodně, totiž soud zkoumá ve vztahu k žalobním tvrzením (k žalobkyní uváděným skutkovým okolnostem případu), případně ve vazbě na zjištěný skutkový, a není významné, jak žalobkyně nárok kvalifikovala po právní stránce (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 162/2003 ze dne 21. 8. 2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo).

18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti postupoval krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v části výroku I zamítající žalobu o 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení změnil potud, že žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení, a jinak rozsudek okresního soudu v části zamítající žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od datum do datum jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. V části výroku I zamítající žalobu ohledně částky 6 418 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 702,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 321,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 178,94 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 14,20 % ročně z částky 12 178,94 Kč od datum do zaplacení nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto rozsahu zůstal nedotčen a nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.).

20. Jelikož krajský soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl znovu o nákladech řízení u okresního soudu (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně měla úspěch ohledně přiznané částky 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, což ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu datum v součtu činí 13 751,11 Kč. Oproti tomu žalovaná měla úspěch v rozsahu zamítnuté jistiny 6 418 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 702,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 321,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 178,94 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 14,20 % ročně z částky 12 178,94 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do datum, což v součtu ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí 16 920,52 Kč. Jelikož tedy obě účastnice měly zhruba stejný úspěch, postupoval krajský soud podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádná z účastníc nemá právo na náhradu nákladů řízení u okresního soudu.

21. V odvolacím řízení, kde předmětem řízení byla již jen částka 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení, měla žalobkyně neúspěch pouze v nepatrné části (ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 11 000 Kč za dobu od datum do datum). Měla by proto podle § 142 odst. 3, § 224 odst. 1 o. s. ř. mít právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu. Krajský soud však shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání této náhrady žalobkyni dle § 150 o. s. ř. Žalovaná je totiž starobní důchodkyně, dle sdělení OSSZ ze dne datum pobírá starobní důchod, jehož výše v roce 2016 činila 8 263 Kč, a příspěvek na péči, který činil 880 Kč, jiný příjem nemá a s ohledem na její věk je vyloučena možnost přivýdělku. Navíc ze zprávy anonymizována čtyři slova“, Sociálních služeb obec ze dne datum vyplývá, že trpí zhoršeným anonymizováno stavem, je nechodící, většinu dne tráví na lůžku a pohybuje se pouze s pomocí personálu a chodítka. Žalobkyně (obchodní korporace s předmětem činnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru) přitom nebude nepřiznáním náhrady nákladů tohoto odvolacího řízení výrazněji poškozena.

22. Žalovaná byla v řízení zastoupena opatrovnicí advokátkou Mgr. jméno příjmení, ustanovenou jí podle § 29 odst. 3 o. s. ř. usnesením okresního soudu č. j. 27 C 254/2019-46 ze dne 8. 6. 2020. Jelikož žalované s ohledem na výsledek řízení nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení, nemá ani stát právo na náhradu hotových výdajů této advokátky a její odměny za zastupování (§ 149 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v obec, podané u Okresního soudu v Liberci do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je vyjma výroku II o nákladech řízení přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzená jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.