41 A 24/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: Mgr. P. K., narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Petrem Janem Bakešem sídlem U Olší 280, 277 31 Velký Borek proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/101728/2026/Kub ze dne 18. 6. 2026, o žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto:

Výrok

I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Výrokem I. rozhodnutí ze dne 6. 2. 2026 uznal Městský úřad Podbořany (dále jen „městský úřad“) žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 6. 2026 zamítl žalobcovo odvolání a výrok I. rozhodnutí městského úřadu potvrdil.

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce brání žalobou, v níž navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že v důsledku právní moci napadeného rozhodnutí vznikl podklad pro záznam bodů do registru řidičů podle § 123b zákona o silničním provozu. Podle aktuálního výpisu z registru řidičů by provedením bodového záznamu dosáhl celkového počtu dvanácti bodů, což by vedlo k postupu podle § 123c odst. 3 téhož zákona, tedy k výzvě k odevzdání řidičského průkazu a následnému pozbytí řidičského oprávnění. Zdůraznil, že nejde o hypotetický následek, ale o bezprostřední a automatický právní důsledek pravomocného rozhodnutí. Žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 6 As 263/2014-33, a ze dne 17. 1. 2019, č. j. 7 As 321/2017-30, z nichž plyne, že záznam bodů představuje jiný právní účinek rozhodnutí o přestupku a jeho odložení lze dosáhnout právě přiznáním odkladného účinku žalobě. Dále poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55, podle něhož je bodový záznam trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2017, č. j. 9 As 212/2015-81, který dosažení dvanácti bodů a pozbytí řidičského oprávnění charakterizoval jako sankci sui generis za speciální recidivu v silničním provozu. Žalobce zdůraznil, že ačkoli mu nebyl uložen zákaz řízení, intenzita následku spočívajícího v pozbytí řidičského oprávnění je se zákazem řízení srovnatelná.

3. K podmínce hrozby nepoměrně větší újmy žalobce namítl, že ztráta řidičského oprávnění by pro něj představovala konkrétní a bezprostřední újmu, která by byla obtížně napravitelná i v případě následného úspěchu ve věci samé. Pokud by k „vybodování“ došlo ještě před rozhodnutím soudu, nesl by následky pozbytí řidičského oprávnění, přestože by následně mohlo být napadené rozhodnutí zrušeno. Žalobce zdůraznil, že v navazujícím námitkovém řízení proti záznamu bodů nelze přezkoumávat zákonnost rozhodnutí o přestupku. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 As 124/2018-44.

4. S odkazem na rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 2. 2026, č. j. 12 Nc 32/2025- 139, žalobce uvedl, že se podílí na péči o nezletilé děti (syna a dceru). V rámci tohoto režimu zajišťuje dopravu dětí mezi Prahou a Podbořany, na mimoškolní aktivity i k lékařům. Podle žalobce by pozbytí řidičského oprávnění významně omezilo možnost tuto péči vykonávat. Žalobce rovněž zdůraznil, že jako osoba samostatně výdělečně činná vykonává funkci generálního ředitele společnosti TURBION s. r. o. a současně je společníkem společností Smart Target s. r. o. a PAP Service s. r. o. Uvedl, že v rámci své podnikatelské činnosti osobně zajišťuje servisní a údržbové výjezdy k technickým zařízením na různých místech republiky, mimo jiné v Ústeckém kraji, kde podle něj nelze efektivně využít veřejnou dopravu. Pozbytí řidičského oprávnění by tak podle jeho tvrzení vedlo k bezprostřednímu poklesu příjmů a ohrozilo by plnění jeho vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem ve výši 6 500 Kč měsíčně pro syna a 6 000 Kč měsíčně pro dceru.

5. K podmínce proporcionality vůči veřejnému zájmu žalobce připomněl dočasný charakter odkladného účinku po dobu soudního přezkumu. Zdůraznil, že dopravní nehoda, která byla předmětem správního řízení, nesouvisela s požitím alkoholu ani jiné návykové látky a nebyly zjištěny okolnosti nasvědčující „bezprostřednímu mimořádnému ohrožení“ ostatních účastníků silničního provozu. Podle žalobce proto újma, která mu hrozí v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, převyšuje újmu, která by mohla vzniknout dočasným odložením bodového záznamu. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2015, č. j. 5 As 202/2015-85, a ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 12/2012-31, podle nichž je při rozhodování o odkladném účinku třeba poměřovat intenzitu hrozící újmy žalobce s možným porušením veřejného zájmu a žalobce musí tvrdit a doložit konkrétní, závažnou a reálně hrozící újmu. Měl za to, že tyto podmínky splnil.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě uvedl, že s návrhem žalobce nesouhlasí. Namítl, že žalobcem tvrzené skutečnosti nenaplňují podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě. Konstatoval, že žalobce si měl být vědom důsledků svého opakovaného protiprávního jednání, včetně dopadů hrozících sankcí či jiných opatření do jeho osobních a finančních poměrů.

7. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Z odstavce 2 téhož ustanovení plyne, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

8. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.

9. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015- 50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

10. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy hrozící žalobci, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.

11. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

12. V nyní řešené věci žalobce tvrdil, že by provedením bodového záznamu na základě napadeného rozhodnutí dosáhl celkového počtu dvanácti bodů, což by vedlo k postupu podle § 123c odst. 3 téhož zákona, tedy k výzvě k odevzdání řidičského průkazu a následnému pozbytí řidičského oprávnění. Nemožnost řídit motorové vozidlo by pak pro něj představovala silnou komplikaci při jeho podnikání, a tedy i zajišťování výživy nezletilých dětí, a dále při výkonu jeho rodičovských práv a povinností.

13. Za podstatné soud považuje, že ačkoli žalobce ve svém návrhu odkazoval na oznámení o dosažení dvanácti bodů, žádnou takovou listinu soudu nepředložil. Nijak tedy nedoložil své tvrzení, že provedením bodového záznamu na základě napadeného rozhodnutí dosáhne dvanácti bodů. Žádný konkrétní poznatek o bodovém hodnocení řidiče neplyne ani z napadeného rozhodnutí, které obsahuje jen zmínku, že „výpis z evidenční karty řidiče pana P. K. obsahuje 31 záznamů o spáchání dopravního přestupku a 4 záznamy o udělení zákazu řízení motorových vozidel“. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že žalobce ani neosvědčil reálnost tvrzené újmy spojené s dosažením dvanácti bodů. Vzhledem k chybějícímu oznámení o dosažení dvanácti bodů či výpisu z registru řidičů proto soud hodnotí tvrzenou újmu jako hypotetickou (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

14. Soud podotýká, že ani v případě řidičů z povolání, tedy u zaměstnání, které je ze své podstaty výlučně spjato s držením platného řidičského oprávnění, nevede ztráta tohoto oprávnění automaticky bez dalšího k přiznání odkladného účinku jejich žalobě. Vždy je třeba poměřovat konkrétní újmu, která by mohla být přiznáním odkladného účinku, tj. odkladem výkonu rozhodnutí, na jehož základě řidič pozbývá řidičského oprávnění, způsobena jiným osobám a zda se nepříčí veřejnému zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43, či ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017-40, či usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2026, č. j. 41 A 23/2026-19).

15. Bez doložení zásadních skutečností, jež jsou nezbytné pro věcné posouzení žalobcova návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, není možné zhodnotit, zda výkon či jiné právní následky napadeného rozhodnutí jsou způsobilé žalobci přivodit újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Tvrdit a prokázat negativní důsledek (újmu) spočívající ve výkonu nebo jiných právních následcích napadeného rozhodnutí, jakožto jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, bylo výhradně na žalobci. Ten však tuto povinnost nesplnil, neboť soudu nepředložil relevantní doklady či jiné důkazní prostředky, na jejichž základě by bylo možno řádně ověřit jeho tvrzení.

16. Soud uzavírá, že žalobce v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku neunesl břemeno důkazní a nedoložil existenci skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku. Nesplnil tedy již první ze tří podmínek. S ohledem na uvedené soud žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

17. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; bod 21 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS]. Soud proto uložil žalobci povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit.

18. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4149002426.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 29. července 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.