41 Ad 14/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: R. S., narozen X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 29. 5. 2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2025 žalovaná zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalobcovy námitky proti uvedenému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 29. 5. 2025, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že nesouhlasil se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti. Namítal, že jej posudkový lékař nepřizval k jednání a podrobně nezkoumal jeho zdravotní stav. Tyto skutečnosti podle žalobce vedly k tomu, že si posudkový lékař nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu.

3. Žalobce namítl, že jeho zdravotní stav nebyl na jeho žádost přezkoumán jiným posudkovým lékařem. Uvedl, že od rané puberty trpí onemocněním zevního zvukovodu (tinnitem), které není možné vyléčit a vede k postupné ztrátě sluchu. Žalobce poukázal na to, že v roce 2023 pocítil celkovou ztrátu sluchu, přičemž ke zlepšení došlo jen částečně, bez úplné obnovy. Ztráta sluchu se podle žalobce nepravidelně opakuje a schopnost obnovy sluchu se postupně zhoršuje. Dále žalobce uvedl, že specialista mu doporučil naslouchátko a že čeká na další vyšetření. Dodal, že současně se léčí s hypertenzí, která podle jeho názoru přispívá ke zhoršení sluchu i přes pravidelnou medikaci.

4. Sluchové obtíže podle žalobce negativně ovlivňují jeho pracovní i soukromý život, zvyšují míru stresu a vedou k poruchám spánku. Dodal, že dlouhodobé potíže se sluchem a stresové situace vyústily v psychické problémy řešené s odborníkem. Žalobce popsal, že pracuje jako zástupce manažera prodejny a používá handsfree sluchátko. Přestože pravidelně mění umístění tohoto zařízení, dochází podle žalobce ke zhoršení sluchu i tinnitu. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná ve svém vyjádření popsala průběh správního řízení a poukázala na posudek o invaliditě ze dne 6. 5. 2025, který byl podkladem napadeného rozhodnutí. Podle tohoto posudku činí pokles žalobcovy pracovní schopnosti toliko 25 %, podmínky invalidity tak nejsou splněny. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání. Žalobce ani žalovaná totiž nesdělili soudu svůj nesouhlas s tímto postupem, ačkoli byli v přípisu ze dne 4. 2. 2026 výslovně poučeni, že nevyjádří-li se ve lhůtě dvou týdnů od doručení přípisu, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. Soud zároveň rozhodoval jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit.

7. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 11. 11. 2024 požádal o invalidní důchod. Žalovaná si vyžádala posudek o invaliditě, který dne 15. 1. 2025 vypracovala posudková lékařka MUDr. I. H. Tato lékařka dospěla k závěru, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles žalobcovy pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, oddílu A, položce 5a přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí podle posudkové lékařky 25 % s tím, že se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity již dále nemění. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 1. 2025 zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 25 % a pojištěnec je invalidní, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti činí nejméně 35 %.

8. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky (nazvané odvolání). Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobce, který dne 6. 5. 2025 vypracovala posudková lékařka MUDr. M. H. Dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, oddílu A, položce 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu žalobcovy pracovní schopnosti stanovila na 25 % s tím, že se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity již dále nemění. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 29. 5. 2025, kterým žalobcovy námitky zamítla a potvrdila své rozhodnutí ze dne 30. 1. 2025 s odůvodněním, že pro vznik invalidity nejsou splněny podmínky.

9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

10. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

11. Z § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění vyplývá, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

12. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

13. Podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity lze horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšit až o deset procentních bodů v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici (odst. 1), nebo v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici (odst. 2). Z odstavce 3 téhož ustanovení plyne, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

14. V nyní řešené věci byly žalobcova žádost o invalidní důchod i jeho námitky zamítnuty s odůvodněním, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 25 %. Pro vznik nároku na invalidní důchod je však nutné, aby míra poklesu pracovní schopnosti byla minimálně 35 %.

15. Soud připomíná, že jedním z předpokladů pro vznik a trvání nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňoval podmínky alespoň prvního stupně invalidity, tedy zda u něj došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, zda žalobce získal potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto se soud touto otázkou nezabýval.

16. Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkové lékařky o míře poklesu žalobcovy pracovní schopnosti. Soud se s tímto závěrem nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci tohoto soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 s. ř. s. v návaznosti na § 77 téhož zákona odborný posudek od posudkové komise. Ta je podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posuzování zdravotního stavu žalobců v soudních řízeních ve věcech důchodového pojištění. Tato posudková komise nově posoudila žalobcův celkový zdravotní stav, pokles jeho pracovní schopnosti a stupeň invalidity.

17. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) soud zjistil, že komise jednala v řádném složení [předsedkyně MUDr. M. S., lékařka prim. MUDr. J. B. (odbornost – interní lékařství) a tajemnice L. W.]. Posudek ze dne 26. 1. 2026 byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace (spisová dokumentace Institutu posuzování zdravotního stavu a zdravotnická dokumentace praktické lékařky MUDr. I. P.). Žalobce byl jednání komise přítomen a přímo při jednání komise byl vyslechnut a vyšetřen odbornou lékařkou z oboru interní lékařství. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy, zprávy, vyšetření a další listiny měla komise k dispozici. Jednalo se zejména o lékařské zprávy MUDr. D. D. (ORL ambulance) ze dne 4. 9. 2024 a dne 12. 2. 2025, MUDr. Š. Č. (psychiatrická ambulance) ze dne 18. 6. 2025 a MUDr. T. B. (ORL a FON ambulance) ze dne 15. 7. 2025. Posudková komise rovněž konzultovala žalobcův zdravotní stav s lékařkou z oboru ORL MUDr. Z. J.

18. Na základě posouzení obsahu těchto podkladů dospěla posudková komise k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (tj. k 29. 5. 2025) žalobce nebyl invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť u něj shledala pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu toliko o 25 %.

19. Posudková komise konstatovala, že u žalobce se jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s tím, že rozhodující příčinou tohoto stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je oboustranná těžká percepční nedoslýchavost s indikací používání naslouchadel. Ta si však žalobce nezajistil.

20. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobce hodnotila posudková komise podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to podle kapitoly VIII – postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu, oddílu A – postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu, položky 5 – oboustranná těžká nedoslýchavost (ztráta sluchu v rozsahu 56-69 dB, ztráta slyšení 65-84%), podpoložky 5a – při používání sluchadel s dobrými komunikačními schopnostmi. Pro toto zdravotní postižení stanovuje vyhláška míru poklesu pracovní schopnosti 25 %. Posudková komise poukázala na to, že podle audiometrického vyšetření se u žalobce v dubnu 2024 uvádí celková ztráta sluchu podle Fowlera ve výši 59,8 %, v září 2024 dokumentace zaznamenává progresi na 85 %. Žalobci bylo doporučeno používání sluchové kompenzace, a to i pro řízení motorového vozidla. K jednání posudkové komise se žalobce dostavil bez sluchadel, která dosud neměl zajištěna; hlasité řeči však rozuměl i bez kompenzace. Posudková komise poukázala na to, že žalobce je schopen telefonovat, komunikaci v rušném a stresujícím pracovním prostředí zvládá s obtížemi. Podle posudkové komise lze při používání naslouchadel předpokládat dobré komunikační schopnosti.

21. Posudková komise vysvětlila, že zdravotní postižení žalobce nezařadila do kapitoly VIII, oddílu A, položky 1 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity – oboustranná praktická hluchota (40 %), neboť ačkoli je v dokumentaci uváděna celková ztráta sluchu podle Fowlera ve výši 85 %, žalobce je schopen komunikace i bez sluchadel a dobře rozumí hlasitější řeči.

22. Při hodnocení celkového zdravotního stavu žalobce posudková komise zohlednila nálezy z RTG krční páteře, které prokazují lehké napřímení krční lordózy, počínající spondylózu a minimální defiguraci neuroforamin, při jinak přiměřeném nálezu a normálním neurologickém vyšetření. Dále posudková komise uvedla, že se žalobce léčí s hypertenzí a byl po datu vydání napadeného rozhodnutí psychiatricky vyšetřen pro úzkostně depresivní reakci na stres, pravidelnou medikaci neužívá. Arteriální hypertenzi by posudková komise zařadila do kapitoly IX, oddílu A, položky 8a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (5 %). Vysvětlila, že u žalobce nebyly zjištěny žádné objektivně prokázané orgánové, morfologické ani funkční změny.

23. Posudková komise uzavřela, že žalobce je schopen výkonu svého povolání v plném pracovním úvazku. Současně uvedla, že žalobce může požádat o přiznání statutu osoby zdravotně znevýhodněné. Dodala, že vzhledem ke sluchové vadě je pro žalobce vhodné pracovní prostředí s nižší hlukovou zátěží.

24. Soud zhodnotil citovaný posudek posudkové komise ze dne 26. 1. 2026, který představuje stěžejní důkaz v tomto soudním řízení, a dospěl k závěru, že posudek byl vypracován po náležitém posouzení žalobcova zdravotního stavu na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Z pohledu soudu je proto tento posudek úplný, objektivní a přesvědčivý.

25. Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. bylo možné vycházet toliko ze zdravotního stavu, jaký měl v době rozhodování žalované, tj. ke dni 29. 5. 2025. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží po tomto datu, popř. vznik nových zdravotních obtíží, nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., které je pro soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud proto nemohl přihlížet k žalobcovým tvrzením opírajícím se o lékařskou zprávu MUDr. T. B. ze dne 15. 7. 2025, z níž vyplývá, že při daném vyšetření byla zjištěna středně těžká percepční porucha sluchu s celkovou ztrátou podle Fowlera ve výši 61,9 %. Pro posouzení nyní řešené věci nemá význam ani lékařská zpráva MUDr. Š. Č. ze dne 18. 6. 2025, obsahující psychiatrický nález, v němž byla jako předběžná pracovní diagnóza uvedena porucha přizpůsobení na stres s úzkostně depresivní symptomatikou, neboť i toto vyšetření bylo provedeno až po vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce má možnost poukazovat na své zhoršující se zdravotní obtíže, které by nastaly po 29. 5. 2025 a které by měly být řádně zdokumentovány lékařskými zprávami, v případném novém správním řízení. Důvodem pro přiznání nároku na určitý stupeň invalidity ovšem nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho špatném zdravotním stavu. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným k tomu povolanými posudkovými lékaři.

26. S výše popsaným závěrem posudkové komise se soud ztotožnil a za daného stavu věci neshledal potřebu, aby byl posudek posudkové komise ze dne 26. 1. 2026 doplňován či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, nebo aby byl žalobcův zdravotní stav přezkoumán znalcem. Požadavek v tomto směru ostatně nevznesli ani žalovaná, ani samotný žalobce poté, co byli s citovaným posudkem seznámeni. Zdravotní stav žalobce byl posouzen dvěma na sobě nezávislými posudkovými lékařkami i posudkovou komisí, přičemž všichni dospěli ke shodnému posudkovému závěru, že žalobce není invalidní. Shodli se též v otázce rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti a jejího podřazení pod konkrétní ustanovení přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Podle jejich shodných názorů jde o postižení uvedené v kapitole VIII, oddílu A, položce 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Soud nemá pochybnost o správnosti lékařských závěrů posudkové komise a posudkových lékařů ve správním řízení, neboť posudkové závěry se ohledně nenaplnění předpokladu invalidity, tj. míry poklesu pracovní schopnosti žalobce nejméně o 35 %, nelišily.

27. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, odpovídá ustálené judikatuře soudů rozhodujících ve správním soudnictví včetně Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, č. 150/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92).

28. Žalobcem navržené dokazování napadeným rozhodnutím, posudkem o invaliditě, lékařskými zprávami a výslechem účastníků soud neprovedl. Napadené rozhodnutí, posudek o invaliditě i žalobcem předložené lékařské zprávy jsou totiž součástí spisové dokumentace, kterou se ve správním soudnictví dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud dodává, že lékařské zprávy měla rovněž k dispozici posudková komise a soud na rozdíl od ní nemá potřebnou odbornost k tomu, aby sám vyhodnotil, zda skutečnosti v těchto lékařských zprávách měly nějaký vliv na pokles žalobcovy pracovní schopnosti, či nikoli. Soud neshledal důvod pro účastnický výslech žalobce, neboť skutkový stav byl spolehlivě zjištěn ze správního spisu a z provedených listinných důkazů. Posouzení objektivního zdravotního stavu žalobce je povahy ryze medicínské, proto k tomuto účelu byl zpracován posudek posudkové komise. Svůj subjektivní postoj žalobce sdělil v žalobě a měl možnost jej soudu zopakovat v případném vyjádření k posudku posudkové komise ze dne 26. 1. 2026, není proto nutné jej k němu zvlášť vyslýchat, neboť by to nepřineslo žádné nové podstatné skutečnosti. K účastnickému výslechu žalované soud poznamenává, že žalovaná je správní orgán, tudíž její výslech nepřipadá v úvahu, a žalobce neupřesnil, jakou konkrétní osobu by chtěl vyslechnout. Výslech účastníků lze navíc provést pouze tehdy, pokud není možné dokazovanou skutečnost prokázat jinak (srov. § 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Žalobce v tomto případě ani neuvedl, co by mělo být účastnickým výslechem prokázáno, tudíž nelze vyhodnotit, zda je možné takový důkaz provést. Soud získal pro své rozhodnutí dostatek skutkových zjištění z obsahu správního spisu a z posudku posudkové komise ze dne 26. 1. 2026, a proto všechny žalobcovy důkazní návrhy shledal nadbytečnými.

29. Soud nijak nezpochybňuje existenci ani dlouhodobost zdravotních obtíží žalobce, které nepochybně působí komplikace a omezení v jeho pracovním i osobním životě. Soud nicméně zdůrazňuje, že důvodem pro přiznání nároku na určitý stupeň invalidity nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho špatném zdravotním stavu. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, což se v tomto případě nestalo. Posudek posudkové komise přitom představuje dostatečnou odpověď na jednotlivé námitky přednesené žalobcem, který svůj zdravotní stav popisuje a hodnotí výhradně subjektivně, zatímco posudkoví lékaři předkládají hodnocení objektivní, vycházející z dostupné zdravotní dokumentace a jejího odborného medicínského posouzení včetně zohlednění žalobcem udávaných omezení a obtíží.

30. Žalobce dále namítal, že posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu dospěl k závěru, že žalobce není invalidní, aniž by jej osobně vyšetřil. Soud k tomu připomíná, že nebylo povinností posudkového lékaře za účelem zpracování posudku pozvat žalobce a osobně jej vyšetřit, pokud o zdravotním stavu žalobce tak, jak jej zjistil z předložené zdravotní dokumentace, neměl pochybnosti. V tomto ohledu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016-64, podle kterého „úkolem posudkových lékařů i posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí není primárně vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékař či posudková komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem předepsáno a závažné pochybnosti o zdravotním stavu by musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření na některém z klinických pracovišť“. V nyní řešené věci byla pro vypracování posudku k dispozici četná dostatečně průkazná zdravotnická dokumentace, a osobní vyšetření žalobce posudkovými lékaři Institutu posuzování zdravotního stavu tak nebylo třeba. Žalobce byl ostatně následně osobně vyšetřen při posudkovém jednání dne 26. 1. 2026, a ani toto vyšetření nezměnilo posudkový závěr o nesplnění podmínek invalidity.

31. K námitce žalobce, že žalovaná nevyhověla jeho žádosti o přezkoumání zdravotního stavu jiným posudkovým lékařem, soud uvádí, že žalobcův zdravotní stav byl ve správním řízení posouzen dvěma na sobě nezávislými posudkovými lékařkami a žalovaná neměla povinnost opatřovat si další posudek o invaliditě. Třetí posudek k žalobcovu zdravotnímu stavu si v tomto soudním řízení vyžádal soud. I ten však dospěl ke shodnému závěru, že žalobce není invalidní. Soud proto tuto námitku žalobce neshledal důvodnou.

32. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť neshledal, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, v rozporu se zákonem o důchodovém pojištění, správním řádem či vyhláškou o posuzování invalidity. Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náhrada nákladů řízení ze zákona nepřísluší, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že případné zhoršení zdravotního stavu, které nastalo (či nastane) po dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (po 29. 5. 2025), může žalobce uplatnit v novém správním řízení o nové žádosti o invalidní důchod. Soud zároveň zdůrazňuje, že případné zhoršení zdravotního stavu musí být řádně zdokumentováno lékařskými zprávami.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 1. července 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.