41 A 22/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: M. K., narozen X státní příslušník Ukrajiny t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Všehrdy zastoupen advokátem JUDr. Vladimírem Dvořáčkem sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1523-28/ZR-2026 ze dne 22. 5. 2026, o žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto:

Výrok

I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2026 žalovaný podle § 77 odst. 2 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušil platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu. Současně žalovaný podle odstavce 3 téhož ustanovení stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území v délce třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, případně od žalobcova propuštění z výkonu trestu.

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, ve které současně navrhl, aby soud podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) přiznal žalobě odkladný účinek.

3. V tomto návrhu žalobce uvedl, že v případě nepřiznání odkladného účinku by byl nucen do třiceti dnů od propuštění z výkonu trestu opustit Českou republiku. Žalobce by tak nemohl realizovat svá práva v trestních věcech i v řízení týkajícím se péče o nezletilé, a tím by byl neúměrně poškozen. Konstatoval, že při pobytu na svobodě na území České republiky nepředstavuje žádné ohrožení pro veřejný zájem. Podle žalobce je naopak ve veřejném zájmu, aby každý účastník soudního či jiného řízení mohl důsledně uplatnit svá práva a dosáhnout spravedlivého rozhodnutí.

4. Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání několika úmyslných trestných činů – maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 16 T 3/2016), ohrožení pod vlivem návykové látky a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 9 T 67/2017), ohrožování výchovy dítěte (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 2 T 141/2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 67 To 315/2021) a týrání svěřené osoby a ohrožování výchovy dítěte (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. 1 T 10/2025 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2026, sp. zn. 7 To 439/2025). V posledním případě byl žalobce odsouzen na dva roky nepodmíněně do věznice s ostrahou, konec věznění má stanoven na 5. 2. 2028. Žalovaný proto nechápal důvod žádosti, když se žalobce aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Současně poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, podle kterého zájem na osobní účasti v řízení a kontaktu s advokátem nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku. Žalobce však podle žalovaného žádné individuální okolnosti neuvedl. Žalovaný zdůraznil, že odkladný účinek lze přiznat jen na základě řádně odůvodněného návrhu a v případě mimořádných či výjimečných okolností. To však není žalobcův případ. Žalovaný dodal, že původcem zrušení pobytu je sám žalobce, který svým jednáním naplnil zákonné důvody pro zrušení pobytového oprávnění. Žalovaný navrhl, aby soud žalobě odkladný účinek nepřiznal.

5. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.

7. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek (újma hrozící žalobci se poměřuje s újmou jiných osob a veřejným zájmem). Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32, či ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení rozsahu újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

8. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.

9. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

10. Při zkoumání, zda jsou v žalobcově případě splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel soud mimo jiné ze závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobě lze na návrh přiznat odkladný účinek i v případě, že se toliko jedná o žalobu proti rozhodnutí v tzv. pobytových věcech cizinců, a nikoli o rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky „až“ v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území České republiky. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je tak zdejší soud toho názoru, že již samotné rozhodnutí, jímž byla zrušena platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu a byla mu stanovena lhůta k vycestování z území České republiky, je schopno způsobit žalobci újmu, neboť toto rozhodnutí žalobce nutí vycestovat. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že u žalobce byla splněna první podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě.

11. Pokud se týká splnění druhé podmínky, soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť žalobou napadené rozhodnutí se „toliko“ týká žalobce. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě.

12. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.

13. Újmu žalobce spatřoval výhradně v tom, že by nemohl využívat svých procesních práv. V této souvislosti zdejší soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, podle kterého „obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“. Soud dodává, že žalobce ani nevysvětlil, z jakého důvodu nelze v jeho případě pro kontakt s jeho zástupcem či soudem využít moderní komunikační prostředky.

14. Soud dále připomíná, že veřejnými zájmy jsou bezpochyby nejen zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů, ale i zájem společnosti na zachování veřejného pořádku, včetně minimalizace trestné činnosti a vyloučení rizikových faktorů, které by mohly trestnou činnost vyvolávat. Ačkoli otázka, zda zde byly důvody pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, bude řešena v rámci meritorního přezkumu, je nespornou skutečností, že žalobce na území České republiky závažně narušil veřejný pořádek svou závažnou trestnou činností (zejména zločin týrání svěřené osoby a přečin ohrožování výchovy dítěte), za kterou byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce dvou let do věznice s ostrahou. Žalobce tak tímto jednáním porušil veřejný zájem na zachování veřejného pořádku.

15. Mimořádné okolnosti, které by převažovaly nad veřejným zájmem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů a zájmem na ochraně veřejného pořádku, v daném případě žalobce nad rámec požadavku osobní účasti v soudních řízeních netvrdil a ani soud je soud neshledal. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce třetí podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě nesplnil.

16. Veden těmito úvahami soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, a žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

17. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 21]. Soud proto uložil žalobci povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit.

18. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4149002226.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 7. července 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.