58 A 1/2026

Rubrum

58 A 1/2026 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Maršálkem sídlem Vrchlického 802/46, 460 14 Liberec proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2025, č. j. MV-33993-16/SO-2025, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I . Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 1. 2025 č. j. OAM-43889-10/DP- 58 A 1/2026 - 41 2024. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo zastaveno správní řízení vedené pod sp. zn. OAM-43889-DP-2024 podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání byla podána v době, kdy k tomu žalobce nebyl oprávněn.

2. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky uvedené v § 45 odst. 2 zákona o pobytu cizinců pro to, aby mohl požádat o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání po 3 letech pobytu na území. Žádost, kterou není účastník řízení podle zákona oprávněn podat, je žádostí zjevně právně nepřípustnou, kterou se ve smyslu § 45 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nemůže správní orgán zabývat a řízení o ní je povinen podle § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona zastavit. Vzhledem k tomu, že zákon o pobytu cizinců upravuje pro tyto případy zvláštní důvod pro zastavení řízení uvedený v § 169r odst. 1 písm. d), zastavil správní orgán prvního stupně řízení o žádosti žalobce podle tohoto zvlášť stanoveného důvodu. Závěrem správní orgán prvního stupně uvedl, že si je vědom aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině, tato situace nicméně nemůže být důvodem, pro který by správní orgán v rozporu se zákonem rozhodl o vydání pobytového oprávnění. Správní orgán prvního stupně upozornil na možnost získat dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které žalobce s ohledem na situaci na Ukrajině při splnění zákonných podmínek také získá. Získáním dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu se zároveň výrazně eliminuje míra dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce.

3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí nejprve konstatovala, že se se závěrem správního orgánu prvního stupně plně ztotožnila již v rozhodnutí ze dne 18. 3. 2025, č. j. MV-33993-4/SO- 2025, které však následně zrušil zdejší soud rozsudkem ze dne 25. 11. 2025, č. j. 58 A 7/2025- 45. Krajský soud konstatoval, že se sice ztotožňuje se závěry žalované týkající se důvodů zastavení řízení o žádosti, za důvodnou však považoval námitku, v níž žalobce žalované vyčítal, že napadené rozhodnutí neobsahovalo úvahu o poměření intenzity zásahu do soukromého a rodinného života žalobce s intenzitou veřejného zájmu na zastavení řízení. Žalovaná proto přistoupila k novému projednání podaného odvolání. V posuzovaném případě proti sobě stojí nesplnění základních podmínek pro podání předmětné žádosti ze strany žalobce a jeho zájem na setrvání na území České republiky jakožto zletilého cizince, který zde pobývá se svými rodiči a nezletilou sestrou. Dle žalované je ve veřejném zájmu, aby pobytové oprávnění bylo udělováno jen za splnění zákonných podmínek, což převažuje nad zájmem žalobce pobývat na území. Žalobce je navíc oprávněn pobývat na území na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí tak nepředstavuje takový zásah do soukromého a rodinného života žalobce, který by svou intenzitou převýšil veřejný zájem na zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť žádost byla podána v době, kdy k tomu žalobce nebyl oprávněn.

II. Žaloba

4. Žalobce v žalobě nejprve namítal, že žalovaná nerespektovala rozsudek zdejšího soudu, který jí výslovně uložil provést skutečné individuální posouzení a vyhodnotit přiměřenost zásahu do práva na rodinný život. Žalovaná tvrdí, že vydání víza za účelem strpění odstraňuje nepřiměřenost dopadu rozhodnutí. S tím žalobce nesouhlasí. Vízum za účelem strpění je 58 A 1/2026 - 41 provizorní a nestabilní a žalobce nemá přístup k běžným právům jako při dlouhodobém pobytu.

5. Důsledkem napadeného rozhodnutí je i zásah do práva dítěte na zvláštní ochranu a péči dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. I když je žalobce nyní plnoletý, k datu vstupu na území byl dítětem. Správní orgány ignorují mezinárodní závazky České republiky k ochraně dítěte a právo žalobce na rodinný život a stabilitu.

6. Žalobce dále tvrdil, že ze strany správních orgánů byla nesprávně posouzena relevance víza za účelem rodinným. Jedná se o vízum, na jehož základě děti za svými rodiči vstupují na území za účelem společného soužití rodiny. Napadené rozhodnutí je dle žalobce v rozporu se zásadou legitimního očekávání a přiměřenosti, když materiální výklad zákona i rozhodného ustanovení směřuje k ochraně rodinného života a integrace cizince, a užitý gramatický výklad zvolený správními orgány je z hlediska účelu zákona nepřiměřený a pouze formalistický. Žalobce vstoupil na území České republiky za účelem rodinným a z dikce § 45 odst. 2 nevyplývá, že by podmínkou aplikace tohoto ustanovení bylo pouze udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 42a. Je-li podstatným účelem vstupu sloučení rodiny, měl by být žalobce posouzen v rámci privilegované lhůty 3 let. Dlouhodobé vízum je ve smyslu účelu vstupu srovnatelné, zejména pokud jde o nezletilé děti rodinných příslušníků cizinců, kteří již pobývají na území České republiky. Důvodová zpráva k zákonu č. 222/2017 Sb., jímž bylo rozhodné ustanovení § 45 odst. 2 změněno do současné podoby hovoří o tom, že půjde o cizince, kteří požádali na zastupitelském úřadě o povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42a, přicestovali na území na základě víza za účelem převzetí tohoto povolení a následně na území pobývají na základě povolení za tímto účelem. Podstatný je tedy účel vstupu a pobytu cizince na území, kterým je společné soužití rodiny, nikoli pouze forma povolení při vstupu. To je splněno i v případě rodinných víz. Rodiče žalobce se pro vízum za účelem rodinným rozhodli racionálně, neboť jeho vyřízení trvalo výrazně kratší dobu a bylo snadno zajistitelné. Žalobce má v České republice vytvořeny pevné vazby, žije zde celá jeho rodina, má zde přátele a kamarády. Správní orgány měly přihlédnout k okolnostem na straně žalobce, konkrétně k silné rodinné vazbě k území České republiky, jeho nízkému věk, válce a mobilizaci v zemi původu. Nepovolením změny účelu pobytu by došlo k rozvratu rodiny, nemožnosti návratu žalobce ze země původu a možná i ohrožení života. To by představovalo zásah do základních lidských práv nejen žalobce, ale i nejbližších členů domácnosti. Závěrem žalobce zdůraznil, že mohou nastat situace, kdy správní orgán musí přihlédnout k mimořádným okolnostem při aplikaci právního předpisu. V této souvislosti žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 1 Azs 241/2017-32. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.

III. Vyjádření žalované

7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná odkázala na spisový materiál a napadené rozhodnutí. Konstatovala, že na svých závěrech trvá a je přesvědčena, že v napadeném rozhodnutí napravila své pochybení z předchozího řízení. Zdůraznila, že i krajský soud se ztotožnil se závěry ohledně důvodů zastavení řízení o předmětné žádosti, což podpořil odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Námitky žalobce proto považovala za nedůvodné a navrhovala, aby soud podanou žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem 58 A 1/2026 - 41

8. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

9. Podle § 45 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců cizinec, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Podle § 45 odst. 1 věty čtvrté zákona o pobytu cizinců cizinec, který hodlá na území pobývat za účelem podnikání, může o takovou změnu požádat, pokud je držitelem platného povolení k dlouhodobému pobytu a na území pobývá po dobu delší než 5 let; to se nevztahuje na cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, na cizince pobývajícího na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 3 a na cizince uvedeného v odstavci 2.

10. Podle odst. 2 téhož ustanovení cizinec, který vstoupil na území za účelem společného soužití rodiny podle § 42a a je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem, je oprávněn po 3 letech pobytu na území nebo po dosažení věku 18 let požádat ministerstvo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem.

11. Podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby platnosti a doby pobytu na území na dlouhodobé vízum, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn; to neplatí, pokud je o dříve podané žádosti rozhodováno poté, co začala běžet lhůta, v níž byl cizinec oprávněn tuto žádost podat.

12. Pokud jde o námitku nesprávného posouzení důvodů pro zastavení řízení, soud nemá žádný důvod odchýlit se od svého právního názoru vyjádřeného již v předchozím zrušujícím rozsudku. Dlouhodobé vízum za účelem rodinným, na jehož základě do České republiky přicestoval žalobce, nelze zaměňovat s dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny na území, ani jej nelze považovat za jeho předstupeň. Jedná se o samostatné právní instituty s odlišným účelem a právním režimem.

13. Nejvyšší správní soud se k této otázce v kontextu změny účelu povolení k dlouhodobému pobytu podle § 45 odst. 2 zákona o pobytu cizinců již vyjadřoval a jeho závěry jsou použitelné i na nyní posuzovanou věc. Jedná se zejména o rozsudek ze dne 27. 1. 2022, č. j. 9 Azs 161/2021-29, a na něj navazující rozsudky ze dne 20. 4. 2023 č. j. 6 Azs 25/2022-25 a ze dne 24. 11. 2022 č. j. 2 Azs 168/2022-54. V rozsudku č. j. 9 Azs 161/2021-29 Nejvyšší správní soud uvedl, že: „Ustanovení § 42a zákona o pobytu cizinců stanoví, který cizinec je oprávněn požádat o povolení k pobytu za „účelem společného soužití rodiny“, neboť umožňuje povolit dlouhodobý pobyt za účelem soužití s jiným cizincem pobývajícím na území státu, a to pokud je druhý cizinec v příbuzenském vztahu k žadateli vymezeném v odst. 1 písm. a) až h) (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 9. 2021, č. j. 1 Azs 214/2021-53). Pojem „společné soužití rodiny“ uvedený v tomto ustanovení odpovídá pojmu „sloučení rodiny“ dle směrnice o právu na sloučení rodiny a byl do českého právního řádu vložen při její transpozici.“ … „K tomu, aby bylo možno konstatovat, že žalobce vstoupil na území za účelem společného soužití rodiny podle § 42a, jak požaduje uvedené ustanovení, by bylo potřeba, aby nevstoupil na základě víza za účelem rodinným, ale víza za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného 58 A 1/2026 - 41 soužití rodiny. Toto vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí příslušného oprávnění k pobytu, upravené v § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, se užívá v případech, kdy si cizinec již dříve na zastupitelském úřadě v zemi původu zažádal o povolení k pobytu za určitým účelem a v cestovním dokladu mu bylo vyznačeno vízum k pobytu nad 90 dní za účelem převzetí tohoto povolení, kterým může být i povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, podle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném v době, kdy žalobce toto vízum obdržel (srov. bod 42 rozsudku NSS ze dne 22. 8. 2017, č. j. 9 Azs 128/2017-32, kde je tento proces podrobně popsán).“ … „Z výše uvedených zákonných ustanovení tudíž plyne, že není možné zaměňovat účel společného soužití rodiny s účelem rodinným.“ 14. Důvodná není ani žalobní námitka, v níž žalobce žalované vyčítá, že poměření intenzity zásahu do soukromého a rodinného života žalobce s intenzitou veřejného zájmu na zastavení řízení není ani v napadeném rozhodnutí provedeno dostatečně.

15. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyšla ze skutečnosti, že zletilý žalobce žije na území České republiky se svými rodiči a nezletilou sestrou. Současně zdůraznila, že žalobce je oprávněn pobývat na území na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí tak dle žalované nepředstavuje zásah do soukromého a rodinného života žalobce, který by svou intenzitou převýšil veřejný zájem na zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť žádost byla podána v době, kdy k tomu žalobce nebyl oprávněn. Takové odůvodnění považuje soud za dostatečné.

16. Jak soud uvedl již ve svém předchozím rozsudku, z nedávného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, čj. 8 Azs 99/2023-65, vyplývá, že přiměřenost rozhodnutí s ohledem na jeho dopad do soukromého a rodinného života cizince je třeba posuzovat vždy, a to i u procesních rozhodnutí jako je usnesení o zastavení řízení. Zároveň smyslem posuzování přiměřenosti je možnost prominout nesplnění nějaké zákonné podmínky cizincem, pokud by trvání na ní mělo nepřiměřený dopad do soukromého a rodinného života cizince.

17. Chráněnou součástí soukromého a rodinného života cizince v tomto kontextu je pobyt na území, kde soukromý a rodinný život realizuje. Zásahem do tohoto základního práva cizince, který je třeba poměřovat s protichůdným veřejným zájmem, je poté absence pobytového oprávnění (ztráta nebo neudělení) v důsledku daného rozhodnutí, tedy nemožnost cizince pobývat na území.

18. V nyní posuzované věci v důsledku správního rozhodnutí však nedošlo k žádnému citelnému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Jak uvedla žalovaná ve svém rozhodnutí, žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí disponoval platným pobytovým titulem. Žalobce tedy mohl legálně pobývat na území se svou rodinnou a správní rozhodnutí v této věci, tedy zastavení řízení o žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná, na to nemělo žádný vliv. Zásah do soukromého a rodinného života byl v daném momentě pouze hypotetický. Odvíjel by se až od případné ztráty pobytu za účelem strpění někdy v budoucnu.

19. Již jen pro úplnost soud dodává, že argumentaci Úmluvou o právech dítěte považuje za absurdní, neboť žádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání může přirozeně jen zletilý žadatel.

V. Závěr a náklady řízení 58 A 1/2026 - 41

20. Žalobce tedy se svými námitkami neuspěl. Jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání, za výslovného souhlasu žalované a presumovaného souhlasu žalobce dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovaná, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů příslušelo, náhradu nákladů řízení nežádala, ostatně jí žádné náklady řízení přesahující běžný rámec činnosti správního orgánu nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 1. července 2026 Mgr. Karolína Tylová, LL.M. samosoudkyně