58 A 5/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Michalem Krčmou sídlem Navrátilova 675/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2026, č. j. OSH 481/25-2/67.1/25175/MP takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Jablonce nad Nisou, odboru správního, oddělení přestupků (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 14. 5. 2025, č. j. 47716/2025, sp. zn. 1348/2025/SPR/OPR/VIK. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla registrační značky 6J3 8307 v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť blíže neustanovený řidič tohoto vozidla dne 1. 2. 2025 v 20:06, na pozemní komunikaci v obci X, silnice X u č. p. X ve směru jízdy na X překročil nejvyšší dovolenou rychlost 50 km/h, kdy řidiči byla naměřena rychlost 55 km/h, po odečtu tolerance 52 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 2 km/h. Tímto jednáním řidič porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, což vykazovalo zákonné znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

2. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci podle § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s § 125f odst. 4 a § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Dle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, a dle § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

3. Ze správního spisu soud zjistil, že správní orgán I. stupně obdržel od Městské policie Jablonec nad Nisou oznámení o podezření ze spáchání přestupku. Podle tohoto oznámení nezjištěný řidič vozidla registrační značky X dne X ve X v obci X na silnici X u č. p. X ve směru na X překročil nejvyšší dovolenou rychlost 50 km/h. Měřicím zařízením byla zaznamenána rychlost 55 km/h, po odečtení tolerance 52 km/h, tedy o 2 km/h vyšší než dovolená rychlost.

4. Rychlost byla zjištěna automatizovaným technickým prostředkem SYDO Traffic Velocity Z, výrobního čísla GEMVELZ5026, používaným bez obsluhy. Ve správním spisu jsou založeny podklady, podle nichž měřidlo mělo v rozhodné době platné metrologické ověření a měření bylo v daném úseku prováděno se schválením Policie České republiky. Správní orgán I. stupně vycházel z toho, že naměřená rychlost byla snížena o toleranci 3 km/h.

5. Žalobce byl jako provozovatel vozidla podle údajů centrálního registru vozidel vyzván k úhradě určené částky 200 Kč nebo ke sdělení totožnosti řidiče ve lhůtě 30 dnů. Výzva mu byla doručena dne 7. 2. 2025. Žalobce určenou částku neuhradil a totožnost řidiče nesdělil. Správní orgán I. stupně dne 22. 4. 2025 odložil věc ve vztahu k nezjištěnému řidiči, neboť nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti konkrétní osobě. Téhož dne vydal příkaz, jímž žalobce uznal vinným z přestupku provozovatele vozidla. Žalobce proti příkazu podal odpor, jehož podáním byl příkaz zrušen.

6. Správní orgán I. stupně poté žalobci doručil oznámení o zahájení přestupkového řízení a vyrozumění o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí, termín stanovil na 14. 5. 2025 v 10:

0. Žalobce této možnosti nevyužil.

7. V prvostupňovém rozhodnutím správní orgán I. stupně vyšel z toho, že jednání nezjištěného řidiče vykazovalo znaky přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci. Materiální znak shledal s ohledem na okolnosti místa, zejména jeho polohu ve středu obce, blízkost základní školy, přechodu pro chodce, autobusových zastávek a prodejny potravin, současně poukazoval na dopravní nehodovost daného úseku. Uvedl rovněž, že řidiči byli na měření upozorňováni dopravním značením, informačními tabulemi a signalizací měřicího zařízení.

8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 8. 6. 2025 odvolání. Setrval na názoru, že při překročení rychlosti o 2 km/h nebyl naplněn materiální znak přestupku. Namítal, že správní orgán I. stupně nadhodnotil nebezpečnost místa a nevzal náležitě v úvahu sobotní podvečerní dobu v zimě, neprobíhající školní výuku a minimální pravděpodobnost pohybu osob. Dále poukazoval na zanedbatelný vliv rozdílu 2 km/h na brzdnou dráhu, možné odchylky tachometru, neboť vozidlo mělo zimní pneumatiky, případně na podhuštění pneumatik a na rozdílnou praxi při odečítání tolerancí. Navrhoval zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení řízení.

9. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. K námitce absence materiální stránky přestupku uvedl, že rychlost vozidla byla po odečtení tolerance stanovena na 52 km/h, takže k překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 2 km/h došlo i po zohlednění možné chyby měření. Takové porušení základního pravidla silničního provozu nepovažoval za jednání zcela bez společenské škodlivosti. Nízká míra překročení rychlosti se podle žalovaného mohla promítnout do posouzení závažnosti jednání a do výše sankce, nikoliv však bez dalšího do závěru o nenaplnění materiálního znaku. Žalovaný zdůraznil, že materiální stránku je třeba hodnotit vždy podle konkrétních okolností případu. Povinnost dodržovat nejvyšší dovolenou rychlost v obci vyplývá přímo ze zákona. Okolnosti spočívající v tom, že k měření došlo v sobotu ve večerních hodinách a mimo školní výuku, mohly být podle žalovaného významné pro posouzení závažnosti a sankce, nikoli však pro vyloučení společenské škodlivosti jednání. Správní orgán I. stupně je zohlednil uložením pokuty při dolní hranici zákonné sazby. K tvrzení o vlivu rozdílu rychlosti na brzdnou dráhu žalovaný uvedl, že skutková podstata není založena na dokazování konkrétní brzdné dráhy, ale na zjištění překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Námitky týkající se možné odchylky tachometru vyhodnotil jako námitky směřující k zavinění řidiče. V řízení o přestupku provozovatele vozidla se však zavinění provozovatele nevyžaduje a zjištěná rychlost vycházela z automatizovaného měření, nikoli z údaje tachometru. Žalovaný odmítl také obecnou námitku o odlišných tolerancích v jiné územní praxi, neboť ve věci byla rychlost stanovena po odečtení tolerance 3 km/h a žalobce neoznačil konkrétní pochybení měření nebo jeho vyhodnocení.

II. Žaloba

10. Ve včasně podané žalobě žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalovaný se podle jeho názoru nevypořádal dostatečně s odvolací námitkou týkající se materiální stránky přestupku a společenské škodlivosti vytýkaného jednání. V rozhodnutí zejména postrádal konkrétní úvahy, pro které měl být materiální znak přestupku naplněn.

11. Podle žalobce intenzita jednání nedosáhla potřebné míry společenské škodlivosti. Zdůraznil, že rychlost byla překročena pouze o 2 km/h po odečtení tolerance, komunikace a její okolí měly být bez provozu a v místě se neměli nacházet chodci ani zde neměl být předpoklad jejich výskytu. Šlo o sobotní únorový večer v malé obci a škola nacházející se v obci byla mimo provoz. Za těchto okolností podle žalobce nemohl být ohrožen žádný chráněný zájem. Uložení sankce proto považoval za nepřiměřený zásah veřejné moci, odporující zásadě subsidiarity správního trestání.

12. Dále žalobce namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav. Správní orgány podle něj neprokázaly, že měřicí zařízení bylo řádně kalibrováno a metrologicky ověřeno ani že bylo v rozhodné době užito v souladu s technickými požadavky. Měření proto nemělo být bez dalšího považováno za spolehlivý důkaz. Žalobce se dovolával zásady in dubio pro reo. K prokázání těchto skutečností navrhl provedení důkazu správním spisem a dokladem o kalibraci měřidla.

13. Žalobce uzavřel, že pro absenci materiální stránky přestupku a nedostatky v dokazování nemělo být jeho jednání posouzeno jako přestupek. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

14. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl její zamítnutí. Uvedl, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Na závěrech napadeného rozhodnutí setrval a považoval je za zákonné a přezkoumatelné.

15. Co se týče namítané nepřezkoumatelnosti, žalovaný uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou patrné podklady, z nichž vycházel, i úvahy, jimiž se při jejich hodnocení řídil. Samotný nesouhlas žalobce s přijatými závěry podle žalovaného nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezakládá.

16. K materiální stránce přestupku žalovaný uvedl, že společenskou škodlivost jednání výslovně posuzoval s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci, byť pouze o 2 km/h po odečtení tolerance, považoval za porušení základního pravidla silničního provozu, které není zcela bez společenské škodlivosti. Žalobcem uváděné okolnosti, zejména čas jízdy a minimální provoz, mohly mít podle žalovaného význam pro posouzení závažnosti jednání, nikoli však bez dalšího pro závěr, že materiální znak přestupku nebyl naplněn. Pravidla silničního provozu mají obecnou a preventivní povahu.

17. Námitku zpochybňující přesnost měření rychlosti žalovaný odmítl. Uvedl, že rychlost byla zjištěna automatizovaným technickým prostředkem a stanovena po odečtení tolerance. Ve správním spisu podle něj nejsou doloženy žádné konkrétní skutečnosti, které by správnost měření zpochybňovaly; námitky žalobce označil v tomto směru za obecné.

IV. Posouzení věci krajským soudem

18. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., v duchu dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno, s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

19. Žalobce předně obecně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný měl nedostatečně vypořádat jeho odvolací námitky týkající se materiální stránky přestupku. Soud této námitce nepřisvědčil.

20. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je smyslem odůvodnění správního rozhodnutí ozřejmit, proč správní orgán rozhodl právě zvoleným způsobem. Musí z něj proto být patrné, z jakého skutkového stavu správní orgán vyšel, o které podklady opřel své závěry a jakými úvahami se řídil při hodnocení pro věc podstatných skutečností. Dále musí být zřejmé, proč považoval námitky účastníka za nedůvodné, nerozhodné či vyvrácené. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je však dána jen tehdy, není-li obsah nebo důvody rozhodnutí zjistitelné, nikoliv při každém dílčím nedostatku jeho odůvodnění (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 As 104/2013-21, ze dne 24. 7. 2014, č. j. 7 As 86/2014-27, a ze dne 3. 6. 2010, č. j. 9 As 70/2009-88).

21. Tomuto standardu napadené rozhodnutí dostálo. Žalovaný rekapituloval průběh řízení a obsah odvolání, vymezil právní úpravu odpovědnosti provozovatele vozidla a výslovně reagoval na jednotlivé okruhy odvolacích námitek. Zabýval se zejména nepatrnou mírou překročení rychlosti a materiální stránkou jednání, významem místa a doby měření, tvrzeným vlivem rozdílu rychlosti na brzdnou dráhu, námitkou možné odchylky tachometru i poukazem na rozdílnou správní praxi při odečtu tolerance. U každé z těchto námitek uvedl důvody, pro které jí nepřisvědčil. Z jeho rozhodnutí je proto bez obtíží seznatelné, jaké skutkové a právní závěry přijal a proč potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Žalobce v žalobě polemizuje především s věcnou správností těchto závěrů. Takový nesouhlas však nepředstavuje vadu nepřezkoumatelnosti.

22. Ani námitkám týkajícím se materiální stránky přestupku soud nepřisvědčil. Soud souhlasí s žalobcem potud, že samotné formální naplnění znaků přestupku bez dalšího nevylučuje nutnost posoudit jeho materiální stránku. Přestupkem je podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky jen společensky škodlivý protiprávní čin vykazující zákonem stanovené znaky. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že samotné nepatrné překročení nejvyšší dovolené rychlosti nepostačuje pro závěr, že materiální znak není naplněn. Je však důvodem, aby se správní orgány konkrétními okolnostmi věci řádně zabývaly. Materiální znak by nebyl dán, pokud by se k nepatrnému překročení rychlosti přidružily další významné okolnosti, které by ve svém souhrnu vylučovaly porušení nebo ohrožení právem chráněného zájmu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, a ze dne 21. 9. 2017, č. j. 5 As 33/2017-36).

23. Právě rozsudek č. j. 5 As 104/2008-45, na nějž žalobce odkazuje, však jeho argumentaci nepodporuje bezvýhradně. Nejvyšší správní soud v něm sice potvrdil zrušení správních rozhodnutí ve věci překročení rychlosti v obci o 2 km/h, neboť správní orgány vycházely z nepřípustné premisy, že již samotné formální porušení pravidla rychlosti bez dalšího vždy zakládá materiální stránku, a konkrétní okolnosti hodnotily toliko při ukládání sankce. V nyní posuzované věci však naproti tomu oba správní orgány materiální stránku samostatně posuzovaly a odůvodnily, proč ji považují za naplněnou.

24. Soud shledal jejich úvahu přezkoumatelnou a věcně správnou. Žalovaný nevycházel jen z abstraktního závěru, že každé překročení rychlosti v obci je nutně společensky škodlivé. Hodnotil rovněž konkrétní charakter místa. Ze správního spisu plyne, že měření proběhlo na silnici I/14 ve středu obce, v blízkosti základní školy, přechodu pro chodce, autobusových zastávek a prodejny. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že jde o hlavní tah k hraničnímu přechodu a horským střediskům, v daném úseku dochází k dopravním nehodám a řidič byl před místem měření opakovaně upozorňován na nutnost zpomalit dopravním značením, informační tabulí i signalizací zařízení.

25. Žalobce namítal, že se jednalo o sobotní únorový večer, škola byla mimo provoz, na komunikaci se neměli pohybovat chodci ani jiní účastníci provozu a rozdíl 2 km/h neměl praktický význam pro brzdnou dráhu. Uvedené okolnosti soud nepomíjí. Samy o sobě však nevylučují preventivní funkci rychlostního limitu v obci ani možnost výskytu chodců a dalších účastníků silničního provozu. Nepřítomnost konkrétního chodce či vozidla v okamžiku měření ostatně není podmínkou ohrožení chráněného zájmu na bezpečnosti silničního provozu. Žalobce nepředložil žádný konkrétní podklad, jenž by vyvracel skutková zjištění o charakteru místa nebo prokazoval takové mimořádné okolnosti, které by souhrnně vylučovaly ohrožení tohoto zájmu.

26. Soud proto uzavírá, že nízká míra překročení rychlosti byla významnou okolností, ale ve spojení s ostatními okolnostmi případu nevedla k vyloučení materiální stránky. Správní orgán I. stupně ji zohlednil při stanovení sankce uložením pokuty na samé dolní hranici sazby. Námitka absence materiální stránky tedy není důvodná.

27. Ani námitce zpochybňující spolehlivost měření soud nevyhověl. Ze správního spisu vyplývá, že rychlost byla změřena automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy, pro který bylo v době měření platné metrologické ověření, a že měření bylo prováděno na úseku schváleném Policií České republiky. K prokázání přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti zásadně postačuje oznámení o přestupku, záznam obsahující údaje o měření a fotografii vozidla a ověřovací list měřidla, nejsou-li tyto podklady věrohodně a konkrétně zpochybněny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 1 As 11/2019-37).

28. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že ve spisovém materiálu byl k měřícímu zařízení založen ověřovací list č. 8012-OL-70070-25 ze dne 30. 1. 2025. Žalobce však na tuto skutečnost nijak nereagoval a přesto požadoval prokázání kalibrace, metrologického ověření a použití měřidla v souladu s technickými požadavky. V této souvislosti zároveň neuváděl žádnou konkrétní vadu měření, nesoulad ve spisových podkladech nebo skutkovou okolnost, která by mohla správnost výsledku zpochybnit. Takto obecně formulovaná námitka nemůže vyvrátit důkazní hodnotu podkladů založených ve spisovém materiálu.

VI. Závěr a náklady řízení

29. Na základě shora uvedené argumentace soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. O žalobě rozhodoval v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání za výslovného souhlasu žalobce i žalovaného.

30. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

31. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 12. srpna 2026 Mgr. Karolína Tylová, LL.M. samosoudkyně