54 Az 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaškem ve věci žalobce: C. D. P., narozený X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-218/ZA-ZA11-HA15- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12. 5. 2026 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-218/ZA-ZA11-HA15-2026, kterým bylo podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“,) zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť žalovaný žalobcovu opakovanou žádost posoudil podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu jako nepřípustnou. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaný pochybil, jestliže neudělil žalobci doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu. Žalobce má za to, že v jeho případě by při návratu hrozila žalobci vážná újma, jelikož by byl ohrožen bezprostředně život jeho manželky, která potřebuje jednak jeho péči, ale zároveň i lékařskou péči v ČR, neboť lékařská péče ve Vietnamu je nedostatečná na tak závažné onemocnění. Zdůraznil, že se zdravotní stav jeho manželky rapidně zhoršil. Žalobce o ni pečuje 24 hodin denně, jeho manželka má cukrovku a píchá jí inzulín. Žalobce si je vědom, že v současnosti neexistuje již humanitární azyl, nicméně závažnost zdravotního stavu manželky je tak pádným důvodem, že jej měl žalovaný podřadit pod jinou formu mezinárodní ochrany, například doplňkovou ochranu. Žalovaný neprovedl ani výslech manželky, aby mohl řádně posoudit nutnou péči jejího manžela o ni. Není pravdou, že zhoršení zdravotního stavu by nemohlo být novou skutečností zakládající povinnost posoudit danou žádost. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný popřel oprávněnost žalobcem uvedených námitek a nesouhlasil s nimi, neboť neprokazují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že žalobcem uvedené údajné nové skutečnosti se netýkají změny situace v zemi jeho původu, důvodů jeho odchodu z vlasti, ani jím prezentovaných problémů, které tam měl mít, ani důvodů, pro něž by měl mít jakékoliv obavy v případě svého návratu do země, tím méně pak svědčících o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. K aktuální žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR žalovaný poukázal na to, že žalobce uvedl stejné důvody jako ve své předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, což ostatně i sám potvrdil. Uzavřel, že aktuální zdravotní stav manželky žalobce rozhodně není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany žalobce v žádné její formě a taktéž ani důvodem pro změnu či nové meritorní posuzování jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Posouzení věci soudem 4. O žalobě soud rozhodl bez jednání.

5. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Dne 22. 2. 2026 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR a dne 2. 3. 2026 poskytl údaje potřebné k této žádosti. Konkrétně sdělil, že se narodil dne X v obci X (Vietnam), je vietnamské státní příslušnosti, bez vyznání a politického přesvědčení. Žalobce dále uvedl, že je ženatý a má 7 dětí, z toho jsou 2 nezletilé. Z Vietnamu vycestoval letecky v roce 1982 za účelem zaměstnání na pracovní vízum, od té doby žije v ČR a Vietnam navštívil naposledy v roce 2018. V jiném státě mu vízum či povolení k pobytu uděleno nebylo. O mezinárodní ochranu dříve požádal v ČR, nebyla mu udělena. Zmínil také, že je zdravý a nemá žádná zdravotní omezení. Sdělil, že byl v ČR odsouzen za prodej drog, přičemž byl ve vězení, nyní je podmíněně propuštěn. O mezinárodní ochranu požádal z důvodu, že v ČR žije více než 40 let. Ve Vietnamu už nikoho nemá, jeho rodina žije zde a on tu chce žít s ní. Dodal, že jeho manželka má problém s ledvinami a také cukrovku.

6. Ve spisové dokumentaci je založen též opis z evidence rejstříků trestů fyzických osob, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 102 T 15/2021-1764, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 15 To 61/2021-1818, ze kterých vyplývá, že žalobce byl odsouzen za spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, k trestu odnětí svobody na 7 a půl roku, který vykonával do roku 2024. Poté byl podmíněné propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu do roku 2030.

7. Ve spisu je založeno také rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2025, č. j. OAM-239/ZA-ZA11- HA13-2025, jímž žalovaný v řízení o předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu vyslovil, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu a že doplňkovou ochranu mu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit. Následně byl žalobce seznámen s podklady rozhodnutí a vydáno napadené rozhodnutí.

8. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst.

1. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

9. Podle § 11a odst. 1 téhož zákona, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

10. Podle § 25 písm. i) téhož zákona se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

11. Úvodem věcného posouzení žalobcovy argumentace je třeba připomenout, že institut azylu slouží lidem, kteří jsou v zemi původu pronásledováni ze zákonem stanovených důvodů, a obecně není prostředkem pro řešení jakýchkoli problémů (např. osobních či rodinných) v zemi původu. Pronásledováním se přitom dle § 2 odst. 4 zákona o azylu rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Udělení azylu tak lze aplikovat pouze v omezeném počtu případů ve smyslu zákonných podmínek. Legalizace pobytu se záměrem vyhnout se případným nepříznivým důsledkům nezákonného pobytu na území ČR není v žádném případě důvodem pro mezinárodní ochranu formou azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2006, č. j. 4 Azs 442/2005-43). K tomu lze odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2014, č. j. 9 Azs 117/2014- 93, ve kterém bylo vysloveno, že „[d]le ustálené judikatury je poskytnutí azylu zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území České republiky, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Azyl je výjimečný institut konstruovaný za účelem poskytnutí ochrany tomu, kdo z důvodů v zákoně stanovených pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě, jehož je občanem.“ (srov. např. i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004-94, nebo ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004-69).

12. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se správní orgán v rozhodnutí o zastavení řízení ve věci mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu nezabývá věcnými důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nýbrž konkrétním důvodem její nepřípustnosti. Podal-li cizinec opakovanou žádost, zabývá se jejími důvody pouze z toho hlediska, zda mohly být žadateli známy v době první žádosti, a zda je tedy mohl uvést, či zda mu v tom nebránily objektivní důvody, tj. že o těchto důvodech vůbec nevěděl nebo je nemohl z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést (například změna situace v zemi původu či změna poměrů ve vztahu k osobě žadatele; srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011-74, a ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65). Co se týče povahy nových důvodů žádosti, nemůže se jednat o „jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018/45), tedy takové, „které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za uprchlíka“ (viz rozsudek č. j. 9 Azs 5/2009-65).

13. Lze poukázat na to, že žalobce dne 2. 3. 2026 jako důvod opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že jeho rodina žije zde a on tu chce žít s ní a že jeho manželka má problém s ledvinami a také cukrovku.

14. Žalovaný se s těmito skutečnostmi, jakož i žalobcovými tvrzeními o nepříznivém zdravotním stavu jeho manželky, dostatečně jasně a výstižně vypořádal a přesvědčivě zdůvodnil, proč tuto skutečnost neshledal dostatečnou pro udělení mezinárodní ochrany. Všechny žalobcem uváděné důvody v jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 22. 2. 2026 žalovaný vyhodnotil jako skutečnosti, které nemohou nic změnit na hmotněprávním postavení žalobce, tj. že nemohou vést k udělení některé z forem mezinárodní ochrany, neboť se nevztahují k důvodům, pro které žalobce opustil Vietnam, netýkají se změny situace v zemi původu, a ani nemohou být azylově relevantním důvodem. Zmíněné úvahy žalovaného, s nimiž se soud plně ztotožňuje, považuje soud za zcela srozumitelné a přezkoumatelné a nevybočující z rámce výše citovaných judikaturních závěrů. Žalovaný tedy porovnal skutečnosti uváděné v první žádosti s těmi, které žalobce uvedl v opakované žádosti, a rovněž se zabýval na základě aktualizovaných zpráv o zemi původu tím, zda v ní nedošlo ke změně situace, která by zakládala opodstatněnost nové žádosti. Dle náhledu soudu je napadené rozhodnutí řádně odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu a splňuje veškeré požadavky přezkoumatelnosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011–96). Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného je proto nedůvodná.

15. Soud zároveň zdůrazňuje, že dle § 10a odst. 2 zákona o azylu žalovaný neposuzuje důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany, je-li žádost o mezinárodní ochranu nepřípustná. Jelikož žalovaný oprávněně vyhodnotil žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou, nemusel hodnotit, zda jsou u žalobce dány důvody pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Ze všech uvedených důvodů tak nemohou být důvodné námitky žalobce, že se měl žalovaný v rozhodnutí zabývat možností udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Žalovaný se tudíž v napadeném rozhodnutím nemusel zabývat tím, zda jsou u žalobce dány důvody pro udělení doplňkové ochrany či zda jeho rozhodnutí nebude mít nepřiměřený dopad do práva na rodinný a soukromý život žalobce. Soud tedy v tom, že žalovaný v napadeném rozhodnutím, ve kterém posuzoval opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, neposuzoval důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu a nehodnotil zásah do práva na rodinný a soukromý život, neshledává žádné pochybení.

16. Aniž by soud jakkoliv zpochybňoval nedobrý zdravotní stav žalobcovy manželky (resp. její potřebu dialýzy, či aplikaci inzulinu), zdůrazňuje, že tato skutečnost nemůže být důvodem pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, který se vztahuje k pronásledování konkrétní osoby v zemi původu; zdravotní stav manželky se nijak netýká možnému pronásledování žalobce v zemi původu. Za podstatnou považuje soud také skutečnost, že žalobcova manželka by ani v případě nuceného vycestování žalobce z ČR nezůstala sama, neboť ve společné domácnosti s ní žije 6 dětí, z nichž jsou již 4 zletilé, a případně nezbytnou péči by jí tudíž tyto mohly zabezpečit. Ostatně žalobce v letech 2020 až 2024 vykonával trest odnětí svobody za závažnou drogovou trestnou činnost, kterou spáchal o své vlastní vůli a vědom si možných zásadně negativních důsledků, kdy se jeho rodina nepochybně bez jeho pomoci obešla.

17. Závěrem soud ve věci konstatuje, že žalobce od počátku správního řízení, jakož i v řízení soudním, tvrdil, že chce na území ČR setrvat, protože zde žije jeho rodina a on ve Vietnamu nikoho nemá, přičemž veškeré vazby má s ohledem na délku svého pobytu právě na území ČR. Žalobce přitom podal žádost o mezinárodní ochranu až v okamžiku, kdy zjistil, že zde po zrušení trvalého pobytu z důvodu spáchání drogové trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen k trestu odnětí svobody, nedisponuje pobytovým oprávněním. Nijak přitom nezpochybnil, že jediným důvodem žádosti o azyl je snaha legalizovat pobyt na území ČR, neboť vlastní vinou přišel o odkazované pobytové oprávnění. S ohledem na již dříve popsané, důvody, které žalobce vedly k podání předmětné žádosti o mezinárodní ochranu, nejsou nijak azylově relevantní a svou situaci musí primárně řešit v režimu zákona o pobytu cizinců (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, č. j. 6 Azs 89/2016-50, nebo ze dne 22. 7. 2014, č. j. 9 Azs 117/2014-93). Soud k uvedenému pro úplnost doplňuje též odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81, v němž bylo konstatováno, že „o azyl je nutno žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového“ (srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2006, č. j. 2 Azs 137/2005-51, ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019-52, či ze dne 1. 9. 2020, č. j. 4 Azs 82/2020-50).

18. Lze tudíž shrnout, že žalobce v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany, jakož ani v řízení před soudem, neuvedl žádné tvrzení, jež by bylo relevantní z hlediska udělení některé z forem mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Žalovaný při svém rozhodování zohlednil všechna tvrzení žalobce ve spojení s podklady pro rozhodnutí, které si opatřil, přičemž tyto následně vyhodnotil a vztáhl je právě k situaci žalobce, na kterou logicky, řádně a v úplnosti reagoval.

19. V mezích žalobních bodů tedy vyhodnotil soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji výrokem I. tohoto rozsudku podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec jeho běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud výrokem II. tohoto rozsudku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 29. července 2026 Mgr. Ladislav Vaško v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.