54 Ad 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: D. Z., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Karlem Kolářem, advokátem sídlem Pařížská 227/20, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2025, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalovaná žalobci přiznala od 3. 4. 2025 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 5. 6. 2025 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 35 %. Žaloba a další vyjádření žalobce 2. Žalobce v žalobě namítal, že datum vzniku invalidity bylo stanoveno k datu chirurgického vyšetření, tedy 3. 4. 2025, což je v přímém rozporu jednak se zdravotní dokumentací žalobce – kde jsou omezení již po roce evidentní, sic je stále vedena léčena, ale především v rozporu s dřívějším posuzováním zdravotního stavu v souvislosti s prodlužováním podpůrčí doby. Prodlužování podpůrčí doby bylo až do 26. 1. 2025; doba vzniku invalidy byla nesprávně stanovena více než 3 měsíce po skončení podpůrčí doby.

3. Uvedl, že napadené rozhodnutí je nepochybně více podrobné, avšak ani tak se nevypořádalo s námitkami žalobce, nejméně ve směru datace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve směru vzniku invalidity, stejně jako se nevyjádřilo k možné klasifikaci dle kap. XV odd. B položky 13c, když zcela samostatně pravá dolní končetina byla MUDr. R. ke dni 29. 4. 2025 klasifikována coby velmi těžké postižení PDK (kyčel, koleno, hlezno) a LHK (pakloub prox humeru), flexe a extenze hlezna je výrazně svalově oslabená po ztrátě lýtkových svalů vč. achil. šlachy. V posledním posudku se současně zcela vytratila algie a omezení hybnosti ramen. Omezení ramen je sice dílem konstatováno v textu, ale není zřejmé, zda jde o komorbiditu či cokoliv jiného. Když je žalobci v rámci pracovní rekomandance doporučena lehčí, sedavá práce ve zkráceném úvazku, vůbec se nevypořádává s využitím omezených horních končetin, stejně jako vlivu středně těžké depresivní poruchy a PTSD, pak jeví se rekomandance pouze formální. Pomíjí celkovou výkonnost a vůbec reálnou schopnost vykonávat vůbec běžné denní aktivity. Vyloučení užití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška“), bylo až lakonicky zdůvodněno dosud neukončenou léčbou a dalšími předpokládanými zákroky, což by naopak mělo vést k úvaze o zvýšení pracovního omezení, byť časově omezeného, nikoliv paušálního odmítnutí.

4. Zdůraznil, že brojil i proti nezohlednění jeho faktického vzdělání, stávajících zkušeností a dopadu vlivu onemocnění jak na obor vzdělání, tak další možné pracovní zařazení i v případě rekvalifikace. Žalobce se od roku 1998 živí jako technik a geodet stavby. Je zřejmé, že na takové zaměstnání je kladen větší předpoklad na mobilitu a pohyblivost – především v nerovném terénu při zaměřování, stejně jako nezbytná schopnost manipulace s měřící technikou. V neposlední řadě se do zaměstnání z Košťan do Ústí nad Labem dopravoval služebním vozidlem, což vzhledem k nefunkční pravé dolní končetině je nyní prakticky zcela zapovězeno. Je tedy možné uvažovat o § 3 odst. 2 vyhlášky. Ačkoliv v jeho případě je uvažováno s polytraumatem, tj. zranění dvou a více tělesných systémů, je rovněž zřejmý pomyslný souběh všech omezení v citelně více než dvou zranění (a contrario k definici polytraumatu). Především když jde o omezení pravé kyčle, pravého kolene, pravého hlezna, ztráty achillovy šlachy a části lýtkového svalu, a omezení obou ramen (převážně levého), spolu se středně těžkou depresivní poruchou s melancholickými znaky. Podřazení výlučně do § 2 odst. 3 vyhlášky je zcela neodpovídající jak dřívějším, tak stávajícím omezením žalobce. Pokud by pro jednotlivá omezení byl žalobce sám o sobě v prvním stupni invalidity, je proti smyslu neuvažovat o aplikaci § 3 odst. 1 vyhlášky. O reálném vlivu omezení na výkon dosavadního dílem manuálního zaměstnání nelze mít pochyb. Následkem polytraumatu z 13. 7. 2023 (přejetí nákladním autem) je stále v dočasné pracovní neschopnosti.

5. Uzavřel, že i pokud by rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu byl nadále stav po středně těžkém polytraumatu dle kap. XV., odd. A, položce 7b vyhlášky, měl by být vzhledem k § 2 odst. 3 stanoven v nejvyšší výši 40 % ve spojení s § 3 odst. 1, resp. odst. 2 povýšen o dalších 10 %, pročež by pokles pracovní schopnosti žalobce představoval 50 %, odpovídající druhém stupni invalidity. Z důvodu, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vzniknul ještě před ukončením podpůrčí doby, byl konstatován již 31. 7. 2024, měl by datum vzniku invalidity být stanoven zpětně, nejméně k 27. 1. 2025.

6. Žalobce se ve vyjádření ze dne 26. 6. 2026 ztotožnil se stanovenou výší pracovního omezení, která odpovídá žalobnímu návrhu. Podotkl, že se posudková komise nijak nevypořádala s námitkou data vzniku invalidity. Po podrobném seznámení nejen s posudkovým závěrem, ale rovněž posudkovým zdůvodněním zcela absentuje jakékoliv zdůvodnění data stanovení vzniku invalidity. Zdůraznil, že vzhledem k úrazovému ději ze dne 13. 7. 2023 lze logicky předpokládat, že žalobce byl invalidní ještě před ukončením podpůrčí doby, o čemž svědčí posudkové závěry při zkoumání důvodů pro trvání podpůrčí doby, které prakticky všechny obsahují klauzuli o trvalosti omezení žalobce. I pokud by byla invalidita stanovena před koncem podpůrčí doby, pomyslný souběh dávek je vyloučen podle § 65 zákona o důchodovém pojištění. Vyjádření žalované 7. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh správního řízení, připomněla použitá zákonná ustanovení a soudu navrhla, aby žalobu za současného stavu zamítl pro nedůvodnost. Uvedla, že k námitkám žalobce lékařka IPZS uvedla, že datum vzniku invalidity ponechává beze změny - 3.4.2025. Jedná se o datum chirurgického vyšetření, kdy byl zhodnocen zdravotní stav posuzovaného po úrazu a proběhlé léčbě (včetně operačních řešení) a bylo možno konstatovat částečnou stabilizaci stavu. Datum tedy nebylo zvoleno náhodně. K žalobcem požadovanému datu vzniku invalidity 27. 1. 2025 nebylo možno konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, protože i když stav trval déle než jeden rok, nebyla splněna podmínka stabilizace stavu, probíhala rekonvalescence po artroskopii kolene a výsledný efekt operace a její vliv na pracovní schopnost nebylo možno jednoznačně zhodnotit. Zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo hodnocení dle pol. 7c, d) kap. XV, odd. A, přílohy k vyhlášce, protože se nejedná o funkčně těžké či zvlášť těžké postižení.

8. Žalovaná ve vyjádření ze dne 24. 6. 2026 uvedla, že jaké posudkově významné skutečnosti byly pro použití § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky shledány, respektive zda přídatná 10% bonifikace má pramenit opravdu (určitým) dílem z § 3 odst. 1 a odst. 2 prováděcího předpisu, posudek posudkové komise nespecifikuje. Posouzení věci soudem 9. Z obsahu předložených správních spisů soud zjistil, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku posudkové lékařky IPSZ, která dne 5. 6. 2025 posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně, jelikož pokles pracovní schopnosti žalobce dosáhl 35 %. Na základě tohoto posudku pak žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí, jímž žalobci od 3. 4. 2025 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Dále soud z obsahu správních spisů zjistil, že žalovaná si v rámci řízení o námitkách nechala zpracovat nový posudek o invaliditě ze dne 19. 11. 2025, z něhož plyne, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je stav po polytraumatu ze dne 13. 7. 2023, následných operačních řešeních s omezením pohyblivosti kloubů pravé dolní končetiny a levého ramenního kloubu, s výhledem dalších operačních řešení. Celkově se jedná o středně těžké funkční postižení. Zdravotní postižení dle lékařky IPSZ lze podřadit pod zdravotní postižení uvedené v kapitole XV (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu A (postižení hlavy, krku, těla), položce 7b [funkční poruchy po polytraumatu s mnohočetnými poúrazovými následky (zejména kombinované postižení hlavy, hrudníku a končetin) - středně těžké poruchy) přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 25 - 40 %. Lékařka IPZS stanovila míru poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k dalšímu zdravotnímu postižení na horní hranicí daného procentního rozmezí, tedy 40 %, procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky již dále neměnila. Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí.

10. Dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

11. Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

12. V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

13. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity.

14. V projednávané věci tedy bylo rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu žalobci pro invaliditu prvního stupně podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, jelikož pokles pracovní schopnosti žalobce dosahoval toliko 35 %. Prvostupňové rozhodnutí následně potvrdila žalovaná napadeným rozhodnutím.

15. V daném případě bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí podmínky invalidity alespoň v druhém stupni, tj. zda u něj nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, jelikož brojí proti rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, že by žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud již bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalobce získal potřebnou dobu pojištění.

16. Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkové lékařky IPSZ, která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity určitého stupně především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 v návaznosti na § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato posudková komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a také trvání jeho případné invalidity.

17. Z obsahu posudku ze dne 4. 6. 2026 a protokolu o jednání posudkové komise z téhož dne soud zjistil, že posudková komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen a přímo při jednání posudkové komise byl vyšetřen odborným lékařem z oboru neurologie a rehabilitace. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla posudková komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů, zdravotní dokumentace praktického lékaře, spisové dokumentace a vlastních vyšetření žalobce při jednání posudkové komise, pak posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně.

18. Posudková komise konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je stav po polytraumatu 13. 7. 2023 s mnohočetnými zlomeninami (dislokovaná fraktura proximálního humeru oboustranně, fraktura acetabula vpravo s luxací femoru, fraktura výběžků pubických kostí oboustranně, fraktura proximální tibie vpravo, kominutivní fraktura levé fibuly s abrupcí části laterálního kondylu tibie, fraktury žeber vpravo), avulzí Achillovy šlachy vpravo, mnohočetné kontuze a exkoriace, decollement bérce et femuru oboustranně, stav po několika operačních řešeních. Toto zdravotní postižení podřadila posudková komise pod postižení uvedené v kapitole XV, odd. A, položce 7 b) přílohy k vyhlášce a ze zde stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 25 - 40 % stanovila horní hranici 40 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 vyhlášky a vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 dané vyhlášky posudková komise zvýšila tuto hodnotu o 10 % na celkových 50 %. Posudková komise vysvětlila, že položku 7c) stejné kapitoly a oddílu přílohy k vyhlášce posudková komise nemohla použít, protože těžké funkční poruchy poúrazové na pohybovém ústrojí neprokázala.

19. Posudková komise dále uvedla, že posudkový závěr vychází z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr.

20. Z vyhodnocení je zřejmé, že se z funkčního hlediska jednalo o invaliditu druhého stupně v souvislosti s úrazem ze dne 13. 7. 2023. Poukázala na výsledky vyšetření při svém jednání, podle něhož je Cp volná, lehká hypotrofie pletencových svalů obou ramen, vpravo rozsah pohybu vázne v terminále, loket i akrum bez omezení, bez oslabení svalové síly, stisk silný, čití v normě. Levé rameno výrazně omezené do flexe 40 st., abdukce 40 st., rotace váznou v terminále, se souhybem lopatky zvládne elevaci končetiny k horizontále, hypotrofie biceps i triceps brachií, svalová síla bez výrazného oslabení, loket a dále akrum bez omezení rozsahu pohybu, svalové síly, čití v normě. DKK – v pravé kyčli 90 st. flexe, klidná jizva, v koleni 90 st. flexe, extenze plná, ztrátové poranění lýtkového svalstva pravého bérce, kde prakticky chybí Achil. šlacha, PDK kratší o 1 cm. Hypotonie m. kvadriceps, jinak zachované svalstvo bérce – extenzory plně, flexory částečně, do plantiflexe schopen vyvinout svalovou sílu proti lehkému odporu. Hlezno s otokem měkkých tkání, omezený rozsah pohybu do flexe, kladívkové prsty, hypestezie od kolene akrálně až na zevní hranu plosky. Na LDK normální rozsah pohybu kloubů, svalově bez oslabení, bez poruchy čití.

21. Posudková komise zdůraznila, že přihlédla k nové skutečnosti, a to stavu po impl. TEP coxae l. dx. dne 17. 12. 2025 pro coxartrosis gravior sekund. posttraumat., nekrózu hlavice femoru vpr. Po zlom. pánve vpr. a následné OS před. a zad. pilíře acetabula. Jedná se o operaci dolní končetiny, kde žalobce v důsledku úrazu utrpěl ztrátové poranění lýtkového svalstva pravého bérce, kde prakticky chybí Achil. šlacha, PDK kratší o 1 cm s patol. stereotypem chůze s pomocí opěrných pomůcek na kratší vzdálenosti. Postižení pravého kyčelního kloubu s nutnou operační léčbou a implant. TEP bylo v souvislosti s úrazem ze dne 13. 7. 2023.

22. Komplexním zhodnocením odborných nálezů, prostudováním zdravotní dokumentace a vyhodnocením funkčních dopadů dominujícího onemocnění a vyšetřením specialistou z oboru rehabilitace a ortopedie při jednání s akceptováním uváděných subjektivních potíží žalobce, posudková komise konstatovala, že z funkčního hlediska nebyla naplněna kritéria pro invaliditu třetího stupně. Žalobce byl dle posudkové komise schopen vykonávat práce administrativně-technického charakteru ve zkráceném úvazku; nebyl schopen vykonávat práce v terénu jako dosud s celodenní chůzí po nerovném terénu a v nepříznivých klimat. podmínkách.

23. Soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení včetně odborné lékařky z oboru neurologie, a že posudek ze dne 4. 6. 2026, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů.

24. Lékaři posudkové komise v posudku ze dne 4. 6. 2026 oproti závěrům posudků provedených ve správním řízení ohledně míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce dospěli k závěru, že dosahuje 50 % namísto 35 %, resp. 40 %, na základě čehož pak uzavřeli, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, a to v druhém stupni. Důvodem odlišného hodnocení zdravotního stavu žalobce bylo důkladnější a pečlivější zhodnocení omezení vyplývajících pro žalobce z jeho onemocnění, přičemž přihlédla i k totální endoprotéze provedené dne 17. 12. 2025. Z výše uvedených důvodů považoval soud posudek ze dne 4. 6. 2026 za úplný a přesvědčivý, a proto se přiklonil k jeho závěrům. Závěry uvedeného posudku se nejeví zjevně nelogické či svévolné, naopak je soud hodnotí jako přesvědčivé a dostatečné pro přijatý závěr. Je třeba zdůraznit, že odborné posudkové závěry nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné lékařské znalosti. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná při svém rozhodování o námitkách žalobce vycházela z posudku příslušné posudkové lékařky IPZS, jejíž posudek neodpovídal úplně zjištěnému skutkovému stavu.

25. Je pravdou, že se posudková komise příliš nevyjádřila ke dni vzniku invalidity žalobce. Tento nedostatek však lze odstranit v řízení o námitkách, v němž by se žalovaná měla přesným určením data vzniku invalidity s ohledem na námitky žalobce řádně vypořádat.

26. Soud proto s ohledem na výše uvedené výrokem I. rozsudku napadené rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) podle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. přitom platí, že pokud soud zruší rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu. Bude proto na žalované, aby znovu o nároku žalobce rozhodla, přičemž bude vycházet z toho, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní přinejmenším v druhém stupni. Zároveň je žalovaná povinna se zabývat všemi námitkami žalobce, které žalobce v námitkovém řízení případně uplatní. Žalovaná dále podrobně na základě odborného posudku o zdravotním stavu žalobce zdůvodní datum vzniku invalidity žalobce. Soud nezrušil prvostupňové rozhodnutí, neboť vytčenou vadu řízení bude schopna v dalším řízení napravit žalovaná.

27. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. výrokem II. rozsudku uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 18 404,10 Kč. Náhrada se skládá z částky 13 860 Kč za tři úkony právní služby právního zástupce žalobce po 4 620 Kč podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), [převzetí a příprava zastoupení – písm. a); podání žaloby – písm. d), podání repliky – písm. d)], z částky 1 350 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [tři režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu] a z částky 3 194,10 Kč představující 21% DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud dále doplňuje, že žalobci může přiznat toliko náklady vzniklé v souvislosti s tímto soudním řízením; náklady vzniklé ve správním řízení musí žalobce uplatnit právě ve správním řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 29. července 2026 Mgr. Ladislav Vaško v. r. samosoudce USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: D. Z., narozený x bytem x zastoupený Mgr. Karlem Kolářem, advokátem sídlem Pařížská 227/10, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2025, č. j. X, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2026, č. j. 54 Ad 3/2026-54, se opravuje ve výroku II. tak, že částka, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení, činí 15 210 Kč. Odůvodnění: Krajský soud ve shora označené věci rozhodl v rozsudku ze dne 29. 7. 2026, č. j. 15 Ad 3/2026-54, tak, že výrokem I. rozsudku zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2025, č. j. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrokem II. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč. Z podnětu právního zástupce žalobce soud zjistil, že v rozsudku došlo k chybnému výpočtu celkové výše nákladů řízení. V písemném vyhotovení výroku II. předmětného rozsudku bylo uvedeno, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč, když do této částky byla započítána částka 3 194,10 Kč, představující DPH ve výši 21 %, přestože právní zástupce žalobce plátcem DPH není. Správně měla být uvedena částka 15 210 Kč. Protože jde o zřejmou nesprávnost a chybu lze vysvětlit nepozorností při psaní, byla podle § 54 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, provedena oprava tímto opravným usnesením. Poučení: Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 18. srpna 2026 Mgr. Ladislav Vaško v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.