41 A 20/2024

Rubrum

č. j. 41 A 20/2024-58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: N. L. L., narozen X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-144741-4/SO-2024 ze dne 25. 11. 2024 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutím ze dne 5. 9. 2024 zamítlo žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť žalobce neplnil účel uděleného povolení. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 11. 2024 zamítl. Žaloba Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 41 A 20/2024 2. V žalobě žalobce uvedl, že se až do 14. 11. 2023 aktivně účastnil jazykové a odborné přípravy ke studiu akreditovaného studijního programu na Vysoké škole Báňské – Technické univerzitě Ostrava (dále jen „VŠB“) a dne 20. 2. 2024 mu byla zaslána e-mailové zpráva o vyloučení. Popsal, že kvůli chování vyučujících a spolužáků začal trpět psychickými problémy, proto tam nebyl schopen docházet a rozhodl se změnit školu. Dne 25. 1. 2024 byl přijat k přípravnému kurzu českého jazyka pro cizince na Fakultě strojního inženýrství Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (dále jen „UJEP“). Konstatoval, že na tento kurs hodlá navázat studiem oboru Ekonomika a management na stejné univerzitě. Podle žalobce z vyjádření UJEP vyplývá, že řádně plní své studijní povinnosti a docházku má přes 80 %. Namítal, že k vyloučení z VŠB došlo až dne 20. 2. 2024, tedy v době, kdy byl již studentem jiného kurzu na UJEP, proto na jeho straně nedošlo k neplnění účelu pobytu. Žalobce vyjádřil pochybnosti, zda vůbec lze jednostranně ukončit studium formou e-mailu.

3. Podle žalobce správní orgán prvního stupně ze skutečnosti, že žalobce do 14. 11. 2023 do školy docházel a plnil studijní povinnosti, dovodil, že žalobce v této době žádné problémy se studiem neměl. Podotkl, že k tomu není ve spisu žádný podklad. Žalobce ale měl problémy s přístupem vyučujících i spolužáků od počátku svého studia, přesto do 14. 11. 2023 zvládal do školy docházet a snažil se plnit své studijní povinnosti. Následně však došlo k psychickému propadu a žalobce již nezvládl do školy ani docházet. Vzhledem ke svému psychickému stavu nezačal s hledáním studia okamžitě po psychickém kolapsu, následovaly vánoční svátky, které utlumily komunikaci se školou, následně zajišťoval náležitosti pro zahájení studia na nové škole. To vše vyústilo v přijetí ke studiu v lednu 2024 se začátkem studia v březnu 2024. Tyto skutečnosti a také to, že žalobce změnil školu v nejbližším možném termínu, tj. v letním semestru, a od té doby nadstandardně plní své studijní povinnosti měly správní orgány podle žalobce vzít v potaz při hodnocení přechodnosti neplnění účelu pobytu.

4. Dále žalobce uvedl, že své psychické problémy řešil zajištěním jiného studia, nikoli návštěvou lékaře či jiného specialisty, proto nedisponuje žádnými lékařskými záznamy a ve správním řízení navrhoval svůj vlastní výslech. Namítal, že správní orgány neprovedení výslechu zdůvodnily tím, že nejsou oprávněny posuzovat psychický stav účastníka řízení, zároveň však uvedly, že psychický stav žalobce byl natolik dobrý, že mohl pokračovat ve studiu. Podle žalobce si správní orgán prvního stupně v odůvodnění odmítnutí důkazu výrazně protiřečil, proto jeho postup nelze považovat za zákonný. Dodal, že žalovaný námitku stran účastnického výslechu vypořádal zmatečně a nepřezkoumatelně, protože na jednu stranu tvrdil, že vyjádření žalobce bylo příliš obecné, a na straně druhé uvedl, že žalobce by už nemohl tvrdit více. Současně žalobce namítal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť neprovedly jeho výslech.

5. Závěr správního orgánu prvního stupně o nevěrohodnosti svého tvrzení ohledně dalšího studia v oboru Ekonomika a management označil žalobce za spekulativní a důkazně nepodložené. Žalovaný pak pouze zopakoval závěry správního orgánu prvního stupně včetně vadných posouzení a nepodložených závěrů. Žalobce zdůraznil, že využití práva podat žádost o jiný pobytový titul mu nemůže být k tíži a nevypovídá nic o jeho úmyslech se studiem, protože lze mít povolený pobyt za více účely. Konstatoval, že udělení zaměstnanecké karty neznamená ukončení studia, žalobce může studovat i pouze se zaměstnaneckou kartou, zaměstnanecká karta je výrazně výhodnější z hlediska splnění podmínek a podání žádosti o zaměstnaneckou kartu bylo opodstatněné vzhledem k zamítnutí žádosti o povolení k pobytu za účelem studia. Závěry uvedené v napadeném Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 41 A 20/2024 rozhodnutí, zejména o motivaci žalobce a jeho plánu pokračovat ve studiu, nemají podle žalobce oporu ve spisové dokumentaci a z ničeho nevyplývají.

6. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce v žalobě v podstatě zopakoval odvolací námitky, a proto jen odkázal na správní spis a odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhl zamítnutí žaloby. Posouzení věci soudem 8. Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v nedostatečném a zmatečném vypořádání odvolacích námitek. V této souvislosti soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009- 46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007-100, však zároveň nelze po odvolacím orgánu požadovat, aby se vyslovil ke každé větě uvedené v odvolání; plně postačí, pokud z jeho rozhodnutí bude zřejmé, na základě jakých skutečností rozhodoval a jakými úvahami se řídil. Žalovaný v nyní řešené věci uvedeným požadavkům dostál, neboť z jeho rozhodnutí je zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jak o nich uvážil a proč neakceptoval jednotlivé odvolací námitky. Současně je třeba zohlednit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro chybějící důvody rozhodnutí či pro jeho nesrozumitelnost skutečně toto rozhodnutí nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64); taková situace však v nyní řešené věci nenastala.

9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh správního řízení a zjištění správního orgánu prvního stupně, obsah žalobcova odvolání, citoval relevantní právní úpravu a na stranách 4 až 10 vypořádal odvolací námitky. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem popsal, proč shledal žalobcovo odvolání nedůvodným. Odvolací námitku, že žalobce nebyl správním orgánem prvního stupně vyslechnut, žalovaný vypořádal na stranách 6 až 8 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a žalobce netvrdil žádné další skutečnosti, které by bylo nutné ověřit jeho účastnickým výslechem a které by provedení výslechu jakkoli odůvodňovaly. Žalovaný vysvětlil, že výslech účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm uváděl tvrzení o rozhodujících skutečnostech a vyjadřoval se k jiným provedeným důkazům. Žalobce měl možnost tyto skutečnosti sdělit a doložit v rámci svého vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že žalobce své tvrzené psychické potíže nijak nekonkretizoval ani nedoložil. Žalovaný podrobně vysvětlil, proč neshledal rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepřezkoumatelným pro Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 41 A 20/2024 zmatečnost a nedostatek důvodů vzhledem ke způsobu, jak bylo odůvodněno neprovedení účastnického výslechu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí soud shledal jednoznačným, logickým a naprosto dostačujícím. Soud tedy uzavírá, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí a námitka žalobce je nedůvodná.

10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobci bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 28. 6. 2023 do 29. 2. 2024. Dne 1. 2. 2024 žalobce podal žádost o prodloužení doby platnost tohoto povolení. K výzvě k odstranění vad žádosti předložil potvrzení UJEP ze dne 25. 1. 2024, podle kterého byl žalobce přijat do vzdělávacího programu Přípravný jazykový kurz českého jazyka pro cizince. Podle tohoto potvrzení se jedná o dvousemestrální prezenční studium v Praze zakončené závěrečnou jazykovou zkouškou, po jehož absolvování a složení přijímací zkoušky je možné pokračovat studiem v bakalářském studijním programu Ekonomika a management na Fakultě sociálně ekonomické UJEP, přičemž předpokládaná doba pobytu účastníka přípravného kurzu je od 1. 2. 2024 do 28. 2. 2025. Fakulta strojního inženýrství UJEP k žádosti správního orgánu prvního stupně o součinnost dopisem ze dne 7. 5. 2024 sdělila, že žalobce je od 1. 2. 2024 do 28. 2. 2025 evidován jako účastník Přípravného kurzu českého jazyka pro cizince, prezenční výuku navštěvuje od 14. 3. 2024 a řádně si plní své studijní povinnosti. VŠB k žádosti správního orgánu prvního stupně o součinnost dopisem ze dne 21. 5. 2024 sdělila, že žalobce byl přijat do jednoletého kurzu s denní výukou k jazykové odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu na VŠB. Kurz probíhal od 10. 7. 2023 do 26. 4. 2024, žalobce se zpočátku účastnil aktivně a měl pouze minimální absenci, od 21. 10. 2023 se dostavil ještě dvakrát, naposledy 14. 11. 2023. Na e-mailovou zprávu ze dne 20. 2. 2024 o vyloučení z kurzu nijak nereagoval a k závěrečným zkouškám se bez omluvy nedostavil. Rozhodnutím ze dne 5. 9. 2024 správní orgán prvního stupně zamítl žalobcovu žádost a neprodloužil platnost jeho povolení k dlouhodobému pobytu. Podle odůvodnění měl správní orgán prvního stupně pochybnosti o motivaci žalobce úspěšně absolvovat vysokoškolské studium a dospěl k závěru, že žalobce neplnil účel pobytu podstatnou část svého dosavadního pobytu a neprokázal, že se jednalo o neplnění ze závažných důvodů. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal dne 25. 9. 2024 odvolání, o kterém žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím.

11. Podle § 44a odst. 3 věty druhé zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) platí, že na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 7 a § 55 vztahují obdobně.

12. Z § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců plyne, že dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

13. Podle § 37 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců platí, že Ministerstvo [vnitra] dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplnil v době platnosti víza na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu.

14. Soud připomíná, že žalobce získal povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, konkrétně za účelem účasti na přípravném jazykovém kurzu VŠB zakončeném závěrečnou jazykovou zkouškou, po jejímž úspěšném složení měl žalobce možnost pokračovat studiem v bakalářském studijním programu na uvedené škole. Tento kurz měl absolvovat v prezenční Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 41 A 20/2024 formě od 10. 7. 2023 do 26. 4. 2024, avšak studijní povinnosti řádně plnil jen do 21. 10. 2023, poté měl problémy s absencí ve výuce (dostavil se jen dvakrát). Naposledy na vyučovací hodinu přišel dne 14. 11. 2023, k závěrečné zkoušce se bez omluvy nedostavil a na ukončení studia ze strany školy nijak nereagoval. Dne 25. 1. 2024 byl přijat do přípravného jazykového kurzu UJEP, přičemž prezenční výuka na pobočce UJEP v Praze započala až 14. 3. 2024.

15. Z uvedeného vyplývá, že v období od 15. 11. 2023 do 29. 2. 2024 (tj. tři a půl měsíce) žalobce řádně nestudoval a neplnil účel pobytu. Sporadickou účast v kurzu koncipovaném jako intenzivní prezenční studium, konkrétně toliko dvě účasti na výuce v období od 21. 10. 2023 do 14. 11. 2023, rovněž nelze považovat za řádné plnění studijních povinností. Dlouhodobý pobyt byl žalobci povolen na dobu od 28. 6. 2023 do 29. 2. 2024 (tj. 8 měsíců), účel pobytu tak žalobce vůbec neplnil více než třetinu doby jeho trvání (od 15. 11. 2023), což lze považovat za podstatnou část. Navíc již od 22. 10. 2023 nelze hovořit o řádném plnění povinností studenta. Část doby trvání povolení žalobce zaplnil tím, že byl evidován jako student na jiné škole, aktivně studovat však začal až v březnu 2024, kdy byla zahájena výuka na UJEP.

16. Soud zdůrazňuje, že pro určení počátku neplnění účelu pobytu je rozhodující okamžik, kdy žalobce přestal řádně plnit své studijní povinnosti, nikoli okamžik rozhodnutí o ukončení studia. Skutečnosti, že žalobci bylo oznámeno vyloučení z kurzu na VŠB až dne 20. 2. 2024 a že se tak stalo pouhým e-mailem, jsou proto v nyní řešené věci irelevantní.

17. Dále bylo na místě zkoumat, zda se jednalo jen o přechodné neplnění účelu pobytu a ze závažných důvodů, či nikoli.

18. Neúspěšné ukončení kurzu na VŠB žalobce odůvodnil psychickými problémy zapříčiněnými chováním profesorů a spolužáků, kvůli kterým nebyl schopen do výuky docházet. Své tvrzení však nijak blíže nekonkretizoval, ani nedoložil. Neuvedl, v čem mělo negativní chování profesorů a spolužáků spočívat, zda a jak to řešil, jaké konkrétní a jak závažné psychické problémy měl, ani jaký měly dopad na jeho studijní i nestudijní život. Pouhou nespokojenost v kolektivu členů akademické obce nelze považovat za závažný důvod k neplnění účelu pobytu. Jestliže bylo důvodem, proč nedokázal do výuky dále docházet nějaké větší příkoří, mohl a měl to správnímu orgánu prvního stupně sdělit v průběhu správního řízení. To však žalobce neučinil. Je proto zcela správný závěr správního orgánu prvního stupně, a následně i žalovaného, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno. Jinými slovy, žalobce přinejmenším v době od 15. 11. 2023 do 29. 2. 2024 neplnil účel pobytu (studium) a neprokázal, že se tak dělo ze závažných důvodů.

19. Soud nepřehlédl, že žalobce následně pokračoval ve studiu v přípravném kurzu UJEP, a proto by bylo možné se ztotožnit s jeho tvrzením, že se nevěnoval studiu pouze přechodnou dobu nezbytnou k přestupu na jinou vysokou školu. To by ovšem platilo pouze za předpokladu, pokud by studium bylo jeho hlavní činností a představovalo skutečnou a efektivní přípravu na budoucí povolání, tj. pouze pokud by žalobce svým studiem sledoval primárně úspěšné ukončení studia a získání akademického titulu, nikoli pouze formální udržování statusu studenta co nejdelší možnou dobu bezcílným střídáním škol.

20. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 2 Azs 325/2020-33, podle kterého „časté střídání studijních oborů či studium vyžadující jen malou časovou a intelektuální investici cizince může být vážným signálem, že účel jeho dlouhodobého pobytu (zde povoleného za účelem studia […]) není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro účely jiné“. Pouhá změna vzdělávací instituce sice není při zachování Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 6 41 A 20/2024 návaznosti, celistvosti, účelnosti a efektivnosti přípravy na budoucí povolání (a získání akademického titulu) v daném oboru důvodem pro neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Žalobce však svůj první kurz na VŠB ukončil předčasně a studijní povinnosti podstatnou část doby povolení neplnil, aniž by pro to doložil vážné důvody, a i když poté začal znovu studovat na UJEP, ani na této škole nesetrval, neboť v průběhu soudního řízení předložil potvrzení o studiu ze dne 12. 3. 2026 z jiné vysoké školy (Vysoká škola NEWTON, a. s.). Takové studium, při kterém žalobce opakovaně mění školy, nelze považovat za ucelenou a efektivní přípravu na budoucí profesi a řádné plnění účelu pobytu zasluhující vyhovění žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia.

21. Se žalobcem lze souhlasit v tom, že je možné, aby týž cizinec disponoval povolením k pobytu za vícero účely. Soud však zdůrazňuje, že k tomu, aby mohl být držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, musí být studium skutečnou a hlavní činností směřující k úspěšnému ukončení / získání kvalifikace pro budoucí povolání. Správní orgány ani netvrdily, že by podaná žádost o zaměstnaneckou kartu vylučovala prodloužení platnosti pobytu za účelem studia. Žádost o zaměstnaneckou kartu pouze zapadá do celkového kontextu nyní řešené věci a potvrzuje závěr o tom, že žalobce není motivován primárně ke studiu. Důvodem zamítnutí žádosti žalobce (a zamítnutí odvolání) bylo pouze to, že žalobce bez prokázání vážného důvodu neplnil v době od 15. 11. 2023 do 29. 2. 2024 účel pobytu, neboť přestal studovat na VŠB a další studium zahájil až 14. 3. 2024, nikoli podání žádosti o jiné pobytové oprávnění. Také tuto námitku žalobce proto soud shledal nedůvodnou.

22. Co se týče dopadů napadeného rozhodnutí, nevyhovění žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu není spojeno s bezprostřední povinností opustit území České republiky ani se zákazem pobývat na území České republiky (a dalších členských států Evropské unie a smluvních států) po určitou dobu. Žalobci tak i nadále zůstane zachována možnost zajistit si svůj pobytový status jinak. Žalobce nemá na území České republiky rodinu, podle žádosti o prodloužení doby platnosti povolení žalobce nemá manželku ani děti a oba jeho rodiče a mladší bratr žijí ve Vietnamu. Reálně mu tedy žádný zásah do rodinného života nehrozí. Nemovitosti na území České republiky nevlastní a v tuzemsku se vyskytuje toliko od roku 2023. Údajně extrémní zásah do svého soukromého života žalobce spatřoval pouze v tom, že mu neprodloužením pobytového oprávnění bude zamezeno pokračovat ve studiu. Soud zdůrazňuje, že studovat na vysoké škole žalobce může i jako držitel jakéhokoli jiného pobytového oprávnění. Napadené rozhodnutí proto ze své podstaty nepředstavuje žádný zásah do práva žalobce vzdělávat se v akreditovaném studijním programu na tuzemské vysoké škole. Soud tak žalobcem tvrzený extrémní zásah do jeho soukromého života shledal neopodstatněným. Jiné rodinné, sociální, kulturní a majetkové vazby v České republice a hrozbu dopadu napadeného rozhodnutí na tyto vazby žalobce netvrdil, ani nedoložil. Jak správní orgán prvního stupně, tak i žalovaný ve svých rozhodnutích podrobně a logicky vysvětlili, že žalobci v důsledku neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu zásah do jeho rodinného a soukromého práva nehrozí. Ani tuto žalobní námitku proto soud neshledal důvodnou.

23. Dále se soud zabýval námitkou žalobce, že ve správním řízení nebyl proveden jeho účastnický výslech. Soud připomíná, že správní orgány podrobně popsaly, že žalobce se omezil toliko na obecné tvrzení, že studium v přípravném kurzu na VŠB ukončil z důvodu psychických problémů, které však nijak nekonkretizoval a nedoložil, ačkoli tak v průběhu správního řízení, zejména ve svém vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, učinit mohl a Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 7 41 A 20/2024 měl. Rovněž v podaném odvolání se žalobce omezil pouze na obecné tvrzení, že měl psychické problémy, aniž by žalovanému poskytl jakoukoli konkretizaci, ačkoli v době podání odvolání již byl prokazatelně seznámen se závěry správního orgánu prvního stupně, že je jeho tvrzení o psychických problémech příliš obecné. Soud proto shledal, že účastnický výslech žalobce nebylo třeba provádět, neboť žalobce neuvedl žádná dostatečně konkrétní tvrzení, která by měla být tímto důkazem prokázána. Skutečnost, že ani v podaném odvolání žalobce nebyl s to konkretizovat, co konkrétně by navrhovaným dokazováním, tj. výslechem jeho samotného, mělo být prokázáno, pouze stvrzuje závěr, že by bylo nadbytečné a nehospodárné nařizovat ve věci jednání jen proto, aby žalobce ústně zopakoval své obecné tvrzení o tom, že měl psychické problémy. Nelze pak přehlédnout, že i v žalobě žalobce v podstatě pouze zopakoval svou odvolací námitku a neuvedl nic konkrétního o psychických problémech, ačkoli mu v tom nic nebránilo, resp. neuvedl, zda a co mu bránilo blíže specifikovat a doložit své tvrzení o důvodu neplnění studijních povinností a ukončení účasti na přípravném kurzu VŠB, a tedy neplnění účelu pobytu. V tomto ohledu tedy soud nemá správním orgánům a ani žalovanému co vytknout. Námitku žalobce proto soud shledal nedůvodnou.

24. Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavírá, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, předvídatelně a učinily správný závěr, že se žalobce bez závažného důvodu po přechodnou dobu neplnil účel, pro který mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Správní orgány rovněž dostatečně zjistily skutkový stav a jejich závěry mají oporu v obsahu správního spisu. Negativní rozhodnutí o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti tohoto povolení přitom nepředstavuje s ohledem na zjištěné skutečnosti nepřiměřený zásah do jeho rodinného a soukromého života. Bylo proto na místě žalobcovu žádost zamítnout a dobu platnosti povolení neprodloužit.

25. S ohledem na výše uvedené soud žalobu vyhodnotil v mezích uplatněných žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

26. Soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl žalobcem navržené dokazování správním spisem, a to pro nadbytečnost, neboť obsahem správního spisu (jak správního orgánu prvního stupně, tak i odvolacího správního orgánu) se v řízení ve správním soudnictví dokazování neprovádí.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 8 41 A 20/2024 rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 24. června 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.