35 CO 90/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudkyň JUDr. Andrey Milichovské a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 476,08 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci čj. 23 C 317/2019 - 68 ze dne 16. 1. 2020

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 476,08 Kč s úrokem 23,99 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, vycházeje ze zjištění, že původním věřitelem žalované pohledávky byla [právnická osoba], která uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jsoucí smlouvou o úvěru, přičemž v důsledku postoupení žalované pohledávky, a to nejprve postupitelem [právnická osoba] na [právnická osoba] [právnická osoba] jako postupníka (jak bylo zjištěno z oznámení [anonymizováno] z [datum] adresovaného žalovanému), a dále v důsledku dalšího postoupení předmětné pohledávky ze [právnická osoba], a. s. na žalobkyni (jak bylo zjištěno z odeslaného oznámení o postoupení pohledávky z [datum] adresovaného žalovanému) je zřejmé, že aktivně legitimovaným ve sporu je žalobkyně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, 29 Cdo 1277/2007 a 33 Cdo 4148/2014).

2. Okresní soud učinil závěr, že ze smlouvy o vydání kreditní karty vyplývá závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše 10 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou 23,99 % ročně pro bezhotovostní transakce a ve výši 29,99 % ročně pro hotovostní transakce. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovanému poskytla dohodnutý úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná částka se dále skládá z částky 1 476,08 Kč, o kterou byl úvěrový rámec přečerpán, sestávající z úroků a poplatků dle Souhrnného výpisu z účtu kreditní karty za období [anonymizováno] - [datum] Okresní soud dále vyšel z obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet a z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], doložených žalobkyní, které podle čl. III.1. smlouvy tvořily její nedílnou součást. Z nich vyplývá, že úvěr z předmětné smlouvy bylo možno čerpat výhradně prostřednictvím vydané kreditní karty. Po provedení důkazního řízení při jednání dne [datum] (k němuž se žalobkyně omluvila podáním ze dne [datum] bez žádosti o odročení jednání, maje za to, že žalobou uplatněný nárok je prokázán předloženými listinnými důkazy), dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně nedisponuje žádným důkazem o tom, že by kreditní kartu žalovanému předala. Byť žalobkyně předložila evidenci čerpání ve formě Souhrnného výpisu z účtu kreditní karty, tento důkaz nepovažoval soud prvního stupně za takový, aby jím bylo spolehlivě prokázáno čerpání úvěru ze strany žalovaného za situace, kdy bylo přímo ve smlouvě sjednáno, že čerpání úvěru bude probíhat prostřednictvím kreditní karty, a kdy k této skutečnosti žalobkyně žádným důkazem nedisponuje. K tomu soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4378/2008 ze dne 29. 4. 2010. Tím, že se žalobkyně k jednání soudu, ač řádně předvolaná, nedostavila, zbavila se možnosti dobrodiní poučení soudem o tom, že z její strany předložené důkazy předání úvěrové karty, jakožto jediného prostředku, kterým mohl žalovaný úvěr od banky čerpat, neprokazují. Za situace, kdy se nepodařilo žalobkyni prokázat poskytnutí úvěru, nezbylo soudu, než žalobu zamítnout.

3. O nákladech řízení bylo okresním soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když žalovanému, jenž byl ve věci zcela úspěšný, prokazatelně žádné náklady nevznikly.

4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalobkyně, namítajíc, že okresní soud učinil nesprávný skutkový závěr na základě provedených důkazů o tom, že se žalobkyni nepodařilo prokázat poskytnutí úvěru, resp. předání samotné kreditní karty žalovanému a zároveň mu tak umožnit čerpat předmětný úvěr, ačkoliv žalobkyně k žalobě jako důkaz přiložila Souhrnný výpis z kreditní karty. Dle žalobkyně je z tohoto dokumentu bez dalších pochybností zřejmé, že došlo k čerpání poskytnutého úvěru, a to konkrétně bezhotovostními platbami a totéž ve spojení s návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku takovou, že nechť je žalobě v plném rozsahu vyhověno a přiznány jí náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Protože žalobkyně v odvolání vytýkala soudu prvního stupně toliko nesprávné právní posouzení věci, vyzval odvolací soud v souladu s § 214 odst. 3 ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. (tj. s doložkou předpokladu souhlasu, nebude-li účastník na výzvu reagovat) účastníky, zda souhlasí s projednáním odvolání žalobkyně bez nařízení odvolacího jednání. Žalobkyně k tomu dala výslovný souhlas podáním ze dne [datum], žalovaný, jemuž výzva byla doručena dne [datum], se nevyjádřil, bylo tedy vycházeno z doložky - předpokladu, že s takovým postupem rovněž souhlasí. Proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení bez nařízení odvolacího jednání a dospěl k závěru, že okresní soud při rozhodování ve věci postupoval správně jak podle procesních předpisů, tak učinil i správná skutková zjištění, z nichž vyvodil správný právní závěr.

6. Jelikož dané řízení je tzv. občanskoprávním řízením sporným, platí v něm princip neúplné apelace, znamenající, že v případě naplnění řádné poučovací povinnosti ze strany soudu ve smyslu § 118a (a na něj navazujícího § 119a) o.s.ř. nemůže účastník uplatnit po vyhlášení rozhodnutí ve věci samé soudem prvního stupně v odvolacím řízení nové skutečnosti, ani důkazy, které mohl uplatnit před soudem prvního stupně, kdy výjimky z tohoto zákazu„ novot“ definuje § 205a o.s.ř.

7. V daném řízení u okresního soudu nastala situace, kdy ani jeden z řádně předvolaných účastníků řízení se jednání, při němž byl vyhlášen napadený rozsudek, nezúčastnili. Žalobkyně se prostřednictvím svého advokáta z jednání omluvila podáním ze dne [datum], nežádajíc jeho odročení, s argumentem, že má za to, že její nárok žalobou uplatněný je opodstatněný, doložen všemi v žalobě označenými a předloženými důkazními prostředky. Otázku poučovací povinnosti soudu podle § 118a odst. 1 – 3 o.s.ř. (o nutnosti účastníka – zde žalobkyně – vylíčit všechny rozhodné skutečnosti a označit – navrhnout – všechny důkazy potřebné k prokázání žalobních tvrzení) za situace, kdy se účastník řízení nezúčastní jednání, k němuž byl řádně předvolán (což je daný případ), řeší v řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud tak, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. (tj. řádně účastníky předvolá a tito se nedostaví, aniž by z důležitého důvodu požádali o odročení) v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V takovém případě účastník, který se jednání neúčastnil, ztrácí dobrodiní poučení podle § 118a o.s.ř., jak správně konstatoval i okresní soud v napadeném rozsudku (k tomu srovnej např. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 578/2011 ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1793/2011 ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2693/2017 ze dne 15. 5. 2019 či sp. zn. 23 Cdo 1870/2020 ze dne 18. 12. 2020). Pro daný případ to znamená, že po procesní stránce postupoval okresní soud řádně a není k jeho tíži, že se žalobkyni nedostalo poučovací povinnosti z jeho strany k nedostatečnosti rozsahu jejích skutkových tvrzení a rozsahu jí označených důkazů, na nichž postavila uplatněný žalobní nárok, neboť se svou neúčastí při jednání soudu prvního stupně, v rámci nějž byla čtena žaloba a prezentovány důkazy žalobkyní předestřené, nezúčastnila. Důsledkem této procesní situace je pak to, že odvolací soud vychází ze stejného rozsahu skutkových tvrzení a žalobkyní doložených důkazů jako soud prvního stupně s ohledem na zákaz novot v daném odvolacím řízení.

8. Krajský soud je ve shodě s okresním soudem, že žalobkyně svou aktivní legitimaci prokázala výše citovanými oznámeními o postoupení pohledávky, jsoucí předmětem sporu, kdy k tomu soud prvého stupně přiléhavě odkázal i na výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (bod 1 shora).

9. Za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], byl poskytnut úvěr čerpaný prostřednictvím uvedené kreditní karty, tj. šlo o smluvní vztah založený podle § 2395 a následující o. z., bylo v daném sporu o zaplacení dluhu z úvěru nutno ze strany žalobkyně tvrdit nejen, že banka s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela, ale též, že mu ze strany banky byly poskytnuty peněžní prostředky, které žalovaný jako dlužník řádně a včas bance řádně nezaplatil, formou čerpání prostřednictvím kreditní karty. Z takto vymezeného břemene tvrzení pak vyplývá pro žalující povinnost označit důkazy k prokázání skutečnosti, že se předmětná kreditní karta dostala do dispozice žalovaného (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4378/2008 ze dne 29. 4. 2010, na nějž správně odkázal již okresní soud).

10. Ze smlouvy o vydání kreditní karty na straně 2 vyplývá, že banka s žalovaným sjednala čerpání úvěrového limitu prostřednictvím karty do výše 10 000 Kč. Dále bylo dohodnuto, že kartu a [příjmení] (pro aktivaci karty) zašle banka na svou pobočku v [anonymizováno] ul. v [obec]. Samotná smlouva o úvěru (ve formě smlouvy o vydání kreditní karty) není důkazem o vydání předmětné kreditní karty do dispozice žalovaného. Bylo tedy třeba, aby žalobkyně předání kreditní karty do dispozice žalovaného prokázala dalšími důkazy, když z článku V.

3. Obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet [právnická osoba] platných ke dni uzavření smlouvy (které tvořily nedílnou součást smlouvy) vyplývá, bylo-li dohodnuto osobní převzetí karty a [příjmení] na pobočce banky, bude karta a [příjmení] připravena k převzetí do 14 bankovních pracovních dnů po schválení žádosti/smlouvy na místě v žádosti uvedeném (tedy zde, na pobočce [právnická osoba] v [obec]). V uvedeném ustanovení se dále praví, že nedojde-li k převzetí karty do 150 dnů od jejího vydání, je banka oprávněná kartu a [příjmení] znehodnotit. Podle článku V.5. obchodních podmínek po převzetí karty je její držitel povinen provést aktivaci karty podle instrukcí a způsobem stanoveným bankou na nosiči nejpozději do 150 dnů od data začátku platnosti karty, nedohodne-li se s bankou jinak. Do okamžiku vlastní aktivace kartu nelze k úkonům dle obchodních podmínek používat. Dle článku V.6. podmínek bezprostředně po obdržení karty je její držitel povinen kartu podepsat v podpisovém kroužku umístěném na zadní straně karty. Zaměstnanec banky je oprávněn pořídit si kopii obou stran karty poté, co je podepsána držitelem.

11. Z citovaných údajů ze smlouvy a obchodních podmínek vyplývá, že bylo důkazní povinností žalobkyně doložit takové důkazy, které prokazují převzetí kreditní karty žalovaným, aby pak bylo najisto postaveno, že za její aktivaci nese plnou zodpovědnost žalovaný, tj. případná čerpání z této karty pak jdou plně k tíži žalovaného.

12. Jak správně konstatoval okresní soud, žádné takové důkazy však do soudního řízení žalobkyně nepředestřela. Souhrnný výpis z účtu kreditní karty neobsahuje žádné údaje svědčící o tom, že by se kreditní karta dostala do dispozice žalovaného, tj. že transakce uvedené v tomto výpisu za období od 7. 6. – [datum] uskutečnil právě žalovaný v pozici dlužníka z předmětné úvěrové smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené mezi jím a původním věřitelem – [anonymizováno]. Závěr okresního soudu, že žalující straně se nepodařilo prokázat předání úvěrové karty žalovanému a tudíž se jí nepodařilo prokázat poskytnutí mu úvěru, je tedy správný. Proto krajský soud napadený rozsudek žalobu v plném rozsahu zamítající včetně výroku o nákladech řízení, jenž má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř.

13. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, měl by tudíž právo na náhradu nákladů i za řízení před krajským soudem podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žádné mu však nevznikly, čemuž odpovídá výrok II shora.