42 Az 5/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: T. A., narozen X statní příslušník Běloruské republiky bytem X zastoupený advokátem JUDr. Štěpánem Pastorkem, Ph.D. sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2025, č. j. OAM-893/ZA-ZA11-ZA06- R2-2023, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 29. 9. 2025, č. j. OAM-893/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2025 žalovaný rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. Žaloba 2. V žalobě žalobce nejprve popsal své zapojení do opozičních aktivit v Bělorusku v roce 2020, okolnosti svého vycestování do České republiky, cesty do Běloruska v roce 2023 a ukončení platnosti zaměstnanecké karty v České republice téhož roku. Žalobce konstatoval, že předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2024 bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2025, č. j. 42 Az 2/2024-58, neboť žalovaný pominul část informací o zemi původu týkajících se pokračujícího pronásledování účastníků protestů z roku 2020. Žalobce namítal, že v napadeném rozhodnutí žalovaný znovu založil své závěry převážně na tom, že žalobce nebyl při návratu do Běloruska v roce 2023 zadržen. Současně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2025, č. j. 3 Azs 205/2024- 126, vydaný ve věci jeho manželky a starší dcery, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně neposoudil riziko budoucího pronásledování.

3. Podle žalobce je odůvodnění napadeného rozhodnutí založeno na závěru, že neexistuje přiměřená pravděpodobnost jeho pronásledování. Ačkoli žalovaný nepopřel, že žalobce a jeho rodina protivládní činnost vyvíjeli, relativizoval podle žalobce nebezpečí, které z toho důvodu žalobci hrozí. Žalobce namítl, že zprávy o zemi původu dlouhodobě potvrzují, že běloruské státní orgány pronásledují též řadové účastníky protestů. Odkázal přitom na zprávu, podle níž byly pronásledovány i osoby, které se protirežimních aktivit jen účastnily, tj. na rozdíl od žalobce nebyly jejich organizátory: Austausch: Monitoring Belarus October 2023. 9. 11. 2023 [online]. Dostupné z: https://austausch.org/en/2023/11/09/monitoring-belarus-october-2023/?utm_source=cha tgpt.com (dále jen „zpráva Austausch“). Podle žalobce nelze z pouhé skutečnosti, že nebyl při své cestě do Běloruska a zpět v roce 2023 zadržen, dovodit nepravděpodobnost jeho pronásledování za dřívější protirežimní aktivity. Žalobce uvedl, že běloruská pohraniční stráž nemusela mít v roce 2023 k dispozici úplný seznam všech účastníků protestů z roku 2020. Žalovaný podle žalobce přehlíží povahu represí v Bělorusku, které na různé skupiny odpůrců režimu dopadají postupně. S odkazem na zprávu organizace BelPol: On the true scale of repressions in Belarus. 31. 7. 2025 [online]. Dostupné z: https://belpol.pro/en/ob-istinnom-masshtabe-repressij-v-belarusi/ (dále jen „zpráva BelPol“) uvedl, že databáze osob, které se zúčastnily protestů, vedená běloruským ministerstvem vnitra, čítá kolem sta tisíc jmen, což předurčuje strategii útlaku zvolenou běloruským režimem.

4. Žalobce měl za to, že na něj mohou represe dopadnout teprve s odstupem času, neboť jeho protirežimní činnost nebyla známá široké veřejnosti. Podle žalobce není vyloučeno, že o něj orgány v době jeho návratu v roce 2023 neprojevily zájem jen proto, že zemi opustil dříve, než se represe ve větší míře obrátily proti řadovým příznivcům opozice, jakým byl on sám, a že příslušné složky možná jen nestihly včas zareagovat na jeho návrat. Žalobce vysvětlil, že policisté pronásledující řadové aktivisty nepředstavují elitu bezpečnostních složek, postupují pomalu a preferují lehce dostupné osoby, aby naplnili kvóty. Poukázal též na těžkopádnost běloruských orgánů, které spolu nespolupracují a vzájemně nesdílí informace. Přesto považoval za pravděpodobné, že kdyby v Bělorusku pobýval déle, dříve či později by represe dostihla i jeho. Odmítl tvrzení žalovaného, že nedokázal objasnit podstatu svých obav z návratu do Běloruska za situace, kdy tam v roce 2023 bez problémů získal nový pas. Zdůraznil, že již při pohovoru opakovaně poukazoval na nedostatečnou koordinaci jednotlivých státních orgánů v Bělorusku i tamní proces vydávání cestovních dokladů, který probíhá bez účasti policie.

5. Žalobce dále uvedl, že v Bělorusku došlo k podstatné změně situace. Podle žalobce se zpřísnily kontroly osob vracejících se po dlouhodobém pobytu v zahraničí a již nelze překročit hranice bez výslechu na oddělení KGB (běloruské zpravodajské služby – pozn. soudu). Zdůraznil, že jeho postavení by dále ztížilo, pokud by běloruské orgány pojaly podezření, že se jedná o bývalého žadatele o mezinárodní ochranu. Odkázal v této souvislosti na bod 2 informace OAMP o zemi původu ze dne 7. 3. 2025 o kontrolách na běloruských hranicích s Evropskou unií a na bod 3 informace OAMP o zemi původu ze dne 18. 3. 2025. Žalobce podotkl, že Bělorusové vracející se po dlouhodobém pobytu v zahraničí jsou zatýkáni jen pro pouhou aktivitu, kterou vyvíjeli na sociálních sítích v roce 2020, či pro jednorázové malé dary opozici. S odkazem na zprávu organizace iSANS: Belarus Review by iSANS. 20. 1. 2025 [online]. Dostupné z: https://isans.org/analysis/belarus-review/belarus-review-by-isans-january-20-2025.html?ut m (dál jen „zpráva iSANS“) uvedl, že v Bělorusku bylo po návratu ze zahraničí v politicky motivovaných trestních věcech odsouzeno nejméně 66 osob. Dodal, že se jedná jen o zdokumentované případy a skutečné číslo může být vyšší. Dále v této souvislosti odkázal na stranu 95 zprávy organizace Amnesty International: The State of the World´s Human Rights. duben 2025 [online]. Dostupná z: https://www.amnesty.org/en/documents/pol10/8515/2025/en/ (dále jen „zpráva Amnesty International“).

6. K tvrzení žalovaného, že zaměstnání v roce 2020 opustil z vlastní iniciativy, upřesnil, že jej na pracovišti kontaktovaly státní orgány, a proto byl nucen své zaměstnání opustit. Dále uvedl, že na hraničním přechodu s Litvou panoval v roce 2023 mírnější režim než na hraničním přechodu s Polskem. Vysvětlil, že tuto bezpečnější cestu zvolil při návratu z Běloruska právě proto, že se na něj krátce předtím dotazovali jeho rodičů příslušníci bezpečnostních sborů.

7. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný bagatelizoval možnost jeho trestního stíhání za nedostavení se na vojenský komisariát. Uvedl, že sám žalovaný připustil, že jde o trestný čin, a namítl, že závěr o nepravděpodobnosti uložení sankce, vycházející ze zprávy žalovaného o zemi původu ze dne 25. 2. 2025 o povinné vojenské službě a odvodech, je vzhledem k povaze běloruského režimu spekulativní a neověřitelný. Současně podotkl, že žalovaný vycházel téměř výlučně ze zpráv, které si sám obstaral, přestože žalobce v řízení předložil řadu dalších materiálů z jiných respektovaných zdrojů, které však žalovaný nezohlednil.

8. Podle žalobce žalovaný jeho žádost neposuzoval v souladu s § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, neboť nehodnotil otázku přiměřené pravděpodobnosti budoucího pronásledování. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 Azs 278/2019- 57, podle něhož není rozhodující, zda byl žadatel o mezinárodní ochranu pouze sympatizantem, pokud jeho činnost vyvolala pronásledování či odůvodněný strach z pronásledování. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. 1 Azs 3/2020-70, podle něhož není rozhodující, zda je žadatel významným členem opozice, zejména jde-li o zemi, kde perzekuci vyvolává již samotná účast na opozičních demonstracích. Odkázal též na rozsudek ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008-67, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že pod uplatňování politických práv a svobod je třeba podřadit též uplatňování práva pokojně se shromažďovat. K požadavku prospektivního hodnocení rizika odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2022, č. j. 32 Az 57/2020-33, podle něhož nelze neexistenci budoucího pronásledování založit jen na tom, že žadatel nebyl v minulosti postižen a bez problémů vycestoval ze země. Dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2019, č. j. 30 Az 37/2018-73, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Azs 227/2017-33, z nichž plyne, že existence odůvodněného strachu nemusí být založena na vlastní negativní zkušenosti žadatele. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57, podle něhož je třeba při posuzování mezinárodní ochrany zohledňovat charakter země původu a v důkazní nouzi přihlížet ve prospěch žadatele ke špatnému stavu lidských práv. Obdobné závěry podle něj plynou též z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007-63, či ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70.

9. Žalobce současně namítl, že žalovaný z bezproblémového vydání cestovního dokladu a bezproblémového vycestování, nesprávně dovozoval, že mu nehrozí pronásledování. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 Azs 254/2017-40, podle něhož orgán vydávající cestovní doklady nemusí disponovat informacemi o všech akcích represivních složek vůči konkrétním osobám. Odkázal rovněž na již citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2022, č. j. 32 Az 57/2020-33, podle něhož může být v zájmu režimu, aby některým oponentům umožnil zemi opustit. Dále poukázal na rozsudek ze dne 14. 10. 2024, č. j. 5 Azs 73/2024-59, v němž Nejvyšší správní soud v obdobné věci vytkl absenci skutkových zjištění ke zpětnému ztotožňování osob z protirežimních demonstrací prostřednictvím technologií rozpoznávání obličejů, jejich předvolávání osob před KGB a následným postihům. Dodal, že ve správním spise se nachází informace OAMP o zemi původu ze dne 22. 7. 2022, z níž vyplývá, že pronásledování byli vystaveni též řadoví protestující.

10. Žalobce dále namítl, že snaha legalizovat pobyt je vlastní každé žádosti o mezinárodní ochranu a sama o sobě nemůže vést k zamítnutí žádosti. V této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2011, č. j. 5 Azs 6/2011-49, a ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019-52, podle nichž ani účel legalizace pobytu nevylučuje, aby žadatel naplnil podmínky pro udělení azylu. Rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2022, č. j. 5 Azs 153/2020-63, z něhož plyne, že bezproblémové vycestování ze země původu ještě nic nevypovídá o tom, zda je žadatel pro režim zájmovou osobou. Odkázal též na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2022, č. j. 43 Az 1/2022-34, podle něhož nelze klást k tíži žadatele o mezinárodní ochranu, pokud původně vycestoval za účelem zaměstnání. Žalobce v této souvislosti zmínil, že o ohrožení jeho rodiny svědčí též skutečnost, že jeho rodině bylo dříve vydáno polské humanitární vízum. Podotkl, že důvody jeho vydání si žalovaný nijak neověřoval. Žalobce trval na tom, že mu nelze přičítat k tíži, pokud žádost podal až v létě 2023, kdy již nemohl dále pobývat na území České republiky na základě zákona o pobytu cizinců. Odkázal přitom na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2020, č. j. 60 Az 62/2019-44, podle něhož neexistuje povinnost podat žádost o mezinárodní ochranu bezprostředně, jakmile k tomu má cizinec příležitost. Zdůraznil, že žalovanému srozumitelně vysvětlil, proč zpočátku preferoval režim zaměstnanecké karty a o mezinárodní ochranu požádal teprve později. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020- 35, podle něhož nelze pozdější podání žádosti přeceňovat natolik, že by „zastínilo“ azylově relevantní tvrzení.

11. Žalobce dále namítl, že žalovaný opomenul zohlednit nejlepší zájem jeho dvou nezletilých dětí. Odkázal na čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, na bod 18 recitálu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), a na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 6. 2024 ve věci C- 646/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, podle něhož je nejlepší zájem dítěte v řízení o mezinárodní ochraně prvořadým hlediskem. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2025, č. j. 5 Azs 176/2024-59, uvedl, že toto hledisko mohlo mít význam při posuzování národního humanitárního azylu. Na tom podle něj nic nemění ani skutečnost, že žádosti jeho nezletilých dětí nebyly připojeny k jeho žádosti, nýbrž k žádosti jeho manželky. Žalobce poukázal na existenci usnesení Rady ministrů Běloruské republiky č. 1055 ze dne 30. 12. 2024 a zákona Běloruské republiky ze dne 8. července 2024 o změnách zákonů upravujících manželské a rodinné vztahy, podle nichž může být rodina zařazena mezi tzv. sociálně ohrožené rodiny i v důsledku správního postihu za politicky motivovaná jednání (např. sdílení protirežimních materiálů), s důsledkem státního dohledu a případného odebrání dětí. Odkázal na zprávu organizace International Center for Civil Initiatives „Our House“: The Republic of Belarus Shadow Report 2025. 8. 1. 2025 [online]. Dostupná z: https://news.house/63899 (dále jen „zpráva Our House“), na článek Deutsche Welle: Б ББББББББ ББ "ББББББББББ" БББББ БББББББ БББББ. 20. 1. 2025 [online]. Dostupná z: https://www.dw.com/ru/v-belarusi-na-ucet-mogut-postavit-semu-esli-roditelej-nakazyvali-z a-ekstremizm/a-71347010?utm_source=chatgpt.com (dále jen „článek Deutsche Welle“), na článek Viasna: Belarusian authorities' repression of minors: violation of international norms and human rights. 7. 6. 2023 [online]. Dostupná z: https://spring96.org/en/news/111904 (dále jen „článek Viasna ze dne 7. 6. 2023“), na článek Viasna: БББ Б БББББББББББ БББББББББББББ БББББББ: ББББББББББ БББ БББББББББ, ББ Б ББББББ БББББББ БББ БББББ. 24. 1. 2025 [online]. Dostupná z: https://spring96.org/ru/news/117255 (dále jen „článek Viasna ze dne 24. 1. 2025“), na článek Charter 97: ББББББ БББББББББ ББББББББ ББББББ ББББББББББББ ББББ. 20. 10. 2023 [online]. Dostupná z: https://charter97.org/be/news/2023/10/20/568371/ (dále jen „článek Charter 97“), na článek Pozirk: ББ БББ ББББ ББББББББББ БББ, ББББББББ ББББББББББББ ББББ, БББББББ Б ББББББББ БББББ ББ 30 %. 4. 4. 2025 [online]. Dostupná z: https://pozirk.online/ru/news/132973/ (dále jen „článek Pozirk“), na článek EurAsia Daily: Б ББББББББББ ББ БББББББ Б БББББББББ Б БББББББББ БББББ ББББББББ БББББ. 14. 10. 2020 [online]. Dostupná z: https://eadaily.com/ru/news/2020/10/14/v-belorussii-za-uchastie-v-protestah-u-roditeley-stali-otbirat-detey (dále jen „článek EurAsia Daily“) a na článek Voice of America: БББББ БББББББББ ББББББББ ББББББ ББББББББББ ББББББББ Б БББББББББ БББББ БББ БББББ БББББББББББ. 11. 1. 2025 [online]. Dostupná z: https://www.golosameriki.com/a/belarus-repressive-law-children/7932226.html (dále jen „článek Voice of America“). Ty mají podle něj dokládat, že sankce vůči rodičům účastnícím se protestů dopadají též na jejich děti. Současně odkázal na bod 2 informace OAMP o zemi původu ze dne 18. března 2025, z něhož plyne, že represe namířená proti účastníkům protestů zasahuje do jejich rodinného života. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na správní spis. Zdůraznil, že žalobce v souvislosti se svou politickou aktivitou během pobytu v Bělorusku nikdy nečelil jednání, které by bylo možno považovat za pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Současně zdůraznil, že žalobce vycestoval z vlasti zcela legálně, a to v březnu 2021 přes mezinárodní letiště na základě českého pracovního víza a v březnu 2023 znovu společně s rodinou automobilem. Podle žalovaného právě tato skutečnost svědčí o tom, že žalobce nebyl pro běloruské státní orgány zájmovou osobou, aby mu bránily ve vycestování. Žalovaný nedospěl ani k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, ani že by mu takové pronásledování hrozilo po návratu.

13. Žalovaný označil za lichou žalobcovu obavu z vyslání do války na Ukrajině. Uvedl, že žalobce v Bělorusku absolvoval základní vojenskou službu a odkázal na informaci OAMP o zemi původu ze dne 25. 2. 2025 o povinné vojenské službě a odvodech. Podle žalovaného z této informace plyne, že ačkoli jsou Rusko a Bělorusko blízkými spojenci, Bělorusko se do konfliktu na Ukrajině vojensky přímo nezapojilo.

14. Žalovaný podotkl, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu po více než dvou letech pobytu na území České republiky, a to teprve v situaci, kdy se mu nepodařilo prodloužit platnost zaměstnanecké karty. Podle žalovaného proto žádost působí účelově a představuje pokus o legalizaci dalšího pobytu na území České republiky. Žalovaný zdůraznil, že pokud by žalobce skutečně pociťoval reálnou obavu o svůj život, požádal by o mezinárodní ochranu bezprostředně po příjezdu do České republiky a aktivně by si zjišťoval možnosti ochrany. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004, či ze dne 9. 2. 2006, č. j. 2 Azs 137/2005. Z nich dovozoval, že o azyl je třeba žádat bezprostředně poté, co k tomu má žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového.

15. Žalovaný trval na tom, že žalobce ve správním řízení nijak neprokázal, že mu v zemi původu hrozí reálné nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. Zopakoval, že žalobce pobýval v České republice dlouhodobě a o mezinárodní ochranu požádal až v okamžiku, kdy mu nebyla prodloužena jeho zaměstnanecká karta. Na podporu svých závěrů odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 37/2003, podle něhož je poskytnutí azylu specifickým důvodem pro povolení pobytu na území České republiky a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců upravenými zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004, trval na tom, že azylové řízení neslouží k legalizaci pobytu ani k získání pracovního oprávnění a že pobytovou situaci měl žalobce řešit jinou zákonnou cestou.

16. Uzavřel, že napadené rozhodnutí považuje za zákonné, přezkoumatelné, založené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu a respektující ustálenou judikaturu. Další podání žalobce 17. V podání ze dne 1. 6. 2026 žalobce uvedl, že mu bylo na jeho adresu v Bělorusku doručeno nové předvolání, jehož kopii soudu předložil v příloze podání. Žalobce uvedl, že se má dostavit dne 9. 6. 2026 v 10:00 na vojenské komisařství centrálního okrsku v Minsku. Na zadní straně předvolání je podle něj uvedeno, že nedostavení se bez omluvitelného důvodu může mít za následek správní nebo i trestní odpovědnost. Podle žalobce se Bělorusko připravuje na válku, neboť probíhá mobilizace, o níž v květnu 2026 informovala tuzemská i zahraniční média. Žalobce v této souvislosti odkázal na následující články: Aktuálně.cz: Lukašenko se chystá na válku. Hraje o „poslední žeton“, ale Ukrajině způsobí velký problém. (bez data) [online]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/lukasenko-se-chysta-na-valku-podle-experta-by-tim-ztratil-svuj-posledni-zeton/r~aaa297a3d7e7588f8257faae391583a5/?lp=1 (dále jen „článek Aktuálně.cz“), Novinky.cz: Bělorusko se připravuje na válku, tvrdí Lukašenko. Online. 13. 5. 2026 [online]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-belorusko-se-pripravuje-na-valku-tvrdi-lukasenko-40577829 (dále jen „článek Novinky.cz“), Deník.cz: Lukašenko spustil mobilizaci. Bělorusko se chystá na válku, prohlásil. 14. 5. 2026 [online]. Dostupné z: https://www.denik.cz/svet/alexandr-lukasenko-belorusko-mobilizace-valka/ (dále jen „článek Deník.cz“). Žalobce zdůraznil, že jde o odlišnou situaci oproti té, kterou posuzoval žalovaný v předchozím správním řízení. Tehdy totiž předvolání hodnotil jen jako součást zvýšené kontroly vojenské evidence probíhající v Bělorusku na podzim roku 2022, nikoli jako nástroj mobilizace. Předvolání podle žalobce dokládá, že běloruské orgány o jeho osobu nadále jeví zájem a že mu v případě neuposlechnutí hrozí sankce. Posouzení věci soudem 18. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává – s výjimkou vyplývající z § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

19. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu projednávaného případu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

20. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 2. 7. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k podané žádosti a následném pohovoru žalobce uvedl, že v souvislosti s prezidentskými volbami v Bělorusku v roce 2020 působil jako dobrovolník ve štábu opozičních kandidátů (Cepkalo, Babariko, Tichanovská), pro který zajišťoval zejména technické a organizační činnosti. Konkrétně sbíral podpisy pro kandidáty, distribuoval letáky do poštovních schránek, opravoval vozidla a podílel se na technickém zajištění mítinků, kam dovážel vodu a účastníky. Zdůraznil, že v minulosti nebyl členem žádné politické strany a o svém zapojení neměl žádný formální doklad. Dále uvedl, že se účastnil řady protestních shromáždění, a to od srpna 2020 do ledna či února 2021, přičemž jeho účast mají dokládat obrazové záznamy uložené na flashdisku předloženém v řízení jeho manželky. V říjnu 2020 se jej na pracovišti měli pokoušet kontaktovat příslušníci policie; žalobce nebyl zastižen a následně mu bylo zasláno faxem předvolání vojenské správy. Příslušníci jej měli hledali též v místě bydliště, což se dozvěděl od rodičů své manželky. Další předvolání mu mělo být doručeno do poštovní schránky počátkem roku 2023. Žalobce vylíčil, že se po volbách v srpnu 2020 z obavy před represivními složkami opakovaně stěhoval, neboť řada členů zmíněného opozičního štábu byla zadržena. V důsledku návštěvy příslušníků na pracovišti byl nadto nucen opustit zaměstnání. Uvedl rovněž, že politicky aktivní byla i jeho manželka; jednou jí při vylepování plakátů neznámý muž hrozil přivoláním policie, avšak jiným problémům v zemi původu nečelila. Žalobce dále popsal, že do České republiky přicestoval na krátkodobé vízum a až následně získal zaměstnaneckou kartu s platností dva roky, která skončila v březnu 2023. V únoru 2023 se s rodinou na přibližně dva týdny vrátil do Běloruska za účelem vyřízení nových cestovních dokladů. Uvedl, že při cestování neměli žádné potíže, avšak před odjezdem z Běloruska kontaktovala neznámá osoba jeho rodiče s dotazem na místo žalobcova pobytu. Žalobce podotkl, že žádost o mezinárodní ochranu podal z obavy před návratem do země původu, kde mu podle jeho názoru hrozí trestní represe či účast ve válce. Obavu z uvěznění opřel o skutečnost, že jeho soused, u něhož byla na přelomu let 2021 a 2022 provedena domovní prohlídka, disponoval fotografiemi zachycujícími žalobce na protestech a v rámci opozičního štábu. Současně uvedl, že motivací k podání žádosti byla mimo jiné nejistota ohledně prodloužení zaměstnanecké karty, jelikož přerušil zaměstnání na delší dobu, než bylo povoleno. Výslovně uvedl, že pokud by disponoval platným pobytovým oprávněním, o mezinárodní ochranu by nežádal. Žalobce dále popsal své rodinné poměry. V České republice žije s manželkou a nezletilou dcerou, které rovněž žádají o mezinárodní ochranu. Jeho příbuzní žijící v Bělorusku nemají se státními orgány potíže. Dále uvedl, že jemu i jeho manželce bylo v roce 2020 uděleno polské humanitární vízum, které nicméně nikdy nevyužili. Závěrem zdůraznil, že do Běloruska by se vrátil pouze v případě změny režimu. Žalovanému následně předložil vlastní text, v němž svůj azylový příběh podrobně rozepsal.

21. Žalovaný si následně opatřil informace OAMP o zemi původu a po seznámení žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí rozhodl dne 7. 3. 2024 tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí ze dne 7. 3. 2024 nezpochybnil žalobcovu protirežimní aktivitu v Bělorusku spočívající zejména v jeho podílu na organizování předvolebních a povolebních mítinků opozičních prezidentských kandidátů v roce 2020, za rozhodné nicméně považoval, že žalobce nebyl nikdy pronásledován, a to ani při návštěvě Běloruska v roce 2023. V žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu spatřoval žalovaný účelovou snahu o legalizaci pobytu na území České republiky.

22. Proti rozhodnutí ze dne 7. 3. 2024 brojil žalobce správní žalobou, o níž rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2025, č. j. 42 Az 2/2024-58. Soud žalovanému vytkl, že nezohlednil vlastní podklady, podle nichž běloruské orgány začaly s časovým odstupem stíhat též běžné účastníky protestů z roku 2020. Soud proto rozhodnutí ze dne 7. 3. 2024 zrušil pro vadu řízení (rozpor skutkových zjištění s obsahem spisu) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný byl vázán právním názorem soudu, že se musí vypořádat s otázkou hrozby budoucího pronásledování žalobce v souvislosti s jeho aktivitou v roce 2020, a to ve světle dostupných informací o represích vůči účastníkům protestů.

23. Dne 15. 7. 2025 byl s žalobcem k jeho žádosti o mezinárodní ochranu proveden doplňující pohovor. Při něm mimo jiné vypověděl, že byl při překročení běloruské hranice v roce 2023 důkladně (2 až 2,5 hodiny) kontrolován. Přitom byl on i jeho manželka lustrován v počítačové databázi a oběma byly kontrolovány mobilní telefony. Žalobce popsal, že po příjezdu do Běloruska nenavštívili jiné úřady než pasové oddělení, kde požádali o vydání cestovních dokladů ve zkrácené lhůtě. Uvedl, že před vydáním cestovního dokladu nebylo nutné navštívit vojenskou správu a že vojenské správě svůj dlouhodobý pobyt mimo Bělorusko ani nehlásil. Na otázku, za jakým účelem byl v minulosti předvoláván na vojenskou správu, odpověděl, že neví. Konstatoval, že předvolání mu mělo být podle běloruských předpisů doručeno osobně a jeho doručení je proto neúčinné. Na otázku ohledně jeho souseda odpověděl, že když jej naposledy potkal v Minsku v roce 2023, byl v pořádku. Vylíčil též okolnosti svého odjezdu z Běloruska v březnu 2023. Jeho rodičům tehdy volali lidé, kteří se vyptávali na místo, kde se zdržuje; žalobce se domníval, že se jednalo o telefonát policistů. Dále uvedl, že při návratu z Běloruska před cestou přes Polsko upřednostnil cestu přes Litvu, a hraniční kontrola proto proběhla hladce. Dodal, že on sám ani jeho manželka dále žádnou veřejnou ani politickou aktivitu nevyvíjeli.

24. Následně žalobce žalovanému předložil další podklady týkající se zejména represí vůči běloruské opozici. Žalovaný shromáždil zprávy o zemi původu OAMP ze dne 25. 2. 2025 (povinná vojenská služba a odvody), ze dne 7. 3. 2025 (počty migrantů z Běloruska a do Běloruska, kontroly na běloruských hranicích s Evropskou unií, kontroly na bělorusko-ruských hranicích, situace běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí, sledování běloruských občanů pobývajících v zahraničí), ze dne 18. 3. 2025 (současná situace účastníků protestů proti výsledkům prezidentských voleb konaných v roce 2020) a ze dne 27. 5. 2025 (bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv).

25. Žalobce ve svém vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne 19. 9. 2025 upozornil, že některé jeho odpovědi zachycené v protokolu o doplňujícím pohovoru mohou působit zavádějícím způsobem. Konkrétně upřesnil, že z protokolu mohou vyplývat pochybnosti o tom, kdo během jeho návštěvy Běloruska telefonoval jeho otci s dotazem na místo žalobcova pobytu. Žalobce trval na tom, že muselo jít o příslušníka represivních složek státu. Dále upozornil, že z protokolu neplyne, že se při návratu z Běloruska v roce 2023 rozhodl cestovat přes litevskou hranici, aby se vyhnul přísněji střeženým polským hranicím, právě v reakci na zmíněné telefonáty. Dále vysvětlil, proč při cestě do Běloruska v roce 2023 nepřišel do kontaktu s vojenskou správou. Uvedl, že v Bělorusku nemá vojenská správa na proces vydávání či výměny dokladů vliv. Úřady, které v Bělorusku nové doklady vydávají, totiž podle žalobce pouze kontrolují, zda žadatel absolvoval základní vojenskou službu; o novějších povolávacích rozkazech již informace nemají. Skutečnost, že předvolání nebylo doručeno do vlastních rukou, podle žalobce nevylučuje, aby státní moc vyvodila jeho odpovědnost za nedostavení se k vojenskému komisariátu. V Bělorusku totiž podle něj došlo ke změně právní úpravy doručování, přičemž běloruské úřady nezřídka aplikují právo retroaktivně, aniž by se kdokoli mohl účinně domoci spravedlnosti. Dále zdůraznil, že povolávací rozkazy představují nástroj umožňující běloruským orgánům snazší kontrolu občanů. Podle žalobce jde o „mechanismus represe“. K osobě svého souseda dodal, že s ním od roku 2023 neudržuje kontakt, neboť má za to, že se jedná o tajného spolupracovníka represivních složek; ostatní členové štábu opozičních kandidátů z roku 2020 totiž byli odsouzeni k dlouholetým trestům, jen zmíněný soused zůstal na svobodě.

26. Po vyjádření žalobce k podkladům vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 29. 9. 2025, které je předmětem soudního přezkumu v této věci.

27. Podle § 12 písm. a) zákona o azylu, platí, že „azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod“.

28. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu, platí, že „azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 29. Soud se nejprve zabýval námitkou, že se žalovaný nevypořádal s hrozbou žalobcova budoucího pronásledování ve světle informací o pronásledování účastníků protestů z roku 2020, ačkoli k tomu byl zavázán právním názorem soudu vysloveným v rozsudku zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2025, č. j. 42 Az 2/2024-58.

30. Z informace OAMP o zemi původu ze dne 18. 3. 2025, která je součástí správního spisu a kterou vzal žalovaný za podklad napadeného rozhodnutí, plyne, že se v Bělorusku nadále objevují případy stíhání a postihů účastníků (zejména organizátorů) protestů v roce 2020. Postup běloruských úřadů při jejich stíhání je charakteristický svou záměrnou nepředvídatelností. Na rozdíl od roku 2020, kdy bylo s účastníky protestů vedeno spíše přestupkové řízení, je nyní pro účast na protestech a protirežimní aktivitu častěji zahajováno trestní stíhání. V roce 2024 bylo zaznamenáno přes 1 721 odsouzení za „extrémistické trestné činy“, z toho 1 019 odsouzení za trestný čin podle čl. 342 běloruského trestního zákoníku (organizování, příprava nebo aktivní účast na akcích, které značně narušují veřejný pořádek). Běloruské úřady se nyní zaměřují nejen na organizátory, ale též na řadové účastníky protestů. Bezpečnostní složky stále zahajují nová trestní stíhání za aktivitu související s protesty. V prosinci 2024 bylo podle lidskoprávních organizací každý den zahájeno v průměru 5 nových trestních stíhání pro trestný čin podle čl. 342 běloruského trestního zákoníku. K lednu 2025 pak bylo za účast na protestech odsouzeno 3 277 osob, a to podle čl. 342, 342-2 a 293 běloruského trestního zákoníku, pod které je účast na protestech typicky podřazována. K identifikaci jednotlivých účastníků běloruské orgány používají dostupné fotografie z protestů. Disponují přitom softwarem pro rozpoznávání obličejů „KIPOD“.

31. Soud konstatuje, že žalovaný na stranách 9 až 11 napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vysvětlil, proč má za to, že žalobce v roce 2023 nebyl objektem zájmu běloruských orgánů, resp. že si jej tyto orgány ještě v roce 2023 nespojovaly s organizací protestů ani s účastí na nich. Vysvětlil totiž, že podle informací o zemi původu běloruské úřady údaje identifikovaných účastníků protestů zařazují do databáze „BESporiadki“. V ní jsou pak běloruští občané lustrování jak před překročením běloruských hranic, tak před vydáním cestovního pasu. Ze skutečnosti, že žalobce v roce 2023 spolu s rodinou prošel při vstupu do Běloruska důkladnou kontrolou na hranicích trvající 2 až 2,5 hodiny, při níž byl – jak on sám připouští – lustrován v počítačových databázích, následně mu byl v Minsku vydán nový cestovní pas a v opětovném vycestování ze země mu nikdo nebránil, žalovaný dovodil, že žalobcova protirežimní činnost – kterou žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nezpochybňoval – zůstala běloruským orgánům skryta. Na základě toho žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nebude v případě návratu do vlasti čelit pronásledování.

32. Ve svých úvahách se však žalovaný nijak nevypořádal s otázkou, zda se běloruské orgány nemohou o žalobcově protirežimní aktivitě dozvědět teprve v budoucnu, např. postupnou analýzou jimi shromažďovaných fotografií a videozáznamů z protestů za užití nástroje k rozpoznávání obličejů či pomocí sítě informátorů. Z informací o zemi původu, které vzal žalovaný za podklad napadeného rozhodnutí, totiž vyplývá, že právě tyto způsoby identifikace běloruské orgány využívají, přičemž se snahou stíhat (byť jen řadové) účastníky protestů z roku 2020 doposud nepolevily.

33. K otázce možnosti zpětného ztotožňování účastníků protestních akcí a jejich možné perzekuci v Bělorusku se vyjádřil Nejvyšší správní soud v bodech 21 až 28 rozsudku ze dne 14. 10. 2024, č. j. 5 Azs 73/2024-59, když vyslovil, že pokud „stěžovatel vyjádřil svou obavu z možnosti dodatečného prověřování jeho osoby při návratu do země původu, jeho ztotožnění a propojení s účastí na protivládním mítinku, bylo klíčové, aby žalovaný na pozadí dostatečně aktuálních, důvěryhodných, objektivních a zejména přesných (adresných) informací o zemi původu posoudil mimo jiné, zda stěžovateli v případě návratu do země původu nehrozí pronásledování za uplatňování politických práv a svobod (za něž je nepochybně třeba považovat též výkon práva shromažďovacího) ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu nebo zda nemůže mít odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu“. Tím spíše se měl žalovaný zabývat otázkou, zda „ztotožnění a propojení s účastí na protivládním mítinku“ nehrozilo žalobci, který se protirežimních akcí účastnil opakovaně a dokonce je pomáhal organizovat. Obdobně ve věci žalobcovy manželky, která s řešenou věcí velmi úzce souvisí, Nejvyšší správní soud upozornil, že represe vůči účastníkům protestů z roku 2020 stále pokračují, přičemž je „využíván rovněž systém „KIPOD“, software na rozpoznávání obličejů, identifikace na základě aktivit na sociálních sítích a sítě informátorů.“ S ohledem na to Nejvyšší správní soud vyslovil, že žalovaný bagatelizoval hrozbu budoucího pronásledování žalobcovy manželky, jestliže konstatoval, že neměla v zemi původu žádné potíže s úřady, mohla bez obtíží vycestovat a následně se vrátit pro nový cestovní doklad. Žalovanému vytkl, že „se nezabýval možností, že stěžovatelka by mohla být v souvislosti s její účastí na protestech v budoucnu vystavena pronásledování, přestože dosud pronásledována nebyla. Jak vyplývá z citované Informace, běloruské úřady začaly účastníky protestů pronásledovat až s časovým odstupem a nikoli zcela systematicky. Hodnocení přiměřené pravděpodobnosti pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, tak nebylo provedeno řádně, neboť nereflektovalo relevantní informace obsažené ve správním spise, což svědčí o neúplném a nesprávném vyhodnocení skutkového stavu“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2025, č. j. 3 Azs 205/2024-126). Soud má za to, že tyto závěry jsou přenositelné na řešenou věc, neboť se týkají žalobcovy manželky, jejíž azylový příběh je s azylovým příběhem žalobce totožný.

34. Na tomto místě soud shrnuje, že se žalovaný otázkou, zda žalobci v jeho vlasti nehrozí v budoucnu pronásledování, ani v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal, neboť se nijak nezabýval možností, že by žalobce mohl být coby účastník a organizátor protirežimních akcí běloruskými orgány ztotožněn a zařazen do databáze „BESporiadki“ teprve po roce 2023. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom nijak neplyne, že by žalovaný považoval stíhání žalobce po roce 2023 za nepřípustné (např. z důvodu promlčení trestných činů podle čl. 342, 342-2 a 293 běloruského trestního zákoníku). Otázka reálné možnosti pronásledování žalobce v budoucnu tedy zůstala žalovaným nezodpovězena a žalobcova námitka je proto důvodná. Pro úplnost soud dodává, že požadavek prospektivního hodnocení hrozby pronásledování přitom plyne z bodu 37 rozsudku ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017-36, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že jakkoli je dřívější pronásledování v zemi původu důležitým ukazatelem odůvodněnosti strachu z dalšího pronásledování, nejedná se o nutnou podmínku pro udělení mezinárodní ochrany.

35. Soud se dále zabýval námitkou, že žalovaný nezohlednil žalobcem předložené informace a vycházel jen z vlastních informací o zemi původu.

36. Soud konstatuje, že obsahem správního spisu na č. l. 181 až 219 je 6 materiálů o situaci v Bělorusku (z toho 5 v jazyce anglickém), které předložil žalobce při doplňujícím pohovoru dne 15. 7. 2025. Na otázku „Chcete doložit na podporu svých tvrzení nějaké doklady, dokumenty či jiné materiály?“ žalobce odvětil: „Dokládám materiály o situaci v Bělorusku.“ Následně žalovaný pohovor ukončil. Na straně 6 napadeného rozhodnutí se žalovaný s těmito důkazními návrhy vypořádal vysvětlením, že „správní orgán žadatelem doložené články nevyužil v odůvodnění rozhodnutí, neboť bezpečnostní a politickou situaci a stav lidských práv v zemi původu žadatele řádně podložil aktuálními informacemi o zemi původu a důvody žádosti jmenovaného posoudí na základě těchto podkladů individuálně ve vztahu konkrétně k jeho osobě“.

37. V rozsudku ze dne 13. 8. 2008, č. j. 1 Azs 59/2008-53, se již Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, za jakých okolností může správní orgán rozhodnout, že materiály o zemi původu předložené žalobcem neprovede jako důkaz. Nejvyšší správní soud konstatoval, že „tím, že stěžovatel předložil při pohovoru určité listiny, učinil jednoznačné návrh na provedení těchto listin jako důkazů. […] Žalovaný nebyl povinen stěžovatelem navržené důkazy provést, měl se však jeho návrhy zabývat z hlediska relevance tvrzené skutečnosti (která má být navrhovaným důkazem prokázána) k předmětu řízení, dále z hlediska vypovídacího potenciálu navrhovaného důkazu a konečně z hlediska dostatečnosti jiných důkazů k prokázání tvrzené skutečnosti“. Dále Nejvyšší správní soud vyslovil, že „žalovaný měl po předložení předmětných listin při pohovoru dát stěžovateli prostor, aby konkrétně ke každé z nich uvedl, jakou skutečnost ta která listina má prokazovat. Žalovaný se však stěžovatele při pohovoru pouze obecně dotázal, zda může předložit nějaké důkazy na podporu svých tvrzení. Na to stěžovatel předložil listiny a pouze paušálně konstatoval, že se týkají obecné situace v zemi původu, sám blíže popsal obsah pouze jednoho z novinových článků. Bylo pak povinností žalovaného, aby se stěžovatele dotázal na obsah každé z předložených listin, tedy na to, jakou skutečnost jimi stěžovatel hodlá dokazovat. Obecnou odpověď stěžovatele, že jde o novinové články popisující obecnou situaci v zemi původu, je třeba považovat za nedostačující pro to, aby žalovaný mohl náležitě rozhodnout, že předmětné listiny jako důkazy neprovede“ (podtržení doplněno). Soud má za to, že citované závěry Nejvyššího správního soudu jsou ve vztahu k řešené věci přiléhavé. Jestliže tedy žalobce předkládal ve správním řízení jako důkazy pro svá tvrzení materiály o situaci v Bělorusku, bylo třeba, aby žalovaný při pohovoru zjistil, jaké konkrétní skutečnosti relevantní z hlediska žalobcova azylového příběhu mají tyto materiály popisovat. Pokud tak žalovaný neučinil a vycházel pouze z jím opatřených podkladů, nemohl pro účely svého rozhodování náležitě zhodnotit potřebu provedení předmětných důkazů. Proto jeho závěr, že stěžovatelem navržené důkazy neprovedl, neboť situace v zemi původu byla známa z jiných podkladů, je nedostatečný a pro absenci konkrétních důvodů odmítnutí důkazů předložených stěžovatelem i nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 1 Azs 59/2008-53). Žalobcova námitka je proto důvodná, neboť žalovaný jeho důkazní návrh vypořádal nepřezkoumatelně.

38. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. bod 19 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2022, č. j. 8 Azs 336/2021-33) ani sama skutečnost, že některé informace o zemi původu vypracoval sám žalovaný, neznamená, že tyto informace nemohou být spolehlivým podkladem pro správní řízení. Rozhodné je, aby byly „v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“ (srov. bod 16 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81).

39. Soud se dále zabýval námitkou, že žalovaný v řízení o udělení mezinárodní ochrany nezohlednil nejlepší zájem žalobcových nezletilých dětí. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie plyne, že nejlepší zájem dítěte je u nezletilého žadatele prvořadým hlediskem i v řízení o udělení mezinárodní ochrany: „Nejlepší zájem dítěte musí být zohledňován nejen při věcném posuzování žádostí týkajících se dětí, ale musí mít rovněž, prostřednictvím zvláštních procesních záruk, vliv na rozhodovací proces, který vede k tomuto posouzení. Jak totiž uvedl Výbor OSN pro práva dítěte, výraz ‚nejlepší zájem dítěte‘ ve smyslu tohoto čl. 3 odst. 1 odkazuje současně na hmotné právo, výkladovou zásadu a procesní pravidlo [viz všeobecný komentář č. 14 (2013) Výboru pro práva dítěte o právu dítěte na to, aby byl prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte (čl. 3 odst. 1), CRC/C/GC/14, bod 6]“ (k tomu podrobně rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 6. 2024, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-646/21, bod 73; ke způsobu, jakým má být nejlepší zájem dítěte v řízení o udělení mezinárodní ochrany zohledněn viz body 72 až 78 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2025, č. j. 5 Azs 176/2024-59).

40. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2025, č. j. 3 Azs 205/2024- 126, k nejlepšímu zájmu dítěte je třeba v řízeních o udělení mezinárodní ochrany přihlížet i poté, co byl ze zákona o azylu s účinností od 1. 10. 2025 vypuštěn § 14 upravující tzv. národní humanitární azyl. Z bodu 47 téhož rozsudku plyne, že pokud v rozhodnutí individuální vymezení a posouzení nejlepšího zájmu dítěte absentuje, je takové rozhodnutí zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Soud nepřehlédl, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobcově nezletilé dceři žalovaný posoudil v samostatně vedeném řízení na základě žádosti, kterou podala žalobcova manželka jménem svým a jménem nezletilé dcery. Z bodu 79 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2025, č. j. 5 Azs 176/2024-59, nicméně dovodil, že i z napadeného rozhodnutí by mělo být zřejmé, jakým způsobem žalovaný nejlepší zájem jeho nezletilého dítěte zohlednil. Shodný závěr plyne též z výše citovaného rozsudku Soudního dvora Evropské unie, podle kterého „nejlepší zájem dítěte musí být zohledňován […] při věcném posuzování žádostí týkajících se dětí“ (podtržení doplněno), tj. nejen při posuzování vlastních žádostí nezletilých dětí. Za podstatné soud považuje, že kdyby žádost jeho dcery byla důvodná, v žalobcově případu by přicházelo do úvahy udělení mezinárodní nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny (srov. přiměřeně bod 69 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2025, č. j. 5 Azs 176/2024-59). Soud má proto za to, že otázka zohlednění nejlepšího zájmu dítěte se s ohledem na rodinné vazby dotýká veřejných subjektivních práv žalobce a je proto na místě posoudit, zda se žalovaný hlediskem nejlepšího zájmu dítěte v napadeném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zabýval.

41. Soud konstatuje, že žalovaný na straně 11 napadeného rozhodnutí reagoval na tvrzení žalobce, že běloruské úřady uplatňují nátlak na politicky aktivní rodiče skrze jejich děti. Odkázal na svůj závěr, že žalobcova politická aktivita zůstala s vysokou mírou pravděpodobnosti běloruským úřadům skryta, a proto není dán důvod k nátlaku na žalobcovy děti. Na straně 13 se pak dále zabýval rodinnou situací žalobce. Konstatoval, že žalobce má dvě dcery (druhá se narodila v září 2025), přičemž manželka se starší dcerou také žádaly o mezinárodní ochranu. Dodal, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí ještě nebylo rozhodnuto o jejich kasační stížnosti. Zdůraznil, že žalobce v průběhu řízení nezmínil žádné zdravotní problémy či jiné významné okolnosti.

42. Vzhledem k výše uvedenému soud shrnuje, že se žalovaný nejlepším zájmem nezletilých dětí v odůvodnění zabýval a napadené rozhodnutí v tomto ohledu nepřezkoumatelností netrpí. Také při novém posouzení žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu bude povinností žalovaného zabývat se nejlepším zájmem nezletilých dětí. Vzhledem ke zjištěné vadě řízení by byl v tuto chvíli přezkum věcných závěrů žalovaného týkajících se nejlepšího zájmu dítěte předčasný.

43. Z téhož důvodu by bylo předčasné zabývat se věcně zbylými žalobními námitkami, polemizujícími se závěry žalovaného ohledně nepravděpodobnosti budoucího žalobcova pronásledování a účelovosti žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu. Soud neprováděl důkaz internetovými stránkami (zpráva Austausch, zpráva BelPol, zpráva iSANS, zpráva Amnesty International, zpráva Our House, článek Deutsche Welle, články Viasna ze dne 7. 6. 2023 a ze dne 24. 1. 2025, článek Charter 97, článek Pozirk, článek EurAsia Daily, článek Voice of America, článek Aktuálně.cz, článek Novinky.cz, článek Deník.cz) ani zněním běloruských právních předpisů (usnesení Rady ministrů Běloruské republiky č. 1055 ze dne 30. 12. 2024 a zákona Běloruské republiky ze dne 8. července 2024 o změnách zákonů upravujících manželské a rodinné vztahy), které žalobce označil v žalobě na podporu svých tvrzení. Jejich provádění by bylo nadbytečné, neboť z hlediska vyslovené vady řízení byl rozhodný rozpor zjištěného skutkového stavu s podklady obsaženými ve správním spise.

44. Co se týče žalobcových tvrzení o probíhající mobilizaci v Bělorusku, která v podání ze dne 1. 6. 2026 dokládal odkazy na články portálů Aktuálně.cz, Novinky.cz a Deník.cz, bude povinností žalovaného opatřit si v dalším řízení k této otázce relevantní informace o zemi původu. V jejich světle aktuálně posoudí důvodnost žalobcových obav ze zapojení Běloruska do války na Ukrajině. Dále pak posoudí důvodnost žalobcových obav z trestu za neuposlechnutí předvolání k vojenské správě z června 2026, neboť z informace OAMP o zemi původu ze dne 25. 2. 2025, která je součástí správního spisu, plyne, že předvolání nemusí být v době mobilizace doručováno do vlastních rukou.

45. Se zřetelem k výše uvedenému soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., jednak z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, jednak proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, byl v rozporu se spisy. Zmíněné ustanovení s. ř. s. soudu umožnilo rozhodnout bez jednání, přestože žalobce jednání požadoval. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku.

46. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 18 404,10 Kč. Náklady řízení tvoří náklady za právní zastoupení, tj. odměna a náhrada hotových výdajů žalobcova zástupce. Výše odměny a náhrady vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“). Žalobcův zástupce učinil tři úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; podání ze dne 1. 6. 2026 – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tyto úkony mu podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu náleží odměna ve výši 13 860 Kč (3 x 4 620 Kč), a podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč). Soud nepřiznal zástupci žalobce odměnu za vyjádření k výzvě soudu ze dne 8. 1. 2026, neboť v tomto jednoduchém úkonu pouze požadoval nařízení jednání a ustanovení tlumočníka, přičemž nerozvíjel žádnou právní argumentaci. Advokátní kancelář PSH legal advokáti s.r.o. je podle administrativního registru ekonomických subjektů Ministerstva financí České republiky plátcem daně z přidané hodnoty, součástí nákladů řízení je proto též náhrada této daně ve výši 3 194,10 Kč, vypočtená z odměny a náhrady hotových výdajů [(13 860 Kč + 1 350 Kč) x 0,21].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 7. července 2026 Mgr. Václav Trajer v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.