41 A 11/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: MUDr. R. J., narozen X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vilémem Burianem sídlem Nerudova 18/15, 430 01 Chomutov proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/026119/2025/DS/Lin ze dne 17. 3. 2025 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje č. j. KUUK/026119/2025/DS/Lin ze dne 17. 3. 2025 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 404,10 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Magistrát města Chomutova (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 30. 10. 2024, vydaným dne 22. 11. 2024, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“) a uložil mu podle § 125c odst. 5 písm. d) téhož zákona pokutu 4 000 Kč, podle § 125c odst. 9 téhož zákona zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na šest měsíců a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „přestupkový zákon“) povinnost uhradit náklady řízení ve výši 6 000 Kč. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti tím, že dne 14. 12. 2023 v 18:10 hodin v obci Chomutov na silnici I. třídy ve směru od Mostu do Chomutova při řízení motorového vozidla tovární značky VW, registrační značky X, při přejíždění z pravého jízdního pruhu do levého ohrozil řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejížděl, a zapříčinil vznik dopravní nehody s ublížením na zdraví a hmotnou škodou na obou zúčastněných vozidlech. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím ze dne 17. 3. 2025. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že správní orgán dospěl k nesprávným skutkovým závěrům ohledně porušení § 12 odst. 5 a § 16 zákona o silničním provozu a naplnění znaků přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Uvedl, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by jeho jednání vedlo k ohrožení nebo omezení ostatních účastníků silničního provozu, ani že by bylo příčinou dopravní nehody. Žalobce uvedl, že magistrát vycházel především z podkladů Policie České republiky, důkaz provedl jen výslechem žalobce, dále výslechem spolujezdkyně z vozidla Škoda a výslechem znalce z oboru dopravy. Dodal, že spolujezdkyně z vozidla Škoda byla vyslechnuta jen k otázce vzniku zranění a jeho následků.

3. Ze znaleckého posudku podle žalobce jednoznačně vyplývá, že dopravní nehodu mohli odvrátit oba její účastníci. Žalobce tak mohl učinit tím, že by se řádně přesvědčil o dopravní situaci za sebou a zhodnotil načasování svého zařazení do levého jízdního pruhu. Řidič vozidla Škoda tak mohl učinit tím, že by správně reagoval na nestandardní pohyb na pravé krajnici a následně v pravém jízdním pruhu. Mohl totiž vidět oranžová světla majáků, kužely na vozovce a vozidla přejíždějící z pravého do levého pruhu. Na základě toho měl předvídat možné nebezpečí a snížit rychlost tak, aby byla přiměřená dopravní situaci. Žalobce dodal, že znalec při výslechu připustil, že pokud jel řidič vozidla Škoda nepřiměřenou rychlostí, mohl být viníkem nehody on. S touto možností podle žalobce magistrát ani žalovaný vůbec nepracovali.

4. Žalobce konstatoval, že žalovaný nevyvrátil jeho tvrzení, že se před začátkem manévru přesvědčil o dopravní situaci za vozidlem. Trval na tom, že tak učinil a shledal, že je bezpečné přejet do levého pruhu stejným způsobem, jakým tam přejelo několik vozidel před ním. Žalobce označil za prokázané, že řidič vozidla Škoda jel rychlostí 90 km/h, tj. rychlostí, která byla vzhledem k dopravní situaci nepřiměřená, a tedy nebezpečná. Dále podle něj bylo prokázáno, že si řidič vozidla Škoda – navzdory dopravnímu značení a výstražnému světlu oranžové barvy viditelnému již z dálky – vůbec nevšiml, že pravý pruh přestal být průběžným a že na krajnici je odstaveno několik nákladních vozidel.

5. Podle žalobce se řidič vozidla Škoda nemohl dostatečně věnovat řízení, pokud dopravní situaci spojenou se sníženou plynulostí provozu přehlédl. Žalobce připustil, že řidič vozidla Škoda jel dovolenou rychlostí, ta však podle něj nebyla vzhledem k okolnostem bezpečná, což měl připustit i znalec. Žalobce trval na tom, že řidič vozidla Škoda měl svou rychlost snížit a umožnit tzv. zipování vozidel. Uvedl, že po něm nebylo možno spravedlivě požadovat, aby předvídal, že řidič jedoucí za ním v levém pruhu bude natolik ignorovat dopravní značení a výstražná světla oranžové barvy, že nesníží rychlost přiměřeně dopravní situaci. Skutečnost, že řidič vozidla Škoda nedbal jisté opatrnosti je podle žalobce zarážející zejména s ohledem na to, že na místě spolujezdce přepravoval svou sestru v pokročilém stadiu těhotenství, která navíc nebyla ani připoutána bezpečnostním pásem. Jelikož nebyla připoutána, nese podle žalobce podíl na vzniku svého zranění.

6. Pokud řidič vozidla Škoda nebyl vyslechnut jako svědek, neměl podle žalobce žalovaný převzít jeho skutkovou verzi, podle níž mu žalobce vjel do cesty, takže nestihl zabrzdit. Podotkl, že znalec připustil jako pravdivou i možnost, že k nárazu došlo až poté, co žalobce ujel v levém jízdním pruhu několik desítek metrů. To podle něj nasvědčuje nepřiměřené rychlosti vozidla Škoda. Žalobce popřel, že by na poslední chvíli vjel těsně před vozidlo Škoda, tj. že by „udělal myšku“. Pokud by tomu tak bylo, jeho vozidlo by muselo být nárazem roztočeno či alespoň vychýleno, každopádně by nemohlo pokračovat rovně. Označil proto za zjevné, že před nárazem již byl v levém jízdním pruhu zařazen.

7. Žalobce upozornil na judikaturu, podle níž může nehodu zavinit i řidič jedoucí po hlavní silnici, pokud překračuje nejvyšší dovolenou rychlost a řidič jedoucí z vedlejší silnice nemůže takové porušení předpisů předvídat. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001, konstatoval, že o zavinění z nedbalosti může jít jen tehdy, je-li dána povinnost a možnost předvídat porušení zájmu chráněného zákonem. Z toho pro svůj případ dovodil, že pokud si řidič vozidla Škoda počínal nebezpečně, měl žalovaný vyhodnotit, zda žalobce mohl takové chování účastníka silničního provozu předpokládat.

8. Ačkoli žalovaný s ohledem na změnu právní úpravy upustil od podřazení žalobcova skutku pod § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, jehož hypotézou bylo způsobení dopravní nehody, žalobce se vymezil proti závěru žalovaného, že zavinil dopravní nehodu. Nesouhlasil ani se závěrem, že porušil § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Shrnul, že při přejíždění do levého jízdního pruhu řidiče vozidla Škoda neohrozil ani neomezil. Podle něj to byl právě řidič vozidla Škoda, který svou „zběsilou“ jízdou způsobil nehodu, při níž došlo ke zranění.

9. Podle žalobce se žalovaný dostatečně nevypořádal se všemi námitkami a neodstranil rozpory mezi provedenými důkazy. Žalobce upozornil, že na straně 7 napadeného rozhodnutí žalovaný zmiňuje kamerový záznam Policie České republiky, který má potvrzovat, že vozidlo Škoda jelo rychlostí 90 km/h. Namítl, že takový důkaz nebyl v řízení proveden a není zmíněn ani v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.

10. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve svém vyjádření trval na tom, že dopravní nehodu zavinil žalobce, který porušil § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu tím, že ohrozil a omezil řidiče vozu Škoda. Souhlasil s tím, že nehodu mohli odvrátit oba účastníci, tj. jak žalobce, tak řidič vozidla Škoda. Dodal nicméně, že takový závěr je u znaleckých posudků častý. Připustil, že řidič vozidla Škoda mohl rychlost vozidla snížit vzhledem k dopravní situaci, která nastala na pravé krajnici, avšak zároveň nemohl předpokládat žalobcovu reakci. Podle žalovaného fotodokumentace Policie České republiky nasvědčuje tomu, že žalobce vjel před vozidlo Škoda, neboť je z ní patrné poškození pravé přední části vozidla Škoda a levé zadní části žalobcova vozidla. Konstatoval, že pokud by k nárazu zezadu došlo při přímé jízdě směrem vpřed, poškození by bylo jiného charakteru. Uvedl, že překážka se nacházela v jízdním pruhu žalobce, a pokud mu dopravní situace bránila přejet do levého jízdního pruhu, v němž se pohybovalo vozidlo Škoda, měl zastavit. Žalobcův odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001, označil žalovaný za nepřiléhavý, neboť nebezpečnou situaci vyvolal svým nedbalostním jednáním právě žalobce, a nikoli řidič vozidla Škoda jedoucí ve svém pruhu.

12. K žalobcovu tvrzení, že spolujezdkyně z vozidla Škoda nebyla připoutaná, a zapříčinila tím své zranění, žalovaný uvedl, že byla ve vysokém stádiu těhotenství, a současně vyslovil otázku, zda by pro ni použití bezpečnostního pásu nebylo nebezpečnější než jízda bez připoutání. Konstatoval, že magistrát takový přestupek ani neprojednával, protože mu nebyl oznámen. Žalovaný dále poznamenal, že zmínka o důkazu kamerovým záznamem představuje písařskou chybu. Žalobcova replika 13. Žalobce v replice trval na tom, že nehodu nezpůsobil on, nýbrž řidič vozidla Škoda, který se prokazatelně nevěnoval řízení a přehlédl dopravní značení, světelnou signalizaci sjíždějících se pruhů a chování vozidel před sebou, neumožnil tzv. zipování a ani nesnížil svou nepřiměřenou rychlost. Odmítl vyjádření žalovaného, že zmínka o důkazu kamerovým záznamem představuje písařskou chybu. Písařskou chybou se podle žalobce rozumí překlep či chybná číslice, nikoli použití věty pocházející ze zcela jiného rozhodnutí. Posouzení věci soudem 14. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Policie České republiky dne 9. 1. 2024 oznámila věc podle § 74 odst. 2 přestupkového zákona k projednání magistrátu. Při ústním jednání konaném dne 10. 4. 2024 se k věci nejprve vyjádřil sám žalobce, následně byla vyslechnuta spolujezdkyně z vozidla Škoda, která uvedla, že ačkoli byla v důsledku zranění – zlomeniny pravého zápěstí – omezena při běžných činnostech, neboť je pravák, nebyla odkázána na pomoc druhé osoby.

15. Dne 12. 4. 2024 magistrát ustanovil znalce z oboru dopravy za účelem odborného posouzení nehodového děje. Znalec Ing. Tomáš Kölbl ve znaleckém posudku ze dne 15. 4. 2024, č. 035163/2024, (dále jen „znalecký posudek“) vypracoval komplexní analýzu nehodového děje. Uvedl, že k nehodě došlo za snížené viditelnosti, avšak „dá se předpokládat, že oba účastníci svítili potkávacími světlomety a viditelnost nebyla snížena žádnými dalšími omezujícími klimatickými podmínkami“. Podle znalce musel jeden řidič vidět druhého, a to buď ve zpětných zrcátcích (žalobce), popřípadě přímo před sebou výhledem přes čelní okno (řidič vozidla Škoda). Konstatoval, že poškození vozidel odpovídalo průběhu dopravní nehody tak, jak byla popsána v oznámení o přestupku. Žalobcovo tvrzení, že při přejetí z pravého do levého jízdního pruhu předem světelně signalizoval, jel rychlostí 50 km/h a možná si přibrzdil, znalec přijal jako věrohodné. Neakceptoval nicméně tvrzení, že žalobce při tomto manévru za sebou nikoho neviděl. Znalec uvedl, že „k nehodě došlo za snížené viditelnosti, kdy všichni účastníci s největší pravděpodobností svítili, a tak [žalobce] musel při svém manévru řazení se do levého jízdního pruhu vidět světla za ním v levém pruhu dojíždějícího automobilu, se kterým následně došlo k havárii“. Podle znalce mohli dopravní nehodu odvrátit oba její účastníci. Žalobce se měl řádně přesvědčit o dopravní situaci za sebou a zhodnotit načasování a vhodnost svého manévru zařazení se do levého jízdního pruhu. Řidič vozidla Škoda měl správně reagovat na zvýšený nestandardní pohyb na pravé krajnici a v pravém jízdním pruhu; pohyb těžké techniky zde byl viditelně označen oranžovými majáky, kužely na vozovce, přičemž z pravého jízdního pruhu najížděla vozidla do pruhu levého.

16. Při ústním jednání konaném dne 30. 10. 2024 znalec Ing. Tomáš Kölbl mimo jiné uvedl, že v posudku počítal s viditelností osvětlených vozidel proto, že „v zápisu o dopravní nehodě a výpovědích svědků se nevyskytuje poznámka o tom, že by některý z automobilů nesvítil“. Zároveň připustil, že pokud by vozidlo Škoda nebylo osvětleno, mohla by tím být žalobcova reakce ovlivněna, neboť snížená viditelnost by omezovala nebo vylučovala obvyklou reakci při napojování z pravého pruhu do levého.

17. Soud nejprve zabýval žalobní argumentací, že dopravní nehodu nezavinil žalobce, nýbrž řidič vozidla Škoda. Za podstatné soud považuje, že v souladu s judikaturou správních soudů se otázka (spolu)zavinění dopravní nehody míjí s podstatou věci, pokud způsobení dopravní nehody není znakem skutkové podstaty přestupku, který je přestupci kladen za vinu. V takovém případě je rozhodné, zda sám přestupce porušil povinnost stanovenou zákonem o silničním provozu (srov. bod 20 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2023, č. j. 8 As 257/2021-39, nebo bod 10 rozsudku téhož soudu ze dne 17. 6. 2025, č. j. 21 As 15/2025- 23). Soud konstatuje, že v nyní řešené věci je z hlediska zákonnosti výroku o vině podstatné jen to, zda žalobce při přejíždění z pravého jízdního pruhu ohrozil či omezil řidiče jedoucího v levém jízdním pruhu, tedy zda porušil § 12 odst. 5 a § 16 zákona o silničním provozu. Otázka případného následku ve formě způsobení dopravní nehody a účinku ve formě ublížení na zdraví je podle § 125c odst. 8 a 9 zákona o silničním provozu relevantní až z hlediska zákonnosti výroku o trestu.

18. I kdyby soud připustil, že řidič vozidla Škoda byl povinen přizpůsobit své chování situaci v provozu na pozemní komunikaci podle § 4 odst. a) zákona o pozemních komunikacích a tzv. zipovat ve smyslu § 12 odst. 5 věty druhé zákona o silničním provozu, nic by to nemohlo změnit na skutečnosti, že žalobce tížila jeho vlastní povinnost přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do něhož přejíždí. Ani případná protiprávnost chování řidiče vozidla Škoda by proto žalobce nemohla jakkoli vyvinit.

19. V bodu 19 rozsudku ze dne 24. 6. 2021, č. j. 3 As 285/2019-30, Nejvyšší správní soud vyslovil, že odpovědnost za přestupek je vždy posuzována individuálně, neboť ve vztahu ke každému účastníku dopravní nehody je třeba posoudit, zda jednal protiprávně. V rozsudku ze dne 21. 12. 2017, č. j. 1 As 313/2016-66, Nejvyšší správní soud akceptoval právní názor krajského soudu, že „závěr, zda by řidič motocyklu dopravní nehodě zabránil, pokud by jel nejvyšší dovolenou rychlosti, je v daném případě irelevantní. V předmětném řízení totiž není řešen jeho dopravní přestupek, ani se neurčuje poměr na odpovědnosti na dopravní nehodě, nýbrž přestupek žalobce. Podstatné je naopak zjistit, zda žalobce porušil svou povinnost podle § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu a zda mu řidič motocyklu svým chováním (překročením nejvyšší dovolené rychlosti v maximu o 46 %) zmíněné splnění povinnosti neznemožnil“.

20. Vycházeje z těchto úvah se soud dále zabýval pro posouzení věci klíčovou otázkou, zda žalobce vůbec mohl při přejíždění z pravého pruhu předvídat, že v levém jízdním pruhu za ním jede vozidlo rychlostí 90 km/h, tj. zda mu nebylo znemožněno splnění povinnosti neohrozit ani neomezit vozidlo jedoucí v levém jízdním pruhu.

21. Znalecký posudek na straně 24 uzavřel, že žalobce mohl vozidlo Škoda před provedením svého manévru včas vidět, avšak za předpokladu, že svítilo. Při ústním jednání konaném dne 30. 10. 2024 znalec výslovně připustil, že kdyby vozidlo Škoda nesvítilo, mohlo to omezit nebo vyloučit možnost žalobce na něj reagovat.

22. Žalobce již při podání vysvětlení bezprostředně po nehodě uváděl, že se před svým manévrem do zpětného zrcátka podíval, avšak vozidlo Škoda neviděl (to plyne jednak z úředního záznamu o podání vysvětlení sepsaného dne 3. 12. 2024, jednak z videonahrávky zachycující podání vysvětlení nahrané na disku založeném ve správním spisu). Na své verzi setrval i v žalobě, v níž poukazoval na skutečnost, že jeho tvrzení, že se před manévrem přesvědčil o dopravní situaci za sebou, nebylo vyvráceno. Ačkoli ze správního spisu nijak neplyne, zda vozidlo Škoda svítilo, či nikoli, a znalecký posudek osvětlení vozidel dovozoval z pouhé skutečnosti, že k nehodě došlo za snížené viditelnosti, zpochybnil znalec na straně 24 znaleckého posudku věrohodnost žalobcova tvrzení, že při svém manévru za sebou řidiče vozidla Škoda neviděl. Tento závěr znalce je však založen na předpokladu osvětlení vozidla Škoda, k němuž v průběhu řízení nebylo vedeno dokazování. Na otázku, zda vozidlo Škoda svítilo, se magistrát nedotázal ani spolujezdkyně z tohoto vozidla, ačkoli ji v průběhu správního řízení vyslechl. Soud proto přisvědčil žalobcově námitce, že ve správním řízení nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že vozidlo Škoda neviděl. Závěr žalovaného, že žalobce mohl na vozidlo Škoda včas reagovat, totiž nemá oporu ve správním spisu.

23. Soud dále konstatuje, že i kdyby žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a závěr o žalobcově vině měl oporu ve správním spisu, nemohl by obstát výrok o trestu.

24. Žalobce v žalobě zopakoval svou odvolací námitku, že spolujezdkyně z vozidla Škoda nebyla připoutaná bezpečnostním pásem, a tím „se značně podílela svým nedbalým jednáním na vzniku svého zranění“. Soud předně konstatuje, že případné porušení povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o silničním provozu spolujezdkyní z vozidla Škoda nemůže vyloučit odpovědnost žalobce za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, může však vyloučit aplikaci § 125c odst. 9 zákona o silničním provozu, pokud nepřipoutání se bezpečnostním pásem přeruší příčinnou souvislost mezi dopravní nehodou a ublížením na zdraví.

25. Podle § 125c odst. 9 zákona o silničním provozu platí, že je-li spácháním přestupku způsobena dopravní nehoda, při níž je jinému ublíženo na zdraví, uloží se za tento přestupek vedle pokuty zákaz činnosti na dobu od 6 do 18 měsíců, neukládá-li se za něj zákaz činnosti podle odstavce 6 písm. a) až c); to neplatí, došlo-li k ublížení na zdraví pouze u osoby, která je ve vztahu k pachateli přestupku osobou blízkou. Hypotézou § 125c odst. 9 zákona o silničním provozu je jednak příčinná souvislost mezi spáchaným přestupkem a dopravní nehodou, jednak příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a ublížením na zdraví.

26. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 12. 2024, č. j. 6 As 229/2023-54, „příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se však nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Není tedy rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejenom tedy jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly další jednání, okolnosti apod. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek (např. smrt jiného), působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek (smrt) sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou“. I kdyby tedy soud připustil, že příčinou dopravní nehody bylo protiprávní jednání obou jejích účastníků, nemohlo by případné spoluzavinění dopravní nehody aplikaci § 125c odst. 9 zákona o silničním provozu vyloučit.

27. Obdobné platí také pro příčinnou souvislost mezi dopravní nehodou a ublížením na zdraví. Nejvyšší správní soud nicméně v bodu 36 citovaného rozsudku připustil, že je důležité „aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Míra způsobení následku přitom může klesnout až na tak nepatrný stupeň, že příčinná souvislost je prakticky bez významu“. Vysvětlil, že „zásada, že jednotlivé příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam, se označuje jako zásada gradace příčinné souvislosti“. Tento závěr Nejvyššího správního soudu, dovozený z teoretických východisek trestněprávní judikatury, platí nicméně jen tehdy, pokud jsou obě příčiny dostatečně významné: „Existence několika příčin působících vznik trestněprávně relevantního následku je otázkou příčinné souvislosti ve vztahu k naplnění znaku objektivní stránky skutkové podstaty, potažmo otázkou zavinění. […] Příčinný vztah musí být dán nejen mezi jednáním a následkem, ale i mezi jednáním a účinkem (způsobením újmy na zdraví). Základem příčinného vztahu je teorie podmínky (conditio sine qua non), podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.). Toto pojetí zakládá příliš širokou odpovědnost, a proto je korigováno za použití zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti“ (srov. bod 36 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2024, č. j. 6 As 229/2023-54).

28. Není sporu o tom, že v nyní řešené věci je dopravní nehoda podmínkou, bez níž by k ublížení na zdraví nedošlo. Je nicméně třeba zkoumat, zda její význam neklesl na nepatrný stupeň. Spolujezdkyně z vozidla Škoda, která při nehodě utrpěla zranění, totiž při podání vysvětlení dne 29. 12. 2023 uvedla, že nebyla při nehodě připoutána bezpečnostním pásem z důvodu těhotenství, avšak lékařské potvrzení ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o silničním provozu nemá.

29. V obdobné věci Nejvyšší soud dovodil, že pokud „ze znaleckého posudku jednoznačně vyplynulo, že zranění poškozené bylo vyvoláno jejím jednáním, kdy v průběhu jízdy si odpoutala bezpečnostní pás“, pak je možné považovat „případ za odpovídající těm, na něž dopadá tzv. teorie přerušení příčinné souvislosti. Právě výlučně jednání poškozené, která si v průběhu jízdy odepnula bezpečnostní pás, v důsledku čehož její tělo při nárazu směřovalo proti aktivujícímu se airbagu, zapříčinilo následek na zdraví poškozené. Ke zranění tak došlo primárně v důsledku porušení její povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., byť samozřejmě situaci vyvolalo porušení citovaných povinností obviněným, avšak jiná skutečnost než jednání obviněného způsobilo trestněprávní následek, tj. těžkou újmu na zdraví poškozené“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 5 Tdo 548/2012). Ačkoli se jedná o závěr trestního soudu, zdejší soud má za to, že jej lze v řešené věci aplikovat, neboť také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 12. 2024, č. j. 6 As 229/2023-54, vycházel při výkladu příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, potažmo účinkem, z trestněprávní judikatury, konkrétně z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015.

30. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že se žalovaný měl zabývat případným vlivem nepřipoutání se spolujezdkyně z vozidla Škoda bezpečnostním pásem na příčinnou souvislost mezi přestupkem žalobce a ublížením na jejím zdraví. Jedná se totiž o otázku, bez níž nelze učinit závěr o nutnosti aplikovat při ukládání trestu § 125c odst. 9, a nikoli § 125c odst. 8 zákona o silničním provozu. Žalovaný se však touto otázkou nezabýval navzdory odvolací námitce žalobce, který již v odvolání výslovně namítal, že spolujezdkyně z vozidla Škoda nebyla připoutaná bezpečnostním pásem, a tím „se značně podílela svým nedbalým jednáním na vzniku svého zranění“. To činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“).

31. Soud nepřehlédl, že ve svém vyjádření k žalobě žalovaný předestřel, zda by pro spolujezdkyni z vozidla Škoda nebylo použití bezpečnostního pásu – s ohledem na její těhotenství – nebezpečnější než jízda bez připoutání. Vyjádření žalovaného k žalobě nicméně nemůže nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí kompenzovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2018, č. j. 7 As 285/2018-30, či ze dne 13. 9. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017-49, č. 3655/2017 Sb. NSS). K samotné úvaze žalovaného soud pro úplnost dodává, že se jedná o otázku odbornou vyžadující zvláštní vědomosti z oblasti zdravotnictví, jimiž žalovaný nedisponuje, nemohl si proto o ní učinit samostatný úsudek.

32. Lze tedy shrnout, že žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť jeho závěr, že žalobce mohl vozidlo Škoda včas vidět a počínat si tak, aby jej neohrozil ani neomezil, nemá dostatečnou oporu ve správním spisu. I kdyby v dalším řízení žalovaný opětovně dospěl k závěru, že žalobce je vinen spácháním přestupku, musí se při ukládání trestu (resp. při aplikaci § 125c odst. 9 zákona o silničním provozu) zabývat otázkou, zda bylo žalobcovo jednání dostatečně významnou příčinou ve vztahu k ublížení na zdraví spolujezdkyně z vozidla Škoda, a to s ohledem na její nepřipoutání se bezpečnostním pásem.

33. Se zřetelem k výše uvedenému soud napadené rozhodnutí pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisu a vyžaduje zásadní doplnění. Zmíněná ustanovení s. ř. s. soudu umožnila rozhodnout bez jednání, přestože žalobce jednání požadoval. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku.

34. Za dané procesní situace, kdy řízení bylo zatíženo vadami, po jejichž odstranění může být jeho výsledek odlišný, považoval soud za předčasné zabývat se zbylými žalobními body.

35. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 21 404,10 Kč.

36. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady za právní zastoupení, tj. odměna a náhrada hotových výdajů žalobcova zástupce. Výše odměny a náhrady vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“). Žalobcův zástupce učinil tři úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; podání repliky – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tyto úkony mu podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu náleží odměna ve výši 13 860 Kč (3 x 4 620 Kč) a podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 350 Kč (2 x 450 Kč). Žalobcův zástupce je podle administrativního registru ekonomických subjektů Ministerstva financí České republiky plátcem daně z přidané hodnoty, součástí nákladů řízení je proto též náhrada této daně ve výši 3 194,10 Kč, vypočtená z odměny a náhrady hotových výdajů [(13 860 Kč + 1 350 Kč) x 0,21].

37. Náhradu nákladů řízení spojených s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě soud žalobci nepřiznal. Žalobcův zástupce totiž zmíněný návrh nijak neodůvodnil, což soud z hlediska důvodnosti vynaložení nákladů považuje za srovnatelné s tím, jako kdyby takový návrh vůbec nepodal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 1. července 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.