42 Az 28/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobce: T. V. N., nar. „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, tvale bytem „X“, zastoupeného Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Helénská 1799/4, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, adresa pro doručování poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.7.2016, č.j. OAM-72/LE-LE05-LE05-2016, E.č. „X“, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě ve znění jejího doplnění ze dne 30.9.2016 prostřednictvím svého zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7.7.2016, č.j. OAM-72/LE-LE05-LE05-2016, E.č. „X“, jímž bylo ve věci mezinárodní ochrany rozhodnuto tak, že se podle ust. § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“), žádost žalobce zamítá jako zjevně nedůvodná. Žalobce v žalobě uvedl, že nebyly spněny podmínky pro označení jeho žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle ust. § 16 zákona o azylu. Žalovaný přistoupil k hodnocení důvodů uváděných žalobcem v žádosti o udělení mezinárodní ochrany mechanicky a povrchně bez podřazení jednotlivých úsudků žalovaného pod konkrétní případ žalobce. V této souvislosti žalobce uvedl, že žalovaný nezohlednil ust. § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu ve vztahu k žalobci. Žalobce uvedl, že poprvé přicestoval do České republiky v roce 2008 na základě českého víza za účelem podnikání, aby mohl zajistit potřeby své rodiny (manželky, dvou dětí, rodičů), kterou zanechal ve Vietnamu. V roce 2013 byl ve Vietnamu na tříměsíční návštěvě a při návratu zpět do České republiky neměl při odbavení žádné potíže. Podnikání se mu nedařilo dle představ a pracoval v továrně v Rakovníku. Žádost o udělení azylu odůvodnil vysokým dluhem v bance, ve Vietnamu by nemohl vydělat peníze na splacení dluhu a potřebné k zabezpečení své rodiny. Hrozilo by mu nebezpečí, že přijde o dům, nemohl by se postarat o své nezletilé děti a své rodiče. Byl by uvržen do chudoby. Žalobce upozornil, že Vietnam nemá rozvinutý systém péče o chudé, na což upozorňuje i Světová banka ve své zprávě Well Begun Not Yet Done: Vietnam´s Remarkable Progress on Poverty Reductionand the Emerging Challenges. Skutečnost, že žalobci hrozí upadnutí do extrémní chudoby, přesun na okraj společnosti, společenský propad a ponížení, považuje žalobce za vážnou újmu ve smyslu ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu či důvod pro udělení humanitárního azylu podle ust. § 14 zákona o azylu. Žalovaný si podle žalobce nezjistil adekvátní informace o zemi původu žalobce a citované informace, které si žalovaný zjistil, se do žalobou napadeného rozhodnutí nepromítly. Tím podle žalobce porušil ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Závěrem žalobce uvedl, že je přesvědčen, že žalovaný porušil v řízení o udělení mezinárodní ochrany zákonná ustanovení právního pořádku České republiky, a proto navrhl žalobou napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že námitky žalobce neprokazují nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný připomněl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že žalobce jako důvod svého odchodu z vlasti uvádí pouze snahu vydělat si v České republice peníze na splacení dluhu, který má ve Vietnamu, a v případě, že by dluh nesplatil, se obává, že mu banka dům zabaví. Žalovaný při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany vycházel především z výpovědi žalobce, informací o politické a bezpečnostní situaci stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce v průběhu správního řízení uváděl pouze ekonomické důvody, a proto postupoval zcela v souladu se zákonem, když jeho žádost vyhodnotil jako zjevně nedůvodnou a podle ust. § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu zamítl. K vyžádaným informacím žalovaný uvedl, že tyto sloužily pouze k charakterizování existující politické, bezpečností situace a dodržování lidských práv v zemi původu žalobce. Žalovaný závěrem uvedl, že v rámci důkazního řízení se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, zjistil skutečný stav věci, opatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí, zabýval se žalobcem uplatněnými důvody v žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tyto vyhodnotil, a proto se domnívá, že neporušil ustanovení zákona o azylu či správního řádu a s ohledem na uvedené navrhl zamítnutí žaloby. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, veznění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu postoupeného žalovaným soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Dne 22.6.2016 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. V ní uvedl, že chce v České rpeublice zůstat, protože má ve Vietnamu dluh, který ještě nesplatil. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 27.6.2016 žalobce dále doplnil, že jel do České rpeubliky vydělat peníze, přijel za účelem podnikání, avšak první dva roky se mu nepodařilo podnikat, a tak pracoval v továrně v Rakovníku. Jiný důvod k odjezdu neměl, ve Vietnamu neměl žádné potíže. O udělení mezinárodní ochrany žádá z důvodu, že si půjčil peníze, ale dluh ještě neuhradil, tak chce zůstat v České republice, aby mohl dluh splatit. Uvedl, že pokud by se vrátil a neměl dluh zaplacený, pak by mu hrozilo nebezpečí od banky, která by mohla přistoupit k zabavení jeho domu, kterým ručil. Ve Vietnamu není nic jiného, čeho by se bál. Dále uvedl, že do České republiky přicestoval poprvé v roce 2008, v roce 2013 byl tři měsíce ve Vietnamu a při návratu do České republiky neměl při hraniční kontrole a odbavování žádné potíže. Závěrem k dotazu pracovníka žalovaného sdělil, že nechce využít svého práva přetlumočení dotazů a odpovědí do mateřského jazyka. Dle ust. § 14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Dle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Dle ust. § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. Žalobce v předmětné věci namítal, že se žalovaný dostatečně nevypořádal se zjištěným skutkovým stavem a že si nezjistil adekvátní informace jako podklad žalobou napadeného rozhodnutí a informace, které získal, se následně nepromítly do žalobou napadeného rozhodnutí. Pro daný případ je podstatné, že žádost o mezinárodní ochranu žalobce odůvodnil ekonomickými důvody. Vzhledem k tomu, že neuvedl jiné než výhradně ekonomické důvody pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, bylo nezbytné aplikovat ust. § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Tyto skutečnosti prokazatelně vyplývají z obsahu správního spisu, který soudu předložil žalovaný, a to konkrétně z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ve kterém žalobce potvrdil, že jeho důvody k odjezdu z vlasti byly pouze ekonomické. Z obsahu správního spisu, konkrétně z informací poskytnutých žalobcem jednak v samotné žádosti o udělení azylu a jednak z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, dále vyplynulo, že žalobce o azyl žádá, aby mohl splácet dluh ve Vietnamu, zabezpečit svou rodinu, a rovněž z obavy, že pokud nebude mít dostatečné finanční prostředky ke splácení dluhu, mu banka zabaví dům, kterým při sjednání úvěru ručil. Současně ale žalobce konstatoval, že neví, zda by mu po návratu do vlasti hrozilo nějaké konkrétní reálné nebezpečí. Dále z obsahu správního spisu vyplývá, že si žalovaný jako podklad svého rozhodnutí vyžádal zprávu Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických ze dne 13. dubna 2016 o dodržování lidských práv za rok 2015, Výroční zprávu Amnesty International 2015/2016 ze dne 24. února 2016, informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 16. dubna 2014, č.j. 99311/2014-LPTP a ze dne 26. května 2015, č.j. 98851/2015- LPTP o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a dlouhodobém pobytu v zahraničí, zprávu organizace Freedom House ze dne 28. ledna 2015 Svoboda ve světě 2015 – Vietnam, Výroční zprávu Human Rights Watch ze dne 27. ledna 2016 a informace Mezinárodní organizace pro migraci z října 2015 – údaje o zemi Vietnam. V napadeném rozhodnutí se pak zabýval jednoznačným odůvodněním žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ekonomickými důvody a postupem podle ust. § 16 zákona o azylu. Ze správního spisu předloženého žalovaným je zřejmé, že žalovaný vycházel zejména z informací poskytnutých žalobcem jednak v samotné žádosti o udělení azylu a z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce byl s nashromážděnými podklady pro rozhodnutí včetně informací, které si žalovaný vyžádal jako podklad pro rozhodnutí, seznámen, k těmto podkladů nic nenamítal a opatření dalších podkladů nenavrhl. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20.1.2006, č.j. 4 Azs 111/2005-58, který je dostupný na www.nssoud.cz, „řízení o udělení azylu je totiž specifické tím, že tvrzení žadatele o azyl hrají zcela zásadní roli a správní orgán z nich vždy vychází. Obsahují-li skutečnosti obecně podřaditelné azylovým důvodům, hodnotí je z hlediska pravdivosti a opatří si objektivní informace o zemi původu, které pak porovná s údaji sdělenými žadatelem a učiní celkový závěr.“ Lze uzavřít, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí podrobně rozvedl, z jakých důvodů žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou a z jakých podkladů při tom vycházel. Argumentaci žalobce, že si žalovaný pro podklad k rozhodnutí vyžádal neadekvátní informace, nelze s oheldem na citovaný judikát přisvědčit. K tomu soud podotýká, že žalobce sám žádné námitky k podkladům neměl a z vlastní iniciativy žádné podklady nepředložil ani nenavrhl. Jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu zákona o azylu vztahující se k ust. § 16 zákona o azylu: „[n]ávrh tím sleduje evropský trend eliminovat náklady spojené s pobytem např. žadatelů, kteří o udělení azylu žádají toliko z ekonomických důvodů zrychlením azylového řízení“. Účelem je tudíž uplatnění principu procesní ekonomie a snížení celkových nákladů souvisejících s řízením o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K možnosti udělení doplňkové ochrany či humanitární ozylu soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č.j. 2 Azs 293/2005 - 60, dostupný na www.nssoud.cz, v němž konstatoval: „Z dosavadní judikatury zdejšího soudu rovněž vyplývá, že zamítnutí žádosti o udělení azylu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. pojmově vylučuje možnost rozhodovat o přiznání humanitárního azylu podle ustanovení § 14 stejného zákona (…) tak, jak požaduje stěžovatelka.“ Z výše nastíněného skutkového stavu tak žalovaný legitimně uzavřel, že žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany odůvodněná pouze ekonomickými důvody je zjevně nedůvodná a žádost podle ust. § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu zamítl. Správní orgán postupoval v souladu s právními předpisy České republiky, nepřekročil svou pravomoc, dbal o dodržení zásady individuálního posouzení věci a legitimního očekávání, žalobce ve správním řízení řádně poučil, dal mu prostor k vyjádření se k podkladům shromážděným k vydání rozhodnutí, v rozhodnutí rozvedl úvahy, kterými se řídil. Vzhledem k tomu, že žalobce se omezil v odůvodnění své žádosti toliko na ekonomické důvody, je nutno shledat postup žalovaného, který aplikoval ust. § 16 zákona o azylu, za zákonný. Soud zdůrazňuje, že žalobce ve své žádosti o mezinárodní ochranu ani v průběhu azylového řízení nepoukázal na žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že se obává pronásledování v zemi původu z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Soud proto uzavírá, že žádné z žalobních tvrzení o pochybení žalovaného neshledal důvodným. Žalovaný vycházel především z vlastní výpovědi žalobce a z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Soud má za to, že skutkový stav lze mít za dostatečně zjištěný a odpovídající okolnostem daného případu ve smyslu ust. § 3 správního řádu. Soud dále konstatuje, že řízení o udělení azylu v žádném případě nesupluje pobytové řízení cizinců, opačný závěr by svědčil o obcházení zákona. Jak uvedl sám žalobce, poprvé přicestoval na území České republiky v roce 2008 na udělené české vízum za účelem podnikání. V roce 2013 se na území České republiky vrátil, ačkoliv si byl vědom, že mu bylo v roce 2014 uloženo vykonatelné správní vyhoštění a na území České republiky tak pobývá nelegálně. Nelze přehlédnout, že žalobce požádal o azyl až za situace, kdy byl při nelegálním pobytu na území České republiky přistižen a zadržen Policií České republiky. Poskytnutí azylu nelze zaměňovat s jinými formami legálního pobytu a účelově jej užívat v případě, že ostatní možnosti získání pobytového oprávnění jsou již vyčerpány. Soud tedy s ohledem na tyto skutečnosti dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně s tím v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. O odměně ustanoveného advokáta bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 5. ledna 2017 Mgr. Václav Trajer v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová