35 Co 432/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený 7. 8. 1979 bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 19 195,30 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 103/2024-43 ze dne 8. srpna 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 2,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, potvrzuje.

II. V části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Ing. Karla Goláně, , tituly za jménemIV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další části jistiny s poplatky v celkové částce , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 18,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl. Výrokem III nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , podle které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Protože žalovaný svému závazku splácet poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně v měsíčních splátkách po , částka, , nárokuje z důvodu „zesplatnění“ ke dni , datum, úhradu jistiny , částka, , poplatků ve výši , částka, a příslušenství ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Po dokazování, v rámci kterého byly provedeny veškeré důkazy označené žalobkyní, dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Protože však bylo prokázáno poskytnutí částky , částka, , ze které žalovaný vrátil pouze , částka, , dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny ve výši , částka, . Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy však dle okresního soudu nelze žalobkyni přiznat nárok na smluvní úroky a poplatky, ale ani na úrok z prodlení, protože žalobkyně má právo na vrácení nesplacené jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka (a odkázal v tomto na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Okresní soud proto žalovanému uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože lze dle okresního soudu nahlížet na procesní úspěch každé ze stran sporu jako na „srovnatelný“, nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to části výroku II zamítající žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se odvolala včas žalobkyně. Namítá, že pokud okresní soud z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy uložil žalovanému vrátit žalobkyni nesplacenou část jistiny , částka, , měl zároveň uložit žalovanému, aby zaplatil žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne , datum, , kdy se dle žalobkyně dostal žalovaný do prodlení. Žalobkyně má za to, že na základě výzvy k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů, která byla odeslána žalovanému dne , datum, a nejpozději třetí den se měla dostal do jeho dispozice, je žalovaný ode dne , datum, v prodlení. Dle názoru žalobkyně povinnost k vrácení jistiny tedy nevznikla rozhodnutím okresního soudu, ale již na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný nadto netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, má dle žalobkyně pouze spotřebitel (žalovaný). Uzavírá proto, že žalovaný marným uplynutí lhůty k plnění se dostal dne , datum, do prodlení, a žalobkyni tak náleží nejen jistina, ale i zákonným úrok z prodlení z této jistiny ode dne prodlení. Poukazuje na to, že ke shodnému závěru dospěl ve svém rozsudku i Krajský soud v , adresa, , pobočka v Olomouci, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, a Krajský soud v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . V petitu navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, , a dále navrhuje uložit žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení se souhlasem účastníků bez nařízení jednání dle 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“).

4. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, tyto byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě se soudem prvního stupně lze po skutkové stránce shrnout, že právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovená smlouva o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, obsahovala závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, a závazek žalovaného splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně v měsíčních splátkách po , částka, . Dle výpisu z účtu byla žalovanému poskytnuta dne , datum, částka , částka, , ze které vrátil , částka, .

5. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným založený „Smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, “ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného ode dne , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy jakož i obsahu smlouvy o zápůjčce je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně, kterou stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona, splnění této povinnosti neprokázala. Lze proto shledat správný také závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona).

9. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věta třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného, jako úvěrovaného spotřebitele, od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalovaného, resp. splatnost jeho závazku, tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

10. Jak vysvětleno například v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na který okresní soud správně odkazuje, ustanovení § 87 zákona je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplanost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky, a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti. K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Je tak zřejmé, že v případě neexistence dohody o účastníků o splatnosti je soud vždy, i bez návrhu účastníka dle § 87 odst. 2 zákona, povinen vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit novou dobu splatnosti.

11. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalovanému zaplatit také úrok z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalovaného nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.

12. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř., 167 odst. 2 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.

13. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny , částka, odvislou od nabytí právní moci. Jelikož tato část výroku I žalobě vyhovující nabyla právní moci dne , datum, (§ 159 o. s. ř.), stíhala žalovaného povinnost vrátit žalobkyni jistinu do , datum, . Protože tak žalovaný neučinil, ocitl se dnem následujícím, tedy , datum, , ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.

14. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (12,75 % ročně), avšak nikoli ode dne , datum, , ale ode dne , datum, .

15. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

16. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 2,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I), a ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

17. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

18. Předmětem řízení do vyhlášení napadeného rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny spolu s poplatkem v celkové výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 18,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení , částka, a v částce , částka, (součet zbývající části nárokované jistiny, poplatků a příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně lze vyjádřit jako 60,08 % a žalovaného jako 39,92 %, a proto v řízení poměrně úspěšnější žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 20,16 % (60,08 % - 39,92 %).

19. Celkové náklady žalobkyně účelně vynaložené za řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, , a to v částce , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, v částce , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a v částce , částka, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří náhrad hotových výdajů v paušální výši po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky , částka, , tedy v částce , částka, . Protože žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 20,16 % z částky , částka, , náleží ji náhrada v částce , částka, . Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III podle § 220 písm. a) o. s. ř. změnil a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, .

20. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tedy pro určení poměru procesního úspěchu ve smyslu 142 odst. 2 o. s. ř. v částce , částka, (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), a neúspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 2,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tedy v částce , částka, . Převážný procesní úspěch je tak v odvolacím řízení na straně žalovaného, a proto by měl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože však žalovaný v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložil, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV).