41 A 17/2026

Rubrum

č. j. 41 A 17/2026-27 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: E. J., narozen X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Letákem sídlem Sokolovská 695/115b, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/059432/2026/DS/Hac ze dne 26. 3. 2026, o žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto:

Výrok

I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2026 Magistrát města Mostu rozhodl o zadržení žalobcova řidičského průkazu podle § 118c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 26. 3. 2026.

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce brání žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Konstatoval, že je mu v důsledku napadeného rozhodnutí zadržován řidičský průkaz, přestože dosud nebylo vydáno ani prvostupňové rozhodnutí o přestupku, pro který mu byl řidičský průkaz zadržen. Zdůraznil, že mu nesmí být k tíži, že v přestupkovém řízení uplatňuje všechna svá práva. Bez odkladného účinku podle žalobce hrozí, že fakticky vykoná podstatnou část omezení spojeného se zadržením řidičského průkazu ještě před tím, než soud přezkoumá zákonnost rozhodnutí o zadržení. Žalobce podotkl, že je jediným společníkem a jednatelem společnosti Sun-Craft Centre společnost s ručením omezeným, osobou odpovědnou za obchodní vedení společnosti, komunikaci se zákazníky a obchodními partnery, organizaci zakázek a zajišťování každodenního provozu společnosti. Výkon těchto činností je podle žalobce spojen s pravidelnými přesuny za Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 41 A 17/2026 klienty, obchodními partnery a na místa realizace zakázek; možnost řídit motorové vozidlo je proto nezbytným předpokladem řádného výkonu žalobcovy podnikatelské činnosti.

3. V doplnění svého návrhu ze dne 1. 6. 2026 žalobce uvedl, že podniká v oblasti stavebnictví a svou činnost realizuje převážně v Německu, což doložil potvrzením německého finančního úřadu o osvobození od srážkové daně při stavebních pracích (Freistellungsbescheinigung) a fakturami vystavenými společnostem Materka Bau GmbH a K. H. Fischer GmbH. Podle žalobce jeho podnikání vyžaduje osobní řízení a koordinaci stavebních zakázek, kontrolu pracovišť, organizaci pracovníků, komunikaci s objednateli a řešení provozních a technických problémů přímo na staveništích. Charakter této činnosti podle něj vyžaduje pravidelné cestování mezi místy realizace zakázek v České republice i v Německu a osobní přítomnost na jednotlivých stavbách. Možnost řídit motorové vozidlo proto žalobce nepovažuje za otázku běžného komfortu, nýbrž za nezbytný předpoklad výkonu své podnikatelské činnosti a získávání příjmů. Žalobce uvedl, že mu hrozí ztráta zakázek, a tedy i příjmů, přičemž taková újma by byla jen obtížně napravitelná, a to i v případě následného úspěchu ve věci samé.

4. Žalobce dále poukázal na své rodinné poměry. Uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 11. 2025, č. j. 8 Nc 31/2025-97, mu byla uložena vyživovací povinnost k jeho nezletilým dcerám v celkové výši 20 000 Kč měsíčně. Schopnost tuto povinnost řádně plnit je podle žalobce přímo závislá na příjmech z jeho podnikatelské činnosti. Jejich snížení by se tak podle něj negativně nedotklo pouze jeho samotného, ale též jeho nezletilých dětí. Současně podotkl, že uvedeným rozsudkem byl upraven též jeho osobní styk s nezletilými dcerami, které si pravidelně přebírá a následně předává v místě bydliště matky. S ohledem na nízký věk obou dětí a vzdálenost mezi bydlišti rodičů považuje možnost řídit motorové vozidlo za faktický předpoklad řádného výkonu svých rodičovských práv a povinností. Pokračující zadržení řidičského průkazu tak podle něj zasahuje do jeho práva na rodinný život. Zdůraznil, že bez přiznání odkladného účinku žalobě mu hrozí, že bude po významnou dobu fakticky nést důsledky opatření, jehož zákonnost je předmětem soudního přezkumu, a to ještě před pravomocným skončením řízení o skutku, pro který byl řidičský průkaz zadržen. Současně upozornil na riziko, že by mohl vykonat delší část trestu ve smyslu § 118c odst. 3 písm. c) bodu 1 zákona o silničním provozu a fakticky ztratit možnost podat žádost o upuštění od výkonu zbývající části trestu po uplynutí jedné poloviny vykonaného trestu. Na základě uvedeného žalobce trval na tom, že výkon napadeného rozhodnutí pro něj představuje vážnou a obtížně napravitelnou újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., zatímco přiznáním odkladného účinku žalobě podle jeho názoru nevznikne žádná nepřiměřená újma jiným osobám ani nebude dotčen důležitý veřejný zájem.

5. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 3. 6. 2026 uvedl, že s návrhem žalobce nesouhlasí, neboť jím uváděné skutečnosti nenaplnily podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Žalobce si měl být podle žalovaného vědom všech důsledků svého protiprávního jednání a dopadu hrozících sankcí či opatření.

6. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Z odstavce 2 téhož ustanovení plyne, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 41 A 17/2026 7. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.

8. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015- 50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

9. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.

10. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

11. V nyní řešené věci žalobce tvrdí, že by pro něj nemožnost řídit motorové vozidlo představovala silnou komplikaci při výkonu jeho podnikání, a tedy i zajišťování výživy jeho dětí, a dále při výkonu jeho rodičovských práv a povinností. Jakkoli žalobce doložil, že podniká ve stavebnictví na území Spolkové republiky Německo, za podstatné soud považuje, že žalobce nijak nedoložil nemožnost dočasně řešit vyvstalou svou situaci zajištěním řidiče. Ani skutečnost, že by obstarávání mobility žalobce vyžadovalo vyšší náklady na využití dopravy ze strany jiné osoby, totiž není sama o sobě nepoměrně větší újmou ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. (obdobně srov. bod 8 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. 9 As 242/2014-18). Žalobcovu tvrzenou újmu spočívající v negativním vlivu na jeho podnikatelskou činnost a výkon rodičovských práv a povinností proto nelze považovat za dostatečně prokázanou, ale naopak pouze za hypotetickou ve smyslu shora citované judikatury (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 41 A 17/2026 dne 3. 2. 2026, č. j. 8 As 7/2026-46, či ze dne 24. 10. 2024, č. j. 1 As 176/2024-34). Soud shrnuje, že dočasná ztráta oprávnění řídit motorová vozidla sice může výkon žalobcovy podnikatelské činnosti zkomplikovat, z jím předložených důkazů nicméně nijak neplyne, že by ji znemožňovala natolik, aby ovlivnila žalobcovu schopnost dostát jeho vyživovací povinnosti. Tím spíše z důkazů předložených žalobcem neplyne, že by bez oprávnění řídit motorová vozidla žalobce nemohl udržovat pravidelný styk se svými nezletilými dětmi. Žalobce totiž nijak nedoložil, že by pro něj využití dopravy ze strany jiné osoby bylo finančně neudržitelné, či že by jeho situaci neřešilo využívání hromadné dopravy.

12. K žalobcovým tvrzením týkajícím se společnosti Sun-Craft Centre společnost s ručením omezeným soud podotýká, že tato společnost byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2026, č. j. 70 Cm 214/2026-5, které nabylo právní moci dne 14. 4. 2026, zrušena s likvidací, což žalobce v návrhu opomněl zmínit. Ačkoli tedy platí, že žalobce je jediným společníkem a jednatelem této společnosti, považuje soud jeho tvrzení, že pro řádný výkon činnosti jednatele je nezbytné řízení motorového vozidla, za nevěrohodné. Žalobce navíc ani toto tvrzení nijak nedoložil.

13. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že ani v případě řidičů z povolání, tedy u zaměstnání, které je ze své podstaty výlučně spjato s držením platného řidičského oprávnění, nevede ztráta tohoto oprávnění automaticky bez dalšího k přiznání odkladného účinku jejich žalobě. Vždy je třeba poměřovat konkrétní újmu, která by mohla být přiznáním odkladného účinku, tj. odkladem výkonu rozhodnutí, na jehož základě řidič pozbývá řidičského oprávnění, způsobena jiným osobám a zda se nepříčí veřejnému zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43, či ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017-40).

14. Tvrzení žalobce, že bez přiznání odkladného účinku ztratí procesní možnost žádat o upuštění od jeho zbytku trestu zákazu činnosti, sama o sobě nepoměrně větší újmu neosvědčuje, protože upuštění od zbytku sankce závisí na budoucím uvážení správního orgánu. Soud má za to, že odkladný účinek nelze přiznávat za účelem zachování hypotetické možnosti budoucího příznivého rozhodnutí o jiné žádosti. Ani v tomto ohledu tedy žalobce existenci hrozící újmy neosvědčil. Důvodem pro přiznání odkladného účinku pak není ani očekávaná délka přestupkového či soudního řízení, neboť ty nic nevypovídají o možné újmě na straně žalobce.

15. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že nelze odhlížet ani od rozporu s důležitým veřejným zájmem na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, který by bránil přiznání odkladného účinku (srov. bod 27 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2015, č. j. 2 As 103/2015-128, č. 3254/2015 Sb. NSS, nebo bod 11 usnesení téhož soudu ze dne 7. 12. 2018, č. j. 1 As 353/2018-45). Smyslem řízení o zadržení řidičského průkazu je zamezit osobě řídit motorová vozidla, dokud nebude rozhodnuto o samotném přestupku. Jedná se o předběžné opatření, které chrání veřejný zájem spočívající nejen v ochraně ostatních účastníků provozu, ale i samotného žalobce a jeho eventuálních spolujezdců (např. i jeho nezletilých dětí). Překročení rychlosti o 65 km/h je zcela nepochybně závažným porušením pravidel silničního provozu. Zákon stanoví taxativně důvody, pro které je možno řidiči zadržet řidičský průkaz; jde přitom o nejzávažnější porušení právních předpisů (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2024, č. j. 1 As 176/2024-34). Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 41 A 17/2026 16. Soud uzavírá, že žalobce v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku neunesl břemeno důkazní a nedoložil existenci skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku. Nesplnil tedy již první ze tří podmínek. S ohledem na uvedené soud žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

17. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 21]. Soud proto uložil žalobci povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit.

18. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4149001726.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 17. června 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.