42 Ad 2/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobce: K. I., nar. „X“, bytem „X“, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2015, č. j. „X“, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 2015, č. j. „X“, jímž žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 10. 2015, č. „X“, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, neboť jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 50 %, tudíž je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. V žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť posudkové hodnocení MUDr. V. nevypovídá objektivně a pravdivě o jeho zdravotním stavu a schopnosti vykonávat soustavnou pracovní činnost a rovněž je podjaté. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že je při posouzení nároku na dávku důchodového pojištění, které je podmíněné odbornou otázkou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, vázána posudkem lékaře. Náležitosti tohoto posudku jsou pak stanoveny v ust. § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž lékař v lékařském posudku, z něhož žalovaná vycházela, dospěl k závěru, že žalobce je i nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %, proto žalovaná na napadeném rozhodnutí trvá. S ohledem na námitky žalobce navrhla žalovaná vypracování posudku posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Při soudem nařízeném jednání žalobce setrval na podané žalobě a dodal, že dne 13. 8. 2014 prodělal středně těžkou mozkovou příhodu a po propuštění z hospitalizace nebyl schopen samostatné chůze a prakticky nesvedl pohybovat levou rukou. Dále zdůraznil, že již při první žádosti o přiznání invalidního důchodu mu bylo posudkovou lékařkou sděleno, že jeho zdravotní stav odpovídá třetímu stupni invalidity, ovšem pro příliš krátké trvání nemoci (cca 4 měsíce) mu nelze přiznat invaliditu třetího stupně, proto mu byla přiznána pouze invalidita druhého stupně. Po několika měsících tak žalobce podal žádost o nové posouzení svého zdravotního stavu, během něhož však nedošlo k žádnému zhodnocení lékařských zpráv a nebylo přihlédnuto k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu. Žalobce také poukázal na nadřazené jednání a přezíravost lékařů posudkové služby i lékařů, kteří byli členy posudkových komisí MPSV, s jejichž závěry zásadně nesouhlasí. Pověřená pracovnice žalované odkázala na písemné vyjádření k žalobě a s ohledem na závěry posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí navrhla žalobu zamítnout. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalované (dle § 75 odst. 1 s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 13. 8. 2015 byl posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě MUDr. D. K. vypracován posudek o invaliditě žalobce, jehož závěrem bylo zařazení zdravotního postižení jmenovaného do kapitoly VI., položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 % s počátkem vzniku invalidity ke dni 26. 11. 2014. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 9. 10. 2015 rozhodnutí, jímž zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu s tím, že žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Žalobce proti zmíněnému rozhodnutí podal námitky, že posudková lékařka vycházela z neúplných lékařských nálezů, které zcela nevypovídají o jeho skutečném zdravotním stavu, a osobně se jeho zdravotnímu stavu vůbec nevěnovala, neboť jeho pracovní schopnost není žádná, což nebyla ani v době předchozího posuzování MUDr. H. Žalovaná proto nechala prostřednictvím posudkové lékařky MUDr. E. V. vypracovat další posudek o invaliditě, dle jehož závěrů ze dne 26. 11. 2015 nebyly shledány medicínské důvody ke změně původního posudkového závěru. Posudková lékařka dospěla ke shodnému závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 %. Na jeho základě pak žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí, jímž námitky žalobce zamítla a rozhodnutí ze dne 9. 10. 2015 potvrdila. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Dle ustanovení § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Dle odstavce 8 se procentní míra poklesu pracovní schopnosti vždy určuje v celých číslech. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Dle ustanovení § 41 odst. 3 věty první zákona o důchodovém pojištění se při změně stupně invalidity nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity. V projednávané věci bylo žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnuto, že se námitky žalobce zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 10. 2015, č. j. 540 227 1435, se potvrzuje. Mezi účastníky není sporná existence invalidity žalobce coby jeden z předpokladů pro nárok na invalidní důchod ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, avšak je mezi nimi sporný stupeň invalidity, kterého žalobce dosahoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí, jako předpoklad nároku na invalidní důchod ve výši stanovené v § 41 zákona o důchodovém pojištění. Proto bylo třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí podmínky invalidity druhého stupně, tj. zda pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u něj činil nejméně 50 %, avšak nejvíce 69 %, nebo invalidity třetího stupně, tj. zda tento pokles činil nejméně 70 %. Soud se nespokojil se závěry lékařů o posouzení zdravotního stavu žalobce, které představovaly podklady pro vydání dvou výše zmíněných rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, a jelikož nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích ustanovení § 52 odst. 1 s.ř.s. v návaznosti na ustanovení § 77 s.ř.s. odborný posudek od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“ nebo „posudková komise“), která je v těchto věcech dle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, k posouzení zdravotního stavu povolána. Tato komise se sídlem v Ústí nad Labem nově posoudila celkový stav žalobce a také pokles jeho pracovní schopnosti. Komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl zdravotní stav žalobce dlouhodobě nepříznivý, přičemž jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je levostranný centrální hemisyndrom lehkého až středně těžkého stupně u praváka (nejspíše na podkladě ischemického inzultu v srpnu 2014 v pravé mozkové hemisféře), tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti stanoveno na 40 až 60 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce pak s přihlédnutím k absenci fatické řečové poruchy a poruchy kognice činí hraničně 50 %, a jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak dle rozsahu funkčního postižení odpovídá invaliditě II. stupně. Neurologický nález žalobce je dle posudku stabilizovaný a jeho ostatní onemocnění byla léčbou také dlouhodobě stabilizována. Kvůli námitkám žalobce proti nezávislosti posudku této komise, jejíž předsedkyní byla MUDr. H. H., spočívajícím v nemožnosti žalobce se plně vyjádřit ke všem okolnostem a v nedostatečných podkladech, jimiž byly i předchozí nepravdivé posudkové zprávy, pověřil soud následně vypracováním posudku komisi MPSV se sídlem v Praze. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že jednala v řádném složení, posudek byl vypracován dne 15. 9. 2016 po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace, včetně praktického lékaře a ošetřujícího neurologa, a odborných lékařských nálezů (propouštěcí zprávy z neurologického oddělení Nemocnice Most po hospitalizaci v srpnu 2014, laboratorních výsledků, plicního nálezu, echokardiografie, dvou nálezů interních, čtyř neurologických nálezů MUDr. H. V. a nálezu praktické lékařky ze dne 20. 11. 2014 pro posouzení zdravotního stavu pro stanovení invalidity). Žalobce byl jednání komise přítomen a přímo při jednání komise byl vyšetřen odbornou lékařkou z oboru neurologie MUDr. B. Ž. Rovněž tato komise zjistila, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl zdravotní stav žalobce dlouhodobě nepříznivý, přičemž jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je až středně těžké ochrnutí levé horní a levé dolní končetiny, tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti stanoveno na 40 až 60 %. Jedná se o zdravotní stav se středně těžkým funkčním postižením po prodělané cévní mozkové příhodě s lehkým až středně těžkým ochrnutím levostranných končetin a postižením nedominantní horní končetiny. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce pak činí 50 %, a to s přihlédnutím k neprokázané kognitivní, senzorické a řečové poruše, a dále také k organicky podmíněné emoční labilitě žalobce, jeho celoživotní dělnické profesi, při níž potřeboval dobrou pohyblivost a manuální zručnost, a jeho vysokému krevnímu tlaku. Dle rozsahu funkčního postižení žalobce odpovídá jeho dlouhodobě nepříznivý stabilizovaný zdravotní stav invaliditě II. stupně, k jejímuž vzniku došlo ke dni 26. 11. 2014. Žalobce je dle posudku schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, v menším rozsahu a intenzitě a po zaučení je schopen vykonávat práce s lehčí fyzickou zátěží, sníženými nároky na sílu, manuální zručnost a jemnou motoriku levé ruky, bez nutnosti dlouhodobého stání a chůze. Není však schopen práce ve výškách a v rychlém pracovním tempu. Posudek posudkové komise MPSV v Praze tudíž zcela potvrdil závěry posudků vypracovaných posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě, lékařkou posuzující zdravotní stav žalobce v řízení o námitkách i posudkové komise MPSV v Ústí nad Labem. Soud uvádí, že se s posudkovými závěry posudkových komisí MPSV v Ústí nad Labem a v Praze ztotožnil, když za daného stavu věci neshledal potřebu, aby bylo provedeno další dokazování například v podobě znaleckého zkoumání zdravotního stavu žalobce. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, přitom koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz). S ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší a nadto se náhrady nákladů řízení obě výslovně vzdali při jednání.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ústí nad Labem dne 21. listopadu 2016 Mgr. Václav Trajer v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová