42 A 12/2026

Rubrum

č. j. 42 A 12/2026-21 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: T. V. P., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2026, č. j. MV-21449-5/SO-2026, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2026, č. j. MV-21449-5/SO-2026, kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 25. 11. 2025, č. j. OAM-74177-58/ZM-2021, jímž byla podle 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty, neboť v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu neplnil účel, pro který mu bylo vydáno a zároveň mu zaměstnanecká karta nebyla vydána podle § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť vykonával nelegální práci.

2. V žalobě žalobce současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh žalobce odůvodnil především tím, že napadeným rozhodnutím je vystaven bezprostřednímu riziku ztráty pobytového oprávnění, zahájení navazujících řízení směřujících k ukončení jeho pobytu na území České republiky. Uvedl, že zde pobývá od roku 2008 a za tu dobu si zde vytvořil osobní, sociální a rodinné zázemí. Žijí zde jeho dvě nezletilé děti, s nimiž je v pravidelném kontaktu a vůči nimž plní vyživovací povinnost. Přerušení či omezení kontaktu s nimi by představovalo závažnou újmu nejen pro něj, ale i Shodu s prvopisem potvrzuje: Iva Tovarová. 2 42 A 12/2026 pro jeho nezletilé děti, přičemž zachování kontaktu je podstatnou složkou rodinného života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zdůraznil, že žaloba není zjevně nedůvodná a bude-li žalobě následně vyhověno, avšak žalobce bude mezitím nucen opustit území, nebude možné vzniklou újmu napravit samotným zrušujícím rozsudkem. Konstatoval, že přiznání odkladného účinku se nedotkne práv třetích osob a ani jím nebude popřen veřejný zájem na kontrole pobytu cizinců. Jeho dočasné setrvání na území České republiky do rozhodnutí soudu, tak nepředstavuje riziko, které by převážilo nad hrozící vážnou újmou.

3. Žalovaný nesouhlasil s návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť dle jeho názoru by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podotkl, že žalobce není na území oprávněn vykonávat zaměstnání a rovněž jeho podnikatelská aktivita nedošla zdárného naplnění. Dle svých slov se žalobce živí skrze různé pomocné brigády. Ani odkladný účinek by mu neposkytl možnost řádného zaměstnání a vedl by pouze k nedůvodnému prodlužování jeho pobytu na území. Směrem k nezletilým dětem žalobce uvedl, že ty jsou v péči jeho bývalé manželky a vídá je jednou za 14 dní, přičemž vyživovací povinnost může plnit i ze zahraničí. Nijak ani nedoložil, že by případným vycestováním objektivně ztratil možnost výživné hradit. Dodal, že kontakt s dětmi lze částečně realizovat pomocí moderních komunikačních prostředků případně formou návštěv. Žalobce současně neprokázal, že by jeho osobní přítomnost byla nezastupitelná nebo že by došlo k zásadnímu ohrožení zájmů nezletilých dětí.

4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 42 A 12/2026 účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

6. Soud veden shora uvedeným testem posoudil návrh žalobce a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal splnění hned první podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. existenci újmy, která by byla způsobena výkonem nebo jinými právními následky žalobou napadeného rozhodnutí.

7. V projednávané věci žalobce brojí proti rozhodnutí ve věci zamítnutí jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Tuto okolnost považuje soud pro danou věc za zcela stěžejní, neboť žalobce žádal o vydání nového povolení k pobytu formou zaměstnanecké karty. Tím se skutkový stav v posuzované věci podstatně odlišuje od situace, kdy např. dojde k zamítnutí žádosti o prodloužení přechodného či dlouhodobého pobytu nebo ke zrušení trvalého pobytu, neboť v důsledku takového rozhodnutí se postavení účastníka – cizince změní. Takový případ zohledňuje usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, jež stanoví, že již samotné rozhodnutí o zrušení stávajícího pobytového oprávnění je schopno žadateli přivodit újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., když v jeho důsledku ztrácí žadatel oprávnění k pobytu na území ČR a je fakticky nucen opustit její území.

8. Skutkový stav v nyní posuzovaném případě je ovšem zcela odlišný od toho, na jehož základě byl zformulován uvedený právní závěr, a to právě tím, že došlo k zamítnutí žádosti o vydání nové zaměstnanecké karty. S ohledem na předestřené skutečnosti lze podle soudu konstatovat, že v projednávané věci je vyloučeno, aby napadeným rozhodnutím mohla žalobci vzniknout újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., neboť napadené rozhodnutí nic nemění na dosavadním právním postavení žalobce.

9. Prokázat negativní důsledek (újmu) spočívající ve výkonu napadeného rozhodnutí nebo jeho jiných právních následcích, jakožto jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, bylo výhradně na žalobci. Tuto povinnost však žalobce nesplnil, jelikož z výše uvedeného je zjevné, že výkon napadeného rozhodnutí nemůže pro něj znamenat újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o újmu, která by mu vznikla v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí, neboť je vyloučeno, aby výkon napadeného rozhodnutí nebo jeho jiné právní následky způsobily žalobci újmu.

10. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem, kdy je možno konstatovat, že žalobce ohledně již první ze tří kumulativně daných zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě neunesl břemeno tvrzení, natožpak břemeno důkazní, ztratilo na významu, aby se soud zabýval případným splněním ostatních dvou zákonných podmínek, jak byly vymezeny shora. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 42 A 12/2026 11. Soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku, a tudíž návrh žalobce výrokem I. tohoto usnesení zamítl.

12. Výrokem II. usnesení soud žalobci zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (žalobci) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku je dle položky 5 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

13. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4249001226.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Ústí nad Labem 8. června 2026 Mgr. Václav Trajer v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.