42 A 14/2026

Rubrum

č. j. 42 A 14/2026-27 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: V. L. N., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2026, č. j. OAM-19712-30/PP- 2025, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobce je povinen Krajskému soudu v Ústí nad Labem zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2026, č. j. OAM- 19712-30/PP-2025, jímž byla podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta jeho žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, s odůvodněním, že existuje důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Zároveň byla žalobci podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta k vycestování v délce 35 dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Žalobce v žalobě současně navrhl přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že přiznání odkladného účinku představuje jediný prostředek, jak zajistit, aby případný úspěch žaloby nebyl pouze formální, ale aby ochrana jeho veřejných subjektivních práv byla včasná a účinná. Žalobce v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011‑100, a dále na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2011, č. j. 3 A 203/2011‑40.

3. Žalobce dále uvedl, že nepřiznáním odkladného účinku by jemu i jeho rodinným příslušníkům – zejména manželce a nezletilému synovi – hrozil zásah do práva na Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 2 42 A 14/2026 respektování soukromého a rodinného života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie. Žalobce zdůraznil, že na území České republiky pobývá od roku 2002, má zde vytvořené veškeré sociální vazby a hovoří česky. Naopak k zemi původu již nemá téměř žádné vazby. Uvedl, že je manželem občanky České republiky, s níž žije ve společné domácnosti, a otcem nezletilého syna, který se narodil na území České republiky, je držitelem povolení k trvalému pobytu a studuje zde střední školu. Žalobce zdůraznil, že se se svým synem pravidelně stýká a přispívá na jeho výživu, přičemž osobní přítomnost otce je podle něj nezbytná pro řádný vývoj dítěte. Odloučení rodiny by proto mohlo vést k nenahraditelné újmě. Rovněž uvedl, že nemá k dispozici jinou legální možnost, jak upravit svůj pobytový status na území České republiky. Poukázal na skutečnost, že nesplňuje podmínky § 42a odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem společného soužití rodiny a že podle nařízení vlády č. 220/2019 Sb. je omezen počet žádostí o zaměstnaneckou kartu či dlouhodobé vízum, takže ani touto cestou nemůže do České republiky znovu přicestovat. Žalobce dodal, že s ním již bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, které dosud nebylo skončeno, a upozornil, že v případě nepřiznání odkladného účinku mu bezprostředně hrozí uložení správního vyhoštění a nucené opuštění území České republiky. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. 3 Azs 246/2021‑39.

4. Ve vztahu k dalším podmínkám § 73 odst. 2 s. ř. s. žalobce uvedl, že přiznáním odkladného účinku nebudou nepříznivě dotčena práva třetích osob, neboť napadené rozhodnutí se podle něj týká výlučně jeho práv a práv jeho rodinných příslušníků. K otázce veřejného zájmu žalobce poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014‑25, a dále na usnesení ze dne 28. 2. 2024, č. j. 5 Azs 12/2024‑46, z nichž podle něj vyplývá, že nepostačuje pouhé konstatování existence veřejného zájmu, nýbrž je třeba provést test proporcionality. Žalobce zdůraznil, že od jeho posledního odsouzení za trestnou činnost uplynulo přibližně deset let, byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu a nachází se ve zkušební době. Podle žalobce tak jeho předchozí trestná činnost, ani ve spojení s neoprávněným pobytem, nemůže za dané situace převážit nad ochranou jeho rodinného a soukromého života.

5. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že žalobci nehrozí nepoměrně větší újma a přiznání odkladného účinku by současně bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalovaný předně zpochybnil, že by nepřiznání odkladného účinku mělo dopad na žalobcův vztah s nezletilým synem. Žalovaný zdůraznil, že žalobce byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v roce 2024, kdy bylo jeho synovi přibližně 14 let, přičemž značnou část jeho dětství žalobce strávil ve vazbě nebo ve výkonu trestu. O nezletilého se po tuto dobu starala jeho matka, s níž syn žije i nadále. Kontakt žalobce se synem probíhal převážně na dálku a osobní návštěvy byly podle žalovaného minimální. Z toho žalovaný dovodil, že osobní přítomnost žalobce na území České republiky není pro zajištění péče o nezletilého nezastupitelná, přičemž kontakt lze udržovat i prostřednictvím moderních komunikačních prostředků. Obdobně žalovaný hodnotil i vztah žalobce s jeho manželkou. Uvedl, že žalobce uzavřel manželství s občankou České republiky v době, kdy neměl jistotu pobytového oprávnění na území, a oba manželé tak museli počítat s možností, že žalobce bude nucen území opustit. Podle žalovaného proto ani v tomto případě nelze tvrdit existenci nepřiměřené újmy. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 42 A 14/2026 6. Žalovaný podotkl, že žalobce měl dostatečný čas obnovit po propuštění z výkonu trestu své zázemí v zemi původu. Již v době páchání trestné činnosti si měl být podle žalovaného vědom možných důsledků svého jednání, včetně ztráty pobytového oprávnění. Žalovaný dále uvedl, že pobyt žalobce na území nelze považovat za úspěšnou integraci, neboť žalobce významnou část svého pobytu strávil ve vazbě či ve výkonu trestu. Podle žalovaného si žalobce zachoval vazby k zemi původu, kam v minulosti běžně cestoval, a neexistují žádné objektivní překážky, které by mu bránily v návratu.

7. Ve vztahu k veřejnému zájmu žalovaný zdůraznil, že žalobce byl opakovaně odsouzen za závažnou trestnou činnost, včetně organizované drogové kriminality. Ačkoli byl v roce 2024 podmíněně propuštěn, nachází se až do roku 2030 ve zkušební době, což podle žalovaného svědčí o tom, že i nadále představuje potenciální riziko pro veřejný pořádek. Žalovaný uzavřel, že veřejný zájem na potírání drogové kriminality a organizovaného zločinu nad soukromými zájmy žalobce převažuje.

8. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

9. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 42 A 14/2026 újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

10. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět již pro nesplnění první zákonné podmínky.

11. V projednávané věci žalobce brojí proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta jeho žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Tuto okolnost považuje soud pro danou věc za zcela stěžejní, neboť žalobce žádal o vydání povolení k pobytu, čímž se skutkový stav v posuzované věci podstatně odlišuje od situace, kdy např. dojde k zamítnutí žádosti o prodloužení přechodného či trvalého pobytu, neboť v důsledku takového rozhodnutí se postavení účastníka – cizince změní. V důsledku napadeného rozhodnutí žalobce neztrácí dané oprávnění k pobytu na území České republiky, protože takové nemá. Vzhledem k této skutečnosti se tak na dosavadním právním postavení žalobce nic nemění. V projednávané věci je tak vyloučeno, aby napadeným rozhodnutím mohla žalobci vzniknout bezprostřední, závažná a nenapravitelná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.

12. Soud také podotýká že skutečnost, že rozhodnutím žalovaného byla žalobci stanovena lhůta k vycestování, neznamená pro žalobce faktickou bezpodmínečnou nutnost území opustit. S tímto následkem je spojeno až rozhodnutí o povinnosti opustit území, jehož součástí je rovněž posuzování dopadů do soukromého a rodinného života. Hodnocení následků spojených s povinností opustit území by proto bylo v projednávané věci předčasné.

13. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem, kdy je možno konstatovat, že žalobce již první ze tří zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě nesplnil, ztratilo na významu, aby se soud zabýval případným splněním zbylých dvou podmínek. Soudu proto nezbylo než žalobě odkladný účinek nepřiznat, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

14. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

15. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703 3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4249001426. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 42 A 14/2026

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 11. června 2026 Mgr. Václav Trajer v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.