42 A 38/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobce: N. K., nar. „X“, státní příslušnost Afghánistán, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.11.2016, č.j. KRPU-242886-21/ČJ-2016-040022- SV-CV, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie České republiky ze dne 25. 11. 2016, č.j. KRPU-242886- 21/ČJ-2016-040022-SV-CV, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 23.12.2016 podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 25.11.2016, č.j. KRPU-242886-21/ČJ-2016- 040022-SV-CV, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 124 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajišťuje za účelem správního vyhoštění a podle ustanovení § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla stanovena doba zajištění na 90 dnů od ode dne omezení osobní svobody žalobce (slovy je uvedeno šedesát – tento údaj byl škrtnut a u hvězdičky je ručně napsáno devadesát s podpisem S. a kulatým razítkem). Žalobce namítal, že v žalobou napadeném rozhodnutí byla nedostatečně zhodnocena existence vážné újmy hrozící mu v případě jeho návratu do Afghánistánu. Žalobce uvedl, že mu v zemi původu byla zabita matka a snoubenka a že se bojí o život před Talibánem. Rovněž uvedl, že pochází z provincie Kunduz, kdy tato provincie je z větší části ovládána uskupením Talibán. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nechal bez povšimnutí uvedená tvrzení žalobce, že se mu v zemi původu jedná o život. Žalobce poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.11.2011, č.j. 7 As 79/2010-150, ze kterých vyplývá, že je nutno ze strany správních orgánů vždy posoudit, zda správní vyhoštění, pro jehož výkon byl žalobce zajištěn, je alespoň potenciálně realizovatelné, a to včetně otázky existence hrozby vážnou újmou ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný tak však neučinil a zatížil tím žalobou napadené rozhodnutí dle žalobce vadou nepřezkoumatelnosti. Dále žalobce namítal, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ve vztahu k délce trvání doby zajištění žalobce. Poukázal na skutečnost, že ve výroku je uvedeno: „… doba zajištění se podle ustanovení § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. stanovuje na dobu 90 (šedesát) dnů ode dne omezení osobní svobody účastníka řízení, který nastal dne 24.11.2016 v 05:00 hodin.“ V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je pak na straně 6 uvedeno: „Podle tohoto ustanovení byla doba trvání zajištění stanovena na 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 16.10.2016 v 09:20 hodin.“ Výroková část rozhodnutí tedy stanoví dva rozdílné údaje o době trvání zajištění cizince. Nelze nikterak určit, který z údajů je správný. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí pak obsahuje opět dobu trvání zajištění 60 dnů a odlišný okamžik počátku omezení osobní svobody žalobce (dle obsahu správního spisu očividně nesprávný). Dále žalobce namítal, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci údaje o datu oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění. Žalobce trvá na tom, že v případě zajištění cizince dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, pokud se rozhodnutí opírá o skutečnost, že cizinci již mělo být doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění, je nezbytnou podmínkou zákonnosti takového rozhodnutí skutečnost, že k tomuto doručení skutečně došlo. Podmínkou přezkoumatelnosti takového rozhodnutí je pak to, že z rozhodnutí o zajištění cizince je seznatelné, že k doručení oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění došlo, kdy k doručení došlo a jak je identifikováno. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí není uvedeno, kdy došlo v případě žalobce k doručení oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Za tento údaj nelze považovat údaj na straně 5 žalobou napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno, že s účastníkem bylo dne 17.10.2016 dle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád“), správní řízení o správním vyhoštění z území členských států Evropské unie dle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1, 2, 3 zákona o pobytu cizinců, neboť toto datum je v rozporu s obsahem správního spisu. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl, aby žalobou napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný uvedl, že z výpovědi žalobce je patrné, že žil v Afghánistánu mimo svoji trvalou adresu, tedy vnitřně přesídlil v rámci země do relativně bezpečné části. Poukázal rovněž na to, že žalobce zemi původu opustil legálně letecky s cestovním dokladem. Zdůraznil, že v případě žalobce se nejedná o osobu zranitelnou, která by nebyla schopna se o sebe v dostatečné míře postarat. Z výpovědi žalobce nevyplývá dle žalovaného, že by byl příslušníky Talibánu nějak konkrétně ohrožen. Poukázal rovněž na skutečnost, že žalobce nepožádal o mezinárodní ochranu v první bezpečné zemi, ale cestoval přes řadu států EU s cílem dostat se do Německa. Dále žalovaný uvedl, že souhlasí s názorem žalobce, že výrok ohledně délky doby zajištění je zcela nepřezkoumatelný, neboť jsou ve výroku stanoveny dva rozdílné údaje o délce zajištění, a to 90 a šedesát dnů. Ani z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nelze stanovit rozhodný údaj, neboť v odůvodnění je ponechána část textu z jiného rozhodnutí o obdobné věci. Dle názoru žalovaného nelze vadu odstranit ani opravným rozhodnutím. To by dle žalovaného bylo možné pouze v případě, kdy by vyplývalo z odůvodnění, který údaj je správný. Žalovaný uvedl, že z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá v souladu s obsahem správního spisu, že žalobci bylo před vydáním rozhodnutí o zajištění doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Ze správního spisu pak vyplývá, že oznámení o zahájení řízení bylo žalobci řádně doručeno dne 25.11.2016. Podmínka dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců byla tedy splněna. Na druhou stranu žalovaný souhlasí s žalobcem, že údaje o datu doručení oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění ponechané v odůvodnění z jiného obdobného rozhodnutí jsou zavádějící a zjevně nesmyslné. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou. V replice uvedl, že žalovaný se úvahou o existenci nebezpečí vážné újmy pro žalobce v zemi jeho původu obsaženou ve vyjádření k žalobě snažil odstranit vadu žalobou napadeného rozhodnutí. To je však nepřípustné. Nedostatek samotného rozhodnutí nelze odstranit v rámci vyjádření k žalobě. V ostatních námitkách setrval žalobce na svých námitkách formulovaných již v doplnění žaloby. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) a s ustanovením § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nenavrhl ve lhůtě 5 dnů od podání žaloby konání soudního jednání k projednání věci. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během 30 denní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (dle ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba byla podána důvodně. Podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. Podle odst. 3 policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. Podle ustanovení § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné, neboť k meritornímu přezkumu může soud přistoupit pouze v případě rozhodnutí, které je mimo jiné srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. Základním předpokladem poskytnutí efektivní soudní ochrany právům účastníků řízení je právě existence řádného odůvodnění všech částí výroku správního rozhodnutí. Pouze za těchto podmínek mohou účastníci řízení formulovat své výhrady (tzv. žalobní body) proti správnímu rozhodnutí. Neobsahuje-li odůvodnění rozhodnutí uvedené náležitosti, je tím účastníkům řízení znemožněno, aby formulovali konkrétní meritorní žalobní námitky. V takovém případě jim je soudní ochrana poskytnuta nikoliv pro nezákonnost rozhodnutí, pokud jde o věcné řešení předmětu správního řízení, ale pro jeho nepřezkoumatelnost. Otázkou, jaké podmínky musí být splněny, aby mohl správní orgán rozhodnout o zajištění cizince, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 23.11.2011, č.j. 7 As 79/2010-150, které je dostupné na www.nssoud.cz, v němž je uvedeno, že „Lze tedy uzavřít, že správní orgán má povinnost se zabývat v řízení o zajištění cizince možnými překážkami správního vyhoštění, předání nebo vycestování tohoto cizince v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo kdy před rozhodnutím o zajištění cizince vyšly najevo. V takové situaci je správní orgán povinen možné překážky správního vyhoštění, předání nebo vycestování cizince před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a, jak již konstatoval první senát v citovaném rozsudku ze dne 15. 4. 2009, č.j. 1 As 12/2009 – 61, publikovaném pod č. 1850/2009 Sb. NSS, učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince alespoň potenciálně možné. Taková úvaha správního orgánu tedy bude nezbytná např. v případě, kdy, jako v posuzované věci, budou správnímu orgánu již v době rozhodování o zajištění cizince známy skutečnosti, pro něž by důsledkem správního vyhoštění nebo i pouhého předání, resp. nuceného vycestování cizince mohl být nepřiměřený zásah do jeho soukromého nebo rodinného života.“ Soud konstatuje, že závěry učiněné v citovaném rozhodnutí jsou aplikovatelné na případ žalobce. K této otázce uvedl žalovaný pouze to, že vzhledem k informacím, které sdělil účastník, nebyly shledány žádné skutečnosti, které by bránily realizaci správního vyhoštění do Afghánistánu. Nijak blíže se žalovaný možnými překážkami správního vyhoštění žalobce do země jeho původu, podrobněji nezabýval a informace o zemi původu žalobce si před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí nevyžádal. Důvody, které by bránily v návratu žalobce do země původu, nelze nahrazovat ve vyjádření k žalobě. Žalovaný tak své rozhodnutí zatížil nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Ve vztahu k době trvání zajištění soud konstatuje, že samotný výrok obsahuje dva odlišné údaje, kdy číslicí je uvedeno, že žalobce se zajišťuje na 90 dnů, ovšem slovy je uvedeno, že se zajišťuje na šedesát dnů. Správní orgán se pokusil tento rozpor odstranit tím, že ručně škrtl údaj o délce zajištění vymezený slovy a dolní okraj první strany uvedl slovy „devadesát“ připojil podpis a kulaté razítko. Soud poznamenává, že tento pokus o nápravu stavu je zcela v rozporu s právní úpravou vztahující se k odstranění chyb ve výroku správních rozhodnutí obsaženou v § 70 správního řádu. Chybu ve výroku správního rozhodnutí je nutno opravit prostřednictvím opravného usnesení. Nehledě na uvedený nedostatek odůvodnění na straně 6 žalobou napadeného rozhodnutí uvádí, že doba zajištění žalobce byla stanovena na 60 dnů. Tento údaj je tedy v rozporu s údajem o délce trvání uvedeným ve výroku číslovkou (a následně nesprávným postupem provedenou opravou). Rozpor mezi výrokem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí je i ve vztahu k okamžiku, kdy došlo k omezení osobní svobody žalobce. Ve výroku je uvedeno, že k omezení osobní svobody žalobce došlo dne 24.11.2016 v 05:00 hodin a v odůvodnění je uvedeno, že k omezení osobní svobody žalobce došlo dne 16.10.2016 v 9:20 hodin. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že ve vztahu k délce trvání zajištění žalobce je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nesrozumitelnost. Obdobně je tomu tak i ve vztahu k okamžiku oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění, které je nutnou podmínkou pro aplikaci § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. K zahájení řízení o správním vyhoštění musí dojít před rozhodnutím o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je však uvedeno, že řízení o správním vyhoštění bylo se žalobcem zahájeno dne 17.10.2016, tedy v době, kdy se ještě vůbec nenacházel na území České republiky. Tento údaj je v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími z obsahu správního spisu. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že ve vztahu k otázce okamžiku zahájení řízení o správním vyhoštění žalobce jsou údaje obsažené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí v rozporu s obsahem správního spisu. V této skutečnosti spatřuje soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud proto s poukazem na ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a písm. b) a § 78 odst. 1 s.ř.s. přikročil výrokem ad I) ke zrušení rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a současně ve smyslu ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. také rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný dle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. Současně podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval a žalovaný neměl ve věci úspěch. O odměně ustanoveného advokáta bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 10. ledna 2017 Mgr. Václav Trajer v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová