54 Az 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: T. Ú. T., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, č. j. OAM-407/ZA-ZA11-D04- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2022, č. j. OAM- 751/ZA-ZA11-D07-2022, kterým byla podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou, a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Žalovaný rovněž rozhodl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublinské nařízení“), je Maďarsko. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal chybné posouzení čl. 12 odst. 1 Dublinského nařízení, neboť dle názoru žalobce nebyla splněna podmínka pro postoupení žádosti žalobce Maďarsku. Zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí žalovaný nesprávně argumentuje tím, že žalobce je držitelem platného povolení k pobytu v Maďarsku platného do 17. 10. 2024, ač není vůbec zřejmé, z čeho žalovaný dovodil toto datum. Konstatoval, že disponoval maďarským vízem do 11. 10. 2024, a nedává tak žádnou logiku, že by měl disponovat poté dlouhodobým pobytem na 6 dní. Pokud se ze strany žalobce jednalo o vízum, pak by postup žalovaného byl mylný, jelikož od skončení platnosti pobytového oprávnění uplynulo více než 6 měsíců před podáním žádosti, tudíž by pro posouzení žádosti byla příslušná ČR. Neexistuje tedy žádný či článek Dublinského nařízení, dle kterého by bylo možné určit, že příslušným státem pro posouzení dané žádosti je Maďarsko, nikoliv ČR. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že k námitce, že žalovaný postupoval při rozhodování nesprávně, neboť žalobce v Maďarsku disponoval pouze (vstupním) vízem č. X, s platností do 11. 10. 2024, žalovaný uvedl, že z kopie cestovního dokladu žalobce jednoznačně vyplývá, že tento dne 1. 8. 2024 letecky přicestoval do Maďarska na letiště Ference Liszta Budapešť (Ferihegy) na vstupní vízum č. X, s platností do 11. 10. 2024. Po příletu do Maďarska se měl žalobce povinnost dostavit na tamější příslušný správní orgán, aby si převzal povolení k zaměstnanecké kartě, na které mohl následně pobývat a pracovat v Maďarsku, jinak by následující skoro rok pobýval v Maďarsku neoprávněně. V dokumentu Poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce výslovně u otázky č. 21 výslovně uvádí, že pobytovou kartu v ruce neměl, nikoliv že by jí nikdy nepřevzal. Pokud by mu nebylo uděleno pobytové oprávnění za účelem zaměstnání, nebylo by mu uděleno jednovstupové vízum č. X, s platností do 11. 10. 2024. Žalovaný připomněl, že maďarská pobytová karta za účelem zaměstnání (Residence Permit for Employment Purposes) se standardně vydává s platností na 2 roky, přičemž její platnost je přímo vázána na trvání pracovní smlouvy u konkrétního zaměstnavatele. Cizinec, který požádal o udělení zaměstnanecké karty v Maďarsku ze zahraničí a nevstoupí po obdržení povolení k pobytu do 3 měsíců do Maďarska od data jeho schválení, právo vstupu a pobytu mu zaniká. S ohledem na výše uvedené žalovaný trval na skutečnosti, že v případě žalobce je nezbytné aplikovat kritérium dané čl. 12. odst. 4 Dublinského nařízení. Z uvedeného nařízení nevyplývá, že by v případě zrušení dlouhodobého pobytu z důvodu neplnění podmínek pobytu v daném členském státě mělo za následek, že se uvedené ustanovení neuplatní na žalobce, naopak z něho vyplývá, že pokud byl držitelem platného povolení k pobytu, jehož platnost skončila před méně než dvěma roky, což je případ žalobce, tak se na něj toto ustanovení vztahuje. Jednání soudu 4. Právní zástupce žalobce se z jednání dne 28. 7. 2026 telefonicky omluvil s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno bez jeho účasti.

5. Pověřený pracovník žalovaného při jednání dne 28. 7. 2026 uvedl, že Maďarsko převzalo odpovědnost za převzetí žalobce. Navrhl zamítnutí žaloby. Posouzení věci soudem 6. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Dne 7. 4. 2026 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. V cestovním dokladu žalobce bylo vyznačeno vízum vydané Maďarskem č. X, s platností do 11. 10. 2024. V Poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 14. 4. 2026 žalobce uvedl, že dne 1. 8. 2024 letecky přicestoval do Maďarska na základě pracovního víza, v Maďarsku byl do července 2025, poté odcestoval do ČR vlakem, od té doby je na území ČR. Dále uvedl, že měl maďarské vízum platné do 11. 10. 2024, pobytovou kartu v ruce neměl. Dále uvedl, že by chtěl v ČR oprávněně zůstat a pracovat, ve Vietnamu má dluhy, a proto se tam nechce vrátit.

8. Dle protokolu o pohovoru ze dne 14. 4. 2026 uvedl, že v Maďarsku zůstával v Budapešti, byl tam téměř jeden rok. Jelikož v Maďarsku neměl slušnou práci, na radu kamaráda odjel do ČR. V ČR nemá žádné vazby, v Maďarsku neměl žádné problémy. Kvůli dluhům ve Vietnamu ve výši 700 000 Kč musí pracovat a posílat matce peníze na splácení dluhu.

9. Z Akceptace transferu ze dne 4. 5. 2026 založeného ve správním spisu pod č. l. 42 soud zjistil, že Maďarsko převzalo odpovědnost za převzetí žalobce; dále poskytlo informaci o tom, že žalobce měl v Maďarsku povolení k pobytu za účelem zaměstnání, které se stalo neplatným dne 17. 10. 2024, a to ze zákona 6 dnů po oznámení zaměstnavatele o ukončení pracovního poměru zaměstnance.

10. Soud předesílá, že předmětem napadeného rozhodnutí bylo zejména určení členského státu příslušného konat řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nikoliv vlastní posouzení toho, zda má být žalobci udělena některá z forem mezinárodní ochrany.

11. Jedinou žalobní námitkou je to, že příslušným členským státem k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany má být podle žalobce ČR, a nikoliv Maďarsko.

12. Podle čl. 3 odst. 1 Dublinského nařízení platí, že „[č]lenské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III.“ 13. Podle čl. 12 odst. 1 Dublinského nařízení, pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal.

14. Podle čl. 12 odst. 4 Dublinského nařízení, pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států.“ 15. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pokud byl žadatel o mezinárodní ochranu držitelem povolení k pobytu, jehož platnost skončila před méně než dvěma roky, je příslušným k vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu členský stát, který toto povolení k pobytu udělil.

16. V posuzovaném případě z Akceptace transferu ze dne 4. 5. 2026 založeného ve správním spisu pod č. l. 42 je zřejmé, že maďarské Národní generální ředitelství pro cizineckou policii jednoznačně konstatovalo, že žalobce měl v Maďarsku povolení k pobytu za účelem zaměstnání, které se stalo neplatným dne 17. 10. 2024, a to ze zákona 6 dnů po oznámení zaměstnavatele o ukončení pracovního poměru zaměstnance. Dále není sporu o tom, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 7. 4. 2026 na území ČR a že neopustil území členských států, neboť dle jeho vlastní výpovědi pobýval jen v ČR a Maďarsku. V době podání žádosti o mezinárodní ochranu dne 7. 4. 2026 byl žalobce držitelem povolení k pobytu za účelem zaměstnání, jehož platnost skončila 17. 10. 2024, tedy před méně než dvěma roky. Příslušným státem k rozhodování o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je tudíž dle čl. 12 odst. 1 ve spojení s čl. 12 odst. 3 Dublinského nařízení Maďarská republika.

17. Soud směrem k žalobci zdůrazňuje, že je z napadeného rozhodnutí zřejmé, z čeho žalovaný dovodil datum 17. 10. 2024, neboť tohoto dne skončila žalobci platnost k povolení za účelem zaměstnání (srov. odst. 1 a 2 na straně 4 napadeného rozhodnutí). Soud dále zdůrazňuje, že žalobce byl s Akceptací transferu ze dne 4. 5. 2026 založenou ve správním spisu pod č. l. 42, v němž maďarské Národní generální ředitelství pro cizineckou policii jednoznačně konstatovalo, že žalobce měl v Maďarsku povolení k pobytu za účelem zaměstnání, které se stalo neplatným dne 17. 10. 2024, žalovaným řádně seznámen dne 14. 5. 2026. Dle protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ze dne 14. 5. 2026 žalobce uvedl, že je ochoten se do Maďarska vrátit a v cestě do Maďarska mu nic nebrání.

18. S ohledem na výše uvedené soud vyhodnotil žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji výrokem I. rozsudku podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, proto soud výrokem II. rozsudku vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 29. července 2026 Mgr. Ladislav Vaško v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.