39 C 157/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Jany Barcalové a JUDr. Václava Beneše ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 819 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. června 2021, č. j. 39 C 157/2021-20

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II. mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni rovněž částku 2 553 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 553 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 968 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s 10 % úrokem z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu požadovaného zaplacení částky 13 319 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 482,99 Kč a 1 144,78 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 395,50 Kč a 3 389,63 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 5 428,95 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 428,95 Kč od [datum] do [datum] (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 819 Kč jako nezaplacené části zápůjčky, která byla žalovanému poskytnuta smlouvou [číslo] ze dne [datum] a smlouvou [číslo] ze dne [datum] předchozím věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], ve výši 8 000 Kč a 6 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že její oprávnění domáhat se této částky vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], na základě níž se stala novým věřitelem žalovaného, a tuto skutečnost mu písemně oznámila dopisem ze dne [datum]. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 4 395,50 Kč a zaplacení smluvního úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 5 428,95 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 3 389,63 Kč. Za období od [datum] do zaplacení pak požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč a z částky 5 428,95 Kč. Povinnost zaplatit smluvní úrok odůvodnila žalobkyně odkazem na článek 1.2 Smluvních podmínek. Zákonný roční úrok z prodlení činící 8,05 % ročně žalobkyně uplatnila z částky ve výši 8 000 Kč a z částky 5 428,95 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 1 482,99 Kč a částkou 1 144,78 Kč, a dále požadovala zaplacení úroku z prodlení z uvedených částek od [datum] do zaplacení.

3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil okresní soud zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dne [datum] a dne [datum] smlouvy o zápůjčce, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty zápůjčky ve výši 8 000 Kč a 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal první zápůjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 5 920 Kč (poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč) v 58 splátkách ve výši 244 Kč, když první splátku měl uhradit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a další splátku až do předposlední vždy nejpozději do konce následující týdenního (sedmidenního) období, poslední splátka činila 244 Kč a byla splatná do konce následujícího týdenního období. Dále se žalovaný zavázal zaplatit životní pojištění ve výši 232 Kč. Žalovaný se zavázal druhou zápůjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 4 440 Kč (poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, úrok ve výši 840 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč) v 58 splátkách ve výši 183 Kč, když první splátku měl uhradit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a další splátku až do předposlední vždy nejpozději do konce následující týdenního (sedmidenního) období, poslední splátka činila 183 Kč a byla splatná do konce následujícího týdenního období. Dále se žalovaný zavázal zaplatit životní pojištění ve výši 174 Kč. Ustanovení o smluvním úroku je ve smluvních podmínkách smlouvy o zápůjčce, které jsou součástí smlouvy, ale nejsou žalovaným podepsány. Podle čl. 1 smluvních podmínek je zápůjční úroková sazba stanovená jako pevná v případě 58 splátek ve výši 23,66. Žalovaný měl příjem 12 100 Kč, pobíral mateřskou 5 908 Kč a jeho ostatní příjmy bez bližšího určení činily 4 300 Kč; výdaje žalovaného byly 17 000 Kč. Ke druhé smlouvě byly zjištěny příjmy žalovaného 13 190 Kč, ostatní příjmy 10 512 Kč a výdaje 19 500 Kč.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, když nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr, a zjištění žalobkyně byla pouze částečná a nedostačující. Zjištěné údaje nadto ani nevedou k závěru, že by žalovaný jako spotřebitel byl schopen zápůjčky pravidelně splácet. Smlouvy o zápůjčkách okresní soud shledal neplatnými podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný v takovém případě je povinen vrátit žalobkyni to, co mu právní předchůdce plnil bez právního důvodu, resp. to, co zbývá. V konkrétním případě se podle okresního soudu jedná o vrácení částky 7 500 Kč ze zápůjčky [číslo]. Bezdůvodné obohacení z druhé zápůjčky [číslo] na straně žalovaného neshledal, resp. nevzniklo. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo podáno na poštu dne [datum] (oznámení a podací lístek) do 10 dnů od jeho obdržení. Počínaje ode dne [datum] je žalovaný v prodlení s plněním a žalobkyně má od tohoto dne právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, přičemž jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání, a to pouze proti výroku II., a v rámci něho pouze co do částky 2 553 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 553 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně namítala, že okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že na smlouvu [číslo] žalovaný uhradil celkem 7 167 Kč, a že mu tudíž na dluh nezbývá zaplatit ničeho. Žalobkyně se domnívá, že okresní soud administrativní chybou označil jako celkovou platbu žalovaného částku žalovanou (tj. 7 167 Kč místo 3 447 Kč). Žalobkyně v podané žalobě výslovně ke smlouvě [číslo] uvedla, že žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 3 447 Kč, a že za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby neuhradil na předmětnou pohledávku ničeho. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má z titulu smlouvy [číslo] nárok na zaplacení části nesplacené jistiny půjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 2 553 Kč (6 000 Kč - 3 447 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 553 Kč ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení. Navrhla proto, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 553 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 553 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně aby byl žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen„ o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 211 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Krajský soud předně souhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že posuzované smlouvy o zápůjčkách jsou absolutně neplatné podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

9. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Článek 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . [anonymizována dvě slova] (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

10. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

11. Krajský soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

12. Je patrné, že věřitelka (žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Spolehla se pouze na tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Výše příjmů, výdajů, závazků a nákladů žalovaného však řádně doložena nebyla. Nadto výše příjmů žalovaného (dle údajů v zákaznických kartách) byla velmi nízká, již proto měla být věřitelka mimořádně obezřetná. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného.

13. Krajský soud připomíná, že ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce (dnes smlouvu o zápůjčce), že mu poskytl finanční prostředky a že žalovaný dluh řádně a včas nezaplatil. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla uzavřena smlouva o půjčce/zápůjčce, a že podle ní bylo dlužníku plněno, spočívá na věřiteli. Jsou-li tyto skutečnosti prokázány, pak věřitel unesl důkazní břemeno. Důkazní břemeno ohledně existence právní skutečnosti, která měla za následek zánik dluhu, leží na dlužníkovi (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 472/2007, ze dne 30. 4. 2009). Uvedený judikatorní závěr dopadá i na plnění na základě neplatných smluv o zápůjčkách.

14. Vztaženo na projednávanou věc, žalovaný ve vlastnoručně podepsaných smlouvách o zápůjčkách výslovně potvrdil, že mu byly peněžní prostředky předány v hotovosti (strana druhá smluv pod nadpisem„ Hotovostní režim“). Žalobkyně tak v řízení prokázala, že žalovanému byla předána částka 6 000 Kč a následně částka 8 000 Kč (celkem 14 000 Kč). Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaný splatil na poskytnuté zápůjčky 3 447 Kč a 500 Kč (celkem 3 947 Kč). Pokud žalobkyně poskytla žalovanému celkem 14 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil žalobkyni 3 947 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného celkem 10 053 Kč. Žalobkyni proto náleží nad rámec již pravomocně přiznané částky 7 500 Kč také žalobkyní v odvolání požadovaná částka 2 553 Kč.

15. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)„ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy věřitel dlužníka vyzve ke splnění. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky a současně ho vyzvala ke splnění ve lhůtě do deseti dnů po obdržení dopisů. S ohledem na skutečnost, že výzva byla odeslána až [datum], a při aplikaci zákonné domněnky dojití zásilky adresátovi třetí pracovní den od odeslání podle § 573 o. z. (tj. [datum]) uplynula stanovená lhůta k plnění dne [datum], den [datum] je tak dnem vzniku prodlení. Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že žalobkyně vyzývala k úhradě závazků z úvěrové smlouvy a nikoli bezdůvodného obohacení není jakkoli významná za situace, kdy z výzvy je dostatečně určitě možno shledat shodnost skutkové stránky nároku. Žalobkyni vznikl nárok též na zákonný úrok z prodlení od uvedeného dne (§ 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení ve výši požadované sazby, která je nižší než sazba zákonná, neboť krajský soud je v tomto ohledu vázán žalobním (a odvolacím) petitem.

16. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil (§ 220 o. s. ř.) potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rovněž částku 2 553 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 553 Kč od [datum] do zaplacení, jinak v této části rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. O nákladech řízení před okresním soudem rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla se svým nárokem převážně neúspěšná, avšak převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení před okresním soudem dle obsahu spisu nevznikly.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal procesně úspěšné žalobkyni. Tyto náklady jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta podle § 7 bodu 3, § 8 odst. 1, § 12 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen„ advokátní tarif“, za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) z tarifní hodnoty 2 553 Kč ve výši 500 Kč, jedním režijním paušálem za 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny a hotového výdaje ve výši 168 Kč Celkem tak náklady vynaložené žalobkyní v odvolacím řízení představují částku 968 Kč, kterou je jí žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.).