41 A 23/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: G. F., narozen X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M. sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/114388/2026/DS/Hac ze dne 26. 6. 2026, o žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto:

Výrok

I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2026 Magistrát města Chomutova zamítl podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, žalobcovy námitky proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů potvrdil. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 26. 6. 2026.

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce brání žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že výkon napadeného rozhodnutí pro něj představuje újmu, neboť v důsledku dosažení 12 bodů pozbyl řidičské oprávnění, což mu znemožňuje výkon zaměstnání, které je hlavním zdrojem jeho obživy. Shrnul, že v důsledku ztráty pravidelného příjmu je ohrožen ekonomicky i sociálně. Podle žalobce by hrozící újma byla obtížně napravitelná i v případě následného úspěchu ve věci samé. Žalobce měl za to, že přiznáním odkladného účinku by nevznikla újma jiným osobám, ani nebyl ohrožen veřejný zájem. K prokázání svých tvrzení doložil průkaz řidiče taxislužby s platností do 17. 4. 2029 a výpis z živnostenského rejstříku, podle něhož je vedle výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona oprávněn též k výkonu koncesované živnosti s předmětem podnikání „silniční motorová doprava“.

3. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil s přiznáním odkladného účinku žalobě. Podle žalovaného nebyly naplněny podmínky § 73 odst. 2 s. ř. s. Podotkl, že žalobce si měl být vědom možných důsledků svého protiprávního jednání.

4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.

6. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015- 50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

7. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy hrozící žalobci, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.

8. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

9. V nyní řešené věci žalobce tvrdí, že by ztráta řidičského oprávnění znemožnila výkon povolání, které představuje hlavní zdroj jeho obživy, což by vedlo ke ztrátě jeho pravidelného příjmu. Za podstatné soud považuje, že ani v případě řidičů z povolání, tedy u zaměstnání, které je ze své podstaty výlučně spjato s držením platného řidičského oprávnění, nevede ztráta tohoto oprávnění sama o sobě k přiznání odkladného účinku jejich žalobě. Vždy je třeba poměřovat konkrétní újmu, která by mohla být přiznáním odkladného účinku, tj. odkladem výkonu rozhodnutí, na jehož základě řidič pozbývá řidičského oprávnění, způsobena jiným osobám a zda se nepříčí veřejnému zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43, či ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017-40).

10. Jakkoli žalobce doložil, že je oprávněn k výkonu taxislužby, za podstatné soud považuje, že nijak nedoložil, jakou část jeho příjmů tvoří příjmy z této činnosti. Žalobce v návrhu pouze konstatoval, že „zaměstnání, při němž je držení řidičského průkazu nezbytnou podmínkou výkonu práce,“ představuje hlavní zdroj jeho obživy. Ačkoli se žalobce ve svém návrhu zmiňoval o zaměstnání, soudu předložil výpis z živnostenského rejstříku. Daňové přiznání či jiný doklad, z něhož by plynulo, jaká část jeho příjmů pochází z řízení vozidla taxislužby, již soudu nedoložil. Za situace, kdy žalobce nedoložil doklady o svých pravidelných výdajích, neunesl ani důkazní břemeno ve vztahu k tvrzenému sociálnímu ohrožení. Žalobce tedy nedostál požadavkům formulovaným Nejvyšším správním soudem, podle něhož „žádost o přiznáni odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy, protože stěžovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Stěžovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma spočívá a jaký je její rozsah“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43).

11. Žalobcem tvrzenou újmu spočívající v negativním vlivu na jeho pracovní činnost proto nelze považovat za dostatečně prokázanou, ale naopak pouze za hypotetickou ve smyslu shora citované judikatury (obdobně srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2026, č. j. 8 As 7/2026-46, či ze dne 24. 10. 2024, č. j. 1 As 176/2024-34).

12. Soud uzavírá, že žalobce v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku neunesl břemeno důkazní a nedoložil existenci skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku. Nesplnil tedy již první ze tří podmínek. S ohledem na uvedené soud žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

13. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 21]. Soud proto uložil žalobci povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit.

14. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4149002326.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 22. července 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.