35 Co 66/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jan Uhlíře ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Milanem Štětinou sídlem Jiráskova 614/11, Česká Lípa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Michalem Tandlerem sídlem Moskevská 640/55, Liberec IV o zaplacení 34 472 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 283/2022-194 ze dne 11. 10. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 34 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 812 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 660 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení, potvrzuje.

II. Ve zbývající části výroku I se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 812 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 26. 8. 2021 a ve výši 15 % ročně z částky 28 660 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do 2. 9. 2022 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Milana Štětiny náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 43 721 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Milana Štětiny náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 814 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náhradu nákladů placených v řízení státem ve výši 7 780 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 34 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 812 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 660 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, výrokem II uložil žalovanému povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 721 Kč a výrokem III uložil žalovanému rovněž v téže lhůtě povinnost zaplatit státu jím hrazené náklady ve výši 6 575 Kč.

2. Žalobou uplatněná částka má představovat nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020 a 2021, a to konkrétně za dodávku studené vody, když žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v bytovém domě č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území Česká Lípa (dále též jen byt či bytová jednotka), spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku a v souvislosti s tím mu vznikla povinnost hradit měsíční zálohy za poskytované služby a příspěvek do fondu oprav. Po skutkové stránce okresní soud vyšel z toho, že byla zcela prokázána žalobní tvrzení. Doložil žalobce zejména, že vyúčtování za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 bylo předáno k doručení 21. 4. 2021, vyúčtování za následné období od 1. 1. 2021 do , datum, pak , datum, . Ohledně správnosti vyúčtování okresní soud vyšel jednak ze samotných vyúčtování, jednak z faktur dodavatelů jednotlivých služeb a podkladů pro přepočet na jednotlivé vlastníky jednotek. Takto zjistil, že spotřeba společné elektřiny (osvětlení) je vyúčtována zcela v souladu s fakturou vystavenou dodatelem elektrické energie. Pokud jde o spornou dodávku studené vody, ve vyúčtování je vždy uvedena spotřeba na dům a na byt, celková cena dodávky vody za dům, cena za měrnou jednotku po přepočtení podle poměru na podružných vodoměrech, výpočet ceny dodávky pro byt a konečně rozdíl oproti zaplaceným zálohám (nedoplatek/přeplatek). Takto za rok 2020 při přepočtené ceně 105,42 Kč za metr krychlový a celkových nákladech na vodu 75 638 Kč za 717,46 m3 činily náklady na byt žalovaného za spotřebu 58,7 m3 6 188 Kč a po odečtení zaplacené zálohy 288 Kč nedoplatek za vodu 5 900 Kč a celkový nedoplatek z vyúčtování 8 512 Kč. Za rok 2021 potom při přepočtené ceně 104,74 Kč za metr krychlový a celkových nákladech na vodu 55 717 Kč za 531,94 m3 činily náklady na byt žalovaného za spotřebu 277,30 m3 29 045,24 Kč a po odečtení zaplacené zálohy 288 Kč nedoplatek za vodu 28 757 Kč a celkový nedoplatek z vyúčtování 28 660 Kč. Údaje o dodávce studené vody na dům odpovídají fakturám dodavatele , právnická osoba, . Uzavřel okresní soud, že obě vyúčtování byla žalovanému řádně odeslána a doručena, jenž je nereklamoval, pouze ohledně prvního vznesl dotazy, na něž mu bylo odpovězeno. Pokud jde o vyúčtování sporné položky v podobě studené vody, neexistuje podzákonný předpis, jenž by speciálně upravoval náležitosti vyúčtování této komodity. Rozúčtování ceny podle hodnot na podružných vodoměrech potom odpovídá zákonu. Cena jednotkového množství proto byla správně přepočtena podle spotřeby určené z podružných měřidel, přičemž takto nedochází ke změně regulované ceny vody. Shledal proto okresní soud, oproti závěrům znalce, obě vyúčtování jako řádná, která splatnost nedoplatku z nich přivodila. Žalobě jako důvodné proto vyhověl a zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu všech jím v řízení vynaložených nákladů, konkrétně spočívajících v odměně zástupce žalobce za deset úkonů právní služby a dva úkony právní pomoci v poloviční sazbě po 2 500 Kč za jeden úkon, tomu odpovídajícímu počtu náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, v náhradě za ztrátu řasu cestou ke třem jednáním soudu z České Lípy do Liberce a zpět, celkem 12 půlhodin po 100 Kč, v náhradě cestovného za tři cesty po 112 km celkem 2 408 Kč, v náhradě za daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 7 289 Kč a konečně v náhradě soudního poplatku za žalobu ve výši 1 724 Kč, celkem 43 721 Kč. Neúspěšnému žalovanému potom uložil povinnost k náhradě nákladů na znalečné zálohovaných státem.

3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalovaný. I nadále požaduje, aby byla žaloba zamítnuta proto, že ani jedno z vyúčtování není splatné. V souladu se zákonem, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, se splatným mohlo stát jedině vyúčtování bezvadné. Obě předmětná vyúčtování však vady obsahovala, jak bylo prokázáno znaleckým posudkem, jenž uzavřel, že z hlediska obsahu nejsou provedena správně a neobsahují některé náležitosti a strukturu vyžadovanou předpisy. Je vyloučeno, aby vyúčtování vycházelo z průměrné ceny komodity, pokud se v průběhu vyúčtovacího období měnila. Zde došlo ke změně ceny vody v průběhu zúčtovacího období, z vyúčtování však změna ceny není patrná. Cena vody je cenou regulovanou, a nelze ji proto zvyšovat v neprospěch žalovaného jako příjemce služeb, jinak by šlo o bezdůvodné obohacení toho, kdo vyšší, než regulovanou cenu účtuje. Ve vyúčtování za rok 2021 je rovněž nesprávně uvedena cena za osvětlení 2 574,98 Kč, ač z faktury plyne cena 2 616,96 Kč. V tomto směru okresní soud zcela ignoroval podaný znalecký posudek uvedené chyby vytýkající. Setrvává rovněž žalovaný na tom, že mu vyúčtování za rok 2021 nebylo doručeno, neboť jemu dne 23. 5. 2022 doručený dopis obsahoval jen vyúčtování za rok 2020, nikoli za rok 2021. Jestliže jsou vyúčtování vadná, je bez významu, zda je žalovaný reklamoval, jak plyne například z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019. Bez významu je i úhrada vyúčtování za následující vyúčtovací období. Navrhuje žalovaný proto, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta.

4. Žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen. Jde v daném případě o právní posouzení a výklad ustanovení o vyúčtování dodané vody, které znalci nepřísluší. Správně po tom bylo účtováno ve smyslu celkové spotřeby, která se vydělí spotřebou bytů dle poměrových měřidel. Takto vyjde cena za jeden metr kubický přesně v poměru naměřených hodnot, jak je požadováno zákonem. Ohledně vyúčtování elektřiny znalecký posudek obsahoval chybu, neboť již ve faktuře ČEZ je od ceny elektřiny za dům ve výši 2 616,96 Kč odečtena částka 42 Kč jako „prominutí daně“. Správně je proto ve vyúčtování uvedena částka 2 574,98 Kč. Okresní soud se věcí zabýval pečlivě, správně zhodnotil provedené důkaz a věc posoudil i po právní stránce správně.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání není z převážné části důvodné, když důvody pro jeho změnu ve věci samé shledal odvolací soud jen, pokud jde část požadavku na úhradu úroků z prodlení.

6. V řízení byl žalobcem jako osobou odpovědnou za správu domu s bytovým spoluvlastnictvím (srovnej § 1190 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“) uplatněn vůči žalovanému jako vlastníku bytové jednotky (shora označené) nárok na nedoplatek z vyúčtování záloh na plnění spojená nebo související s užíváním bytu, a to za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 (dále též jen za „rok 2020“) a za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 (dále též jen za „rok 2021“).

7. Vlastnictví bytové jednotky žalovaným i správa domu žalobcem (společenstvím vlastníků) objasněné listinami zůstaly stranami nezpochybněny.

8. Vedle toho, že vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech (§ 1180 odst. 1 o. z.), vlastník jednotky podle § 1181 o. z. platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

9. Objasnil okresní soud provedeným dokazováním, že zálohy placené na plnění spojená s užíváním bytu žalobce žalovanému vyúčtoval za rok 2020 vyúčtováním jež bylo žalovanému odesláno na jím uváděnou adresu pobytu dne 21. 4. 2021 (podle doloženého podacího lístku). Vyúčtování za rok 2021 pak žalobce odeslal žalovanému 27. 4. 2022 (doloženo rovněž podacím lístkem), přičemž zásilka byla doručující osobou (, právnická osoba, ) žalovanému dodána 5. 2. 2022 (dle relace „sledování zásilek“).

10. Doručení vyúčtování za rok 2020 žalovaný nezpochybňoval, přičemž na ně i reagoval e-mailem z 14. 5. 2021. Protože není zřejmý přesný okamžik doručení vyúčtování za rok 2020 žalovanému, za užití § 573 o. z. lze uzavřít, že bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den po odeslání zásilky vyúčtování obsahující, tedy v daném případě dnem 26. 4. 2021. V případě vyúčtování za rok 2021 bylo konkrétní datum jeho doručení zjištěno dnem 5. 2. 2022. Nelze přisvědčit odvolací námitce, že nebylo prokázáno jeho doručení žalovanému, neboť uvedená zásilka neobsahovala vyúčtování za tok 2021, nýbrž jen za rok 2020. Vedle jednoznačné časové souvislosti odeslání zásilky s vyhotovením vyúčtování za rok 2021 (není zřejmé, jaký by byl důvod v návaznosti na vyhotovení vyúčtování za rok 2021 zasílat – opakovaně – žalovanému jen vyúčtování za rok 2020) bylo zaslání vyúčtování za rok 2021 žalovanému prokázáno i výpovědí svědka Kirchbergera, jenž potvrdil, že příslušné vyúčtování za rok 2021 vložil do obálky adresované žalovanému a připravil žalobci k odeslání spolu s podacím lístkem. Bez pochybnosti tak bylo prokázáno, že zásilka doručená žalovanému 5. 2. 2022 obsahovala vyúčtování za rok 2021. Správný je proto závěr okresního soudu, že byl splněn prvý z předpokladů splatnosti nedoplatků z obou vyúčtování, totiž jejich doručení žalovanému.

11. Zpochybnil dále žalovaný splatnost obou vyúčtování prostřednictvím námitky, že nejsou věcně správná. Přisvědčit mu lze potud, že splatnost přivodí jen takové vyúčtování plnění spojených s užíváním bytu, které je provedeno řádně, tj. které obsahuje veškeré zákonné náležitosti a v něm uvedená výsledná cena jednotlivých plnění je uvedena správně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 803/2002 z 26. 11. 2003), přičemž nerozhodné je, zda případnou nesprávnost vyúčtování jeho příjemce reklamoval (podal proti vyúčtování námitky).

12. Spatřuje předně žalovaný nesprávnost vyúčtování za rok 2021 v tom, že cena za osvětlení (elektřinu spotřebovanou ve společných prostorách) byla za celý dům uvedena ve výši 2 574,98 Kč, ač z faktury dodavatele plyne cena jiná, 2 616,96 Kč. Pominul však žalovaný v tomto směru, že z faktury dodavatele (, právnická osoba, .) bylo zjištěno, že od celkové ceny za dodávku (společné) elektřiny pro dům ve výši 2 616,96 Kč byla (vedle společenstvím vlastníků dodavateli zaplacených záloh) odečtena i částka 42 Kč za prominutí daně. Po jejím odečtení, jelikož tato částka nebyla dodavateli uhrazena, činí skutečně dodavateli zaplacená částka právě 2 574,96 Kč a právě částku v této výši žalobce jednotlivým vlastníkům bytů včetně žalovaného rozúčtoval. Protože vyúčtování ceny služby za společnou elektřinu vychází ze správného údaje celkové spotřeby a jinak jeho správnost nebyla zpochybněna, tato dílčí námitka důvodnou není.

13. Napadá dále žalovaný správnost vyúčtování spotřeby studené vody. Objasnil ohledně toho okresní soud, že dodavatelem byla za rok 2020 vyúčtována za dodávku a odvod vody v objemu 754 m3 celková cena 75 638,73 Kč, přičemž v průběhu zúčtovacího období došlo v důsledku snížení sazby DPH od 1. 5. 2020 ke změně ceny, kdy ale k uvedenému datu nebyl prováděn skutečný odečet spotřeby, nýbrž spotřeba poměrem období propočtena (faktura – vyúčtování provedené SČVK). Na vyúčtování pro vlastníky bytových jednotek potom žalobce uvedl celkovou spotřebu vody podle součtu spotřeby na podružných vodoměrech jednotek (celkem 717,46 m3), spotřebu odečtenou na podružném vodoměru žalovaného (58,7 m3), celkovou cenu za dodávku vody převzatou z faktury dodavatele (75 638 Kč), cenu za jednotkové množství (m3) vypočtenou dělením celkové ceny položkou celkové spotřeby na podružných měřidlech (75 638 / 717,46 = 105,42 Kč/m3), výpočet ceny připadající na žalovaného (58,70 * 105,42 = 6 188,43 Kč), výši zaplacené zálohy (288 Kč) a konečně rozdíl mezi cenou služby pro žalovaného a jím uhrazenou zálohou 5 900,43 Kč (vyúčtování za rok 2020). Za rok 2021 byla dodavatelem vyúčtována za dodávku a odvod vody v objemu 530 m3 celková cena 55 717,18 Kč (faktura – vyúčtování provedené SČVK). Na vyúčtování pro vlastníky bytových jednotek potom žalobce uvedl celkovou spotřebu vody podle součtu spotřeby na podružných vodoměrech jednotek (celkem 531,94 m3), spotřebu odečtenou na podružném vodoměru žalovaného (277,3 m3), celkovou cenu za dodávku vody převzatou z faktury dodavatele (55 717 Kč), cenu za jednotkové množství (m3) vypočtenou dělením celkové ceny položkou celkové spotřeby na podružných měřidlech (55 717 / 531,94 = 104,74 Kč/m3), výpočet ceny připadající na žalovaného (277,3 * 104,74 = 29 045 Kč), výši zaplacené zálohy (288 Kč) a konečně rozdíl mezi cenou služby pro žalovaného a jím uhrazenou , Anonymizováno, , částka, (vyúčtování za rok 2021).

14. Rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby dodané v souvislosti s užíváním bytu upravuje zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty (dále jen zákon). Podle § 7 odst. 1 zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 2 zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

15. Podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto; dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody. Prováděcí předpis, který by podrobněji upravoval rozúčtování dodávky vody a odvádění odpadních vod, nebyl vydán.

16. Z posledně citovaného ustanovení plyne, že (při neexistence individuální úpravy rozúčtování u žalobce) tento postupoval při vyúčtování dodávky a odvádění vody zcela přesně v intencích zákona, neboť náklady na dodávanou službu (tj. 75 638 Kč v případě vyúčtování za rok 2020 a 55 717 Kč v případě vyúčtování za rok 2021) rozúčtoval na jednotlivé byty v poměru podle naměřených hodnot na podružných vodoměrech (tj. v případě žalovaného v poměru 58,7/717,46 za rok 2020 a 277,3/531,94 za rok 2021). Při uvedené strohé úpravě nelze dovodit, že by ve vyúčtování této položky absentovala jakákoli jeho náležitost určená předpisem. U položky je uvedena jak skutečná celková výše nákladů na ni za dům, tak i propočet skutečných nákladů na službu pro byt žalovaného, stejně jako výše přijatých záloh celkem i na službu. Jak k uvedenému propočtu žalobce dospěl je přitom z vyúčtování zřejmé i dobře kontrolovatelné z hlediska zákonného způsobu rozúčtování. Není přitom podle citovaného ustanovení nezbytnou náležitostí vyúčtování dodávky vody jednotková cena účtovaná dodavatelem služby. Není rovněž vlastníkům bytových jednotek tímto způsobem účtována jiná, než regulovaná cena za službu, jak rovněž žalovaný namítá, neboť vyúčtovány jsou celkové náklady za dům z této ceny vypočtené. Rozdíl v jednotkové ceně je dán jen přepočtem dle spotřeby naměřené podružnými vodoměry oproti spotřebě změřené dodavatelem (tzv. na patě domu), které se pravidelně liší. Ostatně abstrahujíc od toho, že žalobcem provedené vyúčtování odpovídá přesně dikci zákona, lze doplnit, že způsobem vyúčtování, jak se ho žalovaný domáhá, se dojde ke zcela shodným číslům. Ani změna ceny za dodávku vody v průběhu zúčtovacího období (za rok 2020) vadu vyúčtování nezpůsobuje, když nebyl prováděn reálný odečet k datu změny ceny ani na podružných měřidlech, ale ani dodavatelem, a náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod tak byly vyúčtovány v obou případech v cenách poměrně dle délky období platnosti konkrétní ceny.

17. Správně okresní soud nevyšel z posudku v řízení zpracovaného, když znalci nepřísluší hodnocení právních otázek (včetně výkladu právních norem), nýbrž jen odpovědi na otázky, kde je třeba odborných znalostí. S ohledem na to, že okresní soud založil své rozhodnutí na od znalce odlišném výkladu zákona, s nímž se jako věcně správným ztotožňuje i odvolací soud, správně k posudku nepřihlédl. V případě otázky vyúčtování osvětlení je potom posudek přímo vadným, když nezohledňuje „prominutí daně“ provedené dodavatelem energie.

18. Lze proto ve shodě s okresním soudem uzavřít, že obě vyúčtování obsahují předepsané náležitosti, a i v námitkami zpochybněných položkách jsou správná. V takovém případě, protože byla žalovanému doručena a byl s nimi tudíž seznámen, způsobila splatnost žalobou uplatněných nároků, které jsou po právu.

19. Má proto žalobce rovněž nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. Platí však podle § 7 odst. 3, věta prvá, zákona, že finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Nebylo zjištěno ani žalobcem tvrzeno, že by měly strany dohodnutu od zákona odlišnou splatnost či že by tato plynula ze stanov žalobce. Potom je bez významu, v jaké lhůtě žalobce žalovaného k úhradě nedoplatku z vyúčtování vyzval. Protože vyúčtování byla žalovanému doručena 26. 4. 2021, respektive 2. 5. 2022, poslední den lhůty k úhradě nedoplatku z nich byl 26. 8. 2021, respektive 2. 9. 2022. S úhradou nedoplatku z vyúčtování za rok 2020 je proto žalovaný v prodlení od 27. 8. 2021, z vyúčtování za rok 2021 potom od 3. 9. 2022, a vždy až od těchto dat mu přísluší i úrok z prodlení, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., 8,5 %, respektive 15 % ročně.

20. Uvedenému odpovídá, že odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku I, kterou byla žalovanému ve třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 34 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 812 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 660 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I), a ve zbývající části výroku I rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 812 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 26. 8. 2021 a ve výši 15 % ročně z částky 28 660 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do 2. 9. 2022 jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

21. V souvislosti se částečnou změnou rozsudku okresního soudu (byť v minimálním rozsahu) bylo dle § 224 odst. 2 o.s.ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Tak i v daném případě spočíval neúspěch žalobce jen v zamítnutí požadavku na úroky z prodlení vždy za dobu okolo dvou měsíců. Protože jde o nepatrnou část předmětu řízení, má žalobce právo na náhradu všech svých v řízení před soudy obou stupňů účelně vynaložených nákladů.

22. Pokud jde o konkrétní výši náhrady za řízení před soudem prvého stupně, tato byla žalobci přiznána ve stejné výši (43 721 Kč) uvedené již okresním soudem, přičemž ohledně konkrétní výše nákladů a právních předpisů, o něž se jejich výpočet opírá, lze zcela odkázat na v tomto směru vyčerpávající a správné odůvodnění a výpočet obsažené v rozhodnutí soudu prvého stupně, které není třeba opakovat. Lhůta k plnění nákladů a místo jejich plnění se opírá o § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.

23. V odvolacím řízení náklady žalobce spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) dle § 11 písm. g/, k/ AT ve výši po 2 500 Kč za jeden úkon, náhradě hotových výdajů advokáta v paušální částce 450 Kč za tyto úkony učiněné po 1. 1. 2025 (§ 11 odst. 1, § 13 odst. 3 AT), náhradě za ztrátu času po 150 Kč za každou započatou půlhodinu z celkem čtyř strávených cestou k jednání odvolacího soudu z České Lípy do Liberce a zpět, cestovném za tuto cestu, celkem za 112 km, v uplatněné nižší výši 784 Kč (vyhl. č. 475/2024 Sb.) a konečně náhradě za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 1 530 Kč, celkem 8 814 Kč. Odvolací soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši, a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho zástupce.

24. Podle § 148 o.s.ř. (za užití § 224 odst. 2 o.s.ř.) má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V daném případě bylo proplaceno z rozpočtových prostředků nejen na znalečném 6 575 Kč uvažovaných okresním soudem, ale i okresním soudem pominuté svědečné ve výši 1 205 Kč. Součet uvedených částek proto odvolací soud uložil zaplatit ve prospěch státu ve věci jen nepatrně úspěšnému žalovanému v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.